LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Autor by byl asi překvapen, jak jsou jeho hymnoví sprinteři aktuální i dnes. Jde o to, že po skončení filmu v kině se vždy hraje hymna a všichni už ji slyšeli tolikrát, že vymysleli soutěž, kdo před ní dokáže nejrychleji utéct. V dnešní době by se to jmenovalo titulkoví sprinteři, protože kdykoliv kdy jdu do kina, lidé vstávají málem ještě před zatmívačkou a derou se k východu.

Tahle povídka by se možná o fous líp vyjímala v červencovém čísle. :)

Musím se přiznat, že titulní hrdinka mě dohromady už trochu štvala – dokonalá matka, milující manželka, v případě potřeby zkušený voják schopný ochránit svou rodinu, navíc obdařená intuicí udělat správný krok v situaci, které zatím nikdo nerozumí… na druhou stranu zápletka mě zaujala a je fajn, že téma nebylo vydřeněné až na dno nějakými pokusy o vysvětlování, takže člověk může pořád tak trochu dumat, jak to vlastně funguje.

Povedená povídka, stavící na působivém kontrastu – a koneckonců vlastně i spojení – hinduistických tradic a moderních technologií. Prostředí mi není zrovna známé, ale díky drobným detailům jsem měla pocit, že si ho dokážu představit. A ne, těmi detaily nemyslím všudypřítomné vysvětlivky, které mi nutně připomněly Wericha („…a já bych na to kydnul trilogii…“). :)

Ze zahraničních povídek tohoto čísla se mi líbila nejvíc (domácí sekci ještě nemám přečtenou).

Povídka, jejíž vysoké hodnocení je mi záhadou. Na vině samozřejmě může být skutečnost, že mi je Bran Mak Morn z Howardových hrdinů asi nejméně sympatický, a zpola jsem proto doufal, že jej potká obvyklý konec hrdinů Lovecraftových povídek. I když se ale pokusím zhodnotit povídku objektivně, stále nechápu, co na ní připadá ostatním recenzentům tak úžasného. Inspirace Lovecraftem je zřejmá a atmosféra povídky špatná není, nicméně jako horor příběh zas až tolik nefunguje. Pokud jde o akci, ta se téměř nevyskytuje a děj je celkově velmi jednoduchý, bez jakéhokoliv většího překvapení. Dokonce ani závěr povídky mne nijak neuchvátil. Původně jsem proto uvažoval i jen o třech hvězdičkách, nakonec sice dávám tři a půl, ale na procenta bych to hodnotil jen asi na 67%.

Na závěr povídka zcela non fiction o tom, jak částečně nezamýšlený zločin může přispět k vybřednutí ze stereotypu života. Trochu drsný způsob, nicméně účinný. A musím říci, že při četbě se mi vybavovalo jedno jméno – Ray Bradbury. Stylem i obsahem mi připoměla některé jeho povídky o obyčejných lidech v „obyčejných“ situacích.

Další skvělá povídka, oproti povídkám z posledního přání je tohle jiná kategorie. Jedinou výtku bych měl snad v ne úplně „uceleném“ příběhu. Na druhou stranu tohle malé mínus doslova přebily pozitiva. Ironie, humor, dokonalé vystižení lidské povahy, romantika i smutek. Snad jen ten závěr si mohl pan Sapkowski odpustit. Přišlo mi to tam tak trochu uměle a zbytečně nacpané – jako by měl špatnou náladu a chtěl ji pokazit i nám. I když tím hezky vystihnul pomíjivost okamžiku. Měli by jsme každý den prožít tak, jako by to byl náš poslední. Na druhou stranu bych ocenil vztah mořské víly a knížete. Za povšimnutí stojí i nadřazenost lidské rasy. Váhal jsem mezi 90 a 100%. dávám 100%.

Drsná povídka o rasismu hraničící s hororem, přesto zcela realistická a asi i pravděpodobná. Bradbury je jako obvykle silný v dialozích a postavách, které jsou prostě jedinečné, tak živé, tak překvapující svým chováním, které je ovšem, při hlubším zkoumání, naprosto realistické. Seznamte se tedy s manželi Webbovými, možná posledními bělochy na světě, ale třeba i s řidičem Garcíou a hoteliérem Esposem. Bradburyho cit pro to, kdy už má obraz opustit a švenknout kamerou vedle, aby zbytek nechal na čtenářově představivosti (závěr!!!) je dokonalý. Není to příjemná povídka, ale je to mistrovské dílo o možné budoucnosti, ale hlavně o člověku, se všemi jeho chybami i klady.

Povídka ne úplně nezajímavá, přesto sdělení nic moc. Dlouho není jasné, o co vlatně jde, a když autor konečně odhalí, kam směřuje, je to natolik zřejmé, až příběh začne vyznívat celkem nudně.

Tak tohle je skvělá povídka, pro mě zatím nejlepší z pera Sapkowského. Úvod s Vespulou je vynikající. Celý text je plný humoru, který opravdu pobaví. Zaklínač odhalí svoji lepší tvář a zjistíme, že ne každý odporný tvor je horší člověka. Závěr je naprosto geniální. Nějak tak si představuju humornou povídku. Smekám a dávám 100%.

