RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (621)24803 příspěvků celkem
povídka: Ženich zpod kopce - Urban, Pavel
vyšla v: XB-1 2016/04
yerry | ** | před 13 dny

Ako je u tohoto autora už zvykom, máš tu epický boj mužov s mužmi. Víťazstvo je trochu rozpačité a nemŕtvak sa dožaduje splnenia sľubu. Priamočiara kratučká fantasy bez zádrhelov…

povídka: Cesta na jih - Vácha, Dalibor
vyšla v: XB-1 2016/04
yerry | *** | před 13 dny

Eštébáci s magickými schopnosťami majú v nových podmienkach problém. Žnú to, čo zasiali. Cynicky štandardný autorov text…

povídka: Ikonostas - Ertl, ml., Stanislav
vyšla v: XB-1 2016/04
yerry | ***** | před 13 dny

Ikonoklasmus bol výborný. Ikonostas je výborný ale iný. Priznám sa, že časť textu išla mimo môj pochop, ale tú základnú myšlienku som hádam pochopil. Práca s ikonami bola pôsobivá už v poviedke Hanuša Seinera, tu bola trochu inak podaná. Skĺbenie termínov pravoslávneho kresťanstva, geometrie a hard science fiction zasa nieje až také časté, aby nezapôsobilo…

kyberpank z hlubin dávnověku, kdy kybersvět byl ještě nový, neokoukaný a úplně jiný :) základní premisa o psychohakerovi je zajímavá, ale dosti nedotažená (ani se nedivím, je to docela náročný koncept). děj je poněkud předvídatelný a nudný, nicméně card se ho pokusil oživit stylisticky. jazyk, křížící kyberpankový sleng s takřka haluzoidními obraty hipísáka na kyselině není pro každého, není ani úplně funkční, ale člověk si to může užít. dobrovolně se přiznám, že právě tato povídka mě vedla k mé vlastní parodii na kyberpank, protože ten způsob vyjadřování mě fascinoval. ps. skutečně se v mozku spojují optickými kabely neutrony? plus pár dalších zábavných úletů.

kniha: Pád světla - Erikson, Steven
robousek | *** | před 13 dny

Erikson tentokrát přestřelil. Starý vyhořelý profesor existenciální fylosofie vypráví o tom, jak zkažený je svět a jak zbytečné je pachtění jeho obyvatel a občas se mu do toho připletou kousky děje. Často jsem nepochopil, proč a bohužel někdy i co to vlastně která postava dělá. Jsou tam parádní místa a postavy, třeba duo Prazek a Dathenar, obecně Jaghuti a pár dalších, ale na rozdíl od původní malazské série se tady obávám, že to Erikson neukočíroval a střípky skládačky nezapadnou na svá místa. Povinnost pro milovníky Malazu, kdo neměl rád Knihu padlých, bude nenávidět toto a kdo Eriksona nikdy nečetl, nechť začne Měsíčními zahradami.

Útlá knížečka Famfrpál v průběhu věků je vtipnou a zajímavou historií tohoto nejoblíbenějšího čarodějnického sportu na světě. J. K. Rowlingová komickou formou parafrázuje dějiny fotbalu a to hlavně z pohledu fanoušků, kteří jsou stran pravidel často daleko přísnější, než sebevíc vyhlášený rozhodčí. Takže jsem se vysloveně bavil nad vsuvkami reflektujícími drobné změny ve famfrpálu, aby byl hratelnější či bezpečnější, a pohoršené reakce zapálených diváků, stěžujícími si, jak už to nebude ono a nebude se na to dát koukat. Načež jdou, zapáleně skandují za svůj tým a sledovanost jde strmě nahoru. Copak mi to jenom připomíná?
Každopádně není tajemstvím, že tahle sympatická publikace je určena primárně nadšencům světa Harryho Pottera. A přestože jsem myslel, že to bude kravina na kvadrát, ba přímo výplod šílence, byl jsem nakonec mile překvapen její čtivostí. Škoda jen, že nemám možnost famfrpál sledovat naživo. Je to první sport, na který bych snad i vydržel koukat déle jak tři vteřiny.

