LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Vypravěčův přítel Václav Novák je smolař. Jeho vášní je lov ptactva, ale s pomocí techniky se mu podaří ulovit něco …nečekaného, mnohem většího. Absurdní groteska, odehrávající se na útulném (českém) domácím písečku a s domácími antihrdiny v hlavních rolích.

Další povídka ze série založené na vynálezu Hirmetova rámu – technologie, umožňující vstupovat do obrazů. Tentokrát se v gotické atmosféře vše točí kolem závěti a dědictví strýce, který byl … „pinkturován“. Svým způsobem je to duchařina, byť tihle duchové jsou dílem vědy. „Logika“ pinkturace by mi ale víc seděla v případě magie než vědeckého zdůvodnění.

Krátká povídka, skrze jednoduchý nápad relativizující realitu. Evokovalo mi to nedávno přečtenou Bradburyho storku DÍTĚ ZÍTŘKA, kde se narodí robátko do jiné dimenze. Pecinovský mnohé jen naznačuje, hraje se čtenářem hru na schovávanou, pointu si nechává na samý závěr a v zájmu jejího fungování některé detaily nekonkretizuje. Působivá a svým způsobem vtipná.

Kde sa nám len stráca ten čas, keď ho máme tak málo? Netuším, ale autorka má tri nápady, kde by sme ho mohli nájsť. Úplná groteska, o ktorej si môžte myslieť čokoľvek.

Námetom podobné ako v poviedke Texty, len tentoraz lúštíme odkazy v mravenisku. Zo snového príbehu to autorka preklopila do pseudovedeckého traktátu. Tu mi to osobne sadlo viac ako pri preklade zo vzorky stolového obrusu.

Pri tejto poviedke mi chýbali akékoľvek záchytné body. Áno je to nejaká parafráza na horolezectvo ale kusé informácie o samotných horolezcoch ma totálne zmiatli. Nejaký druh hádanky alebo vtipu? Neviem, ja nežeriem noviny.

Keď vás požiadajú aby ste porozprávali o svojom svete, tak prečo nezačať Benátkami? Monológ plný farieb, zvukov, architektúry, ľudí – nečudo že aj samotnému Kadanhovi sa na konci nedostávalo slov.

Výborná poviedka, ktorá nenásilne opíše slasti a strasti jedného obyčajného života neobyčajnej harfistky. Človek mieni, osud zmení a napriek všetkému nemusí to byť na škodu. Rozprávačský talent pani Ursuly žiari v plnej sile.

Cynicky napísané – hľadanie zmyslu v nezmysloch. Dlhé prechádzky popri mori vás môžu zaviesť k rôznym úvahám – napríklad či more nemá básnické črevo. A teraz už len záleží čo na to čitateľ.

Překlad byl mírně upraven, v pozdějších vydáních je použit trochu hovorovější jazyk.

Stará mama si vždy vie dať rady, čo na tom, že je už tak akosi mŕtva. Autorka nám to pre zaujímavosť rozpráva očami chronicky nedospelého dievčaťa, takže si to vyžaduje zapojiť aj vlastnú fantáziu. Výborná poviedka, asi si ju zopakujem.

Úprimne sa priznám, asi sa mi nepodarilo dešifrovať význam všetkých metafor obsiahnutých v poviedke. Niečo tuším ale dešifrovať dlhú matku, krátku macochu a podobne – to si skrátka netrúfam s definitívnou určitosťou. Na druhú stranu bez problémov som to prečítal aj dvakrát po sebe, text pred očami plynie tak ľahko, výborný preklad.

Zranený bojovník je po víťaznom boji dovezený domov. Stav je kritický ale rany sa hoja. Nie však tak akoby ste očakávali. Príbeh, ktorý mi pripomínal svojimi kulisami a vyznením antiku. Pomerne výrazný fantasy prvok sa spája s komorným vyznením a ľúbostnou tematikou. Všetko namiešané tak akurát – výborné.

Krátka exkurzia do rozprávky o Šípkovej Ruženke z pohľadu votrelca z vonkajšieho sveta. Pomalé rozprávanie, zmysel pre detail – v knihe Prečo čítať fantasy sa autorka vyznáva k obdivu k tomuto archetypálnemu príbehu. A v princípe ani v ňom nič nemenila.

Akože riadne uletené, ale túto hru o strome pri ceste som prijal rád. Výborný nápad a napriek námetu strhujúce čítanie.

Niečo o tom, že niekedy, napriek všemožným snahám, je komunikačná bariéra príliš veľká. Forma prevažuje obsah, takéto poviedky vyžadujú skvelého rozprávača.

Rozmrzelý, znuděný starý kněz versus mladý hříšník. Kdo se vlastně zpovídá a kdo dává rozhřešení? Chvíli to vypadá jako product placement cukrovinek nebo ironická polemika na téma: zda kněz a psychiatr jsou konkurence… :) Vyloupne se z toho povídka sice nefantastická, leč v prostředí božího stánku přece jen do jisté míry blízko transcendenci, povídka s velkým pochopením pro lidské slabůstky, jak to Ray má rád. Asi to půjdu zajíst kouskem čokošky.