První dojem byl až „Lovecraftovský“, ale pak se to (pro mě) bohužel zvrtne a konec je lehce očekávatelný. Osobně bych dal přednost více hororovému zpracování tohoto zajímavého nápadu 70%

Sympatický kousek o tom jak se dá vyhrát válka s mimozemským agresorem, aniž by Země vlastnila jedinou bitevní loď…

Príjemná dobrodružná space operka s veľmi dobre vykresleným svetom (s ohľadom na priestor) a s viacerými atraktívnymi rekvizitami (Alex povolaním Priateľ, Ghedi, Kompakt). Niektoré veci si autor možno príliš zľahčil – to sa žiaľ týka hlavne planéty o ktorú sa v príbehu jedná. Ale viem si predstaviť, že cyklus poviedok s Alexom v hlavnej úlohe by ma fakticky bavil.

Slušná, akčnejšie ladená poviedka, z pera autorského dua však jedna z tých slabších, ale nie zlá. Jediné, čo mi vadilo a chvíľu som si na to musel zvykať, bolo nedodržiavanie slovosledu ženských postáv. Neúspešný vedecký pokus ma zaujal, zaslúžil by si viac informácií.

Krátká povídka s celkem zajímavou premisou. Fajn záležitost.

Budoucnost, mezihvězdné cestování a lidstvo není zrovna v záviděníhodné pozici. Ovšem o osud lidstva tu tak úplně nejde, hrdina se potřebuje hlavně postarat o sebe. Přestože hlavní příběh je vcelku jasný, v některých souvislostech jsem měla trošku mlhavo, takže jsem se v povídce úplně nezabydlela.

Toto je jeden z Eganových stráviteľnejších kúskov – ale keďže čitateľ má aj tu pocit, že sa nachádza na hraniciach možnej extrapolácie, je to stále starý dobrý Egan. Na čo u neho nie som celkom zvyknutý, je recyklácia nápadov. Totiž nosný motív výrazne pripomína poviedky Glory z antológie New Space Opera (aj keď anihilácia tu je nahradená elektromagnetickým megadelom). Zrejme nie náhodou, keďže ich napísal tesne po sebe. Je to však v rámci únosnosti – akurát som zvyknutý dostať s každou jeho poviedkou riadnu ranu do brady. Táto bola tentokrát trochu stlmená. Nejaké body idú dolu z tohto dôvodu, nejaké zas kvôli pomerne seknutému záveru. Pre mňa však stále solídny nadpriemer – chcem viac Egana.

Vynikající zábava, vtipná parodie, která ale nesklouzne k nějakému lacinému zesměšňování. Sympatická hlavní hrdinka – princezna se vydala do světa, aby našla nejstatečnějšího muže světa, který by ji zachránil před drakem. Deset let putování a hledání na ní ale nechalo stopy… Některé věty jsou doslova perly, které mě donutily se nahlas rozesmát („Bylo mi divné, že v hospodách si ke mně přisedli vždy jen vojáci, ale ani ti mě nikdy neobtěžovali“). Překvapí mírně temnější konec (v kontrastu k předchozímu odlehčeně laděnému textu), ale poslední věta dává příslib, že vše dobře dopadne.

Zvláštní povídka ze světa (asi) budoucnosti, kdy lidé žijí v ostrovních společnostech, které mezi sebou válčí, nejčastěji pomocí dračích letek. Líbil se mi nápad dorozumívání jezdců s draky – pomocí znakové řeči.

Klasická dobrodružná fantasy (trochu ve stylu Ríšových Conanů), jak psali jiní, mírně naivní, což ale nejspíš bylo účelem. Dračí princ ve vyhnanství mezi lidmi vlastnící kouzelný meč, ohavný kult v čele s mocným zlým kouzelníkem, proti němuu stojí hodný kouzelník, trocha akce a závěrečný střet v prastarém chrámu.

Tohle už je mnohem lepší. Vtipná povídka s drakem Harpagonem a jeho sluhou-vypravěčem. Pointa jak píše knedle, celkem odhadnutelná dopředu, ale to nevadí. Jedině snad škoda, že chybí Harpagonův nářek „achich, mé ubohé peníze…“ – v dračím pojetí by to jistě stálo za to.:

Děj prakticky není a souvislost mezi zmiňovanou úvodní wtf scénou a zbytkem textu prkaticky žádná, na druhou stranu jde o celkem vtipný dialog a skončí to dřív než začne (a než by to mohlo začít rozčilovat:)).

Historicky úplne miš-mašovitá (grécky žoldnier v službách sumerského mestského vládcu, Sumeri píšuci na pergamen(!), Šardani v čase stavby egyptských pyramíd atď.) poviedka, ktorá však svojím typicky howardovským príbehom spĺňa najvyššie kvality dobrodružnej zábavy. Starí démoni, temná mágia, hmatateľná atmosféra starovekého sumerského sveta, na to všetko stačí Howardovi ako vždy len pár viet a čitateľ je v jeho svete ponorený až po uši… A ešte jedna malá poznámka na koniec – Ďuro Červenák rozhodne nebol prvý, kto prišiel vo svojej fantasy knihe s Irkallou ;-)

Slušná povídka s hrůzu nahánějící pointou a zbytečnou první půlkou příběhu. Autor zbytečně nakusuje věci, které pak nerozvíjí, což je v rámci krátké povídky poněkud bohémský přístup. Základ dílka je ale pěkně vymyšlený.

