LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Příběh se zajímavými xenoky.

Příběh z jedné z multikulti planet.

Hezky zpracované počátky edenitů…

bez znalosti originálu nehodnotitelné. asi chápu, by mohlo být pointou, ale zdá se, že jsem martina jandu přechválil, protože český překlad smysl nedává.

je to de facto soubor tří minipovídek s podobným námětem cestování v čase.

2494: 4/5 – pěkná hříčka zesměšňující naivní představy o cestování časem.

2911: 3/5 – byla by to další pěkná hříčka, ale vnitřní logika kulhá jak chromý oslík.

3998: 5/5 – brrr, drsná anekdota. není vězení jako vězení…

podobně krutá hříčka jako předchozí povídka. na kráse jí ubírá rozvleklost a místy dosti přehnané monologové kulisy zápletky (zkrátka postavy blbě žvaní). pointa je studenou sprchou, a v tomto případě nikoliv špatným provedením, ale obsahem ;)

ps. podle dnešních doporučení patří hajj a česky hadždž. v american heritage dictionary je haj, hadj i hajj a i v českých textech jsem viděl jen hadž.

celkem vtipná hříčka, jedna s klasických mikropovídek. hodně připomíná jednu zhruba stejně starou clarkeovu povídku ze sbírky zpráva o třetí planetě. nutno přiznat, tak clarkeova je o fous lepší.

podivná sváděcí konverzačka s čertíkem z krabičky místo pointy. nezaujalo mě to, nemá to ani tah, ani humor, ani překvapivost.

nelíbí. logicky pochybné, nosná myšlenka je jen zlomyslnou hříčkou. kdyby to alespoň mělo nějakou atmosféru! nemá, takže jsme s hodnocením tam, kde jsme.

Depresivní povídka s prvky černého humoru předkládá varování před přehnaným technickým pokrokem. V závěru se snaží autor poněkud otupit ostří své kritiky zmínkou o naději.

vtipná anekdota na téma mezigalaktických nedorozumění, jen mě mrzelo opětovné porušování vnitřní logiky autorem samým, jenom aby mohl napsat, co chtěl.

parafráze dickova románu v minipovídce by mohla být fajn, kdyby kromě lechtivého tématu přinesla také něco víc.

skvělá, vtipná a trefná povídka na téma, jež podstatně lépe shrnuje alternativní název. při tom řehtání až jednomu běhá mráz po zádech…

tohle byla od začátku zajímavá povídka a čekal jsem od úvodu opravdu hodně a o to víc mne zklamal ten pitomý závěr. pořád jsem čekal něco à la dick nebo tak, ale zůstalo jen u zklamaného achjojování…

oceňuji odvahu autora pojednat v roce 1955 o podobném tématu, pokus o dvojitou odpíchnutou pointu a jistý druh logického humoru, ale to je tak vše. je to nekonzistentní a vyznívá to jako fraška víc, než jsem ochoten připustit.

docela hutná polévka, dostane se v ní čtenáři z kostky ;) humanistické reflexe hrdinství, vědy, války, jevů psí (ψ) a generačního konfliktu. jenže koření je trošku divné a mdlé, byť ozvláštňuje.

slabá povídka, snažící se laškovně přistoupit k metempsychotickým paradoxům, ale zábavnost je díky snadné předvídatelnos­ti nízká.

Dialog vojenského počítače a jeho operátora. Rozhovor postupně graduje až do působivé závěrečné věty. Parádní závěr Kočasu 1984.

Další z dobrých nápadů na malé ploše. Bohužel, co se týče dokonalého zločinu, tak logika dostala pořádně na frak, což by se dalo eliminovat právě pár stranami navíc.

Máte od lékaře potvrzení, že jste trapný hňup, neschopný najít si ženu? Tak tady máte instantní. Většinu povídky se řešilo více méně vtipné instantně – partnerské soužití, což mě příliš nebralo, ale konec situaci zachránil a celé to postavil do jiného světla.

Robotický příběh plný novotvarů, který byl ze začátku příliš podivný a absurdní, než aby se mi líbil, ale poté se pozornost přesunula na samotné roboty a to už bylo celkem dobré a vtipné. A kdo poradil Profesorovi první robotický zákon? Jakýsi potulný Žid… (znalci vědí).

slabé, slabé. taková mírová agitka se superhrdinou. kde nic tu nic, jen nadčasové poselství, které se dá vyjádřit milionkrát lépe.

balzám na mou čtenářskou duši. pomalé natahování na skřipec, předem ne-jasný závěr, dvojitá pointa. téměř bradburyovská dokonalost. mohli bychom hledat hnidy v tom, že si autor ulehčuje situaci nereálností (ve smyslu vnitřní logiky, ne uskutečnitelnosti v naší realitě), ale nějak se mi nechce ;)

Novela z relativně blízké budoucnosti, kde stárnoucí muž pátrá po své milé, do toho technologie zastavení stárnutí, která vzbuzuje nenávist a ještě poněkud netypičtí cikáni, jejichž intelekt je dost vysoký a jsou to skvělí hackeři, atd…. Poznámka, že je to povídka „o lásce na celý život“ rozhodně na mě nepůsobila příliš přitažlivě a nakonec se ukázalo, že je zbytečně a velmi zjednodušující. Novela je to hodně povedená, děj přeskakuje ze současnosti do minula a přijde i dramatický a celkem nečekaný závěr.