Zajímavé, jak původní název (The Creatures that Time Forgot) i ten český vystihují každý jiné specifikum příběhu. Ale oba k němu sedí. Nehostinný svět klimatických extrémů, kde potomci pozemských trosečníků vyvinuli originální jeskynní civilizaci. Mají zvláštní schopnosti ale i velký hendikep (u jeho příčiny mi logika lehce skřípe). Na tomto terénu R.B. vystavěl jakýsi nebiblický Exodus, který přes svou téměř románovou rozmáchlost zůstává vlastně komorní. Pro autora poměrně netypické SF s fantasy prvky; na dobu svého vzniku působící moderně. Vrchol sbírky a pošušňání pro Bradburyho fanoušky.

Tak tenhle milostný trojúhelník se Bradburymu povedl. Fantastický horor se s blouznivou lovestory sešel v baladě, kde cítím vzdálenou spřízněnost s autorovým Městem, ale i s Vodníkem od našeho guru K.J.E. Jednoduchá, předvídatelná povídka, ale s vymazlenou atmosférou a hravě karikovaným vztahem ustřední dvojice; už po x-té mi R.B. připomněl Philipa Rotha. Ovšem, když tahle Bradburyho zálěžitost vyšla, bylo Rothovi 15 let, takže kdo ví kdo od koho čerpal inspiraci.

Jakoby tuhle opojnou pseudo-moralitku sepsal sám dům. Nejde zrovna o dům Strašidelný, zato o dům s duší a (pozor na spoilírek) určitým mravním imperativem

Patos a civilnost v dokonalém kontrapunktu i vyladěném souladu. Povídka plna dojmů ze startu první rakety … a to z perspektivy stárnoucí manželské dvojice. V hlavní roli prostí lidé se svou tichou filosofií. Vůbec ne hloupí. Úvahy otce – to je kondenzovaná evoluce v kapesním vydání. Raketa a sekačka na trávník – dva výdobytky civilizace, dvě opory moderního člověka!

Kombinace hravosti a morbidnosti. V tom Ray vyniká. I když zápletka čerpá z Poea, horor je to víc přístupem okolí. Jak tíživá je bezmoc dítěte, které má strašlivé podezření, ale dospělí jej nechtějí brát vážně. Z úhlu pohledu malé holčičky působí příběh autenticky a svěže.

Asi právě slovo akvadukt ve spojení s krvavou nekonečnou válkou ve mně evokovalo antiku, Homérovské eposy, nebo recitujícího rapsóda. Ano, je to taková malá rapsodie, kde si nejsem stopro jist, jestli je víc oslavou války nebo naopak apelem před ní.

Čas je tu slovy hlavního protagonisty stlačený jako v japonské papírové květině a dotykem paměti se rozvine. Bradburymu stačí tak málo: melancholií opilý starý muž, zaprášená půda … a nechápající manželka. Krasosmutnivá hříčka s nostalgií v hlavní roli.

Tenhle mikropříběh může našinci evokovat závan hrabalovské člověčiny, ale je tu i Joyceovská epifanie. Hrdina – Američan irskeho původu – projde jakousi iniciací – „od chvíle, co přijel do Irska se nemohl zbavit dojmu, že žije na jevišti velkého divadla“ … v němž neznal svou roli. Tak ji poznal. :) Povídka trefně těží z kontrastu národních specifik Irů a Američanů.

Patriotismus, rebelie i úcta k tradičním hodnotám se v této povídce potkávají. A potkávají se tak, že to jiskří, řinčí i krásně souzní. Z napětí a konfliktů vznikaji tyhle dojemně absurdní lidské grotesky.

Co dělat, když vaše žena porodí malou modrou pyramidku s chapadélky? Celkem dojemná povídka na téma rodičovských citů a zodpovědnosti. Mám pro to pochopení, ale tohle bych faaakt řešit nechtěl.

Vedec vytvorí v laboratóriu malého človiečika. Čo na to ostatní? Zručne napísaná poviedka, ktorú by sme mohli brať ako kritiku jednej nepeknej vlastnosti ľudstva – automatický odpor voči niečomu, čomu nerozumieme a/lebo je proti nášmu presvedčeniu. Len nie som si istý, či konkurencia súťažiaca o cenu Nebula bola taká slabá alebo ja neviem oceniť genialitu tejto poviedky.

Tak aj tuto poviedku som zrejme kedysi čítal, ale v 80ich rokoch mi to zrejme pripadalo zaujímavejšie. Niektoré témy jednoducho zastarajú a tipujem, že námet na poviedku dodal van Vogt. HE je cítiť najmä v monológoch umelej inteligencie. Poviedka bol sfilmovaná aj ako súčasť seriálu Krajné medze.