kniha: Slyším tě všude - Willis, Connie
Dilvermoon | *** | před 14 dny

Pro mě jednoznačně nejslabší z té čtveřice románů Connie Willis, které u nás zatím vyšly (a které jsem hodnotil 100, 90, 100 a tady 60). Očekávání jsem měl po předchozích knihách vysoká. Jiným může více vyhovovat myšlenkově pocitová love story s místy trochu překombinovanými úvahami. Některé myšlenkové pochody Briddey (typicky v citově vypjatých okamžicích) mi vyloženě lezly na nervy. Na prezentovaných myšlenkách a pocitech hlavní hrdinky je vidět, že autorkou je žena. Alespoň jsem měl pocit, že se do její role věrně vžila, což já jsem dokázal jen málokdy a pravděpodobně zcela logicky mi byly bližší mužské postavy a už ne tak logicky také jedna ženská dětská. Je tedy pravda, že příběh se odvíjí pěkně, zbytečné prostoje nejsou, ústřední nápad je v pohodě, ovšem naprosto bych si netroufl říci, zda všechny nahozené kličky a piruety do sebe logicky zapadají. Jako obvykle u Willisové spousta postav, které se honí za kdečím, objevují se na nečekaných místech a nestíhají. Ale méně obvyklá je absence jejího typického humoru. Tedy ne, že by to nebylo místy vtipné, ale ani jednou jsem se nezasmál, což se mi běžně dělo u předchozích tří a to i nahlas (že by překlad?). Celkově bych Crosstalk označil za poměrně zábavný román, ke kterému se ale na rozdíl od těch, ve kterých jsem s Connie cestoval do období morové rány, viktoriánské doby, bombardování Británie nebo absolvoval klinickou smrt, asi vracet nebudu.

kniha: Faja - Stehlíková, Petra
snop | *** | před 14 dny

Tak mám, co jsem chtěl, další díl ve stejném světě. Bohužel, jak jsem si při prvním dílu říkal, že bych se o něm ještě rád dozvěděl trochu víc, tak v tomto dílu jsem informacemi přímo zahlcen, což v podání autorky znamená mimo jiné desítky umělých slov a různých víceméně zbytečných popisů. Navíc Ilan, aniž o tom ví, zjevně prochází pubertou, takže se u ní projevuje nesmyslné střídání nálad a postojů, což hrozně bourá děj, navíc se stává ještě o dost nepravděpodobnější, že by někdo už jenom z chování a různého všeho ječení a fňukání nepoznal, že není kluk, ale dívka. Samotný příběh se nám moc neposunul, téměř veškerý zdánlivý posun je realizován přidáváním nových a nových principů a tajemství. Nicméně je to čtivé, takže za mě slabších 6/10.

kniha: Nový policista - Thompson, Kate
trudoš | ***1/2 | před 14 dny

Kate Thompsonová není žádný začátečník, o čemž svědčí i pár literárních cen za dětské knihy. Nového policistu nepochybně napsala, aby udělala radost sobě a taky všem, co mají v žilách trochu toho spontánního muzicírování. Je to znát ve svižnosti vyprávění, stejně jako v citu pro hudbu, tanec a vesnický folklór vůbec. Příběh samotný sice není nijak převratně komplikovaný – klasická návštěva mytologického světa – zato poměrně rychlý, se zajímavou gradací i poutavou imaginací. Krátké kapitoly tvořené z osmdesáti procent dialogy navíc spád knihy ještě umocňují. Děj také nádherně vykresluje irskou krajinu s jejími zvyky, a to jak s pozitivy, tak s negativy. Postavy a jejich problémy proto snadno přirostou čtenáři k srdci, protože je velmi jednoduché v nich poznat sám sebe.
Ve výsledku čtení, které potěší jakoukoliv věkovou kategorii a také dost možná inspiruje k neodbytné touze naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. Nebo si alespoň zajít na koncert. A co víc si od dětské knihy přát?

kniha: Ledová jako sníh - Paige, Danielle
Lokina | **** | před 15 dny

Knížka má úžasnou obálku a díky ní mě kniha zaujala. I možná kvůli tomu, že příběh má být na motivy Sněhové královny, tak jsem si řekla, proč ne? Na začátku nám příběh představí mladou dívku Snow, která je zavřená v blázinci, ale ona ví, že tam nepatří. A najednou se ocitne v mrazivé zemi Algid. Kniha je trochu zvláštní, ale je čtivá. Mužských hrdinů, do kterých se mohla Snow zakoukat, to už bylo trochu moc. Snow mi někdy připadala nesympatická a někdy myslela jenom na sebe. Ale díky pár zajímavým zvratům si kniha vyžádá vaši pozornost, abyste vydrželi až do konce. Ledová jako sníh je dobrá kniha, ale četla jsem lepší a pokud v tomto chladném a mrazivém období hledáte co si přečíst, můžete zkusit tuto. :-)

kniha: Bába Motyka - Hautala, Marko
trudoš | ***1/2 | před 15 dny

Finský spisovatel Marko Hautala předkládá čtenáři psychedelický horor, za nějž by David Lynch z fleku upsal duši ďáblu. V různé časové posloupnosti a skrze osudy několika protagonistů vypráví příběh o vzniku stylové urban legendy. Přitom ale příliš nehledí na zdánlivou nesouvislost jednotlivých linií, takže chvilku trvá, než člověk pochopí pravidla hry. Jenže ta motanice obrazů s nejednoznačným závěrem je nakonec achilovkou celého vyprávění. Častěji totiž spíš odhadujete, co se jak odehrálo, než že by v tom bylo skutečně jasno. Já nepotřebuji vést za ručičku, ale když po dočtení stále tápu nad smyslem, není všechno úplně dobře.
Čeho si však cením, je dusivá atmosféra strachu plná zakázaných tajemství, která především v druhé půlce dosahuje hodně zajímavých rozměrů. Uznávám, že tenhle pozitivní dojem je dost možná zapříčiněn nadšením pro povídku Cliva Barkera Zapovězené, jíž mi Bába Motyka v mnohém připomněla. Ale to nic nemění na faktu, že mě to bavilo číst od první po poslední stránku.

