Poslední přidané komentáře
Jestli knihu něco zabilo, tak styl vyprávění v první osobě
přítomného času. S tím pak souvisí rozvleklost, kdy autorka neopomíjí
popsat vše do nejmenších podrobností, třebaže to pro děj nemá zbla
významu. Ne, že by neměla co říct – od prvních stránek až po ty
poslední se zabývá trampotami, které hrdinovi uvily do vínku sudičky.
Jedna tragédie střídá druhou, což vyústí v odhodlání pomstít všechny
způsobené nepravosti. Trochu to kazí maličkost – názvy kapitol sem tam
prozradí i jejich obsah, takže ne vždy se dá mluvit o překvapení.
Nic to nemění na faktu, že Hana Hozová pojala odyseu Luka Mortifera ve
velkém. Jenže atmosféra románového světa působí neúmyslně pohádkově,
zápletka se tříští pod vlivem motivů a v okamžiku, kdy hrdina nabude
zkušeností, přestáváte o něj mít podvědomě strach. Ani vedlejší
postavy nepůsobí uvěřitelně, buď jsou podlé, dobré nebo bodré, pročež
jejich množství je přímo úměrné rozsahu. Ambicemi se nešetřilo,
výsledkem je ale bohužel pouze zárodek něčeho dobrého.
Nepříliš originální dílko rodokapsové úrovně. S nejlepšími Oblukovými věcmi má společné jen jedno: konec uťatý v momentě, kde by většina autorů začínala.
Oproti prvnímu dílu, který jsem srovnával s Hunger Games, znatelný pokles napětí a spádu. Co mi úplně chybělo bylo vzrušení z odhalování tajemství, které z prvního dílu dělalo skvost. I tak ale stále velmi dobré. Na young adult místy hodně temné s explicitním zobrazením běsů, které jen čekají na to, až se doba vymkne z kloubů.
Moore, Catherine Lucille
vyšla v: Past v čase
sicco | ****1/2 | před 97 dny
Tahle povídka mě opravdu bavila, až je škoda, že jí autor nějak víc nerozvinul.
Na fantasy žánr neuvěřitelně propracovaný vnitřní svět jednotlivých postav. Budete je milovat nebo nenávidět, ale rozhodně vás budou neustále překvapovat. Je těžké být člověkem, je těžké vyrovnat se sám se sebou. A to i v poryvech nepředvídatelného děje, který vámi bude smýkat temnými uličkami Ketterdamu. Dechberoucí vyvrcholení celé série !
Musím říct, že tohle bylo jedno z největších zklamání od Žambocha, a to při použití, jeho obecně nejoblíbenějších postav. Celý román jsou vlastně dvě novely, které nemají nic společného (jedna pro Koniáše a druhá Baklyho) a šlo by je číst samostatně. Samotné příběhy docela hezky plynou, ale vlastně se nic důležitého nestane. Z obou postav jsou ještě větší supermani, než dřív (dobře u Baklyho to trochu beru), magie funguje je se zrovna autorovy hodí a ač jsou jim mezi knihami kladeny větší hrozby čím dál více, jimi projíždějí jako horký nůž máslem, a to co se postavám stane nemá, na budoucnost takřka žádný vliv. Bohužel autor dál pokračuje v tom, že v určitou dobu přestane psát příběh (začíná mi připadat, že prostě naplnil kvótu od nakladatele, tak stačí) a zakončí to epilogem, bez toho, aby se člověk dozvěděl, co se vlastně stalo.
Velmi příjemné čtení. Trochu mi vadí, že Bakly je až příliš nerozbitný a Koniáš (starší pán – podle ostatních knih) je schopen uštvat bandu vzájemně spolupracujících členů elitní jednotky.
