LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

robert hodstock už do srdce lesa/světa/bytí odešel, ale příběh, který po sobě zanechal je možné považovat za ukončený, stejně jako jakýkoliv jiný život. je totiž zdrojem nového.

příběh ryhopského lesa je patrně nejinspirativnější příběh, který jsem za dobu svého čtení poznal. určitě si vzpomenu na mnoho úžasných jiných příběhů, ale tenhle, tenhle mi obrátil duši na ruby (ó, marná domýšlivosti, dokonce jsem jednu svou povídku RH dedikoval). jsem povahou dosti silně sakrálně založen a to zeslovnění mých pocitů v tomhle úžasném světě mýtů, archetypů, hledání a ztrácení mě doslova pozřelo. dodnes si zatraceně živě (až bolestivě) vzpomínám na jednu z povídek z tohoto světa, kde se k životu probírali lidé, kteří spali měsíce zahrabáni pod hlínou. když vstávali, plivali hlínu, z očí si ji vytírali se slzami, vytřepávali si ji z vlasů. tohle je můj nejsilnější prožitek z návštěvy ryhopského lesa.

dovolím si srovnat les mytág s příběhem všech hodin hala duncana. oba autoři totiž dělají totéž, jsou posedlí příběhem, metapříběhem, příběhem za všemi příběhy a oba k němu jdou z jiné strany. duncan se k němu snáší na křídlech orla z výšky, ostře a rychle, zatímco holdstock jde zpod země, prohrabává se, oplétá houževnatými šlahouny a šlachovitými pařáty. duncan se pohybuje po ose času i do stran, evokuje možné, holdstock se uzavřel v konečném kruhu bez hranic a každý jeden typ lidského osudu načítá znovu a znovu ve všech myslitelných variantách. výsledkem je hologram metapříběhu, úplnost viděná skrze neúplně řečené.

vřele doporučuju knihy davida lewise-williamse (mysl v jeskyni; uvnitř neolitické mysli), které dokáží přidat čtení holdstockových příběhů další rozměry.

a co budu dělat toto léto? sbalím si sak a vydám se do nějakého prvotního lesa. jsem zvědavý, jaké mytágo roberta h. má mysl stvoří…

Nic není lepší, než oddechové knížky, kterou díly Elyonovy země jsou. Příjemně vás uvolní a ohromí vás svoji originalitou. Nemám co bych jim vytkla, snad jen, že jsou v přemíru dětské. 92%

Nemám co k tomu dodat, až na to, že je to ta nejskvělejší kombinace fantasy, humoru a suprově promyšlených zápletek. 100%

Kdybych věděl, kterou sérii odstranit z TOP 10, tak už by tam Zeměmoří zaujímalo místo. Je to pro mě perla mezi fantasy. Autorka volí naprosto odlišný přístup k psaní (ženský?) a díky tomu není vždy to nejdůležitější, aby byl hrdina hrdinský a příběh výjimečný. Jednotlivé knihy jsou psány s poměrně velkým odstupem, ale přesto z každé sálá ona nezaměnitelná poetická atmosféra Zeměmoří.

Tahle série je něco neuvěřitelného. První díl se mi dostal do rokou čirou náhodou a prvních 200 stran jsem se poměrně obtížně orientoval. Pak děj začal nabírat obrátky a závěr jsem už četl jedním dechem. Po krátkém váhání jsem pak objednal všechny další díly, které u nás vyšly a dobře jsem udělal. Série mě nepřestávala na každé straně udivovat úžasným spojením jednotlivých, na začátku zdánlivě nesouvisejících nitek příběhu. To, čemu jsem nerozumněl v prvním dílu se začalo postupně objasňovat a já jsem pochopil, že to nebyl autorův nedostatek, ale úmysl. Jednotlivé události, které se zprvu zdály nepodstatné a jejichž souvislosti jsem možná hned ani nechápal, začaly postupně nabývat na významu a elegantně se spojovaly do jednoho hutného a drsného (pravda, někdy možná až dost) příběhu. Eriksonův svět se přede mnou postupně otevíral a jeho úžasná propracovanost a originalita mi učarovala. Všechny postavy jsou nesmírně reálně popsané a „uvěřitelné“. Děj má spád a nezaznamenal jsem nikde hluchá místa. Skvělé na sérii je také to, že je nepředvídatelná. Pokud jsem byl po první knize lehce na rozpacích, tak po druhé jsem už byl nadšený a od poloviny třetí jsem už jen nevěřícně kroutil hlavou, co všechno je možné vymyslet a hlavně skvělým způsobem napsat. Už hodně dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha dokázala úplně pohltit a odtrhnout od reálného světa. U Malazské knihy padlých mi to bylo umožněno. Po přečtení každého dílu jsem si musel dát na pár dnů „pauzu“, abych ve mě mohl příběh „doznít“. Kdybych měl tuhle sérii ohodnotit stručně, tak mne napadá jediné – Nezapomenutelný zážitek.