kniha: Stanice Pell - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | ***** | před 15 dny

Spaceopera v štýle Novej vlny a soft scifi, to je Cherryhová a v tomto románe exceluje na maximum. Má pomalší rozjazd ale postupne graduje až do záverečného akčného finále, kde sa pretnú úplne všetky linky. Dopodrobna prepracované charaktery postáv sú zárukou toho, že tu neexistujú jednoznačne tí dobrí a tí zlí. Každý jedná v medziach svojich možností a charakteru.

Je asi vhodné, čítať túto knihu pred sériou Cyteen, ak teda nechceš prísť o pôžitok z toho, ako to na tejto vesmírnej stanici dopadne. Figúrky na autorkinej viacrozmernej šachovnici sú dômyselne rozmiestnené. Strán je tu totiž niekoľko. Okrem dvoch protivníkov – Aliancie a Únie, sú tu ešte obyvatelia vesmírnej stanice, obchodníci, rebeli a domorodá rasa z planéty nad ktorou je stanica umiestnená.

Cherryhová nie je expert na vesmírne súboje, tak ako ich vie opísať Weber, u nej sa dejú akoby v pozadí, ale pár ich predsa len bude aj v tejto knihe a zvládla ich šalamúnsky a veľmi dobre. Takže okrem psychológie postáv a všadeprítomnej politiky budú… Autorka nieje technooptimistka a budúcnosť technokratickej ľudskej civilizácie nevidí ružovo, skôr naopak (viď. aj pokračovania doposiaľ u nás nevydané, ale aj príbeh série Cyteen). Charakterový obrat u niektorých postáv zvláda Cherryhová na jedničku, takže moc sa neviaž na žiadnu z postáv, môžeš sa sakramentsky kopnúť.

Záverečné hodnotenie: nie je o čom 100%!!!

těch 84 % před mým hodnocením mě na chvíli zmátlo, četli-li jsme stejnou povídku. protože tu, co já jsem četl, bych už podruhé nechtěl. skoro zajímavá hříčka s alternativní historií, ale jen tak, frajersky nadhozená, plná nesmyslného technoblábolení a pak pidlozofického mektání s neuvěřitelně pitomým závěrem.

povídka: Tanec se smrtí v zemi lazarů - McIntosh, Will
vyšla v: XB-1 2016/04
yerry | ***** | před 16 dny

Prvá poviedka z avizovaných troch o víruse, ktorý spôsobuje nehybnosť. Vynikajúci text o obyčajných ľuďoch, ktorí i keď si to neuvedomujú, konajú heroicky. Autor dej zasadil do amerického zapadákova a obsadil ho postavami, ktoré nie sú naoko ničím zaujímavé, naoko… Príbeh mohol byť veľmi depresívny, autor ho však písal veľmi citlivo a s nadhľadom. Teším sa na ďalšie pokračovania…

povídka: Otupitelův mír - Sanford, Jason
vyšla v: XB-1 2016/04
yerry | ***** | před 16 dny

Poviedka mi pripomenula výborný Noční skvost od Silverberga. Je to veľmi podobný príbeh, len kulisy sú iné. Nepriateľom je „Národ“, ktorý nastolil „mier“ na jednom území. Pomocou nanitov. Sú to mikroskopické častice kontrolujúce myšlienky hostiteľa. Totalita bez kompromisov. Ak sa chceš postaviť na odpor, musíš veľmi milovať svojho nepriateľa, musíš milovať Národ. Sám seba musíš presvedčiť…

Podobné texty mám veľmi rád, milujem ich skutočne, na rozdieľ od dievčatka v poviedke…

povídka: Zahrada za nekonečnými nebesy - Kressel, Matthew
vyšla v: XB-1 2016/04
yerry | ** | před 16 dny

Autor má očividne záľubu v rôznych koncoch, či už je to Zem alebo ľudstvo. V tejto poviedke zachádza ešte ďalej, vytvára príbeh astrálnych energií vo vesmíre počas eóny trvajúcich vekov. Aby sa to dalo chápať, priraďuje im ľudské vlastnosti. Na môj vkus priveľa abstrakcie…

povídka: Sběratel černobílých dívek - Vácha, Dalibor
vyšla v: XB-1 2017/08
quinnet | ***1/2 | před 16 dny

Zaujímavá variácia na tému čo by bolo keby vojnu vyhrali Nemci. Malý obchodníček s nelegálnou pornografiou sa zapletie do pokusu o atentát na Heydricha, toho času pôsobiaceho na severoamerickom kontinente. DV si stabilne drží kvalitu námetu aj literárneho spracovania. Pekný záver, tak akurát.

