LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

pěkná konverzačka s pointou, nijak ostrou ale na úsměv to stačí. co oceňuju nejvíc, to je schopnost autora stylisticky text k pointě dotáhnout bez ztráty věnečku (a u té tak slabé pointy je to kumšt). a tady jsem si taky všiml, že martin janda je u classicu výjimka, protože je to dobrý překladatel. dokázal převést text z originálu do češtiny se zachováním všech nutných stylistických motivů. klobouk dolů.

tohle klasická krátká povídka s pointou. férová a vtipná. není to žádný extra kus, ale má to logiku, autor čtenáře nešidí, u pointy jsem se uchichtl. je možné si přát víc, belgickou pralinku nebo mléčnou od lindta, ale i studentská pečeť někdy prostě sedne.

námět by možná za zpracování stál, ale ne takhle. napětí žádné, spousta keců, pointa je chromá a vnitřní logika děsivě kulhá. škoda škoda.

povídka je asimovovsky ukecaná (dramatický dialog si představuju jinak), pointa není nijak průrazná (okecává ji nejmíň dva odstavce), ale námět není špatný a hlavní myšlenka je velmi zajímavá, akorát je to nehorázně rozředěné.

Digitální Allháh? No to by chtělo rozvést, stejně jako Zvířecí království Velké Británie posedlé genetikou. Vlastně by to celé chtělo rozvést, protože je to asi Sterlingova nejkratší povídka, a přesto pro středoevropana docela znepokojivá.

Skutočne neuveriteľný rádoby „cool“ blábol, ku koncu už totálny blábol. A čo je na tom hororové? Tá stupídne nechutná sadisticko-erotická scéna s lepidlom? Ehm, ehm. Po tejto poviedke teda rozhodne nemám silný pocit čistoty, skôr naopak.

Príbeh o zániku starých a nastolení nových poriadkov. Rusalky vs. Mojmír. Nie je zvykom, že si Rogan nevie vybrať stranu. Aj keď, napokon sa rozhodne… Pôsobivý príbeh, po práve vybratý aj na publikovanie v legendárnom časopise Weird Tales.

Zločin a trest po našom. Krátke, trochu strašidelné, trochu dojímavé. Príjemný textík, navyše vcelku unikátny. A to tým, že Rogan tu vôbec nikoho nezabije (naozaj!) ;)

Zombie apokalypsa po slovansky? Tak to už teda áno – výborná kombinácia! Objavujú sa tu síce dragani, ktorých príliš nemusím – nejak mi totiž do toho slovanského prostredia nepasujú, ale aj tak je to dobrodružstvo ako lusk. A toho nemŕtveho zubra som sa fakt bál ;)

V tejto poviedke sa Ďurovi podarilo vyvolať slušnú emocionálnu odozvu. Určite je to aj kvôli úlohe detí v príbehu. Aj korgoruša s jej mačacou armádou je pôsobivý nepriateľ. Nebyť dvoch momentov, keď si konanie postáv odporovalo, bolo by bodov ešte viac.

Ujetá povídka. Je z blázince, tedy doufám, takže je to vlastně přirozené. Ale pobavila mě a konec mě příjemně překvapil. Docela Kafkovina.

Příjemná povídka se zajímavým námětem a relativně překvapivým koncem. Rozhodně nejlepší kousek ze Salamansra č.1

Srandička pro zasmání :) Nejvíc ze všeho bych chtěl vidět kousky zlomyslnejch trpaslíků, hlavně ten KONEC…

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle není ani povídka. Je to jen pseudokatastrofický štěk, který jsem navíc nepochopil… (pakliže existuje něco jako mikropovídka, tak tohle je nano, možná piko)

Táto poviedka je pre mňa jedna z najlepších o zaklínačovi (bez zaklínača). Dej, postavy ani súboje určite neboli slabé, identita Visenny jej dáva rozmer naviac

V ostatných nedostatkoch máte asi pravdu, ale čo sa popisu súbojov týkalo, niet čo opravovať – v tom je podľa mňa Žamboch vždy dobrý. A Bakly sa stretol s Koniášom, spokojnosť 80%

Povídka téměř jako od Asimova o tom, že robot je dobrý sluha, ale dokonalý robot je zlý pán. Prostě další variace na totéž téma. To však nevadí. Je to literárnější a propracovanější text než velká většina tohoto kočasu a i závěr je podle mě dost originální. Další povedený kousek.

Povídka o muži, který žije se záměnou příčiny a následku. Sledujeme, jak popisuje psychiatrovi své potíže a nakonec závěr téměř jak z hororu. Dobré, libilo.

Hodně se mi líbila podstata povídky, což je samotná stavba korábu a navíc ještě v případě, když hoří termín. Potom přišel důvod urychlení prací a ústřední scéna, která byla dostatečně bizarní, aby se mi překvapivě mohla také líbit. Pokud se objeví ještě nějaká další povídka z tohoto cyklu jménem Xuya, zlobit se nebudu.

Biologičtí lidé nemají budoucnost, iniciativu přebírají mechaničtí a touží po hvězdách. Solidní povídka klasického stylu. Četla se v pohodě, ale nějak jsem nenašel nic, co by mě více zaujalo a čím by se mi zapsala hlouběji do paměti.