Gnostická série, která byť u nás považovaná za 3-dílnou jí není. Poslední 4 kniha božské trilogie (tedy spíše kvadrilogie) nese název The owl in Daylight, který již P.K.Dick bohužel nedokončil, protože zemřel. Knihu následně dopsala jeho žena, což je asi škoda, měla spíše vyjít nedokončená. Jinak pod stejným názvem The owl in Daylight se připravuje i životopisný film o Dickovi, který by měl být dokončen v roce 2011. V této sérii je vidět velký vliv drog v závěru Dickova života. Nejvíc asi na prvním dílu Valis, to je opravdu hodně těžké čtení, ve kterém se Dickova láska k víře přelévá s nenávistí k bohu. Následné díly již jsou odlehčeny o účast vedlejší dějové linky, která byť není třeba hlavní myšlenkou usnadňuje čtení. Přesto se mi série líbí, je to čtení ,které může sloužit k zamyšlení nad dnešním světem,nad nutností jakékoliv víry, a naopak nad její naprostou absurditou. Každý kdo rád přemýšlí bude u těchto knížek určitě spokojený.

Mhm. Jistě, Tolkien je Otec zakladatel, ale zase není bůh. Na LOTR oceňuju řemeslnou propracovanost a zejména Ten První fantasy svět (mám ráda atlasy Středozemě, povídání o Númenoru, dodatky, elfštinu apod.), ale jako příběh už to tolik „nežeru“. Kolem 12 let jsem ho zbožňovala, při pokusech o další přečtení mi začala vadit roztahanost, bezúčelná popisnost, prvoplánové Dobro/Zlo, a nakonec taky náboženství, které z toho čpí na sto honů a vyvolává mi kopřivku. Uznávám klasiky, ale já osobně tomu víc než 7/10 dát nemůžu.

Nebudu papouškovat Siria a tak to zkrátím – super. Akorát mi vadí technické chyby, kdy v jednom díle má JFK takřka fóbii z otevřeného vesmíru, (je vysvětlené proč) ale v dalším space díle s tím nemá absolutně problém. A takových seků je v sérii víc…

Slovy profesora Zla, „mně tak dobrá nepřijde“. Kromě dílů o Smrťáčkovi.

Slušně napsaná post apo série. Je znát, že díly mají poněkud sestupnou kvalitu, ale autor to utnul včas. Čili i poslední díl je čitelný a dobrý. Lehce k ději, svět je po bioválce, kdy se světem pohybují ti nejbizarnější tvorové, co je schopná splodit jen genetická manipulace a vše požírající plísně. A tomuto světu vládnou nemilosrdní vládci z nebes (viz obálka prvního dílu)

Jedna z perel nejen SF literatury. Isaac Asimov vytvořil svět, který mě dokonale uchvátil. Knihy vznikly v obrovském časovém rozpětí, navíc nechronologicky, ale to jim neubralo na kontinuitě a spádu. Nemohu nedoporučit :)

Už je to dlouho, co jsem obě vydané knihy četl, ale vzpomínám si dobře, jak mne četba bavila a jak jsem oceňoval originalitu a odlišnost od všeho, s čím jsem se dosud setkal. Je to SF, ale odehrávající se jakoby ve fantasy prostředí (primitivnost společnosti, forma vlády, stavba příběhu,…). Škoda, že to Kuřimáci nestihli dovydávat, nemám rád nedokončené (nedosbírané) sé­rie.