Oproti předchozí povídce v magazínu tento typ naopak můžu kdykoliv. A je-li napsán tak perfektně, jako se to podařilo Chetu Williamsonovi, pak mi nic nebrání udělit nejvyšší hodnocení. Miniatura s dokonalými dialogy, perfektním vykreslením postav a pomalým tušením věcí příštích, které budou měkké a sladké.

Ztroskotaný astronaut na asteroidu z myslící skály, který je jeho protivníkem. Navíc v rámci galaktické války je nutné před myslící skálou utajit podrobnosti konečného úderu. Nebo se to vše odehrává pouze v jeho mysli? Tento typ povídek nemám rád. Buď jsou hrozně chytré nebo úplně blbé, ale tak či tak já se v nich ztrácím a kromě pocitu frustrace mi nemají co dát.

kniha: Adaptace - VanderMeer, Jeff
dva mraky | **** | před 16 dny

První kniha byla jako Stalker na tripu, druhá mystický thriller, třetí tak, jak se dneska hodně píše, klipovitá a rozdělená na více linií. Pořád velmi dobré, ale v mých očích klesající tendence. Zase na rozdíl od psychedelické Anihilace, je Adaptace, stejně jako Autorita psána víc s ohledem na to, že to někdo bude číst ;-) Konce jsou prostě nejtěžší. Řada lidí vypadá lépe oblečených, některým interiérům sluší tlumené osvětlení a Anihilaci pro mě nejvíc slušel konec do ztracena. Jako pointu to chtělo větší pecku a rozlet, jenže laťka byla nastavená hodně hodně vysoko. Výše napsané nic nemění na tom, že Adaptace je čtivá kniha, solidní zakončení série, uzavření osudů postav, poodhalení tajemství oblasti X. A taky povedený popis jednoho sklouzávání mimo naši realitu. A to všechno psáno úsporně na méně než třech stech stranách.

MMCH: myslím, že „Adaptace“ vystihuje podstatu lépe než „Akcepace“

kniha: Norma - Oksanen, Sofi
idle | ***1/2 | před 16 dny

Autorce už u nás vyšlo několik knih, ale tohle je jediná s fantastický­mi prvky.

Norma je mladá žena, která má své důvody pro to, aby se spíše stranila společnosti. Bližší vztah má jen se svou matkou. Ta jednoho dne zničeho nic skočí pod metro a Normě nechá pár nezodpovězených otázek. Navíc to začíná vypadat, že držet se mimo pozornost jiných lidí bude čím dál tím těžší.

Kniha se odehrává v současném Finsku, okořeněném pár fantastickými prvky a mafiemi. Namísto tradičního kšeftování s drogami nebo zbraněmi se ale zdejší klany pustily do jiných, řekněme modernějších oborů a také víc směřovaných na ženy. Koneckonců problematika žen a jejich role ve společnosti je pro autorku zřejmě příznačná, i když to za sebe zatím nemůžu potvrdit, protože tohle je první její kniha, kterou čtu.

Víc mě bavila první polovina s postupným odhalováním situace, vlastností a vztahů. Méně už potom podrobnosti o klanových aktivitách a plány v plánech, kterými se jednotliví aktéři přebíjeli až do závěrečného rozuzlení. Výsledný dojem je i tak vcelku příznivý.

kniha: Brigády duchů - Scalzi, John
Madam Brbla | **** | před 16 dny

Už je to nějaký ten pátek, co jsem četla „Válku starého muže“, o které si pamatuji hlavně to, že byla čtivá, inteligentní (leč nenáročná), ale do extáze mě neuvrhla. Návrat do světa koloniálních válek byl poznamenán mírným tápáním, kdo z vystupujících důstojníků by měl v mozku spustit reakci „Hele, tebe znám!“, nakonec se podařilo jen jediné příslušnici Zvláštních jednotek. Příště si mezi Scalziho romány nesmím nechávat mnohaleté rozestupy.
„Brigády duchů“ se opět věnují výcviku vojáka Koloniálních sil, tentokrát však přímo člena Zvláštních jednotek – a k tomu nevšedního člena. Na hlavním hrdinovi si dal autor záležet a kupodivu ani vedlejší postavy nešustí papírem, jakkoliv mají méně prostoru. Seznámíme se s principem fungování NeuroKompů, rozšíříme si obzory ohledně fungování lidstva a ostatních ras ve vesmíru, dozvíme se více o (ne)lidskosti, budeme přemýšlet o etických aspektech… a nechybí ani láska, i když tentokrát jde spíše o pouto rodičovské. Prostě takový šikovný mix military sci-fi, space opery, s trochou hard SF a dostatkem námětů k zamyšlení. Padoucha sice máme od počátku určeného, ale nic není černobílé. Do budoucna je na konflikty a zajímavé situace zaděláno skvěle, stejně jako na nezvyklé charaktery. Navíc čichám, čichám potenciál ke zlepšení. Každopádně zdejších lichotivých +80% „Brigádám duchů“ padne jako bojový oblek.

