LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Skutečně povedená sága. Každý díl je uzavřený a některé od sebe dělí i stovky let. Příběh se točí kolem národa Rigantů, jejichž reálným předobrazem jsou Keltové. Sledujeme jejich hrdinské skutky, boj za svobodu i udržení si vlastních tradic. Vše začíná životem Connavara, který se musí popasovat s blížící se invazí jižních sousedů. V dalším díle přebírá otěže jeho syn-bastard. Pak se autor vydá o několik let do budoucnosti. A zde začíná asi největší rozdíl oproti jiným standardním fantasy. Lidé totiž mezitím technologicky pokročí a do hry se dostávají zbraně v podobě pistolí, mušket a děl. To není tak obvyklé. Díky tomu však jsou další díly stále čtivé i když jsou psány pořád podle stejné šablony (jak je u Gemmella zvykem).

Jedinou výhradu mám k závěru. Autor se celou dobu držel při zemi, což mi připomínalo např. první díl Lva Makedonského. Ale stejně jako tam, musel do věčné války přimíchat mocné zlo a démony a celé to trochu degradoval. Rozhodně však sága stojí za přečtení.

Sérii mohu doporučit komukoliv, kdo hledá odpočinkové rychlé čtivo. Knihy mají vysokou konstantní kvalitu o délce cca 300 stran. Mercedes a její blízcí přátelé jsou skutečně sympatické postavy a pokud vám nevadí sem tam nějaká romantická linka, tak je to ideální čtivo pro vás. Každá kniha má svůj uzavřený děj a celou sérií se táhne jemná dějová linka, která vám nijak nebrání si knížky užít samostatně. Série je plná fajn postav a ras. Potkáte tu upíry, vlkodlaky, měňavce, gobliny, ale i draky a obry. Když jsem začal sérii číst, čekal jsem více humoru. Ne, že by tu nebyl, ale spíše se sním šetří. Jak jsem už zmínil, knihy mají stabilní úroveň. Postupem času nejvíc vzpomínám asi na Říční znamení. Jo a čestnou zmínku si zaslouží Dlouhé ticho, které se převážně odehrává v Praze.

Lovecraftova sebraná tvorba jasně ukazuje, že jeho pověst v literárním světě není v nejmenším přehnaná. Ranější povídky ještě trpí nevypsaností, nebo místy přílišným nohsledectvím jeho vzorů, ale už od druhé sbírky se autor etabluje, dozrává naprosto neskutečným způsobem a je velká škoda, že svět opustil ještě relativně mlád, protože kdyby dostal stejně času, jako Tolkien a nemrhal svůj čas na plkání s kamarády skrze stohy dopisů, měl potenciál vytvořit temné mytologické dílo stejně fascinující jako Silmarilion. Lovecraft byl opravdovým velikánem a Poem 20. století, což je z jeho sebraných spisů dost dobře poznat.

Výborná série doplňující „hlavní“ sérii Malazské knihy padlých. První dvě knihy mohou budit rozpaky, avšak od třetí knihy dál jde kvalita nahoru (viz hodnocení k jednotlivým dílům). Série ovšem „trpí“ jedním neduhem – stojí ve stínu své slavnější kolegyně a člověk má tendenci je neustále porovnávat. Řekl bych, že nebýt MKP, ICE by s pozdějšími knihami z Malazské říše sklízel hodnocení absolutní. Povinná četba pro fanoušky MKP, to je bez debat.

Jak zde psal kolega, za mě jedna z nejlepších sci fi, co jsem kdy četl. Naprosto úžasné!!!

Připadám si jako dilina poněvadž mám dilema. Dilema zda hodnotit jednotlivé knihy nebo to celé (zatím tři knihy) sakumprásk dohromady…?! Zkusím obojí. V první řadě je třeba zmínit,že mám moc rád příběhy z alternativních světů. Pokud se navíc jedná o víceméně české reálie tím líp. Ačkoliv si nemyslím, že bych byl nějaký extremista,určitě jsem patriot. :) A komu by se nelíbila myšlenka,že někdy někde je Československo globální mocností?! Na úkor jiných dnes zavedených? :p Trochu se podbízí paralela soupeření USA a Ruska. Ve světě stvořeném autorem spojené státy neexistují stejně jako Velká Británie či Německo. V Rusku je stále u moci car a u nás vládne král z rodu Přemyslovců – i když je to model ála Británie… :) A Česko je mimo jiné námořní velmocí s mohutným válečným loďstvem. A to díky jisté katastrofě která není nikomu příliš jasná,ale která totálně změnila mapu světa a národů které v něm vládnou. No a Rusko je náš nepřítel. Opět. :D Musím říct, že knihy se mi velmi dobře četly. Autor je schopný vypravěč a děj má poměrně spád který vtáhne a už nepustí. Samozřejmě jen pokud čtenář přistoupí na základní premisu díla. Občas jsou sice některé věci tak trochu mimo mísu,ale není to nic zásadního. Hodně místa dostávají popisy námořních bojů,ale také těch zákulisních. Mě osobně asi nejvíc bavila „špionská“ linka s Pavlem a Taťánou. Proto jsem také přijal s povděkem třetí díl v sérii kde dostávají hodně prostoru. Potom už se v celé sérii dostává více pozornosti jen pilotu Bergovi a kapitánu Melicharovi, což je mimochodem králův švagr… ;) Co tedy říci závěrem? Za mě spokojenost,a jestli bych to měl doporučit či nikoliv tak já říkám jo!!! :D