Sladkobolná balada erbenovského témbru s premisou oscilující někde mezi magií a schízou. Ponurá, gradující, thanatofilní, holt bradburyovská. Tanec mrtvé dvojice v kanále má až baletní choreografii.

Novozákonní apokryf v kosmické verzi. S Mistrovou přidanou hodnotou v podobě konfliktu hodnot a jemné karikatury mezilidských vztahů.

Příběh nefantastický, kde název je nadsázka. Bere za myokard takovým tím sentimentálním způsobem, byť musím uznat, že je trochu prvoplánový a že R B. umí lépe.

Šílenstvím proti šílenství. Melancholická i dramatická povídka s jediným protagonistou. Jediným?

Nebýt úvodní dlouhé básně, která v povídce JÁ, MARS chybí, myslel bych si, že se jedná o 2 různé překlady stejného díla. Fabule je stejná. A u obou je uváděno první otištění v Super Science Stories 04/1949). JÁ, MARS překládal Ivan Adamovič a vyšlo v Ikarii 2/1995 (viz můj komentář tamtéž), NOČNÍ HOVOR přel. Josef Hořejší a vyšlo ve sbírce Mráz a oheň 1995. Neví někdo, jak to s povídkou bylo? (případně v diskusi)

Povídka, vydaná prvně v roce, kdy u nás „vítězil únor“ (ano už 1948), je zárodkem románu „Tudy přijde něco zlého“ (1962). Prostý a efektivní fantastický nápad. První polovina povídky atmosférická, tajuplná až strašidelná. Závěr připomíná spíš Čtyřlístek. :-) Pořád dobré, ale román je o level lepší.

Kdo pomůže smrtelně nemocné dívce? Anekdotka ve stylu Šíleně smutné princezny, jež si s vlídnou ironií střílí z lidské hlouposti, naivity i vypočítavosti. A má pochopení pro obyčejné lidské slabosti. V kontextu tvorby R.B. spíš slabší kousek.

Nález prastarej hrobky či svätyne z čias faraónov, ktorých mená boli už dávno zabudnuté, vyvolá senzáciu. Ale párik mladých nedočkavých archeológov otvára vstup do hlboko ukrytej stavby a … viz názov poviedky. Nezvyčajne jednoduchá poviedka, ktorej pointu ale asi neuhádnete. Plusom je bohatý opis a navodenie potrebnej atmosféry tajomna.

Prokurátorka požiada svojho dávneho priateľa aby zistil pravdu o prípade 60 násobného vraha. V tejto rozsiahlej poviedke máme /konečne/ príbeh bez výraznejšej stopy metafyziky. A voilá – väčšina čitateľov tomu udeľuje maximálne hodnotenia. Plne sa prejavuje Ellisonovo majstrovstvo v stavbe príbehu, kde najlepšia časť je rozhovor medzi dvoma protagonistami a spomínanie. Niežeby ma „akčnejší“ záver nebavil, to rozhodne nie, ale ťažisko príbehu je v prológu, ktorý zaberá 80 percent textu. A chvalabohu až na posledných stranách som si uvedomil, že som túto poviedku už kedysi čítal. Ale po cca 22 rokoch zopakovanie stálo za to.

Preklimakterická matka a její pubertální syn, oba ve zmatku svých hormonálních bouří. A do tohoto terénu (navíc do jemně magického světa) zkušený autor zasadí příběh o mutantech. Být to z opačného úhlu pohledu, mohlo by jít o začátek ambiciozní Young adult serie, ale ne: on z toho udělá kompaktní studii o strachu matky a současně o jejím odhodlání udělat pro syna cokoliv. Psáno lehkým perem či procesorem, ale se závažnějšími podtóny. A vtipně vypointováno. Na autora „Tří slyšení o existenci hadů…“ poměrně nezvyklá poloha.

Toto je skôr poviedka na ktorej by sa mohli vyblázniť profesionálni literárni kritici. Entita, ktorá je hýbateľom deja, je značne neuchopiteľná, kľudne by mohla byť titulovaná ako kráľ chaosu. 34. október? Žiaden problém! Autor vytvára u čitateľa isté napätie tým, že sa nikdy nevie čo sa v daný deň udeje, bude chlapík milý či niekoho zabije? A ktorý rok sa bude písať? Menej skúsený spisovateľ by si na tomto asi vylámal zuby ale Harlan to zvládol a text je u mnohých zaradený do pomysleného etalónu experimentálnej SF. Ja som zdržanlivejší /však som len obyčajný čitateľ/, mal som pocit, že si HE zo mňa robí srandu.

Ak sa človek náhle zobudí a zreteľne sponzoruje na svojom tele velke zubaté ústa, je pochopiteľné, že vyhľadá odbornú pomoc. Je len otázne, o aký druh odborníka by malo ísť. Pri tejto poviedke ma napadol prívlastok špiritistická. Nie v klasickom ponímaní slová, na to je HE príliš prešibaný, ale niečo v tom duchu. Ktovie, čo sa autorovi preháňalo hlavou, je z toho cítiť depresiu.