kniha: Atlas mraků - Mitchell, David
trudoš | ****1/2 | před 17 dny

Doznávám, že jsem ke knize přistupoval opatrně, vědom si vší té chvály od kritiky, což je pro mě vždycky něco jako zaslechnout v džungli cvakání kanibalských zoubečků. Znamení, že školní výlet je asi u konce. Proto jsem rád, že mohu touto formou autorovi složit omluvu a smeknout klobouk nad jeho literárním umem.
Ne že bych neměl výhrady – co taky čekat od vidláka, který od románu vyžaduje primárně zápletku. Ale forma tentokrát převážila nad obsahem, už jen proto, že se mění hned šestkrát a ve všech případech na výbornou. Tohle je čistá radost číst, přičemž ani na ten děj se nezapomíná, přestože zakončení jednotlivých epizod příliš nepřekvapí.
Jedinou slabinu tak vidím v absenci finálního završení, kdy by veškerá soukolí zaklapla do jednoho velkého celku. Ono je ale třeba přijmout fakt, že rozvržení kapitol je záměrné, ovšem ne proto, aby vykrystalizovalo v ohromující pointu, nýbrž aby celek připomínal hudební skladbu (jak mi bylo vysvětleno). No, proč ne, ale já raději ty třešničky.

kniha: Oko světa 1 - Jordan, Robert
Ibis | * | před 17 dny

Tahle kniha byla ta nejvíce diletantsky „napsaná“ smrdutá hromada otřepaných fantasy klišé chabě se vydávající za román vysoké fantasy, co jsem zatím měl to neštěstí přečíst. (Omlouvám se za tak emocionální začátek, ale otřesnost tohoto literárního „díla“ byla tak neočekávaně značná, že to mou obvykle neotřesitelně stoickou povahu dočista rozběsnilo.)

Po prvním dílu oslavovaného Kola času jsem šáhl právě kvůli spoustě pozitivních ohlasů, ale nemohl jsem být víc zklamaný. Že se jedná o Jordanovu románovou prvotinu je až bolestně znatelné, protože tu neprojevil spisovatelského talentu, ani co by se ho za nehet vešlo. Pročíst se tímhle vypravěčským neumětelstvím až do konce bylo utrpení.

Mluvit o ději a jeho hlavních aktérech je ztráta času, protože všechno je zfušované z těch nejotřepanějších stereotypů, co fantasy literatura zná. Jsou hlavními postavami tři naprosto všední mladíci z nějakého Zapadákova na Konci světa, kteří se za doprovodu tajemného mentora-čaroděje vydávají do Velkého světa na epické Dobrodružství, aby zachránily svět před nějaký Pánem zla, přičemž se ukáže, že jsou Vyvolení Osudem? Ano. A je náš hlavní protagonista, jehož perspektivou je nám zprostředkován děj, tou nejgeneričtější možnou postavou postrádající úplně jakékoliv charakterové rysy, aby se s ním mohlo ztotožnit maximum čtenářů? Co myslíte. A jsou jeho dvěma společníky hubený a lehkovážný potížista, který zbylé dva hlavní „hrdiny“ stále přivádí do trablů, a mohutný, hloubavý hromotluk, který je na problémy úzkostlivě opatrný? Ani se neobtěžujte hádat.

Je tu ještě plejáda dalších postav, ale všechny tvoří dohromady stejně uniformní a nezajímavou šeď, že ani nestojí za to je zmiňovat.

Co mi však přivádělo ještě větší muka, byl Jordanův styl psaní. Ten chlap miluje popisy. Jelikož je to však spisovatelský diletant, ty popisy jsou příšerné. PŘÍŠERNÉ. Plní desítky stran absolutně irrelevantními informacemi, které jsou totálně zbytečné, jak pro děj, tak pro charakteristiku postav, tak pro navození atmosféry, tak pro prohlubování mytologie jeho fikčního světa. Jsou naprosto k …lejnu i proto, že jsou ve své neúměrné délce zmatené, jak se snaží vyznívat současně poeticky a fakticky. Vychází z toho stylistická zhovadilost, která je úmorná, nezáživná, natahuje knihu do neúnosné délky a která se špatně čte, a to jak ve statických popisech prostředí, tak i v popisech akčních scén.