Jedná se o doplňující sérii patřící do světa o známější Mercedes Thompsonové. Všechny knihy se točí okolo Anny, vlkodlačí omegy. To je něco jako rohypnol pro vlkodlaky. Dokáže je uklidnit nebo uspat a mají potřebu ji vždy chránit. Hned v prvním díle se seznámí s marokovým synem Charlesem a hned je z toho láska jako trám. Charles je hrůzunahánějící indián, marokův kat a prostě netykavka jak má být. No a jak už to v této literatuře bývá, jeho srdce se postupně otvírá a všech pět knih je plných řečí o tom, jak se mají rádi, musí se ochraňovat, jak mají hezké zadky a musí si to hned teď rozdat (klidně v keři).

Naštěstí to autorka moc nepřehání a nikdy jsem neměl pocit, že čtu červenou knihovnu. Děj je totiž vždy primárně o něčem jiném, tajemném a akčním. Knihy se nebojí zmiňovat události ze série o Mercy, tak doporučuji si před přečtením projít vnitřní chronologii.

Celkově hodnotím jako lehčí nadprůměr, protože knihám často kolísá tempo. Kromě dvou ústředních postav nepotkáme nikoho výrazného nebo zábavného, což je na tento typ fantasy velká škoda. Pokud si přečtete jen sérii o Mercy a Annu s Charlesem vynecháte, rozhodně nepřijdete o nic zásadního.

Jsem si kvalit série vědom, ale nejsem sto prožívat radost čtením těch hutných textů – hlavně druhého a třetího dílu. Je to chytré, ale co naplat když to není čtivé – rád bych serii byl schopen lépe ocenit, ale nejsem. Promiňte Mistře.

Série je nesmírně čtivá a určitě navrací dětem do rukou knihy. Svět je zajímavý. A nekonzistentní. A hlavní hrdina má jen odvahu a štěstí v podobě ochrany od matky zatímco jeho nemesis si všechno tvrdě vydřel. Žádný přerod, či získávání schopností. Nic. Kdyby byla kniha o Snapeovi, bylo by lépe. Série pro mě navíc posledním dílem ztrácí dech.

Příjmené a spíše oddechové čtení, Erikson, Rothfuss nebo Sapkowski to sice není, ale stále je to mezi všemi těmi fantasy knihami, kterými se hemží knihkupectví, hodně dobré. Zajímaví hrdinové, solidní číhající záporák, dějové zvraty, prostě dobré.

pro tohoto čtenáře docela solidní zklamání. vlastně si nejsem jist, co jsem očekával (a ne, naivní srovnání se strugackými to určitě nebylo), ale dostalo se mi prázdné, silně stylizované a manýristické tlachání, ve kterém mě nedokázalo zaujmout opravdu vůbec nic – ani postavy, ani příběh, ani způsob vyprávění. těmi dvěma astrami čestně uznávám autorovu snahu o originálnost. perla svini, tak nějak.

Já ze série tak nadšen nejsem. Uznávám, že ve své době to musela být bomba. Dnes však najdete mraky jiných a lepších fantasy. Doporučuji především někomu, kdo s fantasy začíná a má přečteného max Pána prstenů. Tady se mu dostane to stejné, jen s malinko jinými postavami.