Virtuální život po smrti, nakažený virem. A co teď s tím…. Povídka začíná dobře, ale postupně tak nějak vyšumí do ztracena, i když konec se dostaví náležitě. Možná je to protimluv, ale mám z ní takový pocit.

Nejdříve jsme zasvěceni do jisté delikátní činnosti jedné obchodní společnosti, ale toto se brzy ukáže jako nadbytečné a sledujeme jen další variaci (kolikátou už?) na Jacka Rozparovače. Mně osobně by se líbilo, kdyby se autor o něco více věnoval také té první záležitosti (a to nemyslím pouze z důvodu oné delikátnosti, ale i z důvodu čistě scifistického).

Poviedka, reáliami spriaznená s textom „Na žltú kartu“ a podľa toho, čo som počul, aj s románom „The Windup Girl“, nás oboznamuje s neveselými dôsledkami drastickej genetickej manipulácie svetovej produkcie potravín (a vďaka absencii alternatív aj energie vôbec). Toto všetko prebieha pod takmer úplnou kontrolou megakorporácií. Možno nie až tak vzdialená predstava, keď si uvedomíme, ako sú ľudia už teraz odtrhnutí od produkcie toho, čo každodenne dostávajú na tanieri. Tento riečny road-trip však utvrdzuje v čitateľovi nádej, že ľudia dokážu nájsť cestu von z každej, viac či menej kritickej situácie, a to vďaka ich schopnostiam a znalostiam. Zas až také ružové to možno s vyznením tejto poviedky nie je, ale nádej zomiera posledná ;)

Ideálna poviedka na diskusiu fantasy vs. science fiction. Napriek tomu, že ostatná autorova tvorba a niekoľko detailov v deji ju pomerne pevne ukotvujú v science fiction, celkové vyznenie a reálie sú skôr fantasy. Príbeh o strete dvoch kultúr, ktorý sa odohrá v rámci jednej rodiny. Napriek zdanlivej nenápadnosti sa však opäť jedná o viacvrstvý text, kde sa pod pseudo-rozprávkovou škrupinkou schováva ostrý vnútorný boj, ktorého rozuzlenie príde až v samom závere.

V kontraste k ostatným poviedkam zbierky „Čerpadlo 6“, z ktorej Písek a struska tematicky vyčnieva, som mal z tejto poviedky dojem extrémne vzdialenej budúcnosti. Použité motívy sa dajú priradiť k myšlienkam transhumanizmu. Autor sa tu skryte (a úspešne) hrá s čitateľovými citmi – je to svet vzdialený tomu súčasnému nielen technologicky, ale do istej miery aj morálne. Konceptom však do knihy pasuje, z nášho pohľadu to nie sú veľmi ružové vyhliadky (aj keď z pohľadu charakterov sú úplne v poriadku).

clark se snaží vytěžit představu multiverza. pokouší se o to takřka eukleidovsky od definic a axiomat, ale hned ve třetí větě tenhle logický směr i přes verbální ujišťování opouští a to je škoda. celý zbytek povídky se snaží udržet příběh v jistých mezích, ale nedaří se. koně se rozjely vlastním tempem a zběsile pádí až k nesourodé pointě. nicméně některé úvahy jsou zajímavé.

nepříliš povedená satira na téma scifárenských klišé, kombinovaná s rejpáním do financování státních organizací a sociálních problémů. nevím, nenadchlo.

tahle povídka má skvělý námět a v dobovém kontextu i dobré zpracování (to se mi až tak nelíbí, i když komično pointy do sebe něco má). ruku na srdci, kdo z nás, vědců, by uspěl jako všeználek (spíš než všeuměl)?

celkem příjemná, i když průměrná, povídka s humanistickým (a hrdě americkým) nádechem, a vtipnou a milou pointou.

příběh sice průměrný zpracováním i námětem, ale díky aluzím na mého oblíbence bacigalupiho jsem si ho možná užil víc, než kdybych paolovy příběhy neznal.

nepříjemně naivní a nevtipný příběh (šudlání čoček u dalekohledů?! wtf?) s pitomou pointou. snad jen reminiscence na velikého newtona to zachránila od 0.

pointa je fajn, ale to, jak k ní autor čtenáře vede je nudné (možná jen kvůli tomu, že zas není tak silná). chybí tomu atmosféra.

ve své době, tj. před 30 lety to mohla být i překvapivá povídka, dneska už ne a ani se nedokážu přimět dívat se na ni očima té doby. a je to především opět prohřešky proti vnitřní logice. autor nastolí nějakou premisu a pak ji jen kvůli „šoku“ z pointy nenápaditě naruší. špatně.

podle mého soudu opět špatně koncipovaná povídka. nápad je zajímavý, ale ne zas tak moc, není ani dostatečně vtipný, ale ani dost šokující. zpracování je zlé, autor jenom kvůli svému záměru znásilňuje vnitřní logiku svého světa (emzáci používají lidský kalendář a evidentně i přes cestování vesmírem jsou dost nablblí). ne, takhle ne, charlesi sheffielde.

typická ukázka špatně napsané mikropovídky. gradace 0, nápad 0, vtip –10. blé.

ale ne, spousta blábolení a rádobymudrování (politického) a pointa trapně předvídatelná.