V Lesním duchovi se odráží záliba Grahama Mastertona v tradičních
motivech, jež dokáže pojmout novým způsobem. Ačkoli název přímo
vybízí k očekávání duchařského příběhu, opak v tomto případě
nemůže být větší pravdou. Přesto zůstává spisovatel věren poctivé
strašidelné atmosféře, kterou hned zkraje vygraduje masakrem skautského
tábora. Co naopak překvapivě nefunguje, jsou emoce. Situace, jež by
každého poslala na pár týdnů k psychoterapeutovi, je tady prezentována
maximálně jako ošklivá zkušenost; a jede se dál. Jakmile ovšem dojde na
pátrání v temných lesích, nejeden žánrový fanoušek si vzpomene na
Záhadu Blair Witch. Nekonečné hvozdy umí s psychikou udělat hodně,
přičemž autor toho využívá bezezbytku.
Ostatně celé vyprávění má na horor nezvykle smysluplnou zápletku,
třebaže prapodivně složenou ze dvou víceméně samostatných dějových
linií. Pátrání po příčinách děsivých sebevražd má pak ve finále
hlavu a patu, i když závěrečná pointa může působit na moderního
čtenáře zbytečně trendy.
Celkem zklamání. V porovnání s jeho detektivkami Smrt má ráda poezii, Případ půjčeného psa. Sci-fi povídky nic moc. Nejlepší byla Únos Sabinek 2044. Jinak povídky jsou zahrnuté do textu, nejde o sbírku povídek.
Je potřeba vzít v úvahu, že nejsou Sudety jako Sudety. Zde jde o Sudety na současné česko-polské hranici (dříve česko-německé). V Jižních Čechách existuje česko-rakouská hranice, kde byla úplně jiná situace, kde se třeba mluví úplně jinou němčinou. Název Sudetenland je tak „zavádějící“.
Moore, Catherine Lucille
vyšla v: Past v čase
sicco | ****1/2 | před 100 dny
Promě novátorská humorně šokující povídka o trpaslících. Takhle jste trpaslíky ještě nevnímali. Povídka na jejich nahlížení čerpá asi ze severských příběhů a pohádek, ale nemám nastudováno, takže nemůžu soudit.
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1993/05; Objevitelé
lamahe | *** | před 101 dny
Priemerná „survival“ poviedka, ktorá dosť slabo odolala zubu času. Dvaja výskumníci atmosféry Venuše sa stretnú s nečakaným (teda len ak nerátate s tepelnou rozťažnosťou kovov) technickým problémom, ktorý vyriešia v podstate celkom náhodou. Za to body nadol. Naopak, ako hard-SF u mňa body získava za pomerne realistický opis Venuše (na rok 1965), čiastočne odľudšteného člena posádky a psychológiu medzi ním a jeho štandardným kolegom. A najmä za úvahu o možnosti jeho psychosomatických problémov (a ich riešenia).
Literárně povedená, hodně krajinomalebná povídka, vycházející patrně ze zkušenosti Poeova života. Působí v rovině krásy i tragiky a zároveň nechává otevřená zadní dvířka k interpretaci smyslu. Rozhodně artový text, který si nejsem jistý zda jsem úplně pochopil.