Četl jsem ještě jako puberťák asi deset dílů a nemůžu řict, že by mě to nebavilo, ale že bych se nějak výrazně smál si nepamatuju. Pak jsem skončil, protože mi bylo jasné, že to je jen sekačka na prachy. Komu to není jasné dosud nebo mu to není proti srsti, jen politovat. Eeeee, takže result, hm, příjemné záchodové čtivo s tou výhodou, že když se nějakou tou stránkou utřete, tak to v tom objemu nebude poznat.

Pohodová, slušně napsaná úsměvná fantasy spíše pohádkového střihu. Ideální čtení na zpříjemnění pošmourných dní.

Barvitá, nápaditá, exotická, ale i schizofrenní, temná a nebezpečná. Všechna taková místa navštívíte v této sérii. Také postavy budou neméně pestré. New ani tak moc ne, ale Weird určitě. Série není nijak významně propletena, romány jsou sice z jednoho světa, ale nenavazují na sebe. To může být pro některé ságomilce nevýhoda, ale já to vítám. A vítám i fakt, že China nenapsal více dílů, protože v poslední Železné radě už mu přece jen docházel dech.

Merlinův kodex se nese ve stejném duchu jako série Les mytág. Ožívají zde mýty, archetypy a příběhy i hodnoty zasunuté v našem kolektivním nevědomí. Není to série v klasickém pojetí, jde spíše o jakousi fresku z alternativní historie, o legendu, jak by mohla znít, kdyby…

Toto jsem napsal v roce 2010. Byl jsem nadšen a hodnotil plným počtem. O 11 let později se věci mají trochu jinak. Předně mne Merlinův kodex velkou část doby, kdy jsem jej louskal, nebavilo číst. Štvala mne postava Merlina s věčnou amnézií a chováním tu jako nejistého postpubertálního fňukala a tu zase moudrého starce. Já vím, vzhledem k jeho pojetí se má právo tak nějak chovat, ale já to do pytle nemusím snášet!
Kromě Merlina mne štvala ještě jedna postava, pardon loď – Argó. Podléhala totiž silné autorově zvůli, obzvláště v druhém a třetím díle. Tu byla smutná, tu jako spráskaný pes, tu hrdá, samostatná a odvážná. Bylo potřeba vyslat hrdiny na výpravu, protože v Albě se to již autorovi sypalo pod rukama? Argó zasáhla. Bylo potřeba nechat hrdiny trochu podusit? Argó se ztratila. Bylo potřeba někoho zachránit nebo převézt? Argó ze sebe oddělila samořiditelný člun. No fakt. Ostatní postavy jsou na tom naštěstí lépe a některé jsou vyloženě skvělé (Iáson, byť se s přibývajícími stránkami vytrácí a mění). Ale pachuti na patře mne ani on nezbavil.
Provokovalo mne, že asi ani sám Holdstock neví, kam příběh povede, kdy a jakou magii půjde použít a kdy zase ne, kdy se Merlin rozhodne použít něco ze své zásoby kouzel a kdy naopak bude roky svého života žárlivě střežit. Jak jsem psal už u jednotlivých knih, čtenář netuší, co se stane na další stránce. Někoho to možná vzrušuje a baví, mě ne.
Nejvíce se mi líbil první díl, Keltika. Mocná keltská výprava do Řecka a na jejím pozadí mikropříběhy pomsty, hledání syna, smysl života. Kontrast lesa a volné krajiny. Další díly kvalit Keltiky nedosahují ani zdaleka a srovnání s lesním cyklem je spíš v dílčích prvcích – tajemno, mýty vs. historie, Holdstockovy nápady na pomezí mýtů a kolektivního nevědomí lidstva (Zemřelí vs. Nenarození, Oidipovský trojúhelník s příchutí matčiny nenávisti a mocné magie, bratr vs. sestra a jejich jednota či boj o moc). Potěší a poučí spousty keltských reálií nebo pseudoreálií a napojení na další mýty (Merlin, Argonauti, Daidalos a některé další řecké jiné starověké legendy). Potud vše dobré. Vlastně ani nevím, proč mne to tak nebavilo, ale nebavilo. Tento rozháraný komentář je toho svědkem i důkazem. Železný grál a Poražení králové jsou moje nejneoblíbenější Holdstockovy knihy.

