LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

povídka o svobodě a… životním cyklu. lidí. styl je lehký a na první pohled absolutně nekonfliktní (až mě to iritovalo, ta sametovost, absence projevovaných emocí), ale probíraná témata jsou hluboká a znepokojující. povídka má hóóódně pomalý rozjezd a chvíli jsem dokonce uvažoval, že s tím praštím, jenže pak jsem si řekl, tohle musí být záměr, to nemůže být samo sebou. a teprve poslední třetina je třeskutá dilematy, která dokáže chiang vybrat lžičkou až na dno. povídka nebude pro každého, ale stojí za to.

Tak nevím. Autorovi evidentně o něco šlo, popsal nám jakousi kolonii ve stanici tokijského metra, celkem si to umím představit, povídka mě neukousla, ale zřejmě jsem to celé nepochopil. Mám z toho pocit jako při prohlídce s průvodcem. Vpravo, vlevo… Na konci povídky se něco děje, asi bych to měl uchopit, ale bohužel. Možná bych proto neměl hodnotit, ale přesto položím na váhu svůj subjektivní dojem a vychází, že nebavilo a nezaujalo.

Metoda rekonstrukce osob a událostí z doby před jakýmsi Zhroucením. Sice hlavní hrdinka většinou jen celkem zdlouhavě popisuje, jak se to dělá, ale jako nápad proč ne, pointa se taky dostaví a poslední odstavec už mi byl vyloženě sympatický.

Nemůžu si pomoct, je tady toho hromada, a nic. Stačilo by to učesat, vyhodit vloženou povídku, která snad vznikla na tripu (drogovém, ne čundru), a tak nějak počítat i se čtenářem. Je ta hodně nápadů, některé výborné, jiné kýčovité, další zbytečné, ale dohromady je to prapodivná směs. Chybí jasný tah na branku, svět vypadá zbytečně fantaskně, a i když jsou některé hlášky a postřey skvělé, není jich tolik, aby to vyvážilo nebetyčnou nudu, která zhruba o čtvrtiny knihy do konce vším prochází. Nakonec se to zvrhne v šestákovou historku, přičemž náznaky z úvodní části jsou slibnější a myslím, že každého napadly jiné a nápaditější varianty, jak celou věc rozvést a zakončit (už třeba jen ta paralela s umělci a „múzou“). Celkový dojem ve mně z toho je zmatek, páté přes deváté, nahazené nápady na hromadu.

Takový malý sitcom z výletu do budoucnosti. Zaměření na prvočíselná data schvaluju taky. :)

A zase jedna povídka, u které vlastně nevím, jak skončila. Zato vím, že až za nás budou všechno dělat stroje a Alzheimer se bude řešit protézou, budou si lidi vymýšlet podivné zábavy. I když to se vlastně dělo vždycky, ne? Tady by se i filosof uplatnil, ale hlavní hrdina to určitě nebude.

Poněkud neobvyklý způsob cestování si s sebou nese svoje vlastní problémy a jisté nutné oběti. Na to, kolik jmen se tam vyskytuje, jde vlastně o vcelku komorní příběh. :) Líbilo.

Terraformace Měsíce potřebuje moře času, vychytaných technologií, lásky a péče… a víc než celého člověka. Pěkný námět, úsporné vyprávění – v dění jsem se nakonec zorientovala, ale docela by mě zajímalo, jak to vlastně dopadlo.

tahle povídka obsahuje vše, co od autora čekám: zajímavý námět (sebeobjevování), originální reálie (svět metaforické termodynamiky), přesah (síla a slabiny poznání), styl (gradace a odkrývání vrstev). nepříjemným dojmem snad byla jen jistá chladnost a odtažitost, která mi vadila a nezdála se mi funkční.

edit 2021: při novém čtení mě také docela iritovala vnitřní logika příběhu, která mi trochu haprovala. a opět to vyústění je na můj vkus moc barvotiskové.

Na útržkovitý způsob vyprávění jsem si musela chvíli zvykat, ale nakonec jsem se s ním vcelku srovnala, má něco do sebe. Trošku je škoda, že příliš mnoho povídek, které se takhle rozvinou, má také takovýhle závěr.

Hezké, ale bohužel mi nesedl styl. Na můj vkus moc melancholické. Povídce by podle mne prospěl aspoň lehký popis toho co se vlastně stalo, takhle to působí jako výkřik do prázdna. 60%

Nejsem příznivce minipovídek, ale tahle mě zaujala. Ať už tématem druhé války nebo svým hororovým přesahem k jistému autoru dob minulých. Lehký nadprůměr mezi minipovídkami, které jsem četl.