Co víc, průvodním jevem této stylistické katastrofy je to, že Jordan také neumí pracovat s dynamikou vyprávění, věci jako zpomalování a zrychlování děje se mu nepřekvapivě nedaří v příběhu aplikovat a čtenář může zaplakat nad výsledkem. Celá kniha se vleče v tom nesnesitelně nudném a pomalém tempu, v jakém tomu diktují ty výše zmíněné popisy, od začátku do konce. Skutečnosti, že dialogy šustí papírem nebo že atmosféra v knize neexistuje, jste si už nejspíš vyvodily sami.

Uuuuf, krásně se mi ulevilo, když jsem všechnu nelibost s tímto románem mohl vypustit ven. Přeji pěkné počtení.

tohle byla docela haluz. podprůměrný (americký) týpek jako hlavní postava setkání s mimozemšťany. ze začátku to vypadá jen jako kronika nadšeného ignoranta, který nic neumí, ale strašně by chtěl být u toho a pomáhat. popis totální plytkosti a neschopnosti uchopit vlastní života má docela překvapivou pointu, která jen zesiluje bezvýchodnost života hlavního hrdiny. jistě, po přečtení jsem si říkal: wtf? ale nakonec, když jsem si to přechroupal, docela to smysl dává. rozhodně to ale není ani příjemné, ani poučné, ani zábavné čtení, je to taková rozpitvanější verze jazova se stim smiř.

nevyužitý námět. pomineme-li (meta)fyzikální blábolení, autor nadnesl docela zajímavý pohled na cestování v čase, ale výtěžek je nula nula nic. autor se pouze snaží čtenáře dojmout skrze docela špatný vztah syna a otce, ale jinak nepřináší mnoho. je tu spousta zajímavých náznaků, ale všechno nedotažené a polovičaté.

docela zvláštní povídka o cestování časem. bez znalosti americké historie je to nelehké čtení a s ní takové očistné, pro amíky, je to reflexe tíživé části amerických dějin (která jim v hlavách straší dodnes), reflexe originální, i když trošku přitažená za vlasy. pro českého čtenáře tam je humanistický náboj, ale bez té přímé dějinné zkušenosti je to méně naléhavé.

kniha: Stallo - Spjut, Stefan
trudoš | *** | před 17 dny

Na pětisetstránkový špalek docela nuda, obzvláště patříte-li k těm čtenářům, kteří od Stallo očekávali napětí, či nedej bože horor. K rozjímání nad zasněženou krajinou a polemice o nelidské etice magických tvorů je to ovšem ideální, aniž bych si teď chtěl z titulu nějak utahovat. Stefan Spjut podmanivým způsobem pracuje s domorodou mytologií a zasazuje jí do moderního světa, přičemž je občas problém rozpoznat, kdo je šílenější, jestli troll nebo člověk.
Kdyby tak šlo o dvousetstránkový román, nestěžoval bych si ani v nejmenším. Protože minimálně úvod člověka vtáhne do příběhu, od kterého následně čeká maximum. Jenže autor náhle zvolní do tempa nedbale napodobující couvání, plného vyvatovaných dialogů, scén a popisů. Další dvě třetiny se pak vlastně neděje nic zajímavého, lépe řečeno nic, co by alespoň sporadicky připomínalo gradaci. Fanoušci skandinávského folklóru si však jistě přijdou na své, stejně jako milovníci zádumčivé atmosféry, které k dokonalosti chybí jen benzín a sirky.