Garion je mladík, který dle Proroctví změní celý svět. Jenže o tom nemá šajnu a všichni kolem něj mu to nechtějí prozradit, aby se z toho třeba nesložil. A tak vás čeká pět knih plných cestování a oddalování sdělení pravdy, kterou ví všichni, jen ne on. Navíc není zrovna nejbystřejší, tak mu to ani nedojde :) Nečte se to špatně, místy je to docela napínavé, některé postavy jsou podařené. Je to však vše jen tak nějak napůl. Víc jak 60% tomu nemůžu dát…

Ponuka postapa ako prostredia je poriadne obmedzená, a tak trochu už aj vyjedená. Vždy sa však nájde niečo na dne taniera a autor našiel poriadnu porciu tých najlepších kúskov. Najväčšími plusmi, ktoré zabránili pádu do priemernosti, alebo dokonca biednemu zamaskovaniu kopírovania, sú kvalitná dejová línia, vymakané a uveriteľné postavy a zasadenie do známych lokalít (čo je najväčšia devíza).

námětem jedna z nejoriginál­nějších fantastických sérií poslední doby. můžu mít výhrady ke způsobu podání, ale příběh je to skvělý. možná až příliš aktualizovaný, ale sáhne člověku do srdce. jsem opravdu zvědav s čím autor přijde teď :)

Naskočil jsem do rozjetého rychlíku a četl jen díly od Sandersona (při čekání na další Archiv … :/) … ale chytil jsem se docela rychle a tyto tři knihy se mi opravdu líbily. Takže vlastně hodnotím jen tři poslední díly. Nemůžu soudit Jordanovu práci (z hlediska čtivosti a ták), ale Sandersonova část je pěkná bohatá fantasy, možná trochu táhlá, ale při čtení celkem odcejpá. Jordanovi patří uznání za rozsáhlý svět a zajímavé postavy, které vytvořil. Jestli to tu už bylo, nebo nebylo, že je to zlo proti dobru, trochu naivní a plochý, a že hlavní postavy jsou vidláci odnikud … no a, mě to neva. (možná díky tomu, že v těch posledních třech knihách už žádnej z nich sedlák nebyl a měli bohatou historii předešlých dílů za sebou, kterou jsem odkrýval zpětně). :O

Na autora netradičně nevyrovnaná série. První a poslední díl super, prostřední dva vleklá a nekonečná nuda. Začneme popořádku. Po Moru kouzel zbyl Drizztovi už jen Bruenor se kterým pátrají po bájném trpasličím městu Gauntlgrym. To se jim podaří, cena je však vysoká a Drizzt zůstává osamocen. Veden radou elfky Innovindil hledá nové přátele se kterými by mohl prožívat další dobrodružství. Vzniká tak opravdu netradiční skupinka v čele se svéráznou elfkou Dahlií, jedním nejspíš nesmrtelným nemesis, trpaslicí a mnichem, který vás holýma rukama rozseká na nudličky. Drizzt bojuje se svými city a vzniká dokonce další milostný trojúhelník jako tomu bylo v raných dílech legendy o Drizztovi. Zároveň však bojuje i se silnou žárlivostí a nostalgií. Prostě citově rozervaný temný Drizzt, jako ho máme rádi. Když dojde na akci, je to 50 na 50. Buď super a bitvu vidíte prakticky na vlastní oči nebo jde o mišmaš kde doufáte, aby to už skončilo.

Po pár dobrodružstvích, kdy se nová parta oťukává a dává se dohromady se dostaneme k závěrečné části, která je z celé série nejlepší. Samotný čtvrtý díl by mohl vystačit na samostatnou sérii a dostáváme tak hutný závěr s jedním z nejlepších konců celé legendy. Nakonec jsem tedy spokojený a dalším dílům dám opět šanci.

Velice dobrá série, pokud mohu hodnotit po dvou knihách. Je to takový ten skrytý klenot, který na sebe nepoutá moc zájmu, ale jakmile se do něj pustíte, nepustí on vás. Nebál bych se ho nazvat Malaz Light, neboť silná inspirace dílem SE je cítit na každém kroku. Avšak knihy jsou jednodušší, je zde méně postav, autor si – na rozdíl od jiných, ehm, ehm – neukusuje příliš velké sousto a poctivě přezvýkává to, nač stačí. Výsledkem je parádní fantasy moderního střihu, která baví. Hodně baví. Tudíž bych se skutečně přimlouval za dovydání.

tak je mi to líto, ale tohle nedám. v prvočtení jsem se dostal k předposlednímu vydanému dílu, ale při druhočtení nemám dost silné nervy na ty lukulské hody citových logorheí a králíků z klobouku a skončil jsem na začátku ledu pod kůží. za trest se budu smažit v pekle hmyzích bohů, leč to bude až po smrti ;)

opravdu dobré. měl jsem obavy před tím, než jsem se do toho pustil. to strašení ženským psaním sice na mě nezabírá, ale ano, někdy mi to také nesedne. také jsem obezřetný v dnešní době, když v americe nějaké dílo pobere příliš mnoho cen. nicméně nelituji. autorka používá velmi zajímavý a nezvyklý sloh, ale i při všem tom novátorství je to napsané živě a srozumitelně. pletichy tu nejsou o nic méně pletichářské než třeba v duně, ale podané jsou tak jinak, že je to zajímavé. připočtěme k tomu ze začátku nejistou snahu o odlehčení, která v závěru graduje až nezřízeným řehtáním a přitom je to vše docela vážné. v éře společenské a politické netradičnosti v dnešní SF, za kterou se žel nezřídka vydávají nedokvašené myšlénky, autorka zvládá tyhle věci uměřeně a trefně. nemám dojem z ideologické masáže a nejen to, autorka dokáže své myšlenky obhájit v příběhu. navíc, je to dobře ukočírovaný vícedílný příběh, kde nemám dojem nedovyprávěnosti či šizení čtenáře nějakými zadními vraty rozevřenými do epidemie pokračování. určitě by se pokračovat dalo a doba si to žádá, ale jak jsem si všiml, autorka zatím nepodlehla a ač se do svého vesmíru v jedné další knize vrátila, udělala to „jinak“.

Před čtením jsem měl pocit vyvolaný snad někým, s kým jsem o sérii mluvil, že Husitská trilogie je jiná než Zaklínač. Po přečtení musím nesouhlasit. Je velmi podobná. Co se změnilo, je ještě těsnější spojení s historií ve smyslu realističnosti. Svět Zaklínače je jakýsi možný předvěk našeho světa. HT je naopak více historický román než fantasy. V knihách je mnoho doložených historických postav pozdního středověku a ty, které reálné nejsou, působí, jakoby byly. Andrzej Sapkowski se pohybuje velmi jistě v historických reáliích nebo to alespoň skvěle předstírá (a párkrát na svou fabulaci upozorní i v rozsáhlých poznámkách). Má v malíčku heraldiku, genealogii, světskou i církevní hierarchii, řemesla, společenské klima, náboženské termíny, autory, knihy, et cetera. Tu latinu jsem použil záměrně. Potkáte se s ní totiž v trilogii velmi, ale velmi často. A také s italštinou, němčinou, polštinou, francouzštinou a jistě i dalšími jazyky, na které jsem zapomněl. Někoho to může znechutit, někoho naopak nadchnout. Je pravdou, že text působí značně intošsky, jakoby si Sapkáč z intošů, pardon, klasicky vzdělaných čtenářů, utahoval a spadl do jámy, jež kopal jiným.
Druhým negativem autorovy erudice je přehršel postav. Po pár desítkách stran prvního dílu jsem rezignoval a víceméně dobře udělal. Je pravda, že některé méně významné figury se objeví vícekrát, ale obvykle autor připomene, že se s nimi hlavní hrdina zná a jaký mají vztah. Takže pohoda. U pár postav ale bylo zapomnění na škodu. Autor jakoby čtenáře záměrně trestal za nepozornost a rozmístil pár epizodních rolí, které později nabudou na významu hlavně propojením s dalšími subliniemi. Typickými příklady jsou Parsifal Rachenau, Držata a někteří další.
Třetí věc, kterou zmíním a za kterou musím autora opravdu pokárat je autorská zvůle. Snad kvůli nechuti škrtat či kvůli exaltaci z vlastní erudice jsou dlouhé část knih sice dobře napsané a je radost je číst, ale pro vlastní příběh nejsou podstatné. A navíc vedou hrdiny do zbytečného nebezpečí, z kterého jim poté autor musí zvůlí zázračně pomáhat, čímž nejvíce utrpěl prostřední díl. Přitom se nedočkáme uzavření linie z Trosek a závěr trilogie je také zjevně velmi proškrtán. Škoda.
Ale aby bylo jasno, HT je velmi kvalitní čtení, které pojí se Zaklínačem, abych se vrátil k udičce nahozené na začátku komentáře, tři podstatné věci. Ad primo autorova fascinace válkou a přitom znechucení z ní a z násilí obecně. Podobně to cítím u Karla Kryla. Ad secundo pocit zmaru a zlomení hole nad lidstvem, ale hluboký smysl pro naději a pro osobní dobro v člověku a konečně ad tertio pro mě velmi podstatná romantika, díky kterým mne Andrzejovy knihy tolik přitahují. Potají vždy vzdychám a fandím hrdinům a hrdinkám, aby to vyšlo a láska nakonec zvítězila nad lží, nenávistí, temnou magií a nepřízní osudu. A občas se dočkám a je mi pak blaze.

Naprosto úchvatné akční dílo. Celou dobu vás drží v napětí. Hlavní postava výborně vykreslena. Podle této knihy by měla vzniknout počítačová hra. Byla by to jízda!

Hlídka je tu se mnou střídavě už 10 let a není to na ní poznat. Kdykoliv jsem se k ní vrátil, neměl jsem žádný problém rychle se dostat do děje. Postavy jsou skvěle vystihnuté a bylo to jako potkat se starými známými. Hlídka se stala světově známou z několika důvodů. Za prvé se většina textu odehrává v Rusku a jedná se tudíž o neokoukané prostředí a za druhé jsou to mistrně napsané charaktery a nevšední děj. Nenechte se zmást, jde opět o jakýsi boj „dobra“ a „zla“, ale pojatý jinak, než byste si tipli. Je tam hodně filozofování (pro Rusy typické), originální pojetí magie a používání tzv.šera a spousta nečernobílých charakterů. Několikrát určitě budete i držet palce Temným :) Knihy jsou uzavřené příběhy, takže není problém je číst s delším časovým odstupem. Postupně však graduje nebezpečí a závěrečná Šestá hlídka by už měla být definitivně poslední díl protože dál už moc zajít nejde… Ještě bych zmínil díl Temná hlídka, kterou napsal Lukjaněnko s jiným autorem. Není to špatná kniha, ale nijak nerozvíjí hlavní dějovou zápletku, má jiné postavy a i trochu nižší kvalitu, takže tu určitě nečíst třeba jako první. S čistým svědomím ji klidně můžete i přeskočit úplně.

První díl byl sice trochu slabší, autor se ale naštěstí docela rozepsal a po přečtení posledního dostupného dílu, můžu celkem zodpovědně prohlásit, že to sice zdaleka nebylo tak dobré jako Corwinův part, nato knize chybí lehkost a rafinovanost, zato to ale bylo výrazně lepší, než part Merlinův. Více přímočaré, míň fantasmagorické, a hlavně, jsou to další střípky příběhu..! Paráda.

Domnívám se, že tohoto autora prostě milujete nebo nesnášíte. Pro mne – mytologicky, mysticky – naprosto úchvatné. Sedí mi jeho tvarování děje, jeho stavba napětí, nevadí mi stejně se opakující projevy a fráze atd.. Veškerá jeho tvorba je pro mne úchvatná, rozumím jí a rád se ke knihám vracím.

Musím se připojit k lidem, kteří hodnotí spíše negativně. Arthur Clarke je legenda sci-fi, protože prostě psal v letech, kdy se tento žánr formoval. Dnes ale jeho knihy působí poněkud jinak. Autor samozřejmě psát umí perfektně. Jeho barvitost projevu, schopnost popisovat scénu atd. Jenže – kolik čtenářů sci-fi touží po tom prohrabávat se životem a city nějakých hrdinů? Chcete od tohoto žánru rychlý nástup děje, zajímavé podání, trochu akce, trochu erotiky, trochu vtipné kaše a trochu té krve a napětí. Upřímně – jestli má někdo těžký vztah z otcem, nebo řeší problém dvou manželek – je vám u rekta… a to je dohromady více jak polovina textů v knihách tohoto autora.

Jedna z prvních sérií podle počítačových her… bohužel spolu evidentně vývojáři a spisovatelé vůbec nemluvili, protože je v nich spousta zcela zbytečných rozporů.

V češtině pak dvakrát bohužel, protože začala druhým dílem (první díl psala scénáristka k jedné z her).

*** za nostalgii, jinak by to asi bylo horší.

Věřím, že to autor vydrží a tato trilogie skutečně zůstane i do budoucna poslední kronikou Midkemie. Vše začíná v prvním díle poměrně zajímavě a děj zpestří i vhled do světa démonů. Pak už to jde do kopru. Druhý díl je klasická výplňová vata, kde se nestane prakticky nic. Poslední díl sice působí majestátním dojmem (přes 500 stran), většinu knihy jako by však napsala aplikace do kterého zadáte, kolik potřebujete na konci slov. Osobně jsem rád, že už je tomu konec protože jsem naivní trouba a došel jsem až do závěru protože jsme věřil, že se autor ještě vzchopí a začne psát lépe. Ono je tomu spíš naopak. Došel jsem s Pugem celou tu dlouhou cestu od mladého kluka, který se měl stát kuchařem až do posledního odstavce tady, ale místy to bylo skutečně těžké a děkuji, už se nechci vracet.

tonička bolavá je zajímavý spinof zeměplochy. je unikátní tím, že poprvé pozorujeme vývoj vlastně jedné postavy v hodně dlouhé době a v návaznosti. autor se tu vyznal z obdivu k ženám a dopodrobna tu předložil čtenáři koncept ženy-čarodějky, de facto modelové povahy, která je základem solidního mezidruhového soužití ;) ačkoliv další dámy dostávají na zeměploše také hodně prostoru, toničce můžeme přijít na kloub o to hlouběji, oč širší záběr příběhy poskytují. netřeba dodávat, že přehršel vedlejších postav a postaviček (na fígly nemožno zapomenout) úžasně dokresluje vypravěčský záměr. možná to na začátku nevypadalo, ale vyvrbilo se to skvěle.

úžasná epická fantastika z pera domácího autora (a jak je to v tomto prostoru běžné s pestrým etnickým i náboženským pozadím). rozsahem i obsahem je to v české fantastické literatuře unikátní dílo (ano, říkám to s plným vědomím a znalostí toho, že je tu novotného valhala a vilmino mycelium). autor dokázal v jednom díle uměřeně sloučit aspekty, které bychom snad ani nečekali – epický román s desítkami různých linií, pospřekládaných v různých alternativních historiích, absurdní a bláznivý humor s vážnými tématy ať už o jedinci, společenstvu či člověčenstvu vůbec. autor umí napsat životné postavy, které skutečně poznáte ne jen podle jména, ale i podle toho jak jednají, jak reagují (to je docela problém v české fantastice), nepodléhá vkusu čtenáře (další až příliš častá nectnost nejen české fantastiky) a přesto je aktuální, až to bolí. asi jsem se zamiloval :D a v neposlední řadě, žádné zatracené (nudné, triviální a nenápadité) figurální ilustrace na obálce české fantastiky této doby! celkem okázalý nezájem (krom senzacechtivého odhalení, že cigan je pseudonymem) jak od čtenářů žánrové literatury, tak i zvnějšku snad cosi vypovídá o absenci odvahy či ochoty jít „jinam“, a to i v okamžiku, kdy se různí mejnstrýmoví místní autoři sami pokoušejí o fantastiku (i když by se asi pokřižovali, kdy tak někdo jejich díla označil, a navíc jim to stejně moc nejde). cigan se za to nestydí a dobře nám tak.

na závěr si dovolím kacířské srovnání cigana s eriksonem. oba dva jsou příklady spisovatelů epické fantastiky (oba dva sekali svá díla disciplinovaně jak baťa cvičky, i když erikson to vzal opravdu zeširoka), oba dva pocházejí z inťošského prostředí a umí své zázemí tvůrčím způsobem využít – jeden v tvorbě univerza, v němž sice sem tam díky rozsahu něco skřípe, ale jinak je velmi podrobně propracované. cigan zase dokázal zpracovat nejednu alternativní historii s překvapující přesností a uvěřitelností (má to vnitřní logiku, i když i tu je třeba sem tam připozavřít očko) navzdory úplně šíleným předpokladům. oba dokáží psát úžasné postavy, živé, žádné kartonové panáky, oba dokáží splétat mnoho a mnoho nití osudu jako zdatné norny. oba také dokázali napsat příběhy, kde jsem cítil, že chci s tím proudem plout a to i v době, kdy mě většina literatury nudí, protože je předvídatelná jako počasí na měsíci. cigan více, erikson méně, dokázali do své tvorby vnést to nejlepší z postmoderní prózy a dokázali se vyvarovat póz, které ji jinak sráží až vlastně k tomu, co se snaží popírat – klasickou prózu s lineárním dějem a plochým světem. u cigana mě navíc fascinuje, že v tak vysokém věku má takový tvůrčí potenciál (když si v tom věku nebudu slintat na pýžo, budu to považovat za úspěch).

Tak…Stručné hodnocení…Je to vůbec možné?!No tak do toho.Tak především se domnívám,že je asi hloupost brát to jako trilogii.Podle mne je to jedna kniha která byla tak dlouhá,že ji pak autor raději rozdělil na tři díly – ať se to líp tiskne! :) No a jelikož je Ondřej PAN vypravěč,nečte se to vůbec špatně!Chvála bohu na výstostech!Už právě k tomu rozsahu…Vzhledem k tomu,že jsem na to asi úchylný,nejraději jsem sledoval milostnou linku mezi hlavním hrdinou a jeho milou.A že to KURVA zase nedopadlo!A to vše v rádoby reálných historických základech.Až na to,že se tím vším prolíná skutečně fungující magie…I když…Kdoví jak to tenkrát vlastně opravdu bylo…Ale to niccc.No…nebudu to protahovat – vlastně to dopadlo dobře: I ošklivka Elenče nakonec štěstí došla… Toš tak.Howgh! :)

Série o jednotce Duchů, kteří ztratili svůj domov a vede je charismatický komisař Gaunt je, jak už od příběhů ze světa Warhammeru 40 000 očekáváte, nenáročná akční jízda plná krve, násilí, krve a ještě většího množství krve. Z tohoto světa jsem kdysi dávno četl jen ságu o Ragnarovi a ve srovnání je toto syrovější a taktičtější čtení. Autor v každé knize střídá prostředí a díky tomu i styl boje (zákopové války, tankové bitvy, infiltrace do týlu nepřítele, apod). Díky tomu sice jednotka vypadá jako banda supermanů a logika jde trochu stranou, ale málokdy se budete nudit. Je to prostě banda vojáků, kteří ztratili svůj domov a kromě války už jim nic nezbývá. Žijí jen proto, aby pomstili své rodiny a svět. Postupně se tento cíl vytrácí a do jednotky se začlení i další příchozí, ale o to zajímavější se poté řeší problémy v čele s upřednostňováním „staré gardy“ a nedůvěry v nováčky. První díl je spíše představovací na který vám naváže povídkový druhý díl, kde se dozvíte více info o některých hlavních aktérech. Poté přichází uzavření sevřenější „trilogie“ na kterou poté navazují další čtyři díly, které se opět tváří jakž takž uzavřeně. Tudíž se můžete začíst bez strachu, že na vás čeká tuna knížek. Co se slabších stránek týče, tak kromě kýčovitosti a jednoduchosti to jsou postavy. K těm jsem si hledal cestu dost dlouho. Suroví vojáci v čele s nekompromisním velitelem si moje srdce jen tam nezískali a chtělo to hodně času. I tak mě ta spousta úmrtí nechávala v klidu a mrzela mě jich jen menšina. Pokud tedy hledáte odpočinkovou záležitost do vlaku nebo před spaním, tak můžu doporučit. Pro cokoliv složitějšího sáhněte po něčem jiném co neobsahuje nálepku W40k.

Trilogie je mocně kulervoucí. Je napsána tak zručně, že i přes relativně velké množství postav, se v tom čtenář neztrácí a nemusí listovat zpět. Původ magie je originální a vývoj schopností hlavních postav je logický. Klaďasové jsou sympatičtí a záporáci vskutku hnusní a hodni opovržení. Milovníci třicátých let minulého století a vzducholodí budou chrochtat blahem. Ač se vše odehrává v alternativním světě, některé skutečnosti odkazují na náš svět. Např. osud Hitlera nebo obezděný Berlín. Je znát, že autor sám je střelecky zdatný a více než poučený v používání různých druhů střelných zbraní. Postavy často přebíjejí a to je dobře. Děj je téměř neustále plný akce, přesto neunavuje ani nenudí. Prostě je to série pro obdivovatele drsných hrdinů a hrdinek. Nedoporučuji socialistům a jiným kolektivistům. Normální lidé se budou báječně bavit.

Miluju Kate Danielsovou. Miluju Atlantu prosycenou Změnou, autorachotiny na očarovanou vodu, pokusy lidstva dohnat výbuchy nepolapitelné magie technikou, kožoměnce, pány mrtvých, žoldáky, čarodějky, jednoho otravného polymorfa, Julii, Christophera, dychtivost odhalit Katin původ a minulost, rýsující se přirozeně pomalu skrze knihy, zbraně a volhvy (Romana a jeho rodinu), Jednorožčí ulici, Biohazard, hromady krvavých bojů, násilí a vražedného sarkasmu a ironie, hierarchii Smečky, provokace, víc magického humusu a monster, clony a slova moci, za která se platí ukrutnými cenami, neupadající kvalitu dalších dílů, stohy nápadů, jimiž nás konstantně lahodným tempem zásobují manželé-autoři, a bezkonkurečně boží překlad Hany Šimečkové, která vládne slovní zásobou tak širokou, že čtenář blahem jenom slintá, slintá, slintá a slintá. -------- Ty obálky, bože, ty příšerné obálky naznačují BRAK a umím si představit, kolik lidí odradí. NENECHTE SE!

Jediné dvě přeložené knihy 6dílné série. Obě jsou humorné, romantické, akční, se sympatickými postavami. Upíří společenství a troška magie vypadají zase krapet jinak. Střídají se pohledy dvou postav. Alyxandra (a dík překladatelce) má velmi čtivý sloh; ani přeplácaný, ani jednoduchý a nudný jako mnohá nová díla v kategorii young adult. Obě knihy jsou cílené na mladší čtenáře a čtenářky, ale tak mile zakončený, zábavný příběh potěší i ty, co už vyrostli, a zvlášť chtějí-li si odpočinout.

Zatímco „Vládci strachu“ i „Cesta krve“ měly alespoň jasně vymezenou, pochopitelnou zápletku, tato série se někdy od poloviny mění v cosi „totálně dada.“ Kulhánek jako by rezignoval na veškerou logiku, veškerou dějovou posloupnost nebo snahu o srozumitelnost. Je to jedna z nejnázornějších ukázek prakticky všech možných nešvarů „časovek“ na jednom místě, co jsem kdy četl. Naprosto začátečnické, koncepčně nezvládnuté.

Jediný důvod, proč jsem to dočetl, byla zvědavost, jak se taková psychedelie dá ukončit. A musím přiznat, že při tom, co vyráběl předtím, to Kulhánek zvládl ještě slušně. Právě za ten konec přihazuje 10%, jinak je to bída a zmar. I když případné příběhy z Patejlova Času a války ústředního týmu s Protivníky by mohly být docela zábavné.

Z toho, co jsem od Kulhánka zatím přečetl, se mi toto zamlouvá asi nejvíc. Čímž chci říct, že ani tak žádným nadšením neskáču. Ale obě knihy mají jednak hlavu a patu (což se o sérii „Divoci a zlí“ opravdu říci nedá), jasně definovatelnou zápletku, a Kulhánek dokáže vyždímat i nějaké emoce a napětí, navzdory opět nezničitelnému, nezdolnému a nepřemožitelnému hlavnímu hrdinovi.

Ne, nehltal jsem to s nosem zabořeným do knihy, ani se necítím ohromený. Ale nadprůměrně spokojený ano.

P.S.: Jsem spokojen i s částečně otevřeným koncem a nemyslím, že by případný třetí díl kvalitu zásadně zlepšil, spíše naopak. Moudrého… výtvor jsem četl, a kdybych ho měl hodnotit, musel bych se z 0% nejspíše přesunout do záporných hodnot.

Nedat plný počet této sérii, tak už nevím čemu. Nebyl jsem vždy spokojen, třeba Daň pro ohařě pro mě byla utrpení. Rozsáhlé myšlenkové a filozofické pasáže táhnoucí se celou sérií jsem také dvakrát nemiloval, ale ten zbytek. Ten zbytek! Úžasné postavy táhnoucí se celou sérií nebo jen jednou knihou, kdy jsem si říkal, že jestli určité postavy autor zabije, tak ho budu nenávidět do konce dní.(na druhou stranu, ke spoustě Lovců kostí jsem si vztah vybudovat nedokázal, bylo jich prostě moc. A třeba u útoku na Y'Ghatan mi přišlo, že v Dómu řetězů a první části Lovců kostí dal autor plno vojákům jména, aby pak neumíraly jen no name postavy.) Příběh celké série má hlavu a patu a autor ví odkud kam směřuje. Příbehy jednotlivých knih jsou originální a v každé knize se dělě něco nového. Nápady panu Eriksonovi určitě nescházejí. Malá skvrnka na kráse je odhalení hlavních nepřátel až hodně pozdě v sérii a občasná deus ex machina. Na druhou stranu, představa čtení dalších špalků ze světa Malazu mě moc neláká. Ať už tím pekelným rozsahem knih, stylem psaní nebo zvoleným tématem nově psaných knih. No, uvidíme časem. Ale jednou si Malazskou Knihu padlých určitě znovu přěčtu.

Letopisy Narnie byly jedny z mých prvních knih, které jsem vlastnila a přečetla. A byla jsem okouzlena a stále jsem. Hezky čtivě napsané. Co každý díl, nová dobrodružství, hrdinové a nebezpečí. Jedna z nejlepších fantasy sérií mého dětství :-)

Velice chytlavé čtení :-) Knihy jsem si užila, bezva postavy i děj. Jen ten Hurikán mě ke konci docela štval :-D Katniss jsem fandila, potom všem co si zažila a Peeta jí byl oporou :-)

Láska mého dospívání :-) Rowlingové moc děkuji za Harryho Pottera. S ním jak si uplynul kus mého života a také mi něco dal. Nejlepší fantasy série :-) Takových příběhů a Harry Potterů je potřeba víc ;-) P.S. Jak já čekala, až mi přijde dopis od sovy :-D