Bohužel, s dosavadním nadprůměrným hodnocením povídky se nemůžu ztotožnit. Na začátku možná stál relativně zajímavý nápad, ale ani po dočtení nějak nemám jasno v tom, co se vlastně stalo a co tím vším chtěl autor říci. A ani způsob podání nepřidává na čtivosti: na začátku se třeba seznámíme s knězem, který právě prožívá nejsilnější duchovní okamžik svého dosavadního života, ale celá událost je popsaná bez emocí, podobným suchým tónem jako dabovaný přírodopisný dokument.

Původně jsem chtěla po první kapitole povídku odložit, nakonec jsem vydržela až do konce, ale nestálo to za to.

Temná dusná atmosféra, k tomu lehce naťuknuté (ale v příběhu mající své logické místo) téma holocaustu. Jako si Sirius raději hrál s Legem, já už zase vím, proč mě třeba takové loutky prodávané na Karlově městě vždy spíš děsily.:)

Okultní detektivka přesvědčivě zasazená do českých reálií (přece jen tento žánr u nás nemá nějak zvláštní tradici). Taky bych uvítal další případy SPDU! :)

Mrazivý příběh unesené a léta vězněné dívky, která je nucena svým věznitelem psát další a další knihy, inspirovaný jistě příběhem nataschy Kampuschové. A ta pointa!

Vůbec mi nesedlo tempo vyprávění. Zezačátku, ještě než se cokoliv stane, dostaneme historickou nalejvárnu, a když už se konečně začne něco dít, je to popsáno letem světem. Celkově to na mě působí spíš jako skica.

Jednoduchá myšlenka, jednoduché zpracování. Jednoduchý komentář. :)

celkem chápu, že tahle povídka nemá vysoké hodnocení, i když z mého pohledu ničím nevyčnívá z řady úchvatných děl téhle sbírky. čtenáři nemají rádi malé plochy (asi pět stránek), totální absenci děje (ou jé, žádný tu není!), úvahy na témata na hony vzdálená běžnému životu (tohle by si sheldon cooper „pee age dee“ dal do seznamu témat k debatám u jídla, ale stěží někdo jiný) a pointy-nepointy (chiang rád nechá „běžného“ čtenáře očekávat něco ohromujícího na konec a pak ho zkoupe jako páneček psa, co mu nechá viset buřtík přesně jen tak vysoko, aby slintající hafan nedoskočil).

no, a opět si připočtu pár plusových bodíků za mentální deviace, protože pro mě je tahle povídka skvělá. chiang tentokrát nepřišel s žádných úžasným prostředím (mezopotámie, wet-punková anglie, emzáci za humny), de facto používá starý stařičký tisíckrát profláklý nápad, ale co je na tom to božské, to je konkrétní zpracování, rozvedení tématu, jeho aktualizace a hlavně úúúúúžasně cynický a sarkastický závěr, ze kterého mě, praktika vědy, běhá mráz po zádech ještě pár hodin po dočtení. plný počet, pane chiangu.

jedna z mých oblíbených lingvistických scifárek (rébus od pipera byla první, kterou jsem potkal). autor umně skloubil dvě linie příběhu, jednu hodně osobní a psychologizující, druhou je tvrdá lingvistická sci-fi. jedna s druhou se překrývají nejen obsahově, ale co je na tom geniální, čtení jedné je podmíněno vývojem té druhé, ale ne čistě vývojem příběhu té druhé, nýbrž interpretací toho druhého příběhu. formálně neuvěřitelně promakané. pro lingvistu (a určitě pro lingvistu-konstruktéra) je tam tolik materiálu na přemýšlení, že si začínám myslet, že chuck norris má svého intelektuálního doppelgängera v tedu chiangovi.

dokonalá povídka. a neuvěřitelně komplexní, počet témat a hloubka, do jaké se autor pouští, je záviděníhodná. většina toho je spojena s poznáním a vztahem lidí, zabývajících se nějakou kreativní činností ke společnosti (vědec, řemeslník, mystik, politik). jsem zkrátka unešen a sedím z toho na prdeli. pro mě vrchol sbírky (poslední dvě povídky znám, i když jsem se k nim v tomto čtení ještě nedostal).

ps. tohle je alternativní historie ;)

Vcelku svižná a čtivá povídka. Škoda, že od okamžiku, kdy byly rozdané karty, už ničím nepřekvapila.