série: Husitská trilogie
Lucc | ****1/2 | před 17 dny

Před čtením jsem měl pocit vyvolaný snad někým, s kým jsem o sérii mluvil, že Husitská trilogie je jiná než Zaklínač. Po přečtení musím nesouhlasit. Je velmi podobná. Co se změnilo, je ještě těsnější spojení s historií ve smyslu realističnosti. Svět Zaklínače je jakýsi možný předvěk našeho světa. HT je naopak více historický román než fantasy. V knihách je mnoho doložených historických postav pozdního středověku a ty, které reálné nejsou, působí, jakoby byly. Andrzej Sapkowski se pohybuje velmi jistě v historických reáliích nebo to alespoň skvěle předstírá (a párkrát na svou fabulaci upozorní i v rozsáhlých poznámkách). Má v malíčku heraldiku, genealogii, světskou i církevní hierarchii, řemesla, společenské klima, náboženské termíny, autory, knihy, et cetera. Tu latinu jsem použil záměrně. Potkáte se s ní totiž v trilogii velmi, ale velmi často. A také s italštinou, němčinou, polštinou, francouzštinou a jistě i dalšími jazyky, na které jsem zapomněl. Někoho to může znechutit, někoho naopak nadchnout. Je pravdou, že text působí značně intošsky, jakoby si Sapkáč z intošů, pardon, klasicky vzdělaných čtenářů, utahoval a spadl do jámy, jež kopal jiným.
Druhým negativem autorovy erudice je přehršel postav. Po pár desítkách stran prvního dílu jsem rezignoval a víceméně dobře udělal. Je pravda, že některé méně významné figury se objeví vícekrát, ale obvykle autor připomene, že se s nimi hlavní hrdina zná a jaký mají vztah. Takže pohoda. U pár postav ale bylo zapomnění na škodu. Autor jakoby čtenáře záměrně trestal za nepozornost a rozmístil pár epizodních rolí, které později nabudou na významu hlavně propojením s dalšími subliniemi. Typickými příklady jsou Parsifal Rachenau, Držata a někteří další.
Třetí věc, kterou zmíním a za kterou musím autora opravdu pokárat je autorská zvůle. Snad kvůli nechuti škrtat či kvůli exaltaci z vlastní erudice jsou dlouhé část knih sice dobře napsané a je radost je číst, ale pro vlastní příběh nejsou podstatné. A navíc vedou hrdiny do zbytečného nebezpečí, z kterého jim poté autor musí zvůlí zázračně pomáhat, čímž nejvíce utrpěl prostřední díl. Přitom se nedočkáme uzavření linie z Trosek a závěr trilogie je také zjevně velmi proškrtán. Škoda.
Ale aby bylo jasno, HT je velmi kvalitní čtení, které pojí se Zaklínačem, abych se vrátil k udičce nahozené na začátku komentáře, tři podstatné věci. Ad primo autorova fascinace válkou a přitom znechucení z ní a z násilí obecně. Podobně to cítím u Karla Kryla. Ad secundo pocit zmaru a zlomení hole nad lidstvem, ale hluboký smysl pro naději a pro osobní dobro v člověku a konečně ad tertio pro mě velmi podstatná romantika, díky kterým mne Andrzejovy knihy tolik přitahují. Potají vždy vzdychám a fandím hrdinům a hrdinkám, aby to vyšlo a láska nakonec zvítězila nad lží, nenávistí, temnou magií a nepřízní osudu. A občas se dočkám a je mi pak blaze.

kdyby autor netrpěl potřebou věci vysvětlovat a nedopustil se jedné ale totální fyzikální kikotiny, mohl to být pěkný mysteriózní příběh o chlapci a jeho nesmrtelné touze. takhle byla atmosféra pokažená a fungovalo to podstatně hůř. ps. překladatel této povídky volil jistější cestu z neznalosti – čemu nerozuměl, to postě nepřeložil.

aldiss se nechal nadchnout staroegyptským náboženstvím a chtěl se o své nadšení podělit s p.t. čteným čtenářstvem. tak napsal druhořadý příběh z americké rodinky, okořenil ho osiridem a isidou a přidal mravokárný závěr. ou jé. ps. skloňování egyptsko-řeckých jmen je bič.

autor měl „vědecký“ nápad a kolem něho uklohnil tuctovou zápletku s předvídatelnou pointou. napsané je to čitelně, ale požitek nic moc. ps. zlatá devadesátá a laser s jeho nounejm překladateli, kteří nejmají nejmenší tuchu, co překládají; zde molekulární biologie.

kniha: Lux Perpetua - Sapkowski, Andrzej
Lucc | **** | před 18 dny

Oproti druhému dílu zlepšení. Sice se ještě pořád objevuje tendence vláčet postavy tu do Slezska, Prahy, do Saska či na Moravu a bloudit v krajině i ve svém nitru, ale takový je život. Plný slepých uliček, tápání ve vlastní motivaci, a bojů o neztrácení ideálů. Ale musím poctivě přiznat, že mě čtení už tolik nebavilo, přitom objektivně je to dobrá kniha. Pak ale přišel konec a já zjihl. On je to celkem oprávněně takový konec nekonec, prostě život jde dál a historie uhání na splašené herce, ale Sapkáč dokázal většinu linií uzavřít, i když se s tím tedy moc nepáral. No a některé dokázal i proplést a naznačit, že přes všechen ten marasmus, krutost a bezcitnou vypočítavost okolo je pořád naděje, že světlo, byť asi ne zrovna lux perpetua, může lidem zasvítit do životů. Alespoň na chvíli.

povídka: O smrti Danielově - Whitlock, Dean
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/04
Lucc | **** | před 18 dny

Po přečtení medailonku jsem se hodně obával – AIDS, čekání na smrt, kdo ví zda ne i bukvózní podtext, ale kupodivu to Whitlock ukočíroval a časová smyčka byla využita pro hlobozpyt lidské duše. Dost nepříjemně realistický.

