LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zo začiatku som si hovoril, že toto je nejaká haluz. Ale neprešlo veľa riadkov a napriek tomu, že haluzou to do istej miery zostalo, autor v tom spravil jasno. Niektoré scény sú poriadne naturalistické a trochu mi pripomenuli film Horizont udalostí. Všadeprítomný Kaufmanovský humor však zabránil rozvinutiu atmosféry strachu. Je otázne, či to je na škodu, alebo nie, ale v každom prípade to bola kombinácia celkom zaujímavá. Nebyť jedného extrémne „deus ex machina“ momentu, dal by som iste ešte o 10% viac. Aj keď bol do istej miery konzistentný, myslím, si že autor si spravil trochu nefér skratku. Napriek tomu kvalitka a poviedka sa rozhodne zaryje do pamäte (zhoda s názvom čisto náhodná ;)).

Po rozpačitej úvodnej poviedke Neklid prišlo ukľudnenie v podobe skutočne zaujímavého mixu transhumanistickej extrapolácie, terraformácie Mesiaca a idealizmu hlavného charakteru Benjana, ktorý si ho vďaka istým predpokladom môže dovoliť aj tvárou v tvár mocnému klanu Majikenov (o niečo vplyvnejšia štruktúra, akou sú súčasné štáty). Priznám sa, v závere sa to trochu rozostrí a prijal by som stranu navyše o tom, ako sa to vyvinie s kolóniou, ale aj tak som si pochutnal. Asi najlepšia vec od autora, čo som doteraz čítal (zatiaľ len poviedky).

Chytlavě napsaná povídka s jednoduchou zápletkou, kdy nadšenec do šermu se vrátil v čase, aby zažil nějaký ten souboj na vlastní oči. Jaké však bylo jeho zklamání, když zjistil, že ti dva bojovníci na život a na smrt jsou trochu neohrabaní.

No, nevím, co by mistr Shakespeare říkal na tuto verzi svého nejznámějšího díla. Ale proč ne. K žádné tragédii nemuselo dojít a dvěma znepřáteleným rodům stačilo, když „si to rozdali“ jejich roboti. A Romeo a Jůlie jsou v bezpečí:-)

Škoda, že tato povídka není víc rozvedená. Na stránku se moc příběhu nevešlo, což je škoda, protože to má zajímavý námět, s kterým by se dalo pracovat v různých směrech. Jedná se tu o vykopávky koster dinosaurů a příběh končí ve chvíli, kdy jeden z archeologů objevil dinosaura s obojkem. Proč ne? Bohužel si musím domyslet sama, kde k němu přišel.

V příběhu nahlédneme do normální domácnosti a rodinných problémů, kdy se řeší problém s prospěchem dítěte. A na někoho se vina svalit musí. Ale co s tím, když se viník porouchá. Půjdeme ho reklamovat…

Povídka je takové krátké zamyšlení nad životem jednoho dostihového závodníka a jeho vysloužilého koně. To, že se o koně nakonec vlastně vůbec nejedná, mi nijak v příběhu nepřipadalo důležité, tím pádem bych tuto povídku mezi sci-fi moc neřadila.

Předchozí komentář mi mluví z duše. Na konci povídky jsem měla pocit, že jsem přečetla několik příběhů, které měly něco více či méně společného a nakonec skutek utek. Autor se asi snažil ukázat, že má spoustu nápadů, ale měl si je trochu lépe naplánovat a propracovat. Především rozdělit je do více příběhů, aby jeden neubíral prostor dalšímu.

Dle slov editorky je povídka fantastickým příbehem rozkošně zvrhlého humoru a každý, kdo pracoval v prostředí podnikové infrastruktury, pochopí nepříjemnou situaci, do které se protagonista dostal. Sice asi chápu, co chce autor vyjádřit, avšak nic extra humorného jsem v povídce neobjevil (nový vedoucí jako potetovaný divoch řezající hlavy nevýkonným zaměstnancům – tohle má být zvrhle humorné?). Celkově text skutečně není nic objevného ani příliš zajímavého a fantastické prvky v něm mu dle mého soudu spíše škodí.

Nevím. Není to špatně napsané, avšak fantastický motiv je v povídce jen velmi slabý a lze snadno argumentovat, že zcela absentuje. Další šlápnutí vedle v rámci tohoto výběru.

Obyčejná pohádka a upřímně řečeno ani v rámci svého žánru nic extra. Důvodem jejího zařazení do výběru mohl být snad jen soucit s obyvateli válkou rozervané bývalé Jugoslávie.