Vekmi čtivá povídka ze světa ledu a ohně, která nám přiblíží dobu před vlastní ságou. Dunky mi byl sympatický, Targaryeny poznáváme o dost víc než v sáze. Líbilo se mi velmi realistické popsání turnaje. Že by tam ten Martin byl převlečený za nějakého panoše? :)

Druhá povídka v knize Silnice kolem kousku světa byla podle mě o trošičku slabší, ale i tak zajímavá. Co mi trochu vadilo, bylo to, že nebýt krátkého „úvodu“ na zadní straně obálky, tak bych byl trochu zmatený, kdeže jsem se to najednou ocitl. Vezňové, kteří pracují na zavážení močálů; rybitky, které žijí v močálu a v jezeře a které jsou něco jako mořské panny (ale nejsou); tajemné Formulky, bez nichž nefunguje žádny stroj a zařízení; a hlavní hrdina, který umí dělat věci, které by normálně neměl přežít. Zajímavé, že? Tak čtěte.

Přestože k tomu může nízké hodnocení lehce svádět, tak se rozhodně nejedná o špatnou povídku. V zemi Namzul je Rezervace a žijí tam vedle sebe bytosti s pohádek a bájí. Jenže něco špatného se zde už nějakou dobu děje, a tak se vrací člen jednoho z pěti nejstarších rodů, který opustil Rezervaci za dramatických okolností. Povídky je tedy o jeho návratu a o tom, jestli dokáže Rezervaci jakkoliv zachránit. Nápad určitě zajímavý a celkově čtivě napsané, ale něco tomu prostě chybělo a občas to v mých očích trochu drhlo a vyžadovalo postrčení. Určitě ale stojí za přečtení.

děsivá povídka o ztrátě. jako by vám vydělili život nulou, to je, co asi hlavní postava prožívá. děsivá ztráta jediných věcí, které kdy považovala za jisté. chiang není na své čtenáře hodný, ani když se jim to snaží maximálně přiblížit. hned z počátku nám vlastně naservíruje pointu, ale podstatné je to okolo ní. základní námět je opět chiangovský: pojďme vzít něco zajímavého a dovést to absolutního extrému, koukněme se, co to s lidmi udělá a nechme je v tom pěkně podusit. čtení také vyžaduje netriviální vhled do reálií námětu (a já jsem rád, že zrovna chodím po dvaceti letech na algebru ;), aby si jeden mohl užít (to možná u chianga není ten správný výraz) všechny možné důsledky. povídka má i zajímavou, byť nijak zvlášť objevnou strukturu a autor tohoto schématu ještě použije nejednou. fuj fuj fuj, tede chiangu, tohle nebylo před spaním zrovna pěkné čtení…

Decentně humorný příspěvek o nevypočitatel­nosti nudících se božstev: na svá přání musíme být velmi opatrní, zvláště pokud se plní doslovně!;-) Dnes už sice nejde o povídku zrovna převratnou, překvapí jen málo, ovšem ohledem na datum vzniku smekám pomyslný klobouk: nenechavý chrup času se projevil naprosto minimálně. 81%

brrr, tohle ale byla studená povídka… odtažitá, hluboce nelidská. spousta zajímavých nápadů, vlastně další variace na téma podobné tomu z růží pro algernon: co to bude za bytost, až jednou člověk překoná svá dnešní inteligenční omezení. chiang se tu dostal na dost tenký led, snaží se nás přesvědčit, že jeho představy o tomto tématu jsou dosti realistické, aby unesly příběh. a mám obavy, že mě moc nepřesvědčil. poselství a přesah příběhu jsou mi jasné a líbí se mi, provedení už tak moc ne. což může být jen tím, že můj intelekt je notně zpozdilý a má fantazie pustá a prázdná.

Velice aktuální povídka, která tne přímo do živého masa našeho světa. Blízká budoucnost, decimující epidemie v Ugandě a globální tzv. Strážce zdraví, umožňující výrobu léku přesně na míru pacienta. Egan tady ukazuje to, co všichni známe. Neetické chování lékařských institucí, kdy se v honbě za ziskem upírají i lehce dostupné léčebné metody oblastem, které na to prostě nemají prostředky. Takže léčba je možná, ale…panstvo si přálo platit? Ne? Tak litujeme.

Příběh o podniku, provozujícím jakousi reality show ve VR. Vlastně je to spíše takový popis, jak to celé funguje, než aby se tam odehrával nějaký zajímavý příběh. Celé to vyšumí tak nějak do ztracena. Jako by se jednalo o povídku z nějakého cyklu, ve kterém osudy hrdinů předcházely a budou i následovat.

Podobné ingredience jako u „Pickmanova modelu“, tedy geniální umělec a jeho tvorba. Tentokrát to byla démonická hudba, co zaujalo vypravěče natolik, aby se vydal pátrat po jejích kořenech a odhalil… Vyústění opět nepřekvapilo, ale ani neurazilo, atmosféra byla znovu správně pochmurná a mé hodnocení se stále drží kolem 70%.