Drsný naturalistický příběh se šikovně vystavěnou premisou. Hill dokáže fakt skvěle prokreslit své charaktery a podat text hodně naturalisticky. Přesto jsem měl v určitých okamžicích pocit, že plácá a že by příběhu stačilo méně textu. Druhá věc je závěr, který je…asi velmi pravděpodobně realistický. Otázkou je, jestli s literaturou netrávíme čas spíš pro hledání abstraktnější hlubší alegorie a připodobnění, než proto, aby to na nás autor prostě v nestřežené chvíli vybalil a převálcoval čtenáře, jak mrzkého švába. Text je povedený, ale mám výhrady.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | ****1/2 | před 102 dny
Ironická črta o jedné velmi konzervativní holandské vesnici, jíž naprosto vykolejí změna jednoho drobného detailu. Prostředí je krásně prokreslené, ďábel výtečně ďábelský. Mnohá připodobnění a alegorie v textu ukryté. Skvělá povídka.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | ***1/2 | před 102 dny
Oproti jiným Poeovým pokusům o kriminálky je tohle poněkud naivní. Forma a vyprávění je fajn, ale z dnešního pohledu jsou charaktery už moc černobílé a i když text neznáte, snadno jeho pointu uhodnete. Jako dobový doklad v pořádku, ale zkoušku časem neustál.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | ***** | před 102 dny
Naprosto průlomový text. Nejen, že kombinuje zajímavě mysteriózní vraždu s novátorským důrazem na hrdinovu břitkou mysl. Ale je i skvěle pojatý a odvyprávěný. Poe tu defakto založil kult Sherlocka Holmese. Povídka i dnes čpí výjimečností a ve své době to musela být nadpozemská pecka.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | **1/2 | před 102 dny
Povídka zpracovávají téma odvěké tužby lidstva. Zajímavá je rohodně reportážní forma i snaha o odhad co by se stalo, kdyby někdo takový chemický vzorec opravdu našel. Nápad dobrý, forma zajímavá. Na svou dobu určitě novátorské. Ale dobře se mi to nečetlo.
Začátek a konec se nesou v duchu akce. Vše ostatní je ovšem stejně nudné a šedé jako zakouřené komunistické policejní zasedačky a rozpadlé domy na ostravsku, kde se většinu doby pohybujeme. A nic se neděje, vodítka celkem nikam nevedou a většina doby se stráví zbytečným tlacháním o depresivním policejním životě, což opravdu není záživná dějová linka.
Řadový příběh, kde John musí odcestovat do francouzských Alp a utkat se s mágem Portaguerrou, který v oblibě shazuje turisty ze skály. S Johnem jede i Janem a oba se docela zapotí. John se ukáže jako zdatný horolezec a nečte se to blbě.
Pozitivem je čtivost a dramatický spád děje. Slabinou je přílišná vykonstruovanost, až nevěrohodnost příběhu a obrovská koncentrace žánrových klišé. Celkově je to solidní příspěvek do Rodokapsové edice, pro niž byl určen, nic víc a nic míň.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | **** | před 104 dny
Vcelku civilní pointa v povídce o jedné záhadné bedně a podivném chování některých pasažérů na lodi. Text je ovšem podán nadmíru mysteriózně a má i pěkný švih v závěru. Velmi slušné.
Rozhodně zajímavá povídka o vraždě, která toho zadarmo moc nedává. Není úplně jasné kdo a co je ústředním starcem, ale pointa je pěkná. Autor čtenáře zdatně vodí. Dobré.
vyšla v: Vraždy v ulici Morgue
louza | *** | před 104 dny
Chorobomyslná fantasmagorie, která ve finále ale degeneruje do výstupu opileckého opojení. Divná povídka, trochu beze smyslu.
Celkově hodnotím tuhle knihu velmi pozitivně. Je tam pár slabších kusů, ale natož, jak je to starý, tak je to ješťě pořád slušný čtivo.
Podle data původního amerického vydání až děsivě prorocký román,
který naštěstí přepálil skutečnost, třebaže některé momenty takhle
zpětně až děsivě připomínají prožitou realitu. Lawrence Wright ovšem
nevyužívá celosvětovou pandemii k tomu, aby pouze kritizoval jednotlivé
státy za jejich neschopnost se s problémem vypořádat, ale rozehrává mezi
nimi rovnou regulérní válku zapříčiněnou všeobecnou paranoiou ohledně
toho, kdo a co způsobil.
Když však pominu omáčku kolem, nemůžu se zbavit dojmu rozptýlených
fragmentů, které výborně fungují samostatně, ale v celku postrádají
údernost. V okamžiku, kdy se mluví o tisíci či milionech mrtvých,
nepůsobí to zdaleka takovým dojmem, jako při sledování umírajícího
jednotlivce. Osudy hrdinů jsou navíc zprostředkovány zbytečně
útržkovitě a těžko k nim hledat cestu, když spoustu důležitých
momentů autor pro zjednodušení přeskakuje. Přesto vyprávění nemohu
upřít sílu ani údernost katastrofy, proti níž je morálka, vůle a
moudrost člověka naprosto nicotná.