Vypsaný autor a příjemný příběh s vymizením do ztracena…s trochou pointy by z toho mohla být slušná věc. Takhle trochu zapadá do průměru.

Už Axiomat kdysi dávno potvrdil, že Egan asi nebude mým šálkem čaje. Tahle povídka není z nejhorších, ale pořád jde o dost hard sci-fi.

Súhlasím s idle, malý priestor neumožňuje plne vyvolať strach a čo sa mňa týka, potešil by ďalší strašidelný prvok, alebo viac prepracovať ten jediný.

Na povrchu splatterpunk jak vyšije, vraždy, krev, řeznictví… ale je to Barker, takže tomu dodává mytický a jaksi estetizující přesah, a celou povídku nehorázně zintenzivňuje. Ta energie mě dostala, i to, že čtenář neví, kam ujíždí. Barker má nebezpečnou, anarchickou představivost. Film jsem neviděl.

Jedním slovem nádhera. Úžasně atmosférické, a ta práce s barvami… Taková esence literární gotiky na pár stránkách. Oceňuji i to, jak popisy a budování dojmů nejsou samoúčelné, ale snoubí se s příběhem a ten má navíc přesah. Tohle umí jen málokdo.

Poviedka, ktorá vyniká najmä svojou sugestívnou, stiesňujúcou atmosférou, pomenej už akciou. Aj tak si myslím, že z toho Bran Mak Morn vyšiel pomerne ľahko – nato s čím si zahrával a čo mu hrozilo ;-)

Slušný malý horůrek s hezkou pointou (a skrytým zamyšlením na hypokratovou přísahou). 70% + 10% za skvělou ilustraci pana Lhoty.

Spíše než povídka se jedná o filozofickou úvahu. Velmi zvláštní kousek…

V tejto poviedke sa uzavrie jedna dejova linia z jednej z predchadzajucich poviedok. Je novinkou, ze prave tato linia je vyriesena spolupracovnikmi Lokiho, nie Loki sam. Ten ma starosti s vlastnym prezitim a koniec jeho linie navnadi na pokracovanie – este to bude zaujimave ;)

Průměrná povídka, která ničím neohromí. Ze začátku to vypadalo zajímavě, ale postupně to bylo slabší. 50%

Zombie horory nejsou na špičce mého žebříčku oblíbené literatury, nicméně musím uznat, že povídka dost přesně vystihuje jak ducha, tak myšlenku původního Romerova filmu. Bryant si s tématem hraje stejně, jako si pohrál se Star Wars v „Pilotech úsvitu,“ ovšem dění na poslední straně povídky už možná opravdu překračuje únosnou hranici. Natolik, že se nabízí otázka, za bylo k dosažení odpovídajícího účinku skutečně nutné zajít tak daleko.

Poviedka, ktorá na krátkom priestore predstaví domov dôchodcov umelých inteligencií v melanchólii a smútku, v opustení tých, ktorým slúžili. Ježek ukázal neľudskosť ľudí a márne dúfanie UI v spoločnosť. Dobré čítanie s neprekvapivou pointou.

Příjemná epizoda z průzkumu vesmíru. Žádná velká akce se nekoná, ale o to uvěřitelněji příběh vyzní – ani bych se nedivila, kdyby se to takhle nějak fakt vyvinulo. Ani konec není zrovna úderný, ale nadhazuje pěknou myšlenku.

A tejto poviedke zas musim dat menej ako Majkl ;D Jasne, su tam skvele napady ohladom toho naozaj ‚skutocneho‘ pribehu Jezisa Krista, pri niektorych scenkach som sa naozaj usmieval popod fuzy, celkove mi vsak nevyznelo tak dobre ako napriklad ta predchadzajuci poviedka. Ale zla nie je, to ani zdaleka.

První část je atmosférická až hororová, ale v další to začne ztrácet dech. Časovková druhá polovina mi přišla zmatená až překombinovaná (až na potřetí jsem byl schopen říct, že snad chápu všechny časové kotrmelce). Zdánlivě jednoduché a prosté (přesto mi přišlo brilantní) finále poopravilo výsledný dojem na 80%

Majkl nehnevaj sa, ale 50% je pre tuto poviedku malo :D Ale kedze trpim slabostou pre grecku mytologiu, mozno to bude aj v tom. Odkazy na „cierneho negra“ ci Narniu potesia, parik greckych bohov potesenia je osviezenim. Mne sa to pacilo.

Škoda, že nelze mít záchvaty, jakými trpí hrdina této povídky. Tragické omyly naší minulosti však bohužel nelze napravit. Krátké, zajímavě napsané, silné téma (mě tedy oslovilo). 81%