Musím přiznat, že mě zdejší vysoké hodnocení povídky hodně překvapilo. Zvolené téma znepokojivého, děsícího výtvarného umění je mi blízké – jako puberťačka jsem se v pochmurných obrazech vyžívala a sluníčkový profesor malby mě neměl rád:-). Přesto povídku nepovažuji za nic extra. Navozená temná atmosféra je pro Lovecrafta zcela typická, děj prostý a pointa zřejmá už od prvních stran. Z mého pohledu mírný nadprůměr a to i s přihlédnutím k době vzniku. 65%

Sexuologická, psychoanalytická, virtuálně realitní povídka opepřená SM scénou. Možná má literární kvality, ale samotný příběh a téma u mě tak max. průměr. Naštěstí si to hrdinka víceméně vyřešila na pár stranách a je pokoj.

Fascinující funkce set-top boxu a názorový přerod titulní postavy, částečné pragmatické vzdání se nezávislosti tváří v tvář výhodám. K tomu správně podivné městské prostředí a máme tu pohodovou zábavnou povídku.

pomezi čtením kapitol z šílených knih o slovanské morfosyntaxi jsem se rozhodl pro osvěžujícího teda chianga. úvodní babylonská věž ukazuje, jak ted chiang pracuje. vybere se zdánlivě obyčejné téma, které dokáže dotáhnout do úžasně absurdních důsledků. plus, je skvělý spisovatel. tahle povídka trefně připomíná starověké texty: přímé, jednoduché, zdánlivě popisné, ukrývající spoustu drobných anekdotických příběhů, inu staré náboženské texty. pravé mistrovství ale spočívá v tom, jak v rámci vyprávění dokáže, i přes zřejmou překvapivost vyprávění samého, připravit logickou a překvapivou pointu. měl bych možná nějaké výhrady ke koncepci hlavně druhé poloviny příběhu, ale nechám si je pro sebe ;) a protože starověké náboženské myšlení i jeho poetika jsou mi blízké, tahle povídka dostává plný počet aster.

Zcela průměrná fantasy povídka, nenabízí nic nového, nic originálního, žádnou přidanou hodnotu. Rozpačitá jsem ze zpracování, kdy jakýsi muž vypráví jakési elfce příběh ze svého dětství. Není přitom jasné, proč jí vypráví, jaký k sobě mají vztah, jak se setkali, proč si muž říká Vattier, když mu jako chlapci říkali jinak. Malý Dařboj putoval se svým otcem a starší sestrou, nechali za sebou neradostnou minulost a mířili vstříc nejisté budoucnosti. Cestu jim ovšem zkřížili lapkové. Čtenář se stává svědkem násilí a popsáno je dokonce i to, co v závěru vypravěč nemohl vidět. Mimochodem – ke konci změnil jméno i vrchní padouch, redakce neprojevila mnoho pečlivosti ve vychytávání překlepů;-). Pointa není zrovna zázrak a hodně zůstalo nevysvětleno. Všechny tyto nedotaženosti mě nutí jít s hodnocením do podprůměru, jakkoliv se povídka nečetla vyloženě špatně a trochu přece jen zpříjemnila kodrcání MHD. 41%

Nebudu na „Vyděděnce“ tak přísná jako Majkl s pullem. Samozřejmě je pointa průhlednější než pečlivě leštěné brýle slabozrakého šmíráka v dámské šatně, ale ve své době ta poslední věta dost možná brala čtenářům dech. Osobně jsem si rochnila v ponuré atmosféře a vůbec by mi nevadilo, kdyby Lovecraft přidal ještě detailnější popis okolí a více přiblížil minulost a osud hlavního hrdiny. Nečekala jsem žádnou pecku, z mé strany se tedy zklamání nekonalo. 69%

Pichlavá povídka na téma charizma versus schopnosti. Dobré. Na malé ploše se podařilo pěkně vylíčit situaci, která platí celosvětově.

Ospalá farma. Pohoda. Slepice snese zlaté vejce a kráva dojí fakt podivné mléko… Co z toho vzejde, to je docela mazec. Vtipná povídka, která by si možná zasloužila i katastrofický tag. 60 stran jsem zhltnul na posezení. Je to dostatečně nápadité a absurdní a hlavně odlehčené a zábavné.

Povídka jako od Dicka. Pokus o likvidaci doupěte narkomanů, který však nese pro agenta velké riziko. Sny ve snech jiných snů a co je vlastně realita? Nejednoznačná povídka, která zůstane nějakou dobu v hlavě. Mám pocit, že toto je téma, které, když se dobře uchopí, jen tak nezevšední.