Ke knize jsem se dostal přes doporučení od fanoušků Stephena Kinga. A měli pravdu, King je z toho cítit na sto honů. Je to vyprávění 12letého kluka žijícího v 60. letech v malém americkém městě, kde se děje spousta záhad. Má to správnou nostalgickou atmosféru a kniha krásně plyne. Děj spíš jen tak pluje, aby na konci zařadil vyšší rychlost. Už dlouho jsem nečetl knihu, kde mi bylo líto, že už končí. Fakt povedené a autora musím ještě někdy vyzkoušet znovu.
vyšla v: Tajemství červa
louza | ***1/2 | před 109 dny
Povídka těžící z hrůzy bohů starobylého Egypta. Dobrý nápad s předpovědí budoucnosti bohužel vyvane v naprosto očekávané pointě. Škoda že se to autorovi nepovedlo lépe zaonačit.
Skvělý nápad s hlavním záporákem. Pěkně prokreslené dobové reálie i výtečně vystižené charaktery. Úžasně zpracované téma nostalgie. Čtení téhle novelky opravdu místy bere za srdce. Hill říká to, co doopravdy říct chce a nepouští se do zbytečného vysvětlování. Z počátku to tak moc nevypadalo, ale je to opravdu krásný příběh.
vyšla v: Tajemství červa
louza | ***1/2 | před 110 dny
Variace na Poeovu masku červené smrti. Celkem fajn čtení, které hezky mixuje mythos s mytologií. Pointa je předvídatelná, ale čte se to příjemně.
vyšla v: Tajemství červa
louza | ***1/2 | před 110 dny
Omšelá klasika. Cosi temného v tajemném sklepě. Bloch ale přivádí na scénu věc v originálním HP mythosu nevídanou. Svoji roli tu hrají gangsteři.
Jediné zajímavé jsou povídky z první části, v nich se místy objevuje až Weissovská poetika (některé by možná bylo možné také zařadit do fantastiky). Zato pokusy o sci-fi jsou tragické – autorce chybí základní orientace v žánru, takže jde o festival těch nejhloupějších žánrových klišé. Celá kniha je především dokladem toho, jak nízko ležela na počátku 90. let laťka publikovatelnosti.
Nesmrtelnosť, tajomní mimozemšťania, hľadanie zmyslu života u dlhovekých ľudí – to sú hlavné prvky príbehu mladej „detektívky“ v ďalekej budúcnosti. Nedarilo sa mi dopredu odhadnúť, kam bude dej smerovať, čo bolo rozhodne plus. Klasicky tomu chýbalo nejaké oživenie, aby bola poviedka pre čitateľa atraktívnejšia.
Kniha, kterou lze přečíst jen „úhlopříčným“ způsobem a při přeskakování rozsáhlých rádobyfilozofických pasáží. Jinak jako by vypadla z kadlubu současného levičáctví – kapitalisté jsou hnusná, ničeho se neštítící sebranka, Židé jsou nositeli těch nejhorších vlastností a hlavní hrdina Verus je až děsivý svým přes mrtvoly jdoucím pácháním dobra.