Nejslabší na konec. O čem to vlastně bylo? Hrdina obelstí minotaura a to ještě nijak dechberoucím způsobem. Konec. Minulo mě to…

Pro mě osobně vrchol sborníku. Ten nápad je prostě skvělý a příběh… :) Konec nechá čtenáře zamyšleného nad osudem hlavní hrdinky.

Lepší než autorčina vítězná povídka. Působí to na mě sice trochu jako prolog k dalšímu příběhu, ale jinak nemám, co bych vytknul. Je to prostě čtivý příběh se sympatickou hrdinkou.

Celkem nechápu proč autor vypráví příběh v 3. osobě. Tenhle typ literatury si vyloženě říká o ich formu… Jinak ale příjemná městská fantasy s nádechem steampunku a typickým drsným hrdinou. Četlo se to jedna báseň…

Takový klasičtěji laděný text, příběh není nic kdovíjak objevného, ale trocha originality v něm přece je – nepamatuji si, že bych někdy četl příběh, v němž hraje jednu z hlavních rolí netopýr :) Sedlo mi to…

Vynikající. Výborný příběh i nápad, dokonce mi ani nevadili ty popisy a metafory, které jinak moc nemusím.

Zaujímavé podanie so špecifickým rytmom, ktoré vo mne vyvolávalo pôsobivé obrazy – najmä čo sa týka motívu osobnej obety. Hľadanie obývateľných planét pod tlakom okolností bolo zachytené dobre, ale bolo tam pomerne veľa príliš nejasných náznakov, aby to do seba poriadne zaklaplo. Samotné cesty na planéty a ich prieskum boli dosť značne trivializované, ale s tým by som sa zmieril – najviac mi vadilo, že som si nevedel spojiť začiatok a koniec. Mimochodom, hrdinka má zaujímavé meno – Marika :)

Od chvíle, kdy byl čtenáři představen Novembre, už mi byla zápletka jasná, ale to nic nemění na tom, že Karteziánské divadlo je velmi pěkná povídka – naopak pro mě získala ironický nádech a větší zajímavost ještě před „odhalením“. Plus za výborný nápad, který byl vlastně velmi jednoduchý – a přitom originální, protože takové zpracování jsem ještě nepotkala (snad jen – následuje malý SPOILER – trochu jinak ve Vyslancích mrtvých).

Povídka inspirovaná 9/11 bohužel nepřináší to co se od Kinga čeká – napětí či zajímavou pointu. Dočkáme se popisu smiřování se s tragédií a hledání ové naděje. Zajímavé, ale vcelku průměr.

Povídky tohoto typu normálně moc nemusím, navíc autorčina práce v předchozím ročníku mě vůbec nebavila, moc šancí jsem tedy této povídce nedával. Nakonec se z toho ale vyklubala docela čtivá, krátká povídka, místy mi trochu připomínala Kytici. Jen škoda, že jsem nepochopil všechny narážky a možné souvislosti… Což je tedy spíš moje chyba, uznávám… :)

Lepší než úvodní povídka. Nápad mi sice tak zajímavý nepřišel, ale podání je o třídu lepší. Jinak souhlasím s tím, že kdybych nevěděl, kdo to napsal, tipoval bych to vážně spíš na ženskou :) Což nemyslím jako zápor…

Zajímavý nápad, zajímavý příběh, zajímavé postavy. Jako by tomu však něco chybělo, nějak jsem se do toho nedokázal začíst.

Krátke cvičenie na tému „Fúzia okultizmu nacistického Nemecka obdobia II. sv. vojny s Lovecraftovským mysticizmom“. Pomerne zábavný pokus o napodobenie atmosféry diel veľkého majstra, v menej okukanom prostredí ako sme zvyknutí. Zamrzí, že nejde o nič viac. Avšak, nakoľko obe použité propriety mám rád, a navyše text má spád, ide o čítanie nadpriemerne potešujúce.

Mottem povídky je nic nehnát nadoraz a taky žít a nechat žít. Vynikající nápad i velmi solidní zpracování, byť dech nikterak nevyrazí ani nešponuje emoce.

Podivná fantasy o špionovi císaře, který má si rád mluví pro sebe. Do toho dostal jako dárek magický implantát a má najít kohosi, aby zastavil cosi. A má tam být žlutý labyrint, o kterém všichni mluví, ale já ho tam nenašel. Po cestě najde „bludičky“ a odhalí… Moc to nechápete co? Já taky ne.

Je zvláštní, že i když povídce můžu pár věcí vytknout, přesto ji označím za skvělou. Ano, pointa je cítit už od půlky a rozjezd je slabší, přesto ale z textu sálá psychická tíže a napětí se dá krájet. Tak to má být.

Veselá taškařice na téma létání časem. Téma a hlavně pointa povídky je provařená až na kost, ale tenhle komediální přístup to vynahrazuje.