Unikátní fantasy série o lese ve staré dobré Anglii, kde se materializují archetypy z kolektivního nevědomí citlivých lidí žijících okolo. Připravte se na exkurzi do vlastních hlav skrze antropologii, archeologii a psychologii. Ale nebojte, žádná intoušská záležitost to není. Je to prostě sakra dobrý příběh.

Je to série, kterou mnozí z nás jistě mají v Top10, ale chtěla bych upozornit, že díly jsou tu přehozené, správně jsou: 1.Čarodějův synovec, 2.Lev, čerodějnice a skříň, 3.Kůň a jeho chlapec, 4.Princ Kaspian, 5.Plavba Jitřního poutníka, 6.Stříbrná židle, 7.Poslední bitva. Tohle seřazení není správné jen z hlediska děje, který začíná v Čarodějově synovci, neboť je to díl, kdy je narnie teprve u zrodu a kde je Pan profesor jako malý kluk (oproti 2.dílu), navíc je tam vznik Skříně (ze Narnijského stromu)…, ale je to seřazeno podle nových(2006) balení po sérii. Tady to je seřazeno pouze podle roku vydání, ale autor některé díly dodal později, přestože dílem by byly vpředu.

Po genialitě Dilvermoonu, který mne zasáhl silou bouracího kladiva, jsem si řekl, že od tohoto autora musím mít všechno. A jako mnoho jiných čtenářů u mnoha jiných autorů jsem se zklamal. Emancipátor je sice pevně zasazen do světa nastíněného v Dilvermoonu, ale nejde o nic jiného než o řemeslně výborně napsanou dobrodružnou SF s téměř superhrdinou – osvoboditelem otroků. A to není nic pro mě. Čili to berte jako varování. Důležitá je kvalita konkrétní knihy potažmo série, ne jméno autora.

Abych zase jen neplival, občas se našly záchvěvy, které mne bavily a připomněly mi Dilvermoon, obzvláště popis bizarního prostředí a bio-uchylností atp., vždycky mě ale spolehlivě vrátila do průměru nemožná nabíječka hlavního hrdiny. Jejich vztah byl jak z hollywoodských trháků a vůbec se do románu nehodil, ale nikdy nenabral zas až tak moc absurdity, aby se dal považovat za satiru. Prostě hnus.

A když už Jana zmínila Stahovače, tak ten mi hned Aldridge připomněl, bohužel negativně, protože mi přišel až jako plagiát. Díky tomu jsem si Ashera zaškatulkoval do „nebrat“ a už jsem od něj nic jiného ani nečetl ani nekoupil.

Jedna z největších klasik fantasy žánru. Po pánovi prstenů asi další nejčtenější trilogie (u nás tetralogie). Proč je tomu tak? Jednoduché. Akcí nabité příběhy, sympatické postavy a vypilovaný autorův styl, kterým se nebojí nám předložit velké bitvy, malé šarvátky nebo historické fakty jeho vymyšlených světů. Nedá se říct, že by série měla hlavní postavu. Nicméně jsou tu tací, kolem kterých se točí většina věcí. Mág Pug, a jeho kamarád Tomas a v pozdější fázi především princ Arutha. Vše začíná tak nevině: nalezením vraku lodi. Pozdější události nás provedou téměř celým královstvím a dokonce i do jiných světů. Pan Feist si zde vytvořil fungující základ, na který staví další a další příběhy. Śérie je to jednoduchá s jasně vyznačenými kladnými a zápornými postavami. Výjimek je zde minimálně. Příběh také nikoho na kolena nesloží. Naopak rasa Tsuranů je ve fantasy nezvyklá a jako taková originální, i když je to jen převední skutečného národa do fantasy žánru. Pokud jste právě dočetli Pána prstenů a přemýšlíte co číst dál, tímhle určitě nešlápnete vedle. Pro sečtělejší milovníky fantasy to může být už trochu jednodušší, nicméně povinnost k dnes již klasickému dílu velí: Přečtěte si to!!!

stokrát dobrý dort, to je ta správná metafora pro knihu všech hodin. pokud se nějakému dílu dá říkat „weird“, pak je to tahle; miéville je proti duncanovi ordinérní. věřím tomu, že literární vědci, teoretici a kritici budou duncanovu dilogii obdivovat, náruživě rozebírat a komentovat. ale moje maličkost je z ní unavená, frustrovaná, vyprázdněná a nenaplněná, zmatená a odrovnaná. bylo-li tohle autorovým záměrem, budiž. ale mně se to nelíbilo.