Kniha o tom, kterak se v New Yorku vyleje jakási kejda a ženské po ní začnou magořit více, než je obvyklé. Už v předmluvě Ketchum píše, jak obtížný měla Noc žen vznik. I když je to jeho druhá kniha, vyšla až mnoho let po napsání. Nejdříve ji odmítali kvůli přílišné brutalitě (mimochodem, bráno dnešní optikou – nic hrozného). Tak ji zkusil přepsat s kámošem. Nebylo to ono. Udělat z ní scénař. Nechytl se. Nakonec – když už měl vybudovanou jakous takous značku – knihu hodně osekal, odtučnil (původní verze prý byla o dost tlustší) a vydal. Teď už k textu samotnému. Nápad sám o sobě není špatný, provedení je takové průměrné. Respektive možná to zmršil překlad, ale k tomu se dostanu. V knize mi hodně chybí nějaká přidaná hodnota. Pravda, Po sezoně už si moc nepamatuji, avšak Dívka od vedle byla téměř dokonalou symfonií sadismu, brutality a lidských reakcí na to. Schovka měla parádní nostalgickou atmosféru a partu mladých. Red měl pomstu pejskaře. Křižovatky zase pár správných chlapů, kteří jdou srovnat grázly. Co má Noc žen? Pár krvavých scének – některé z nich jsou však výživné, to zase ano – a to je vše (Ketchum teda tvrdí, že tam řeší i vztahy muži x ženy, já to tam neviděl). Rozhodně to není jízda od začátku do konce – kniha se začne rozjíždět až někde kolem strany 80. Místy je taková kostrbatá, těžko říct, čím to je – možná škrtáním a přepisováním? Navíc se děj dost – logicky k námětu – opakuje. Objevuje se také starý známý problém béčkových věcí – nevyrovnanost síly protivníka. Někdy stačí do bláznivé ženy strčit a je od ní klid, jindy drží jak terminátor…zkrátka – dle potřeb autora. Knize navíc ubírá překlad. A to hodně (párkrát jsem chtěl knihu prohodit oknem). Možná i on může za jistou kostrbatost. Každopádně je takový sterilní, hodně doslovný, místy úplně bez citu pro jazyk. Jsou tam školácké chyby. Redakce se také moc nepředvedla – kdyby překlad aspoň učesala, vypadalo by to hned jinak. Navíc prošla i hrubka v i/y. Nu, avšak vzhledem k tomu, že to překládal „Mistr kuřecích neštovic“ z Machena, to dopadlo ještě dobře (byť v tom Machenovi se mi překlad – až na těch pár kiksů – zdál vcelku ok…nu, asi tam více zapracovala redakce). Buď jak buď, Ketchum poprvé jen těsně nad průměrem. A to jen za těch pár krvavých scének, jinak by to dopadlo ještě hůř – protože knihy tohoto ražení mají hlavně bavit. Což se Noci žen ne tak úplně povedlo…
Nečte se to špatně, ale bohužel daleko více než fantasy je to gay romance. Fantasy složka je navíc velmi postmoderní, což jen zvýrazňuje tu červenou (duhovou?) knihovnu.
vyšla v: Světy za obzorem; Zpěv kovových velryb
quinnet | ***1/2 | před 112 dny
Ďaleká planéta, ktorá sa mala stať základňou pre ďalšie rozširovanie ľudstva v tejto časti vesmíru. No nestala – nezmyselná revolúcia takmer úplne zničila kolóniu a tej ostáva len zopár rokov do definitívneho konca. Vražda pôvodného kolonistu poodkryje niečo z temnej minulosti umierajúceho mesta. Striedanie dvoch rozprávačov pomáha k vybudovaniu akej takej noirovej atmosféry, námet je klasicky dobrý.
vyšla v: Netvor a jiní vetřelci
sicco | *** | před 112 dny
Tak tohle je slabší. Až příliš to připomíná fantasy. Takovýaž moc klasický nevědecký pulp.
vyšla v: Netvor a jiní vetřelci
sicco | ***1/2 | před 113 dny
Tohle je o něco slabší než úvodní povídka, ale pořád dobrý. Hlavně se mi líbila scifi vyspělost textu. Je prostě super, že takové povídky vznikaly před víc jak padesáti lety.
vyšla v: Netvor a jiní vetřelci
sicco | ****1/2 | před 113 dny
Tož na to, že to zaniklo někdy ve čtyřicátých létech, je to kvalita. Byť je to staré, už tady bych cítil předzvěst kyberpunku a hlavně se v textu září autorova inteligence. Líbilo se mi moc, objevil jsem nového autora pro sebe. Navíc je to autorův úplně první text.