Povídka z generační lodě, ozvláštněná názvy a jmény ze severské mytologie, k tomu nějaké ty jasné odkazy na Pána prstenů (dokonce vystupuje jakýsi Prsten moci, pak třeba scéna před trůnem s neodzbrojeným „čarodějem“). Celkově jde o přímočarý sci – fi příběh na první pohled se tvářící jako částečně fantasy, ale podle mého názoru to má z fantasy opravdu jen stopové množství, pokud vůbec něco. Ale názory se mohou různit. Příjemná oddychovka.

zrejme najlepšia poviedka z celej knihy. Skvelý nápad použiť Shakespeara ako poslednú obhajobu ľudstva. Alebo je všetko tak trochu inak? Odpoveď znie  – tak trochu áno, čo ešte umocňuje silu tejto poviedky.

Líbila se mi hra se čtenářem, která autorovi vydržela asi čtvrtinu textu. Vše se pak přehouplo do poněkud jiné, o dost vážnější roviny – zvůle státu proti občanům. To je stále aktuální téma a Hlavička si nebral servítky a jasně napsal, kdo a jak to obvykle odsere. Docela mrazivá sonda.

A toto bolo čo?

Celkom príjemný hororík. Aj keď pointa sa dá vytušiť na kilometre predom, atmosféru to neochudobňuje. Asi najlepšia poviedka Farieb Strachu. 70%

Tato korespondenční povídka je dalším důkazem, že satirické kousky s lehce mrazivým humorem panu Kmínkovi jdou. Normalizace člověka je sranda jenom do té doby, dokud se netýká vás. Navíc takové psaní o normalizaci člověka v době stejného jména mohla autoru vysloužit nevítanou pozornost nepříjemných lidí.

Povídka koresponduje s názvem. Její text plyne také sametově, nevzrušivě, bez emocí. Popisuje osud jednoho jedince a světa, ve kterém žije. Světa, který se poněkud smrskl, ale který je pořád ještě součástí toho velkého světa kolem. Nejednoznačný konec je velmi dobrý.

Trekkies by měli zpozornět. Tahle miniatura by se jim mohla zalíbit nebo minimálně polechtat jejich bránice.

Literárně pojatý fyzikální popis počátku vesmíru, na konci uvedený na pravou míru. Působivé.

Země po jaderné válce, Zářící pustiny a mutace. Varianty variant. Do toho zrození nového muta. Povídkou prostupuje jakési postapokalyptické evangelium. Hle, a je to dobré. Ovšem najdeme tu poselství, které už tak dobré není, protože mi připadá již značně vyčpělé. Jinak ale společnost ve stínu Zářících pustin bych rád viděl popsanou na větší ploše, určitě by to bylo zajímavé pro mě i pro autora.

Ne zrovna originální myšlenka generačního habitatu podána navíc velmi statickým a nepříběhovým způsobem, předvídatelně, bez jediné gradace. Vzhledem k době vydání je zaznamenáníhodné časté použití náboženského prvku a slova „bůh“ jako takového. Taktéž existenciální a pochmurné vyznění nezapadá do tehdejší doby světlých zítřků. To ale samo o sobě nestačí, protože po literární stránce nabízí povídka zatraceně málo.

Zajímavá a odvážná myšlenka, která trochu trpí ne zcela úderným zpracováním. Povídka je napsaná dvojace. První část je až humorná, nahazuje některé udičky a uvádí nás do světa povídky. Pak ale přijde melancholickým tónem psaná komorní druhá část. Nepostrádá naději a zajímavost, ale rozhodně nesedne každému.

Opět výborná povídka s lehkým sarkastickým humorem, klasickým generačním problémem a jedním Vesmírem navíc.

„za co, soudruzi, za co?!“ takhle babička reaguje na nevítané události a já na tuto povídku. mišmaš hororových klišé, rádobyzáhad a napětí vytahané gumy od spoďárů. není to ani horor, ani parodie, je to literární zmetek.

tady někdo četl borgese. ale jediné co z toho vylezlo je nemastný neslaný, a také děsivě nudící odvar.

neuvěřitelně nablblý a plochý příběh s feministickou notečkou. slohová práce robota, čistý sloh, nula nápadů.

kratochvil je velmi neortodoxní autor a jeho pokus zavítat do žánrové tvorby tomu odpovídá. nejprve hru rozehraje, stylově velmi čistě, a pak ji rozkope s entuziazmem grázla na dětském pískovišti. potud by to vše bylo ok. kdyby právě ta druhá část nebyla tak laciná. jistě, i to může být záměr, ale laciné klišé je taky zlo. za špetku fantazie šel bych světa kraj. plus bod za příběh ze současného brna, nota bene čtvrti, kde bydlím ;)

Nudné, zmatené, nečitelné, po literární stránce zoufale špatné. Nezachrání to ani zjevná mikrobiologická fundovanost autora a na tehdejší dobu vizionářské výzkumné postupy použité v příběhu. I velcí lidé fandomu mívají své literární poklesky.

Pro mě osobně nejslabší povídka ze sbírky „Víc než čest“, celkově je to lehký nadprůměr. Příběh je zasazen na planetu Hope, tak trochu zapadlou díru, jejiž jedinou atrakcí jsou pozůstatky po pradávné záhadné civilzaci Alfanů. Kromě řešení této záhady proběhne ještě jedna partie karet a skoro souboj s liďáckým těžkým křižníkem (první zmínka o tzv. dávkařské flotile). Upřímně řečeno, povídka je taková neslaná nemastná.

Výborná sarkastická povídka o jednom soudním řízení o opatrovnictví. Mnohé role sice obsadily stroje, ale nebojte se, jsou lidské až až. Co mi vadilo, bylo nadužívání trojteček a zájmeno mně místo mi, které mi rvalo uši. Nebudu ale v hodnocení strhávat, protože zmíněné chybky dorovnává odvaha autora zlehka tepat do nešvarů doby, což se mu tehdy nemuselo zrovna vyplatit.