… a ty, kdož jsi bez pochyb, hoď po mně kamenem.

Co bych k téhle sérii mohl říct? 1.Po literární stránce je to dost podprůměrné. 2.Dějové linie, vykreslení postav a prostředí je opravdu jednoduché a dělané jakoby narychlo. Připadá mi, že autoři se jakoby chtěli podobat světovým špičkám (S. Jackson a J. Livingstone), na tom by nebylo nic špatného, ale ono to vypadá až moc křečovitě a strojeně… 3.Opravdu se mi líbí, že jednotlivé knihy nejsou stereotypní a autoři vám nabízejí role různých postav (Druid, Zloděj, zvlášť Nekromant mě velmi potěšil,…) Takže tady je velké plus 4.A ilustrace vypadají opravdu otřesně :)

No suma sumárum hodnotím sérii 80%

Podle mě naprosto nejlepší série z gamebooků! Děj má spád, nebezpečí a heroismus z knih jen čiší. Dodnes si pamatuju, jak jsem poprvé uviděl 1. knihu této série na pultech obchodů a řekl si: „Co to je? Nějaká série…to bude něco jako Lone Wolf!“ a už jsem šahal do kapsy pro papírovou stokorunu a natěšen běžel domů do teplého křesla… :) Mě osobně tato série oslovila daleko více než Lone Wolf, narozdíl od něj děj putování pokračuje stále dopředu a nedělí se na „mise“, což u Lone Wolfa působí tak rozházeně a necelistvě. A ke konci už bývá Lone Wolf praktcky nepřemožitelný… No dost o něm, Magie je prostě základ každého hráče gamebooků… A jestli jste o ní ještě neslyšeli, tak nejvyšší čas si ji pořídit.

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem viděl, že jsem kdysi všem třem knihám dal 100% Což o to, knhy jsou to hezké a dobře se čtou. Nicméně nepatří na vrchol mého žebříčku. Je to obyčejná oddechová literatura založená na úspěšné a všemi hrané slavné strategii. V prvním díle jsem byl nadšen z draka pobitého adamantiem (myslím, že se jmenuje Deathwing) a další díly nabídly také pár zajímavých situací. Prostě a jednoduše, pěkná doplňovačka ke hře.

Gordonova země je kus půdy, kterou se po smrti Temného mága snaží lidé kolonizovat. Není to první pokus, má však být poslední a vytvořit nové území pro města a pole a celkově rozšířit teritorium lidí. To se však pokazí když zaútočí dobyvační paedwankové, kteří ač jsou také lidmi, jsou brutálnější a válečnější než sebranka největších bijců z pohraničí. Drtivá většina postav z jiných knih o krvavém pohraničí se zde potkává a čelí svým osudům, většinou přímo spojených s válkou o Gordonovu zemi. Největší prostor zde má asi půlelf Thompson, ale nedá se říct, že by byl hlavní postavou. Trilogie sleduje velké množství postav takže vidíme problematiku z různých úhlů pohledů, včetně paedwanků. To, že v pohraničí stříká krev a vnitřnosti létají vzduchem asi nikoho nepřekvapí. Nečekejte tedy, že se zde objeví ušlechtilé rytířské zápasy. Hrdinové mají svůj vlastní pohled na čest a toho se drží. První díl, i když je asi nejutahanější mě bavil nejvíc. Putovní zálesácká fantasy pěkně nastarovala trilogii. Další dva díly mě vždy trošku zklamaly. Většinou sledováním postav, po kterých jsem zrovna neprahl. Nicméně chronologii i svět má pan Šlechta pevně v rukou. Je to vidět především na sbírce povídek Válečná lest, která doplňuje události předchozích knih i celé trilogie. Perfektně do sebe zapadající jednotlivé dílky tvořící celek s názvem Krvavé pohraničí. Zajímalo by mě, jestli někdy budou knihy navazující na tuto trilogii (kromě Kukaččích mláďat) nebo se tím celý svět uzavře. Já osobně bych si ještě pár knih dal.

Výborná série. Jde o jakýsi post-kyberpunk, možná steampunk. V každém případě technologie, ať už bio nebo jiné tam hrají velkou roli, stejně jako drogy. Zároveň jde ale o literaturu a ne o nějaké bezduché technoukájení. Lidé jsou pořád docela lidští, psi psovití, fízlové fízlovští a láska je pořád rozervaně romantická.

Eriksonov „veľkofilm“… skoro každý rok nová kniha, ktorá má takmer 1000 strán a ani na jednej stránke sa nenudíte. Svet je vám pomaly približovaný, odhaľovaný a len žasnete ako všetky dejové linky do seba zapadajú a chcete viac! Každý, kto prečíta túto sériu, začne vidieť knižný žáner fantasy v inom svetle, pretože každý iný fantasy svet mu bude pripadať ako slabý odvar toho, čo sa deje v tejto sérii. Nebudem už zbytočne ďalej plýtvať slávou, jednoducho musím odporúčiť! Každopádne must-have záležitosť!

Série se dá zjednodušeně označit za sci-fi pro mladší ročníky, decentní a uměřená jak je u Asimova zvykem. Pokud se dospělý čtenář pokusí přečíst jí vcelku, pravděpodobně ho to otráví, ale dát si čas od času jeden díl jako dobře známou chuťovku od které vím co čekat, to neuškodí.

No, mě to teda připadalo hodně… uch, jak to říct… takové přeplácané, hrozně moc postav a jen málokdy souvislý děj a taky hodně citových rozpoložení… ale jinak celkem fajn:-).

Dorodružná sci-fi (spíše fi než sci:-)) série s kolísavou kvalitou. Hlavním hrdinou je profesionální zloděj Jim diGriz, který si s nesnázemi radí zejména svých důvtipem, různými převleky a technickými udělátky. První „Ocelová krysa“ mi učarovala kdysi v postpubertálním období, líbil se mi vychytralý hlavní hrdina, humor, dynamický děj plný stylových útěků. Zkrátka ten sympatický správňák se sklony k zločinu versus policie a všemožní padouši. Další díly jsem kupovala už víceméně ze setrvačnosti – schéma příběhů bylo podobné, obvykle to ke spokojenosti docela stačilo, ale pamatuju, že jeden nebo dva díly mi připadaly velmi chabé, ne-li přímo trapné. Knížky jsou rozsahem i obsahem jako stvořené pro nenáročné čtení při cestování vlakem či autobusem (pro hnidopichy: možno i při cestě tramvají, trolejbusem, letadlem, lodí či autem – pokud nejste řidič;-)). Příliš si netroufám „Ocelovou krysu“ otevřít po dlouhých letech znovu, pravděpodobně už jsem odrostla jejímu jednoduchému kouzlu. Z nostalgie uděluji nadprůměrných 70%, možná si série zaslouží víc, možná míň; mladým, nezmlsaným čtenářům ji lze každopádně doporučit.

Na Knihách krve se jasně ukázalo, jak může přidaná hodnota formy vylepšit celkové vyznění díla. První 4 Knihy krve, které u nás vydal Laser s perfektními ilustracemi Juraje Maxona jsou ozdobou mé sbírky. Naproti tomu Betu, která vydala všechno ve 2 svazcích (1–3 a 4–6), chválím snad jen za to, že nám umožnila si přečíst poslední 2 Knihy krve v češtině, navíc v dobrém překladu Milana Žáčka. Jinak obálka a redakční úprava dostaly jako obvykle na frak a řekl bych, že nepřítomností ilustrací strádá i text a poslední Knihy krve jsou ze všech nejslabší. Celkově je série poznamenána kolísavou kvalitou. Z každého dílu ční některé super kousky, ale jiné jsou snad až podprůměrné. A to je u takového giganta fantastiky, kterým Barker bezesporu je, mírné zklamání. Přesto preciznost a originalita některých povídek je tak dechberoucí, že hodnotím plným počtem. Příklady? Revoluce těla, Věk touhy, Poslední iluze, Města v horách, Blues prasečí krve a další).

Potterovská séria je štýlovo veľmi nekonzistentná. Zatiaľ čo prvé dieli sú vyslovene rozprávkové (platí to hlavne o jednotke), od záveru štvrtej časti sa ale buduje mytológia ako pri serióznej fantasy a atmosféra sa dramaticky mení. Osobne mi viac vyhovoval štýl prvej polovice ságy, tam som bol kvôli povahe príbehov ochotnejší tolerovať logické diery, pochybné motivácie postáv a zákonitosti sveta. Napriek mnohým výhradám ale uznávam, že som sa bavil a hoci knihy o chlapcovi s bleskom na čele rozhodne nepatria k vrcholným dielam žánru, nemôžem im uprieť isté kúzlo a kvalitu. 7+/10

Nesmierne ironická, s dokonale nedokonalými postavami, brutálna a tak realistická. To je séria První zákon od Joea Abercrombieho. Prvý diel je takpovediac prológom, druhý je zas typický most medzi prvým a záverečným dielom a tretí… ten je tak plný dejom (a zvratmi, a odhaleniami… však to poznáte), že každú chvíľu prestávate dýchať. Som veľmi rád, že som mal česť s jednou z najlepších sérií, ktoré som kedy čítal. A taktiež som rád, že mám za sebou jej posledný diel (naozaj, tam pokračovanie vôbec nehrozí). Nech si Forley, Quai, West, Jezal, Ardee, Glokta, Logen, Psí čumák a ostatní užijú pokoja či už v zostávajúcom živote alebo v absolútnom tichu smrti. Joe Abercrombie vie postavy vykresliť dokonale a rovnako dokonale aj rozbíja ich nádeje, sny a životy. Zbohom, odpočívajte v pokoji, nech vaše príbehy už nepokračujú v žiadnom ďalšom zbytočnom dieli, pretože tu už nie je kam pokračovať.

Příjemné překvapení. Čtivá, akční série s propracovanými postavami. V šesti dílech se nachází pouze několik nudnějších pasáží. Konec sice přinesl menší zklamání svou otevřeností a odkazem na další dobrodružství hlavních postav, ale snad se dočkáme překladu druhé série a s ní i konečného rozuzlení.

To co se v minulých trilogích (Temný elf a Planina ledového větru) začalo, se zde propojuje a my sledujeme další dobrodružství starých známých ve čtyřech uzavřených knihách. Řeší se Drizztův útěk z Temných říší i Magický krystal Crenshinibon. Dočkáme se velké bitvy, vzácné artefakty i ztráty a nálezy starých postav. A v tom je dle mě největší kouzlo. Během 6 předchozích knih nám Salvatore představil spoustu zajímavých postav. Zde se s nimi postupně opět setkáváme a je radost číst takto obohacená dobrodružství. Bez některých jmen bych se obešel (např. Artemis Entreri, který zde ztratil kouzlo), některé mě však mile překvapily (kapitán Deudermont). Čte se to opět samo a souboje jsou i nadále perfektně zpracované. Nicméně mě již trochu omrzel autorův styl, je hrozně jednoduchý a vše vysvětlí jak na stříbrném podnose. A to, co se před vámi snaží ukrýt, stejně sami zjistíte po dalších pár stranách. Ale to už k odpočinkové četbě patří. Jinak krátké shrnutí: Dle mě je nejlepší díl Obklíčeni temnotou, který je obohacený i událostí zvanou Čas svárů. A nejslabší díl je Bezhvězdná noc, kde se Drizzt chová naprosto neracionálně.

Myslím, že autor si zobral príliš veľké sústo a na to doplatil, myslím že mu sedia skôr jednoduchšie príbehy v štýlu nočná strana. Vôbec nevie pracovať s dejom, niektoré dejové zvr. sú fakt divné a autor sa ich ani nestačí nejak dôveryhodne obhájiť, absolútny nedostatok hĺbky v konaní niektorých postáv…a pod.Taktiež moc sérií neprospeje ani to, že v prvej knihe už vieme ako to dopadne:(

Sérii sledujeme z pohledu Magiery, dhampira s neznámou minulostí a jejích nejbližších přátel. Míšence elfa a člověka Leesila, učenky Wynn a věrného psa/vlka Chapa (který samozřejmě není obyčejný pes). V prvních dílech zjišťuje Magiera, co se v ní vlastně ukrývá. Začne pátrat po své i Leesilově minulosti a odkrývá někdy opravdu nepěkné věci. Na sérii je hezké to, že si oblíbíte i záporáky. V největší míře to jsou upíři, ale elfové, lidi nebo jiná havěť taky není zrovna nejhodnější. Přispívají k tomu různé flashbacky z pohledu právě těchto postav a vidíme, že jejich úmysly nejsou zlé, někdy jen sobecké a někdy jsou prostě důležité k přežití. První dva díly jsou dle mě nejlepší. Třetí je svižný, ale více dobrodružný. Ve čtvrtém se ubere na akci a sledujete spíše hodně mluvení. To pokračuje i v dalším díle, kde však děj okoření elfové a v závěru se dočkáte uzavření celku. To však autory nezastavilo a pokračovali dále. Nebáli se vypustit z děje Magieru, Leesila a Chapa a vystavět navazující trilogii jen na Wynn a několika vedlejších postavách. Děj se začal rozmělňovat a knihy ztratily šťávu. Snad v dalších dílech autorské duo najdeinspiraci a bude se stále na co těšit.

nejlepší česká fantasy, co jsem za posledních 20 let četl. upřímně. překvapivé, plné nápadů a lidskosti. netík nejenže šlape renčínovi na paty, on ho podle mě už i předběhl. jen nepíše tolik. což má stinnou stránku v tom, že se nevypisuje, a světlou, že se nemusí podbízet.

Co dodat k této sérii. Už podle průběžných hodnocení, které vypadají jako nějaká horská dráha, je to tak i s tímto dílkem. Série obsahuje opravdu dobré nápady, které jsou pro mě nedotaženy a trochu zničeny v mnoha hutných akčnostech, přehnanostech a neuvěřitelnosti. Je tam dost míst kde jsem se opravdu bavil, ale také spousty míst kde jsem se dost nudil. Jak píši na začátku – horská dráha. Pro mě od pana Kulhánka jasně vede série „Noční klub“.

Poté, co jsem zjistil, že třetí díl této trilogie česky nevyjde, zanadával jsem si, a rozhodl se, že si tedy první dva díly přečtu. Informace na netu se tvářily, že příbehy jsou prakticky uzavřené, takže čtenář nebude trpět, tím, že nebude vědět, jak to dopadne.
Ano, příběhy jsou sice vesměs uzavřené, ale po pravdě trpím. Přečtení prvního dílu bylo ještě v pohodě. Kniha skončila, rozjeté akce byly všechny ukončeny a autor toho nestihl prozradit zase tolik, abych si říkal „sakra, jak jen to dopadne?“. Druhý díl totiž odhaluje mnohem víc hrůz než díl první a zároveň nabízí více dějových zvratů, přičemž některé až ke konci knihy. Obecně druhý díl hodnotím o trochu lépe než ten první.
Prostě mě dost štve, že si nemůžu přečíst záverečný díl (anglicky to nezvládám), protože otázek mám spoustu. O co jde Rudému řádu? Stane někdy Lucia na císařském trůnu? Co má za lubem Asara? Můžou být Tkalci vůbec poraženi?

Wooding vykreslil zajímavý svět včetně jeho historie. Popis a zákonistosti světa, stejně tak jako popis a historii některých postav nám dávkuje v přesně odměřených kouscích tam, kde se to hodí, což příběhu dodává na čtivosti. Zároveň se tak pomalu dovídáme některá tajemství, která právě tuto sérii dělají zajímavou, protože svět Saramyru je vskutku originálním a netuctovým světem, kterému vlastně vládnou (protože skuteční vládci se bez nich nedokáží obejít) takzvaní Tkalci, kteří mají jako jedni z mála „magické“ schopnosti. Zároveň ostatní lidé s náznaky magických schopností (tzv. Anomálové) jsou Tkalci hned po narození zabíjeni a lidé jimi opovrhují. Přitom je výskyt Anomálů s Tkalci nějak spojen, což vytváří zajímavý paradox.
Série je označována jako dark fantasy a Wooding se opravdu nebojí temných popisů. O úmrtí některý postav tu není nouze, stejně tak jako o drobné zvraty v chování postav.