kniha: Hledání modré - Lowry, Lois
trudoš | **** | před 18 dny

Jako pokračování Dárce víc než důstojné, především proto, že nejde o přímou návaznost. Romány spojuje pouze vize neveselé budoucnosti, nakolik však byla první kniha o důsledcích komunistického totalismu, Hledání modré jde po trošičku jiném druhu společnosti. Naneštěstí, vyprávění působí pouze jako úvod k většímu celku, protože když už konečně padnou hradby tajemství, konfrontaci si čtenář užije maximálně ve své fantazii. Ono samozřejmě není moc o čem dumat, figury na šachovnici jsou rozestavěné dostatečně jasně, aby člověku byl výsledek hry jasný. Přesto mi ale bylo líto opouštět hrdiny ve chvíli, kdy nadchází největší dobrodružství jejich života.
Jinak ovšem paráda. Lois Lowryová má dar zaujmout bez ohledu na věkovou hranici a rafinovaně jednoduchým jazykem mluvit o těch nejzávažnějších věcech, jako jsou práva jedince a dobro celku. Nicméně za její největší přednost považuji emotivní uchopení vztahu mezi rodičem a dítětem, což v každé její knize hraje podstatnou roli. Upřímný obdiv.

kniha: Robokalypsa - Wilson, Daniel H.
Lokina | **** | před 18 dny

Robokalypsa je příběhem z nedaleké budoucnosti, kdy umělá inteligence začala terorizovat lidstvo pomocí aut, domácích a vojenských robotů, letadel a chytrých budov. Kniha je rozdělena na několik částí, kdy první část se zaobírá incidenty z celého světa, ale nikdo tomu moc nevěří, že by stroje povstaly proti lidem. Další části už jsou o vypuknutí Nové války a snaha lidí bojovat se stroji jako například pan Nomuro v Tokiu nebo indiánský kmen v Oklahomě. Kniha je nápaditá, akční scény mají tempo a jsou záživné a čtivé. Mně se to moc líbilo a těším se na filmové zpracování.

Poviedka nie je síce z autorovho sveta Wergenov, ktorí sú ovplyvnení feromónmi a pachmi, zato Medúzani tu páchnu viac než dosť, pričom sa na dôvažok natierajú aj nejakým magľajzom. Rivera tu popisuje pokus o vzájomné zblíženie v minulosti dvoch navzájom nekompatibilných znepriatelených rás. Píše o vine, odpustení, výčitkách ale aj o pretrvávajúcej nenávisti počas spoločného budovania základne na planéte s exotickou prírodou. Na obzore sa pritom črtá nový a veľmi nebezpečný nepriateľ, ktorý je s ľuďmi a medúzanmi ešte nekompatibilnejší a smrtonosnejší.

Kvalitou a obsahovo priemerná poviedka, ktorá bude mať pravdepodobne pokračovanie. Problémy sú tu totiž len načrnuté…

kniha: Růže pro Algernon - Keyes, Daniel
Strider | ***** | před 19 dny

Jeden z najintenzív­nejších knižných zážitkov vôbec. Téma knihy je neuveriteľne silná a otvára dvere k takým otázkam, nad akými som do dnes neuvažoval. Akú hodnotu má život mentálne zaostalých ľudí? My, čo sme zdraví, sme naozaj lepší ľudia než oni? Táto kniha vo mne vyvolala veľkú pokoru. A odhliadnuc od nespochybniteľného myšlienkového bohatstva sa tiež čítala jedným dychom. Výnimočné dielo, na ktoré sa nezabúda. 10/10 PS: Musím vyzdvihnúť aj famózny preklad Richarda Podaného, takto dobrá práca sa často nevidí.

kniha: Lehké fantastično - Pratchett, Terry
Strider | **** | před 19 dny

Lehké fantastično mi spätne zlepšuje dojem aj z Barvy kouzel, lebo je uzavretím osudov Mrakoplaša a Dvoukvítka, ktorých predošlá kniha opustila v dosti prekérnej situácii. K mojej spokojnosti kniha konečne obsahovala dej (spočívajúci v ničom menšom ako v záchrane sveta), ale to neznamená, že by ubrala na bláznivých situáciách. Tých je tu snáď viac než minule a niektoré mi vyvolali priam záchvaty smiechu (na druidov programujúcich Stonehenge len tak nezabudnem). Pratchettova fantázia pracuje na plné obrátky a čitateľ netuší čo ho čaká na ďalšej strane. 8-/10

kniha: Čaroprávnost - Pratchett, Terry
Strider | *** | před 19 dny

Po skvele bláznivom Ľahkom fantastične nečakaný útlm a preladenie na serióznejšiu nôtu. Autor sa venuje zbrusu novým postavám, tempo je voľné, humoru pomálo a držiaceho sa pri zemi. Neinformovaný čitateľ by si dokonca mohol knihu pomýliť s úplne štandardnou fantasy! Kvôli priškrteniu autorovej fantázie a nevýraznému príbehu som si ju až tak neužil, hoci nemôžem povedať, že by sa mi čítala zle. Minimálne postavy má veľmi sympatické. 6/10

12345678910poslední (621)24803 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu