RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (326)13028 příspěvků celkem
kniha: Bílá věž - Rohlík, Jindřich
snop | *** | před 128 dny

Mnohem vyrovnanejsi dil, vypraveny v podstate cely z hlavy divadelnika Filipa. Je to vtipné a odsýpá to. Proč tedy nižší hodnocení než prvnímu dílu? Protože to trochu sklouzlo do RPG. Úplně vidím ty scény, úplně slyším zvuk kostek (nebo tu scénu na obrazovce? to už je jedno).

Akce je víceméně kolová, navíc nám ubývá mana a vypotřebovávají se artefakty. A co se týče příběhu, začínáme se táhnout všemi těmi strašlivými místy se strašlivými názvy (oceňuji, že si to kniha uvědomuje a vtipně glosuje), abychom našli všech X relikvií smrti, nebo jak se to, a pak nejspíš na konci zjistili, že v Šedých horách zlato není.

Celkově je to zábavná jednohubka a těším se na další díl, ale vlastně oproti prvnímu dílu zklamání.

kniha: Válka zrcadel - Matoušková, Tereza
BorgDog | **** | před 130 dny

Řada epických fantasy trpí tím, že na příliš mnoha stránkách je až příliš málo děje. „Válka zrcadel“ má opačný problém. Životní příběh „zrcadla“ Ankary, magicky nadané dívky s nadpřirozenou schopností, o jakou by ovšem moc lidí nestálo, sledujeme od jejího útlého věku až po dospělost, jenomže je příliš rychlý. V první polovině kniha přeskakuje roky, a kromě Ankary prakticky všechny postavy působí jako křoví, ořezané na to nejnutnější. Dále sice tempo zvolní, ale i tak je druhá polovina a závěr uspěchané, omezené na hlavní kostru, aby příběh dával smysl. Jednoduše chybí věci dokreslující obraz, které bych jako čtenář chtěl vidět rozvedené – více o konfliktu Yelizavety a Ksenye, víc o Iskanderovi, Simonovi, Zafarovi a jeho prokletí, intrikách mezi čaroději a Bdícími, víc o Pánu jmen a fungování krvavé magie, o Soumraku…

Celkově nakonec kniha vypadá, jako by někdo vzal sedmisetstránkový román zhruba Eriksonova typu a zkrátil ho na polovinu. Je to velká škoda. Autorka měla ten sedmisetstránkový román napsat, i kdyby to trvalo třeba dva roky. Mohla to být fantasy, jaká u nás nemá obdoby, navíc opravdu „dark“, protože končí vítězstvím, proti jakému by mohl to svoje bujaře oslavovat i Pyrrhos. Takhle je však výsledek jen nadprůměrný.

kniha: Frost - Fuchs, Oskar
BorgDog | **** | před 130 dny

Je-li toto skutečně prvotina a vydrží-li autor u psaní, jsme svědky zrození nové hvězdy. A to myslím naprosto bez sarkasmu. K něčemu jako „Frost“ se mnozí jiní propracovávají přes povídky roky, a někteří k němu nedojdou nikdy. Ano, pořád je to v podstatě „jen“ nahláškovaná, lechtivými scénkami a trochou military opepřená kotleto-kulhánkovina. Přesto autorova práce s reáliemi i úsilí, které očividně vložil do studia podkladů, vytváří zvláštní kontrast a rozbíjí dojem prvoplánové rychlokvašky. Naprosto všechny historické údaje v knize, kam až jsem dohledal, totiž přesně sedí, dokonce i hrad Krotenful se svým (pravděpodobným) umístěním. Jenom ta Temná chybí. I když… kdybych do těch míst někdy zavítal, asi bych si raději připravil předem nějaký dárek na usmířenou. Jeden totiž nikdy neví.

Na další Fuchsovy práce budu velmi zvědav.

kniha: Bazar zlých snů - King, Stephen
avatar2 | **** | před 130 dny

Moc fajn počtení. Autor zde nepracuje (skoro vůbec) s nadpřirozenem, většinou si vystačí s tím co si lidé dělají navzájem a jací jsou. O to je tato kniha v Kingově tvorbě výjimečnější a důležitější. Dva či tři slabší kousky by se našly, ale většina má vysokou kvalitu.

kniha: Hodina vlků - Sládek, Martin
Vlask | ***1/2 | před 130 dny

Fakticky dvě volně propojené novely. Ta první začíná jako velmi nadějná historická fantasy, ale bohužel na konci se značně zvrhne kvůli pochybným výletům do doslova vymyšlených dimenzí. Druhá významně kratší povídka je urban fantasy rychlovka, proti které nemám žádných námitek.

kniha: Dračí carevna - Červenák, Juraj
trudoš | ***1/2 | před 131 dny

Dračí carevna pokračuje tam, kde skončilo Ocelové žezlo, jen s cca ročním odstupem. Jedna výprava skončila a k další už se tedy schyluje. A vzhledem k tomu, že hlavní padouch nám minule utekl, není asi moc velkou záhadou, o čem dvojka bude. Bohatýrská skvadra vyráží na dálný sever, na území tajemných Čudů. Jenže velekněz Tugarin není jediné nebezpečí, které tam na ně čeká…
Co oceňuji, je schopnost Juraje Červenáka umně do příběhu zakomponovat ruské byliny, aniž by člověk měl pocit, že výsledek působí nepatřičně. Ovšem vyprávění v důsledku trpí stejnými neduhy, jako to předchozí. Hrdinové splývají, děj je předvídatelný a záporáci nudní. Alespoň že tady klíčí zajímavá postava ve formě Koščeje, který našimi bohatýry určitě ještě řádně protřepe.
Druhý díl z trilogie je jinak opět uzavřeným románem, který má vlastní začátek i konec a navíc definitivně uzavírá dějovou linii z jedničky. O čem tedy bude závěrečný díl, je nepředvídatelné. Alespoň tak mohu doufat ve finální obrat k lepšímu.

kniha: Ohnivý muž - Hill, Joe
Madam Brbla | **** | před 131 dny

„Většina z nich nejsou špatní lidé. Chtějí jen být v bezpečí.“
„Což je obvyklá záminka, kterou se obhajují odpornosti a krutost.“
Samovznícení jako nemoc, jako epidemie… jako pandemie. Možná to není převratný nápad, ale mě fascinoval dostatečně. Minulý týden jsem hltala osudy zdravotní sestry Harper, její boj o život svůj i dítěte, které v ní roste. Těhotná žena jako hlavní hrdinka nezbytně znamená citové problémy, romantické vzplanutí (haha, já jsem tak vtipná), zkrátka nádech růžové knihovny a babského čtení. Naštěstí autor nezapomněl, že ke vztahům patří humor a lacině nesklouzává ke knihovně červené.
Vytvořil několik sympatických postav, žádnou dokonalou (to je pochvala), nechybí ani pořádní padouši, nicméně téma nechává hodně prostoru pro šedou zónu rozporuplnosti oběma stranám – tedy nakaženým i zdravé části populace. Přestože je velký důraz kladen na psychiku, morálku, zkrátka všemožné filozofování, rozhodně není nouze o akci a napětí. Příběh je o přežívání, hledání cesty, o chování lidí v krizových podmínkách, o našich temných stránkách i o tom, co dělá z jedinců výjimečné osobnosti, o lásce, o víře… o naději. Je toho moc, o čem Hill píše.
Můžu mít různé výhrady k výdrži baterií v mobilech, nebo třeba do jak úzkého prostoru je schopna se vsoukat žena v šestém měsíci těhotenství, „Ohnivý muž“ prostě má své slabší pasáže a mouchy. Nijak se tím však nemění skutečnost, že jsem ten tlustý román většinu času četla jedním dechem a otáčela stránky rychlostí, jaká pro mě v posledních letech zdaleka není samozřejmostí. Můžu vyjádřit jedině spokojenost a moc se těším, až si konečně jednou udělám ten správný čas pro „Vánoční říši“. 80%

kniha: Ledový drak - Knaak, Richard A.
trudoš | **1/2 | před 132 dny

Druhá kniha ze světa DragonRealmu, byť je podobná té první, přece je v něčem jiná. Na rozdíl od předchozího dílu se totiž změnila kvalita textu – už nepůsobí dojmem amatérismu, což pro mě znamenalo hodně. Pokoušet se vžít do příběhu, u kterého přemýšlíte nad smyslem vět, je vážně nesnadné.
Jinak je ale vše při starém. Richard A. Knaak rozehrává šablonovitou story s hrdiny, jejichž osobnost je stejně komplikovaná jako u gumové kačenky. Hýbou se, jak potřebuje, říkají, co potřebuje a když je hodí do vody, dokonce i plavou, potřebuje-li to právě. Trochu na síle ztrácí nebezpečenství, vzhledem k tomu, že už jde opět o tu úplně nejvíc největší hrozbu před jakou postavy kdy stály a vy víte, že v dalším díle tomu nebude jinak. Alespoň na pestrobarevnosti monster že ubylo a zápletka si vystačí s jedním, i když o to výraznějším. Po dějově stránce pak vyprávění šlape řemeslně slušně, přičemž celek je rámován kulisami klasické spotřební fantasy, kde originalita znamená „ber, co fungovalo jinde“.

kniha: Mágův konec - Feist, Raymond E.
snop | **** | před 133 dny

Obdobně jako ostatní knihy celé této obří série nejde o žádnou vysokou literaturu, ve skutečnosti ani nějak navrpůměrnou. Ale nutno říct, že prostě ten svět jsem si za ta léta zamiloval. A tohle je důstojné rozloučení. Takže čekejme loučení a zmiňování všech postav za to cca století, co uplynulo od Pugova narození… Za příběh 60 %, za přílišné a příliš naivní filosofování 40 %, za epilog 150 %.

kniha: Zpěv Susannah - King, Stephen
Strider | *** | před 133 dny

Kniha dvoch tvárí – a tým nemyslím len schizofrénnu dualitu Susannah. V jednej rovine extrémne zaujímavá dejová línia Rolanda a Eddieho, v ktorej do deja vstupuje postava samotného autora, v druhej Susannah/Mia speje k pôrodu skrz sériu psychovýletov a toto bolo už omnoho ťažšie stráviteľné. V deji navyše až príliš veľa udalostí riadi „ka“ a tým je ospravedlnených veľké množstvo zvláštnych dejových zákrut a deus ex machina. Vo výsledku ma táto kniha bavila nepomerne menej ako predošlé. 7-/10

kniha: Lovci zlatých mloků - Kantor, Vojtěch
Gaarq | ***** | před 133 dny

jedna z klíčových antologií mého mládí, která formovala můj vkus ve SF. specificky české prostředí formovalo předrevoluční SF trochu jinak, než jinde. méně filozofujícího žvatlání či bezhlavé akce, více humoru a satiry, ale také jistá lidská srdečnost, která nejen fackuje, ale i hladí.

kniha: Vlci z Cally - King, Stephen
Strider | **** | před 133 dny

Touto knihou sa meta pohrávanie posunulo na vyššiu úroveň. Máme tu zápletku kopírujúcu Sedem statočných odohrávajúcu sa v meste ktorého meno je zložené s mien herca a režiséra tohto filmu, zlosyni vyzerajúci ako marvelácky Dr. Doom hádžu „Zlé tonky“ – výbušné guličky, model Harry Potter – a významnú rolu hrá kniha Prekliatie Salemu od istého Stephena Kinga. Bolo to nepochybne cool, ale napriek všetkému to pôsobilo trochu lacným dojmom. Navyše nie som fanúšikom toho, keď sa v príbehu náhle objavia čisto nové prvky a tu ich pribudlo hneď niekoľko (číslo 19, upíri, Mia, Rolandove zdravotné problémy). Finálne zúčtovanie je tiež trochu krátke na to, aká dlhá príprava mu predchádzala. Navyše k Temnej veži sme sa touto knihou takmer vôbec nepriblížili – celé to pôsobilo ako nejaký side quest, nech už bol akokoľvek zaujímavý a dobre napísaný. I keď to vyzerá, že len kritizujem, je to tak kvôli tomu, že i keď je kniha veľmi dobrá, čakal som od nej predsa len viac. 8-/10

kniha: Hvězdný vlk - King, William
Polinius | **1/2 | před 134 dny

Od W. Kinga jsem čekal více. Čtivo pro mladistvé chlapce, které dokáže i kousek odhalené kůže vzrušit.

kniha: Svitky z Londýnského mostu - Šouflová, Jana
trudoš | **** | před 134 dny

Přestože v prvních povídkách fantastika nehraje velkou roli, patří rozhodně mezi to nejlepší z celé knihy. Přičemž úvodní Případ desatera smrtí mě pro humoristickou bezelstnost bavil ze všeho nejvíc. Zápletka s putující mrtvolou, kdy se vina postupně převaluje z jednoho podezřelého na druhého, je naprosto dokonalá a vůbec tomu neubližuje ani poměrně rozmáchlý stránkový přesah. V dalších textech už magické motivy mají významnější funkci, přesto se nemohu zbavit dojmu, že příběhy by se klidně obešly bez nich a na kouzlu by vyprávění netratilo. Pravdou ale je, že autorka se víc než na detektivní kličky soustředí na vnitřní charakterizaci jednotlivých postav, díky čemuž děj často ztrácí na spádu. Přepnete-li však mozek z akčního nastavení na čistě zážitkový, čeká vás příjemně hravé čtení na jedno dvě odpoledne.
Čím pak titul upoutá nejvíc, je grafické zpracování, se kterým si Jana Šouflová doslova vyhrála. Nádherná výtvarná práce, až mě dodnes mrzí, že nebyla nijak oficiálně ohodnocena.

kniha: Dvůr mlhy a hněvu - Maas, Sarah J.
Lokina | ***** | před 134 dny

Takovou smršť emocí, pocitů, zvratů a akce budu ještě dlouho vstřebávat. Autorka opět ukázala, že je dokonalou vypravěčkou. Její svět je promyšleně krásný, ale zároveň surový a krutý. Myslela jsem si, že první díl bude ten stěžejní. Jenže jak moc jsem se zmýlila! Druhý díl byl energičtější, smyslnější a čtivější. V prvním díle jsem si od prvního okamžiku oblíbila Rhysanda a teď po tomto díle se moje zalíbení a posedlost jím ještě prohloubila. Jeho charakter postavy ukázal, že i pod drsnou skořápkou, se skrývá dobrá duše. (ale ne že by se mi nelíbilo, jak občas ukázal i jeho zlé já). Nový příběh také přinesl nové postavy, které vnesly do knihy svěží a neotřelý závan humoru a akce. Nemohla jsem oči nechat na Cassianovi a Azrielovi, to jsou tak dobře napsané postavy. Ty jejich hlášky, hašteření a popichování, to mě hodně bavilo. A co ten konec?! To chce autorka, abych se nedožila dalšího dílu? Tahle kniha byla extází a já nutně chci další dávku! :-) P.S. Cassian a Nesta musí být spolu :-D

kniha: Sekáč - Pratchett, Terry
Rezaria | ****1/2 | před 135 dny

Teprve druhá kniha o Smrťovi a je naprosto jednoduše zamilovatelná. Čím? U Smrtě se totiž projeví značně nežádoucí věc, osobnost, a tak je propuštěn. A v tu chvíli začíná všechna sranda, na Zeměploše se totiž přestalo umírat. Děj je prakticky rozdělen na 3 dějové linky, jednu okolo Smrtě, jednu okolo (ne)zesnulého mága Rumpála Žičky a samostatně stojí jeho kolegové z Neviditelné univerzity. Plus k tomu připočítejte absurdně originální sbírku postav a Pratchettův smysl pro humor a dostanete asi nejkouzelnější knihu o umírání a smrti. A já bych vážně chtěla vidět Smrtě sekat pole klas po klasu. Důležitý je totiž osobní přístup, chápejte. Jenže i Sekáč má své mouchy. Linka okolo mágů je asi tou nejvíce otravnou a ke konci mi děj přišel tak překombinovaný, že mi přestal dávat smysl. A vážně nevidím důvod, proč by Krysí Smrť nemohl jezdit na kočce!

kniha: Pohyblivé obrázky - Pratchett, Terry
Rezaria | ***1/2 | před 135 dny

Na Zeměploše se probudil Svatý les a žádá si své oběti. Nic nechybí – uhrančiví hrdinové, spoře oděné ženy, mluvící zvířata, pražená kukuřice a Kolík Aťsepicnu. Objeví se i chapadla! Pohyblivé obrázky jsou klasickou Pratchettovskou jízdou plnou snad všech Hollywoodských klišé a archetypů a tradičně všemožných popkulturních narážek a odkazů. Přestože kniha obsahuje skvělé nápady, ději by rozhodně prospělo zkrácení. Po parádním začátku se celkem rozmělní a k zábavnému nastartování opět dojde až na konci při souboji s příšerami z Podzemních rozměrů. A tentokrát ne tak ledajakých. Postavy z většiny taky moc nepřekvapí, ale i tady jsou výjimky. Jako mluvící pes Gaspoda nebo nový a příliš aktivní arcikancléř Neviditelné univerzity, Vzoromil Výsměšek. Co říct víc? Je to prostě další příjemná, ale průměrná oddechovka z oblíbeného placatého světa.

Jakmile otevřete román Jak zacházet s nemrtvými, rychle pochopíte, že tohle není žádná líbivá literatura. Zároveň dost riskujete, že se vám švédský rodák John Ajvide Lindqvist zažere pod kůži podobně jako Stephen King. A kdyby jen pod kůži. On vám rovnou převrátí vše, o čem jste si dosud mysleli, že jsou pevné a stabilní základy hororového žánru. Rozhodně nic pro romancechtivé vampýří dušičky.
Předpokládáte-li přímočarou mrtvoláckou vyvražďovačku, budete zklamáni – žádný lepší Resident Evil se nekoná. Na druhou stranu je tu nový úhel pohledu na zombie efekt, který všichni známe, ale nikdy jsme nebrali na zřetel jeho sociální důsledky. (Zombie a sociální důsledky? Skutečně jsem použil tahle slova v jedné větě? Incredible.) Ovšem nečekejte nějaké přechytralé filozofické pojednání. Tohle je horor a autor si to moc dobře uvědomuje. Nedělá z komára velblouda, ale vtipně překrucuje vše, co jsme dosud považovali za vyčerpané téma. A vám nezbývá, než se bát a užívat si to. Plnými doušky.

kniha: Prach - Howey, Hugh
dva mraky | **** | před 135 dny

Lehké spoilery. Skvělá věc je, že rozvláčnost Turnusu je ta tam, opět máme svižné atmosférické vyprávění. Hodně prostoru se věnuje Juliette a celkově silům 17 a 18, což je knize jednoznačně ku prospěchu. Nicméně onen červený knoflík mají v silu 1, kde se vrací hlavní záporák a začne škodit. A v silu 1 jedna to opět drhne a snad ještě více jak v Turnusu. Howey jakoby náhle nevěděl, co má se svým odvážně navrženým konceptem Operace padesát světového řádu a tak ho raději poměrně banálně utne a tím ve mně nechal pocit neuvěřitelnosti celého toho plánu, čímž mě trochu zklamal. Všechno důležité už totiž padlo v předchozích knížkách a události jen dobíhají do konce. A jestli bude dobrý či špatný, je až příliš často řešeno náhodami, což není úplně ideální výstavba. Ale způsob návratu Thurmana na scénu mě pobavil, Donald je prostě ňouma, málem až do konce. Takže zakončení důstojné, leč zůstává hodně nevyřčeného a hodně z toho, co se rozpracovávalo celý předchozí díl vlastně přišlo vniveč.

kniha: Zimní oběť - Kallentoft, Mons
trudoš | *** | před 135 dny

Typicky temná severská detektivka, kde víc než o rozřešení zločinu jde především o sociální zázemí jednotlivých aktérů, což ještě okořeňuje trudnomyslná atmosféra krajiny na konci světa. Mons Kallentoft se navíc nespokojí s okresním přeborem a má vyšší cíle, díky čemuž ale jeho vyprávění bohužel postrádá svižnější gradaci. Poetické vložky, při kterých mrtví promlouvají k živým, jsou pak sice příjemným osvěžením, ale pravdou je, že v důsledku zbytečným. Zůstávají v rovině „možná jo, možná ne“ a do samotného vyšetřování zasáhnou vlastně jen mikroskopicky.
Kriminální linie jinak postupuje s profesionální metodičností – slepé uličky jsou popořadě eliminovány, až se v závěrečné třetině konečně hrdinové dostanou pachateli na kobylku. Naneštěstí těch úvodních tři sta stran bylo na můj vkus těžce vypocených. Nehledě na přepálené motivace, které místo rozumného vysvětlení přinesou trauma z dětství, jako by šlo o plnohodnotné objasnění jakéhokoliv nelogického chování, o rituální vraždě nemluvě.

Již anotace knihy říká mnohé.Každopádně je to slušná scifárna se zajímavým motivem zpomalení času v kombinaci s lety ke hvězdám a s vizí lidí žijících ve vzdálené budoucnosti.Snad se jednou lidstvo dočká obojího,jakož i jiných prozatím fantastických vynálezů,a k té degeneraci přitom nedojde. Jako nit se příběhem táhne téma lásky.Což je zřejmě to nejzákladnější co se týče člověka jako takového.Každý touží milovat a být milován.Vše ostatní jsou jen podružné záležitosti.No a v tomto příběhu nechybí touha po tom druhém,jakož i schopnost podstoupit cokoli aby láska došla naplnění.Leč žel,stejně jako dnes,tak i v budoucnosti platí,že láska často k naplnění nedochází… Sakra!Asi bych měl raději číst červenou knihovnu! :p

kniha: Více než lidé - Kuttner, Henry
quinnet | ***1/2 | před 136 dny

HK nám v tejto poviedkovej knihe predstavuje dva druhy mutantov – Lysákov a Hogbenov. Vznikli postupne v 40ich rokoch minulého storočia na stránkách klasických amerických SF časopisov. V prípade cyklu o Lysákoch boli neskôr prepojené príbehom opusteného telepata, ktorý si pri čakaní na pomoc dodáva silu pomocou spoločných spomienok na cca 200 ročný boj medzi dvoma názorovými prúdmi telepatov. Odporúčam čítať jednotlivé poviedky s prestávkami. I keď dejovo na seba nepriamo nadväzujú, Kuttner skúšal rozprávať celý príbeh nezvykle vážnym tónom, na čo nie sme od neho veľmi zvyknutý a pôsobí to pri nonstop čítaní trochu ubijajúco. Nechcem tým povedať, že by to bolo nudne napísané, to hádam Kuttner ani nedokáže. Na tejto sérii sa myšlienkovo podpísal zub času, vidno to na fascinácii atómovým žiarením, mutáciami spôsobujúcimi rovnaké nové vlastnosti, atómovými bombami v každej dedine a atď. Ak však pristúpime na autorovu hru, dostaneme veľmi slušne napísané príbehy s presahom až do dnešných dní. Však paranoje, pogromy na rôzne menšiny, strach o budúcnosť ľudstva a nádej na lepšiu budúcnosť sú aktuálne dodnes. Druhá, rozsahovo menšia časť knihy pojednáva o Hogbenoch – zmutovaných potomkov Atlantíďanov, pri ktorých je telepatia len jedna z mnohých extra schopností. Rozprávačom je na prvý pohľad jednoduchý „teenager“ Saunk, ktorý pamätá vládu Cromwella či veľký požiar v Londýne. On a jeho príbuzný sa dostávajú do rôznych problémov, ktoré musia urgentne riešiť. Nestoja totiž o žiadnu pozornosť, ktorú by isto vyvolalo objavenie ich schopností. Napríklad vedomosť na kolene zmajstrovať uránovú piecku. Stály úsmev vyvoláva vidlácky dialekt rozprávača a absurdné situácie, ktoré okolo Hogbenov vznikajú. Asi najvydarenejšou poviedkou je Uvidíme se pozdějc, kde sú rôzne gagy najkomickejšie. Znalci Lovecrafta ocenia. Suma sumárum je skvelé, že táto kniha vyšla, i ked sme na ňu museli tak dlho čakať.

kniha: Čakra Kentaura - Larionova, Olga Nikolajevna
Benetka | **** | před 136 dny

Zajímavé dílko,rozsahem a dějem spíš novela než román.A to je možná jeden z důvodů proč jsem nedal knize plný počet bodů.Je škoda,že autorka svůj příběh více nerozvedla.To nepřeberné množství nápadů spolu s bezbřehou fantazií by vydalo i na dva romány!A také tak jak to vůbec nemám rád má kniha takový konec/nekonec­.Překotné vyprávění končí náhle,a…Hotovo­.A jeden by chtěl číst dál!K samotnému ději se nebudu vyjadřovat – něco již vyzrazuje anotace,a pak kniha určitě stojí za přečtení,a tak ať si udělá úsudek každý sám.Jediné co zbývá dodat je to,že knihu hyzdí velké množství překlepů a jiných chyb v textu.Což je samozřejmě také škoda. Součástí publikace jsou ještě další dvě povídky: 1.Rozvod po marťansku – taková spíš psychologická miniatura kterou jsem moc nepobral. 2.Sen za letního dne – tato povídka by mohla docela dobře zapadnout do světa I.Asimova a jeho příběhů o robotech!

kniha: Divoké karty - Martin, George R. R.
louza | ***1/2 | před 136 dny

Unikátní projekt z režisérské sesle GRR Martina, který jako hybnou sílu používá mimozemský virus vypuštěný v roce 1946 na zemi jehož působením utrpí část populace genetickou mutaci díky níž získá roztodivé více či méně praktické schopnosti (esa) někdy hraničící až se znetvořením (žolíci). Martin zvolil pro svůj koncept povídkovou formu, která drží velmi pevně při sobě a v konečném efektu tvoří sbírka těchto povídek téměř román, jehož každou kapitolu psal někdo jiný. To je největším kamenem úrazu, protože povídková sbírka různých autorů už z definice nemůže úplně bezezbytku sednou jedinému subjektivnímu čtenáři. Leda by byla úplně geniálně vybraná. Což není. Autorská rozmanitost je tu i přes Martinovu supervizi znatelná. Řemeslná i výpovědní kvalita povídek občas zakolísá a zabíjí jinak velmi lukrativní a výtečně vymyšlené téma s takřka neomezenými možnostmi jak viru, tak interpretace alternativní historie, kterou virus ovlivňuje. Každopádně jde o velmi pěkný i když ne úplně dotažený pokus. Kdyby se Martin místo fantasy věnoval právě tomuto cyklu a psal všechno sám, mohlo to dopadnou ještě o dost lépe.

kniha: Simulakra - Dick, Philip K.
gokudo | **** | před 137 dny

Dalsi dickovska genialitka, ktera tak trochu pokulhava na retrokulisech a nelogicnosti stroje na cestovani casem. Vladnout budou tlamouni!

kniha: Grunge - Ringo, John
Correia, Larry
furunkl | ***** | před 137 dny

Naprosto parádní akční mazec od mistrů urban fantasy a sci-fi. Osvěžující čtivo v dnešním světě plném politické korektnosti a levicového skuhrání.

kniha: Pátý elefant - Pratchett, Terry
avatar2 | **** | před 138 dny

Jedna z těch pratchettovek, kde už je příběh alegorií na vážnější témata. To však nesnižuje kvalitu děje ani neubírá na humoru.

Sepsala jsem celou recenzi (k nalezení v odkazech), takže tady jen stručněji: žánrově kniha spadá do podobné kategorie jako předchozí Laura Sněžná, fantastiky je dokonce snad i míň, ale knihou postupně prorůstá jakýsi pocit nereálna, který tomu dodává své kouzlo. Odehrává se v reálném městě v současné době, plus spousta prostřihů do dětství včetně klasického postupného odhalování „co se vlastně tehdy stalo“.

Zajímavé zpestření je, že kniha vyšla ve dvou verzích, se dvěma různými konci.

Za mě spokojenost, žádné velké ohromení, ale příjemné čtení.

kniha: Kroniky Prydainu II - Alexander, Lloyd
trudoš | ***1/2 | před 139 dny

Druhý svazek Kronik Prydainu přináší závěrečné dva díly fantasy pentalogie, a to Taran Poutník a Král králů. Autor se nadále drží stejného prostředí i postav, takže jestli jste si oblíbili předchozí knihy, máte se rozhodně na co těšit. Jako přídavek je navíc připojen povídkový soubor Nalezenec a jiné příběhy z Prydainu, který obsahuje osm povídek, jež Kronikám předcházejí. Jedná se o krátké příběhy, jež ze všeho nejvíce připomínají pohádky bratří Grimmů a tvoří takovou milou tečku za celým cyklem.
Příběhy Alexandra Lloyda jsou zvláštní především tím, že se díl od dílu liší jak koncepcí děje, tak samotným vyzněním. Hrdina dospívá a z nemotorného chlapce se stává ustaraný mladý muž. Od naivní pohádkovosti prvních dílů se spisovatel zdárně propracovává k hlubokomyslným úvahám o lidech a jejich činech. Ovšem na rozdíl třebas od Letopisů Narnie neztrácí nic na své původní čtivosti. Podmanivou stylistikou dokáže i sebesložitější příběh odvyprávět tak, aby byl dětskému srdci co nejbližší.

kniha: Ve službách Spravedlnosti - Leckie, Ann
Gaarq | ***** | před 139 dny

tahle kniha si své ceny zaslouží. když pomineme formální experiment, který celkem funguje (femininum jako implicitní rod), pak se mi dostalo slušného příběhu, dobře napsaného (byť třeba robert j. bennett píše lépe) a se zajímavou omáčkou. autorka ukazuje na modelu megaimpéria, jaké mohou nastat problémy s jeho přežíváním. stvořila docela propracovanou a uvěřitelnou společnost, která má přetrvávání řádu zaručit, a v jejím rámci i velmi dobrou zápletku, která nenudí a je přiměřeně nápaditá. docela se mi líbí, jak autorka originálně pronikla zadními vrátky na teritorium, kde bychom ji nečekali – bitevní lodě, marina a zajímavě koncipovaný mocenský boj. autorka píše velmi chytře, její dialogy mají nejenom spád, ale i jiskru a hloubku. tohle za to stálo.

kniha: Proroctví - Angelini, Josephine
trudoš | ***1/2 | před 140 dny

Překvapivě zábavnější než Percy Jackson, ovšem bohužel se zápletkou jak vystřiženou ze Stmívání. Alespoň že zajímavější. Milostné tokání je však pojato stylově a s nadhledem, přičemž Josephine Angelini sype z rukávu jeden vtípek za druhým. Stejně tak boduje v přátelské rovině a naprosto dokonalé jsou ty momenty, kdy Helen odhaluje Clare pravou identitu a ukazuje se, že Clare už na spoustu věcí přišla sama (třeba když jí nenápadně shodila ze střechy). To je autorka ve svém živlu a být zápletka postavená pouze na tom, užil bych si ji mnohem víc.
Jakmile však přijde ke slovu akce, vyprávění začne kolabovat. Nejde ani tak o vachrlaté pojetí řecké mytologie, protože kdo si chce hrát na Milionáře, ať šáhne po učebnici. Ale tempo příběhu prostě nefunguje – hrdinka odhaluje své schopnosti, zamiluje se do štramáka, unese jí patouch, je zachráněna. Opona. Trochu vypravěčské invence by osnově rozhodně neublížilo, i když je fakt, že konec poměrně zajímavě rozdá karty na další kolo. Tak uvidíme.