Skvělé! Kdyby autor zamakal na hororové atmosféře, kterou alespoň podle mne docela dobře našlápl, dal bych za sto. Nicméně i tak jsem byl spokojen. Chtěli byste mít v hlavě devět jiných a jednoho psychopata?

Tahle povídka mi nesedla. Problémy kolem terraformace měsíce jsou jistě zajímavé a náročné, ale tenhle styl mi dělal velké problémy a asi jsem úplně nepochopil, co mi chtěl autor sdělit.

Poviedka v ktorej autori spojili prve pristatie na mesiaci s vesmirnym zavodom, terorizmom a k tomu nejakym tym cestovanim v case. Dobre svizne napisane plne humoru.

Ziju medzi nami, par vyvolenych, ktori uz pol tisicrocia nestarnu. Avsak s modernymi technologiami su ich sance na splynutie so spolocnostou stale nizsie..

Poviedka popisuje prepadnutie vazenia, v ktorom su vazni udrziavani znehybneni v ektoplazmatickom lepidle. Dej sa odohrava v brazilskom Sao Paule. Pre istotu sa do toho zamiesaju aj nejaki indianski duchovia.

Takové veskrze průměrné. Myšlenka není špatná, ale chybí tomu náboj, stavba povídky působí tak nějak ploše a není se s kým či s čím ztotožnit.

Skvělá katastrofická a i postkatastrofická povídka, kdy se nejedná jako obvykle o přírodní katastrofu, nýbrž o ukázku toho, na jaké hraně civilizace neustále balancuje a kterou si sama vytvořila. Svět systemáků na mě působil naprosto přirozeně, dialogy jako bych slyšel v životě, k tomu se najde i nějaký černý humor a i tragická stránka věci je působivá. Myslím, že překladatel zasluhuje 5*, stejně jako celá povídka.

„Mám hlad“. „Máš štěstí, můžeme sníst všechny trojský koně."

Přímočará, čtivá detektivní povídka na téma Velký bratr. Pátrací metody nejsou teoreticky nemožné ani dnes. Třeba – zboží vám načtou přes čárkové kódy a zaplatíte kartou. No, a máme tu podrobný nákupní profil konkrétního člověka. Závěr přinese překvapivé odhalení, které může být dalším z témat různých pomatených konspiračních diskusí, které se vedou v našem světě. :-)

A to se podívejme…. Povídka poprvé vyšla v lednu 2005. Zaplavené New Orleans, a to z důvodu, který je zajímavý a originální. Do toho až dojemná touha outsiderů alespoň symbolicky se prosadit a zviditelnit… Je škoda, že autorka nastínila situaci a rychle s ní skoncovala. Určitě by se mi líbilo větší rozpracování tohoto nápadu.

A teď – hurikán Katrina zaplavil a zpustošil New Orleans nějakých 7 měsíců po vydání povídky, v srpnu 2005. To je náhodička.

Po Arabuovom dome ďalšia z Howardových exotických hororovo-fantastických poviedok, odohrávajúca sa na Strednom Východe. Tentokrát sa však neodohráva v dávnych dejinách, ale v „súčasnosti“. Dávne pamiatky pozemského (starobylé asýrske mesto stratené v púšti) i fantastického sveta (samotný Aššurbanipalov plameň a to, čo ho stráži) však, popri dobrodružnom opise pátrania novodobých hľadačov starobylého pokladu v púšti, tvoria hlavnú atrakciu tejto poviedky, ktorú tiež Howard dobre mierenou narážkou voľne prepojil s fiktívnou mytológiou svojho literárneho súputníka – H.P.Lovercrafta.

Mimoriadne atmosférická a pekelne mrazivá hororová poviedka, možno jedna z nejlepších Howardových poviedok vôbec. Výborná obálka ostatnej zbierky (Zpátky do temnoty), kde vyšla, sa vzťahuje práve na ňu a aspoň sčasti naznačuje, akým kalibrom hrôzostrašnosti tu do nás Howard páli ;-)

Polymorfní papír polypap je Achillovou patou civilizace podobně jako elektřina. Je všude, používán na sto způsobů. Kolem toho se točí vše, přičemž autor si s možnostmi polypapu dost pohrál, což pro mě zastínilo jinak většinou dramatický děj. Postavy sice nejsou nic moc, ale jde hlavně o tento vynález a v tomto směru je to v pohodě. K tomu pro mě atraktivní odkazy na starší filmy, třeba i na mého oblíbence Woodyho Allena, jak vyplývá už z názvu povídky.

A navíc poslední věta pochází ze závěru jednoho slavného filmu neméně slavného režiséra, což v textu není přímo zmíněno.