kniha: Orákulum - Resnick, Mike
Madam Brbla | *** | před 140 dny

Přestože jsem „Orákulum“ četla v době vydání, po 18-ti letech ve mně nezůstala žádná vzpomínka a v uplynulém týdnu pro mě četba byla jako poprvé. Snad jen s vlažnějšími dojmy.
Resnick zůstal věrný svému stylu, kterému dominuje množství dialogů – důvod, proč se autorovy knihy louskají snadno a rychle. Popisnějším se stal ohledně prostředí i akčních pasáží, ovšem jako už tolikrát předtím selhává po stránce budoucích technologií. Příběh je zasazen do velmi vzdálené budoucnosti, mezihvězdné cestování je záležitostí hodin až dnů, ale lidé například nemají k dispozici oblek, co by je ochránil před pouštními teplotami. Musí spoléhat na své obyčejné oči a ve tmě si svítit, ani profesionální zabijáci nemají implantáty nebo brýle s různými režimy vidění. Komunikace s počítačem připomíná špatný vtip (podobně si ji mohli SF spisovatelé představovat už v 50. letech) a takto by se dalo ještě chvíli pokračovat, Resnick zkrátka postrádá byť špetku technického vizionářství. U některých jeho románů to nevadí, jejich síla je ve schopnosti přimět člověka přemýšlet na určené téma.
Nicméně „Orákulum“ je spíše akční vycpávka, klade stejnou otázku jako první díl, akorát s nižší intenzitou: lze využít člověka s neskutečnou mocí, nebo je lepší předejít problémům a raději zkusit dotyčného zlikvidovat? Hlavní (anti)hrdinové v tomto smyslu dumají a planě teoretizují o rozsahu schopností Orákula od začátku do konce knihy, kdy se konečně objeví i Ona, někdejší pronásledované dítě, nyní dospělá Penelopa Baileyová. Stále mi absolutně nesedí způsob, jakým manipuluje s událostmi, to už není o efektu motýlích křídel, nýbrž zcela z říše kouzel.
Jako oddechovka to ušlo, přesto jsem od Resnicka čekala větší hloubku, tak budu v hodnocení malinko přísnější. 64%

Co je na brouku v mraveništi tak zvláštního? No třeba to, že mravenci jsou z brouka poměrně nesví, přinejmenším ze začátku. A pokud brouk neškodí, tak si na něj nespíš zvyknou, ale stejně jej mají pořád v hledáčku. Takovým broukem je i Lev Abalkin mezi mravenci – lidmi. Zrodil se spolu s dalšími z umělých embryí, jež byly nalezeny kdesi hluboko ve vesmíru na nepříliš významné planetě. Mají s tím co dělat staří neznámí „Poutníci“ – supercivilizace, o nichž se neví vůbec nic kromě toho že je? Najednou je na světě spousta otázek o smyslu a poslání těchto dětí. Ale pěkně po pořádku. Náš známý hrdina Maxim Kammerer o tomto všem nemá ani ponětí a je vržen do úkolu nalezení Lva Abalkina, který se tak trochu záměrně zatoulal. Jak Maxim odkrývá vrstvy celého tajemství Lvovi osobnosti, uvědomuje se tíhu jeho úkolu, který nikdy nechtěl dostat a stát se tak jedním z mála, kteří si uvědomují existenci mimozemských lidských bytostí a následky z toho plynoucí. Třeba žádné, třeba enormní, ale kdo ví?

kniha: Začátek cesty - Cornish, David M.
trudoš | ***1/2 | před 141 dny

Největší slabinou knihy je regulérní absence zápletky. Mladý hrdina se vydá do světa, zažije nějaká ta dobrodružství, obeznámí se s reálným životem a pozná spousty zajímavých (rozuměj smrtelně nebezpečných) lidí. Autor postupně seznamuje čtenáře s postavami všeho druhu, což mu jde na výbornou. Horší už je to ale s jeho univerzem, do kterého proniknete v podstatě jen díky stostránkovým dodatkům. Jádro příběhu však kupodivu není vůbec o zachraňování světa, království, nebo alespoň jedné drobné malé princezny. Vlastně se ani žádný konflikt v pozadí ústřední linie nerozjíždí, takže jeden pořádně netuší, co by další díl mohl vůbec přinést. Série tak má bezesporu zajímavý potenciál, je ovšem otázkou, co s ní tvůrce zamýšlí, protože z prvního dílu to znát nijak není.
V čem D. M. Cornish boduje naprosto excelentně, že vizualizace fantazií. Jako profesionální výtvarník dokáže jednoduchými tahy načrtnou fascinující výjevy, pro které samotné stojí za to otočit každou jednu stránku jeho románu.

První kniha povídek, u které jsem měl nutkání spočítat průměr z hodnocení. A podlehl jsem – 59,2 %. Ale při hodnocení jsem se řídil něčím jiným.

Po KeBově komentářích jsem měl strach, zda sbírka nejsou jen výškrabky z šuplíku po mrtvém, ale neřekl bych. Nebo alespoň ne všechny. Jak už zmínili někteří přede mnou, minimálně povídky Umělcův příběh a Blázen jsou velmi dobré, Kanceláře a výtahy správně švihlá, povídky s Kedrigernem a Conhoonem milé (až na trapné Ochránce Zendoru). Zbytek je také v pohodě. Zůstávají 2 problematické povídky, které ale imho nejsou ani tak špatné, jako spíše určené dost specifickému čtenářstvu, které pobere všechny narážky, na které já nemám dost intelektu nebo spíše know how – Když se Bertie dal dohromady s Mary a Kletba von Krumpelsteinů a jiné hrůzy: Obsah 1. dílu . Celkově mě sbírka potěšila a za sebe mohu s klidem říci: Odpočívej v pokoji, Johne. Byls dobrej.

kniha: Anarchista Čtvrtek - Chesterton, Gilbert Keith
trudoš | *** | před 143 dny

Žánrově trochu mimo můj vkus, ale kouzelné pro autorovu vynalézavou stylistiku. Gilbert Keith Chesterton zkomponoval absurdní příběh, který mě pobavil milou bezelstností a svěží nekorektností, a to i přesto, že jsem z něho párkrát vypadl a těžko znovu naskakoval. Je to hodně ztřeštěné a přiznám se, že některým momentům jsem ani zcela neporozuměl, ale jakmile se přizpůsobíte grotesknímu tempu, dá se to vydržet i bez zatnutých zubů. Hodně se tu disputuje o literatuře, náboženství, chaosu, životě, vesmíru a tak vůbec, pročež děj výrazně ustupuje do pozadí, aby ve chvílích čtenářovy nepozornosti vyrazil kupředu se silou splašené kobyly. Naneštěstí ne všechno je dotaženo do konce a některé myšlenkové obraty zůstanou viset ve vzduchoprázdnu, ačkoli přímo čekají na nějakou třebas jen drobnou vysvětlivku. Ovšem jazyková hravost bohatě vynahradila všechny nové vrásky a ukroucenou hlavu. Uznávám, že na tohle jsem asi pořád moc mladej, ale bojím se bojím, že ke stáří už se k tomu stejně nevrátím.

kniha: Střežená zóna - Reilly, Matthew
Burbuja | *** | před 143 dny

Dostal jsem, co jsem čekal. Klasický Reilly – děj se žene dopředu mílovými kroky, hlavní hrdina (hrdinka) je téměř neporazitelný, vývoj a chování všech postav jsou předvídatelné a konec je šťastný. Zarazilo mě jen to, jak autor bezostyšně kopíruje Crichtonův Jurský park, ale i to se koneckonců dalo čekat. Chcete-li si však zpříjemnit delší cestu vlakem či autobusem, zklamaní určitě nebudete.

kniha: Turnus - Howey, Hugh
dva mraky | **** | před 143 dny

Hodně mě bavil koncept celé té zkázy světa. Je neotřele šílený a důslednost senátora Thrumana vyvolává mrazení v zádech. Atmosféra Sila jedna, s jeho stereotypním životem bez paměti, systém, který vládne sám o sobě ten lepkavý pocit ještě umocňuje. Provedení ale těm bezva nápadům podráží nohy, Thruman je generický zloduch bez rozměru ostatním vůdcům projektu se Howey nijak nevěnuje a nakonec celý ten plán vyznívá nepřesvědčivě. Za protagonistu té nosné linie si Howey riskantně vybral naprostého antihrdinu. Ač to má možná umělecké kvality, za sebe musím říct, že jsem měl problém s tím mantákem román vůbec přežít. Vedlejší linie jsou něco podobnějšího původnímu Silu, ale třeba zrovna s příběhem Sola si Howey nabíhá, protože se vrhl do vyprávění příběhu se známým koncem a to je těžká disciplína. Dalším problémem je někdy až nepochopitelná rozvláčnost, která chvílemi podporuje pocit všeobecné šedi a bezvýchodnosti, ale často na mě fungovala jako prostá vata. Shrnuto – kniha s opravdu zajímavým nápadem, udělala na mě dojem, ale je napsaná tak, že pro řadu lidí bude nečitelná. Text působí prostě lekle.

kniha: Podzimní republika - McClellan, Brian
KainIX | ***** | před 143 dny

Za mně minimálně stejně dobré jako jednička, rozhodně lepší, než dvojka, kde se první půlku knihy skoro nic neděje. Každopádně parádní zakončení vynikající trilogie. Pro mně je toto nejlepší nová fantasy od dob Malazu. Doporučuji každému fantasy fandovi, milovníkům military fantasy obzvlášť. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu všechny doplňující povídky a rozečtu volně navazující trilogii, jejíž první díl už v originále vyšel.

kniha: Mapa z kostí - Rollins, James
trudoš | ***1/2 | před 144 dny

I když příběh získal oproti jedničce značné odlehčení a v akčních scénách funguje zcela akurátně, konspirační linie působí naprosto zmotaně. Autor si svéhlavě pohrává s historií a postavám pak vkládá řešení prakticky do úst, často z nesmyslných indicií. Tam, kde je Dan Brown ve své fabulaci přesvědčivý, James Rollins až trochu komicky napasovává různé skutečnosti, jak právě potřebuje, aniž by to však mělo vždy stoprocentní logiku. Z každého nalezeného žbleptu je tak vyvozena ta správná stopa ukazující k pokladu, i když jde občas o do očí bijící pošetilost.
Ale jinak zatraceně dobré. Adrenalinem podbarvená akce šlape jedna báseň, střižená po vzoru velkolepých blockbusterů, řemeslně vygradovaná přesně tak akorát, aby brala dech v těch nejnapínavějších momentech. Navíc začíná fungovat humor mezi parťáky ze Sigmy Force. Postavy už nesplývají v jednoho kolektivního hrdinu, ale rýsují se rozdílné a zapamatovatelné charaktery. Zábavné, tajuplné, strhující. Prostě řízná oddechovka jak má být.

14567891011121314poslední (326)13028 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu