RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

12345678910poslední (587)23444 příspěvků celkem
povídka: Mrtvý muž - Borges, Jorge Luis
vyšla v: Artefakty; Rozhovory mŕtvych; Spisy I; Zrcadlo a maska
gan112 | nehodnoceno | před 26 dny

Priemerná poviedka ale zaujímavá atmosféra juhoamerického pohraničia na sklonku storočí (zrejme). Je to o cieľavedomom mužovi ktorý si myslí že mu život (kariéra) ide ako po masle, no zabúda že ak niekoho prekročí, ten sa za jeho chrbtom vystrie a ukáže mu svoju pravú tvár.

kniha: Oko zla - Butcher, Jim
trudoš | **** | před 27 dny

Asi poslední Harry Dresden, který ode mě dostal tak vysoké hodnocení a to v podstatě jen proto, že k němu cítím jisté sympatie. Kdybych však měl román hodnotit zcela nezaujatě, skončil by na nějakých šedesáti, sedmdesáti procentech. Zvraty mimo hlavní dějovou linii začínají být čím dál klišovitější, až pomalu překonávají scénáře George Lucase. A sám Harry se pak stále víc formuje v autorské alter ego, připomínající veselejší verzi Mirka Dušína. Což není nutně na škodu, protože starý dobrý rytíř na bílém koni svoje kouzlo rozhodně má, jen ty humorné glosy o morálce a vnitřní monology o stavu světa by klidně šly vypustit. Nebýt jich, kniha mohla být možná až o dvě stě stran kratší, aniž by to mělo vliv na zápletku. Tu navíc Jim Butcher zbytečně tříští, díky čemuž se zase bojuje na více frontách. To jde na úkor ústřední linky, jejíž vyústění se – pro všechny ty kudrlinky kolem – pouze záměrně oddaluje.
Ale jinak opět fajn, sice trochu naivní a neposkvrněné, ale pořád příjemná oddechovka.

kniha: Řád racrianů - Fuxa, Patrik
toms | *1/2 | před 27 dny

Knihu jsem právě dočetl a spěchám s komentářem, než stačím zapomenout, o čem vlastně „Řád racrianů“ pojednává. Pozitivním zjištěním bylo, že Fuxa oproti Grimovi přece jen dokázal vyplodit smysluplný příběh. Bohužel, jak trefně poznamenal BorgDog, jde svou úrovní spíš o rozsáhlou slohovou práci. Věk autora asi nebude příliš vysoký, odhadl bych to tak kolem 14–16 let, pokud je mladší, zřejmě bych i zvedl hodnocení. (EDIT: vzhledem k věku vyššímu – asi 20–22 – naopak o něco snižuji…)

Dějová linka je přímočará a plná logických kopanců, slovní zásoba autora velice chabá a neustálé opakování slov (hradby, hradby, hradby, látka, látka, látka…) jen prozrazuje naprostého laika. Netuším, nakolik proběhla jazyková korektura (nakladatel, rodiče či učitelka češtiny?) – na první pohled se text tváří jako bez zjevných pravopisných přešlapů, ale už na ten druhý zjišťujeme prapodivné obraty téměř v každém odstavci (vysochané okno z mramoru apod.) Místy nejsou oddělené dějové linie, vzpomínky splývají s přímou řečí atd.

K samotnému obsahu: Klasický postkatastrofický svět starověko-středověkého rázu, který autor prošpikoval stovkami vymyšlených pojmů a názvů – naprosto zbytečně, protože se v nich sám po chvíli začne ztrácet a vypomáhá si berličkou: XYZ je něco jako BBB.

Pohádková nit příběhu „Jak se malý fracek stal největším borcem na světě“ určitě nepatří k nejobjevnějším, ale budiž. Celý příběh je vlastně retrospektivním vzpomínáním hlavního hrdiny Caeldina na to, jak k tomu došlo. Přímé řeči se sice autor vysloveně nevyhýbá, ale také s ní rozhodně nehýří. Často nadhodí i poměrně zajímavou myšlenku, kterou by zručnější psavec dokázal zpracovat a rozvést do košatého děje, ale Fuxa jí odhodí jako nepotřebný střevíc a uhání dál. Škoda, že chabá slovní zásoba také nedovolí autorovi vytvářet květnatější souvětí, mnohdy by to bylo ku prospěchu příběhu.

Osobně pokládám za „medvědí službu“ nakladatele, že podobná kniha byla vydána! Zatímco u pana Grima je jasné, že z něj nikdy nebude spisovatel, Patrik Fuxa by jím (za dlouhou dobu) být mohl. Jen měl nechat (či rodiče) tuto prvotinu „v šuplíku“ a spíš se pustit do napsání 50 povídek – těch posledních deset už by mohlo mít i příznivý čtenářský ohlas.

kniha: Krvavé ostří - Maas, Sarah J.
Lokina | ***** | před 27 dny

Co ke knize napsat? Zase mě to strašně bavilo, co každá povídka, to dobrodružství, která v sobě nesou kusy skládačky, která na konec do sebe zapadne. Už se nemusím moc pozastavovat nad tím, jak a proč tak Celaena jednala nebo se chovala tak či onak. Sama jsem si od začátku oblíbila, i ten jejich vztah, který tam byl tak krásně popsán od začátku až po tragický konec, během kterého mé srdíčko pukalo, pukalo a plakalo. Tahle povídková kniha mě zase o kus potvrdila, že série Skleněný trůn prostě stojí za to a já si s chutí, energií a celým svým srdcem budu užívat každý další vydaný díl :-)

Čítať sa to dalo, aj keď asi nie som úplná cieľovka – romantická linka bola veľmi silná a priehľadná. Drsné popisy Bratislavy (Pentagon a podobne) sú smiešne (a nie tým spôsobom, ako to autorka chcela) ak poznáte tie časti mesta. Vadili mi jasne rasistické protirómske postoje autorky.

kniha: Stroncium - Kulhánek, Jiří
BorgDog | **** | před 27 dny

A opět jdu s Kulhánkem proti legionářskému proudu: Právě Stroncium se mi z toho, co jsem zatím přečetl (zbývá mi už jen Noční klub), líbilo nejvíc. Ano, pořád to má všechny chyby jeho dřívějších knih, počínaje (zde už naprosto absurdní) nezničitelností hlavního hrdiny, přes chaotický děj a kvanta logických chyb, ale toto je první kniha, kde jsem měl dojem, že autor s těmito věcmi pracuje na poněkud lepší úrovni. Kulhánek tentokrát dokázal udržet děj sevřený i pochopitelný, a hlavně udělat z nedostatků „vlastnost“, která přispívá k atmosféře, cynismu a všudypřítomné paranoii, kdy si hlavní hrdina pozvolna uvědomuje, že de facto po celý svůj život byl pouhá loutka, jenom loutkáři se střídají, a dělat s tím nemůže absolutně nic. K tomu navíc svět, který není tak docela generický, barvité střídání prostředí a sem tam poměrně originální nápad. Dokonce i ty kulhánkovské vtípky mi nějak celkově sedly více – Camille s louskáčkem na ořechy bezpochyby vede – třebaže rádoby humorné slovní přestřelky se časem staly úmornými.

Tentokrát čtyři hvězdy bez zaváhání.

kniha: Armagedon ve slevě - McGuire, Seanan
trudoš | ***1/2 | před 28 dny

„Já jsem Verity, a ty jsi na cestě odsud.“
Verity Priceová je kryptozooložka. Což v praxi znamená, že je něco jako lovkyně monster, ale zároveň jejich ochránkyně. Jejím revírem se stal New York, kde srovnává do lajny všechny nadpřirozené bytosti, které se utrhly z řetězu. Ovšem její největší láskou je… společenský tanec.
Armagedon ve slevě zprostředkovává líbivou kombinaci ženské nadsázky, akce i romantiky. Neplechou je, že Seanan McGuirová příliš dlouho vysvětluje zákonitosti svého světa, až jí pomalu nezbude prostor pro poctivou zápletku. A v rámci toho, že nejde o nijak objevné čtení, je tohle vyloženě na škodu. Mnohé šlo říci jednodušeji, nebo vůbec, protože v důsledku nejde o nic víc, než jednoduchý standard se špetkou humoru navrch. Všechna ta mytologie a uspořádání jsou sice hezké, ale člověk to v různých obměnách četl už jinde a stavět na tom „zcela nový“ příběh mi přijde drobně zpátečnické. Každopádně jedna z mála knih, která by si zasloužila soundtrack jako nedílnou součást.

kniha: Newyorské noci - Brown, Eric
Madam Brbla | ***1/2 | před 28 dny

Noir detektivka z nedaleké budoucnosti – zní to atraktivně, ale… Těžko psát komentář k této knize, takže si pomůžu závěrečným odstavcem z medailonku Martina Šusta: „Eric Brown sice nepatří mezi autory hýřící originalitou či osobitým stylem, nelze ho však označit ani za běžného řemeslníka, pravda leží někde uprostřed a my se můžeme těšit z jeho příběhů, které lze bez vážných výhrad označit za kvalitní fantastiku.“ S první částí souvětí jednoznačně souhlasím, první díl série „Virex“ skutečně nenabídl ani špetku čehosi nového, neotřelého, nápaditého.
Atmosféra zimního chátrajícího New Yorku obleženého uprchlíky není špatná, nicméně výjimečně hustá taky ne. S postavami se autor pokouší po psychické stránce hlouběji pracovat, jen se mu to příliš nedaří a místy jde o snahu až násilně křečovitou (halucinace s mrtvou sestrou). Hlavní hrdinové mají působit lidsky, žádní supermani, ovšem z mého hlediska už je tady ta křehkost charakterů za hranou. Bývalý policisté, soukromí detektivové, zkrátka lidé dlouhodobě pracující v rizikové profesi by neměli být při konfrontaci s útočníkem stále vyděšení, panikařící, na útěku. Adrenalin umožňuje v průběhu akce instinktivně reagovat, šok se obvykle (pokud vůbec) dostaví až později. Můžete se ošklíbat, co já o tom vím? No právě, vím, mám ty zkušenosti a nejspíš proto mě tenhle neprofesionální aspekt chování a jednání Hala Hallidaye v krizových situacích tolik iritoval. (SPOILER ALERT!) Při jednání s únoscem opakovaně netrpělivým pohledem kontrolovat prostory, odkud má přijít překvapivý policejní útok – to jako fakt?!
Zápletka už tady v různých podobách byla ke čtení či spatření ve filmech x-krát předtím, logika občas kolísala. Autorův styl psaní je rozvláčný (zvláště v první polovině), ničím zajímavý, dialogy jsou velmi fádní, postrádají šmrnc. Nečetla jsem dychtivě, nemusela jsem se ke čtení ani nutit… bylo to jako jíst ne úplně čerstvý rohlík, zasytilo, ale gurmánský zážitek vypadá jinak.
Zpět k medailonu M. Šusta, ať komentář uzavřu: Erica Browna bych označila za běžného řemeslníka, na jeho další příběhy se kdovíjak netěším (nicméně na sérii „Virex“ se mi v polici už dlouho práší, tak ji snad časem dorazím) a jestli píše kvalitní fantastiku, to z „Newyorských nocí“ nepoznám, ty jsou maximálně lehce nadprůměrné. Jestli chcete opravdu kvalitní SF detektivku, pak lépe uspokojí třeba Adam-Troy Castro. 65%
P.S.: Překlad byl místy trochu neobratný a korektury mohly být pečlivější. Pět procent přihazuju za stylovou a ke knize perfektně pasující obálku Jana Doležálka.

kniha: Osm dní Šakala - Petrosjan, Mariam
Malaga | ****1/2 | před 28 dny

Zvláštní atmosféra prvního dílu zůstala zachována a nová kniha plynule navazuje v ději, odvypráví další epizody ze života v bizarním mikrosvěte Domu. Převážně racionální Kuřák ustupuje do pozadí, hlavním vypravěčem se tentokrát stává sympaticky živelný Tabákí, dočkáme se ovšem POV kapitol mnoha jiných postav. Hlavním motivem se stává propojení světa kluků a dívek (přestože chybí detailnější vysvětlení pozadí Nového zákona), což dále míchá vztahy uvnitř komunity. Poodkryjí se některá starší tajemství, o záhadném Lese se ale stále trousí jen střípky. A nechybí ani závěrečné finále s krvavou břitvou…

Velmi slušné pokračování, které nezaostává ani o píď. Na podzim budu vyhlížet závěrečná Prázdná hnízda!

kniha: Žluté nebezpečí - Karenský, Vladimír
ippokorny | nehodnoceno | před 29 dny

Kniha není v žádné knihovně, uvádí jí pouze vkol.cz, ale právě mi sdělili, že se jim ztratila a mě v ní chybí 4 stránky (57–60).

kniha: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta - Mitchell, David
Lucc | ****1/2 | před 29 dny

Od jednoho z top autorů současnosti jsem četl zatím jen Atlas mraků. Na Tisíc podzimů, které byly k mání kupodivu i v naší malé knihovně, jsem byl natěšený. Z hodnocení je vidět, že jsem zklamaný rozhodně nebyl.
Tato kniha na Atlas mraků stylově navazuje, tedy alespoň na jejich historizující část. Holandský účetní Jacob de Zoet připlouvá koncem 18. st. na japonský ostrůvek Dedžima, aby pod patronátem nového ředitele provedl účetní audit a odkryl čachry místních úředníků. Konfrontace s realitou ostrovního vězení, japonské odlišnosti a uzavřenosti a praktik multikulturní a multietnické sebranky lidí z pobočky Východoindické společnosti je ovšem tvrdá. Podaří se Jacobovi uchovat protestantskou víru, cudnost a další osobnostní rysy, na kterých si zakládá? Kterým směrem se ubere jeho proměna, která nutně musí nastat? Jak velká bude?
Od alternativní anotace raději odskočím zpět k hodnocení a rozboru. Mitchell jako v Atlase mísí historická fakta s fabulací. Včleňuje do děje neexistující osobnosti tak organicky, že jim bez potíží věřím a ani si vlastně nechci ověřovat, zda náhodou nejsou reální. Velmi kultivovaně a zručně rozjíždí romantickou až thrillerovou linii, aby ji bez velkých potíží opustil a chvíli psal hrdinský román. Marnotratně trousí perly vědeckého, převážně medicínského poznání, jakoby to byla zrnka máku. Věnuje se náboženským a filozofickým úvahám, ale nenásilně, v rozmluvách postav, z jejichž úst nezní uměle. Sem tam probublá dokonce fantastický motiv, který reprezentuje mystérium řádu z hory Širanui. V knize jsou 2 důležité postavy asi 6 velmi podstatných a desítky méně důležitých. Jsou vykresleny plasticky a nemám pocit, že by s nimi autor smýkal. Jsou součást příběhu, přesto žijí. Vše se organicky propojuje a tepe životem. Konec je dost otevřený, byť určité bilancování mu nechybí.
V literatuře mne vždy dostane decentní romantika a velké emoce. Velké malé osudy hrdinů na pozadí historických změn. Romantika a osudovost lásky a vášně. Musí to být ovšem dobře napsané, což Tisíc podzimů bezesporu je. Půl hvězdy ubírám jen proto, že mi v románu chybí nějaký markantní přesah, facka navíc, něco, co otevře ústa. V diskuzi padlo, že tam snad něco takového je, ale mně se nechce pátrat na Goodreads a dalších portálech po návodu k vyluštění náznaků, které jsem ani nepostřehl. Pro mě je to „jen“ precizně napsaný (a přeložený, nakolik umím posoudit) (pseudo)historický román se špetkou fantastiky a mnoha tunami spisovatelského mistrovství.

kniha: Koniáš: Vlk samotář - Žamboch, Miroslav
furunkl | ***** | před 29 dny

Jedna z nejlepších českých knih. A to nejen ve škatulce fantasy. Perfektně promyšlený příběh, který je sice dost komplikovaný, přitom přehledný a čtenář se neztrácí. Vše do sebe logicky zapadá a finále je uspokojující. Koniáš je nejpůsobivějším hrdinou v české literatuře.

Jste-li fanouškem Eriksonovy temné historie světa, dostanete vrchovatou porci. A jste-li příznivec Abercrombieho cynického realismu, rozhodně se máte na co těšit. Nicméně ani v jednom případě Robert M. Wegner neopisuje, ani nenapodobuje; sám je zcela originální, zcela svébytný a zcela nepředvídatelný.
V knize Sekera a skála, meč a žár představuje dvě tváře jednoho světa. Na straně jedné drsný a nelítostný sever, který je zalidněn neústupnými barbary, na straně druhé žhavý a stejně nelítostný jih, plný tradicionalis­tických nomádů. Ač jde o sbírku povídek, nenechte se odradit přízemní nechutí ke krátkým textům. Autor není prvoplánovým řemeslníkem. Umí být epicky hrdinský, až vaše ego dostane srdeční záchvat (Všichni jsme Meekhánci či Šarlat na plášti), ovšem stejně tak dokáže stylisticky blufovat, že je doslova radost jej číst (Protože tě miluji víc než život a především pak Kdybych měla bratra).
Právě tady a teď máte možnost seznámit se s budoucí legendou. Nenechte si tuhle možnost ujít.

Nečítal som o Vimke nič iné, ale táto poviedka šla mimo mňa, naivná, asi som zvyknutý na realistickejšie príbehy. Všemocná liečiteľka a dobromyseľný telepatický drak, ach jáj.

kniha: Zootauři - Tasin, N.
ippokorny | nehodnoceno | před 30 dny

ippokorny: Život_na_Marsu

kniha: Hvězdná královna - Stanojevič, Mirko
ippokorny | nehodnoceno | před 30 dny

ippokorny: Život_na_Marsu
ippokorny: Život_na_Měsíci

kniha: Arsian - Borkovec, David
trudoš | ** | před 31 dny

Rozvleklý fantasy román, kterému by neuškodila redakce a zkrácení minimálně o polovinu. Jako debut začínajícího autora obdivuhodné, ovšem ve srovnání s běžnou konkurencí podprůměrné. Hlavním nedostatkem knihy je její technické zpracování – David Borkovec se vůbec nezabývá oddělováním přímé řeči od ostatního textu, takže vše splývá v jedno, což ještě završuje minimum odstavců na stránku. I po literární stránce má však autor co dohánět. Co jde říci jednou větou, řekne deseti, a to, co zdůrazní je schopen v průběhu stránky třikrát zopakovat. V rámci předvídatelného slohu navíc dopředu víte, kam se bude zápletka ubírat, co je důležité sledovat a co je jen cukrová poleva. Příběh samotný se nese v duchu tradičního boje dobra se zlem a přijmete-li jeho prostinkost, dá se o něm i říct, že je slušný. Jen to množství odboček mu škodí. Černobílé postavy, které jsou buď kladné, nebo záporné, jsou pak tím nejposlednějším škraloupem na tomhle ambiciózním projektu, jehož konec je zatím v nedohlednu.

kniha: Konec hlídky - King, Stephen
trudoš | **** | před 31 dny

Za mě nejlepší díl volné trilogie, i když Stephenu Kingovi trochu zazlívám, že na stará kolena vyměkl a u spousty příležitostí nechává hrubost stranou, aby učinil zadost společenské morálce a nezavraždil příliš mnoho nevinných postav. Nadpřirozený motiv ovšem super, zabíjení pomocí tabletů může vymyslet jen on. Další fobie na účtu mého psychoterapeuta. Já mám prostě pro tyhle technické jednoduchosti slabost, přestože v základu postrádají logiku. Potěšil i záporák, který se konečně ukazuje v parádně sadistickém světle. Snad jen, že jeho záškodnický hrůzoplán má poměrně dost děr. Je otázkou, zda pro výsledný efekt bylo třeba jít tak moc komplikovanou cestou.
Co mi vadilo, byla autorova snaha zaplnit vyprávění množstvím popkulturních odkazů, aby hrdiny udělal čtenářsky co nejatraktivnější. Ovšem beru to jako daň za to, že Bill Hodges už není takový mravokárce jako v předchozích dílech a párkrát mi byl dokonce sympatický, stejně jako jeho mladá parťačka Holly. Na konci jsem i slzu uronil.

kniha: Jantarové oči - Kadlečková, Vilma
Skabandari | **** | před 31 dny

Mohlo to být trošku zhuštěné, některé části jsou zbytečně zdlouhavé, či by v knize vůbec nemusely být. Celá kultura týkající se Össe je zajímavá, obzvlášť potom jejich náboženství a jelikož je Lukas nesnáší a všemožně proti nim brojí, budeme se velkou část děje setkávat s jimi ovlivněným prostředím. Hlavní postava Lucas mi taky sedí především díky tomu, jak se k vnějšímu světu chová, jako by ho nic netrápilo či mu znesnadňovalo život, taky pak zpracování jeho minulosti je poutavé. Naproti tomu Pinkertýna, která je jeho pravým opakem co se smělosti týče, mě spíš štvala a její části příběhu nijak nezaujaly. Lehce mi nevyhovuje rok ve kterém se to odehrává, mám pocit že na tu dobu je lidstvo málo vyspělé a to ke všemu získalo vesmírné technologie, kdyby stáhla nějakých 350–400 let sedlo by mi to víc. I tak asi jedna z nejlepších knih napsaných ženou co se mi dostala do rukou.

kniha: Lucky Starr a oceány Venuše - Asimov, Isaac
trudoš | **1/2 | před 32 dny

Opět jednoduchá kosmičárna, tentokrát však s nepřítelem trochu přitaženým za vlasy. Motiv inteligentních žab by možná fungoval v nějaké staré epizodě Star Treku, ale tady vyprávění spíš jen neúmyslně shazuje do parodické roviny. A to se ani nezaobírám podivností, že žabky odhalil až Lucky Starr, zatímco všichni obyvatelé Venuše žili léta v naprosté nevědomosti.
Ovšem hnidopichové jsou tu od toho, aby bylo v pekle čím topit, takže další výtky si odpustím. Pravdou je, že těch šedesát let se podepsalo pouze na autorově hravé fantasii, která se dostala do střetu se smutnou realitou. Zatímco v roce 1954 byla Venuše ještě stále velkým tajemstvím s neomezenými možnostmi, dnes už je to pouze drobná přehřátá tečka někde na jihozápadní straně oblohy a šmitec. Umění Isaaca Asimova spočívá v moci přetrhat tyhle astrofyzikální hranice, pročež okna podvodnímu dobrodružství na druhé planetě od Slunce zejí dokořán. Ve výsledku oddechovka, jejíž prazákladní kouzlo nezestárne ani za dalších šedesát let.

kniha: Zrada - Charbonneau, Joelle
Lokina | **** | před 32 dny

Druhý díl trošičku pokulhává za prvním dílem, který se mi o fous líbil více. Ale i přesto tento druhý díl je čtivý, ze začátku pro mě trochu nezáživný, ale od poloviny se to zlepší. Jak jsem napsala i u prvního dílu, jistá podobnost s jinými díly tam je, ale určitě to knihu nijak nepoškozuje. Jak napovídá název – Zrada, zrada tam je a to dost velká, i kdybych chtěla, zaručeně bych na to nepřišla, to se autorce povedlo, i když mě hodně mrzelo, co se na konci stalo. Jak už to bývá i u jiných knih, druhé díly většinou bývají horší, ale tenhle se povedl. A já chci vědět, jak to dopadne, tak honem rychle sem se třetím dílem.

povídka: Voda, která padá odnikud - Chu, John
vyšla v: XB-1 2015/01
Madam Brbla | *** | před 32 dny

Zaujalo mě zdejší diskuzní flambování, takže: Láska, tajemství, upřímnost a zajímavý jev, který by se ve skutečnosti velmi hodil. Zvláště politika by pak vypadala úplně jinak. Povídka na mě působila trochu jako epizoda telenovely a tak si nemůžu pomoct, ocenění Hugo nejspíš získala jen za odvahu psát otevřeně na tabuizované téma homosexuality. Proč je lesbický sex častou (a dle četnosti zřejmě vyhledávanou) náplní nočních programů, ovšem jakmile se políbí dva chlapi, zvedne se vlna kontroverze? Nebyla jsem u vytržení ze „Zkrocené hory“ a zrovna tak nejsem úplně cílová skupina pro „Vodu, která padá odnikud“, nejsem však šokována ani znechucena. Fantastický prvek by potřeboval nějak vybrousit, jakkoliv chápu, že v povídce šlo primárně o vztahy. 60%
P.S.: Gus působil jako milý a pohledný chlap, škoda, že je to gay a navíc imaginární:-D

kniha: Kyberiáda - Lem, Stanisław
Phoenix | ***** | před 32 dny

Netušila jsem, co od Kyberiády čekat, ale výsledek byl skvělý. Je to soubor několika ne nijak zvlášť nápadných, poučných nebo zábavných povídek, všechny se točí kolem dvou géniů, kterým ne vždy vše dopadne tak, jak plánovali. Co je na této sbírce unikátní a jedinečné je jazyková vybavenost autora a u nás překladatele. Nad tímto musí zaplesat každé lingvistické srdce.

kniha: Tma - Neff, Ondřej
gan112 | *** | před 33 dny

Tak toto pre mňa priemerne dielo, by mi neuškodilo, keby bolo v poviedkovej forme. Takto mi to prišlo síce akčne a spádom v poriadku, ale celé nejak neprepracované. Obrovské skoky v deji, kde dôležité situácie zostali opomenuté a pôsobili čisto funkčne. Politika a trochu zvláštny politický humor, ktorý priznávam miestami brnkal na kvalitnejšiu satirickú strunu ale poväčšine grotesknel až na frašku. No nejako ma to nezaujalo. Možno negatívne prílišnou snahou hnať drsnosťou veci do extrému a svojpomocne tak šokovať čitateľa. Myšlienka elektrickej smrti je fajn, obrazovo a žánrovo sa to dá pekne využiť až na hranu steampunku, myšlienkovo mi téma prišla ale z veľkej časti nevyužitá a aj záver a celá zápletka slabšia, jednoduchšia. Záver: priemerné dobrodružné čítanie, pri ktorom mi najviac prekážala nekonzistencia dvoch hlavných prvkov humoru a drsnosti, avšak s rýchlim tempom deja.

kniha: Harry Potter a prokleté dítě - kolektiv autorů
Gaarq | **** | před 33 dny

být autorem masově oblíbené knižní série (ještě navíc pro mládež, která u ní vyrostla) je prokletí samo o sobě. rowlingová už to má napsané na čele a i kdyby napsala jinou superbomba knihu, lidé budou srovnávat a hodnotit podle potterovské ságy. však také nejúspěšnější byla pod pseudonymem. jenže ať už z vlastní nostalgie nebo pod nátlakem mas (a možná i složenek) se autorka uchyluje i k rozvrtávání hrobů a oživování mrtvol – fantastická zvířata a prokleté dítě, např. to prvně jmenované mě nudilo i jako film, to druhé bych naopak docela rád v divadle opravdu viděl.

autoři (rowlingová je uváděna především jako autorka námětu) scénáře této divadelní hry (je publikování obtížně čitatelného scénáře sadistické laškování s nadrženými čtenáři?) si vybrali zajímavý námět a dlužno říct, že ho zpracovali docela dobře. ano, je to plné klišé o rodičovské lásce, emoce a cukrkandl z toho kanou v míře větší, než má mysl zvládá bez pobouřených úšklebků, ale zpracování je až na pár bohů ze stroje slušné, psychologie postav životná. se zápletkami je to horší, dost často si pomáhají autoři výše zmíněnými nástroji. vyloženě naštvali mě jen jednou, i když to bylo zásadní – nechali po náročné bitvě utichnout jeden konflikt a pic, vygenerovali ten samý konflikt v bledě modré, jen aby měli co psát v druhé půli. oh, my… čistě koncepčně jim to umožnilo téma rozvinout, ale příběhově to byla podpásovka. docela se mi líbilo, že spousta dialogů mezi albem a scorpiem (ne, pane medku, mě nedostanete živého!!!) byla celkem vtipná (i když asi nerealisticky vzhledem ke stáří oněch hochů) a obecně, odsýpá to, má to tah a nikde se to neseká. také scénograficky se mi to zdá jako náročné představení, proto bych to chtěl i vidět.

nakonec jsem váhal mezi třemi a čtyřmi astrami a skončil u čtyř. i přes výhrady to není špatné, ba ani průměrné.

kniha: Hry Nemesis - Corey, James S. A.
gokudo | ***1/2 | před 34 dny

Uch…pata kniha Expanze ve ktere se nasi hrdinove vydaji na sva vlastni dobrodruzstvi. Subjektivne konstatuji ze Nemesis a Leviatan patri mezi nejlepsi knihy v teto serii. Uvedomeni a politicka korektnost tu trochu zapacha, jak uz je posledni dobou zvykemu u amickych autoru, ale devastace jedne urcite planety je jeden velky antiklimax. Kandidatem na blbecka se protentokrat stava Naomi a Holden je docela v klidku, i kdyz par facaku by mu prospelo. Robertu Heinleinovi by se to mozna taky libilo. Televizni serie je porad lepsi!

povídka: Voda, která padá odnikud - Chu, John
vyšla v: XB-1 2015/01
gokudo | nehodnoceno | před 34 dny

BD pise… „komentář jednoho Legionáře výše pokládám za dost trapnou ukázku homofobie, u fanouška SF zvlášť smutnou.“ To je jeho problem, tak nevim proc se o tom vlastne zminovat? ;)

série: Divocí a zlí
BorgDog | ** | před 34 dny

Zatímco „Vládci strachu“ i „Cesta krve“ měly alespoň jasně vymezenou, pochopitelnou zápletku, tato série se někdy od poloviny mění v cosi „totálně dada.“ Kulhánek jako by rezignoval na veškerou logiku, veškerou dějovou posloupnost nebo snahu o srozumitelnost. Je to jedna z nejnázornějších ukázek prakticky všech možných nešvarů „časovek“ na jednom místě, co jsem kdy četl. Naprosto začátečnické, koncepčně nezvládnuté.

Jediný důvod, proč jsem to dočetl, byla zvědavost, jak se taková psychedelie dá ukončit. A musím přiznat, že při tom, co vyráběl předtím, to Kulhánek zvládl ještě slušně. Právě za ten konec přihazuje 10%, jinak je to bída a zmar. I když případné příběhy z Patejlova Času a války ústředního týmu s Protivníky by mohly být docela zábavné.

série: Cesta krve
BorgDog | **** | před 34 dny

Z toho, co jsem od Kulhánka zatím přečetl, se mi toto zamlouvá asi nejvíc. Čímž chci říct, že ani tak žádným nadšením neskáču. Ale obě knihy mají jednak hlavu a patu (což se o sérii „Divoci a zlí“ opravdu říci nedá), jasně definovatelnou zápletku, a Kulhánek dokáže vyždímat i nějaké emoce a napětí, navzdory opět nezničitelnému, nezdolnému a nepřemožitelnému hlavnímu hrdinovi.

Ne, nehltal jsem to s nosem zabořeným do knihy, ani se necítím ohromený. Ale nadprůměrně spokojený ano.

P.S.: Jsem spokojen i s částečně otevřeným koncem a nemyslím, že by případný třetí díl kvalitu zásadně zlepšil, spíše naopak. Moudrého… výtvor jsem četl, a kdybych ho měl hodnotit, musel bych se z 0% nejspíše přesunout do záporných hodnot.

povídka: Voda, která padá odnikud - Chu, John
vyšla v: XB-1 2015/01
BorgDog | ** | před 34 dny

Téma přiznání se k homosexualitě v prostředí tradiční čínské rodiny je bezpochyby bolestné a autor ho předkládá velmi věrohodnou i citlivou formou. Rozhodně není tím, co mi na povídce vadilo, a komentář jednoho Legionáře výše pokládám za dost trapnou ukázku homofobie, u fanouška SF zvlášť smutnou.

Důvod, proč této povídce dávám nízké hodnocení, je jinde: V naprosto očividném nezájmu autora o SF. Chtěl bych vědět, jak v jím popsaném světě může fungovat soudnictví nebo policie. Chtěl bych vědět, jak může vypadat politika, film, anebo třeba divadlo – i herci přece na jevišti „lžou.“ Chtěl bych vědět, jak tento fenomén vznikl, anebo jak se k němu staví věda, jak změnil společnost. Nic z toho se nedozvím. Pro autora je ten nápad pouhá rekvizita a pomůcka, jak stupňovat rodinné dilema hlavního hrdiny. Víc ho nezajímá, a smutná pravda je, že povídka by dokonale fungovala i bez něj. Pak je udělení ceny Hugo tím nepochopitelnější, a nedivím se, že slouží jako munice pro palbu nejrůznějších „smutných štěňat“.

Jako čtenář jsem zklamaný, a jako SF fan cítím v krku nehezkou pachuť – 40%.

povídka: Díry na Marsu - Bixby, Jerome
vyšla v: Ikarie 1991/04; Těžká planeta*
PB | *** | před 35 dny

Zvláštní zápletka, kdy první průzkumníci Marsu nepřikládají vůbec žádný význam objevu inteligentního mimozemského života a jsou zaujati něčím úplně jiným, to celé navíc ještě proloženo průpovídkami kapitána výpravy, které by nemohly vyjít ani v tragické knize „Tisíc a jedna vtipná průpovídka“. Nicméně ta pointa, která vyskočí v poslední věte, mě dostala a zvedla mi náladu.

kniha: Smečka ze čtvrtého pokoje - Petrosjan, Mariam
Malaga | ****1/2 | před 35 dny

Obtížně se mi popisují dojmy z této knihy a stejně tak marně hledám adekvátní srovnání s jinou již přečtenou…

Autorka nabízí vhled do světa zapadlého internátu pro mládež trpící různými fyzickými i psychickými hendikepy. Světa neskutečně pestrého svou podobou (a to hned ve dvou rovinách…), přezdívkami jeho obyvatel a bizarními pravidly, které si oni sami stanovili. Máloco je přímo vysvětlováno, vypravěči se střídají a děj skáče rovněž v čase. Nečekejte ovšem žádnou nesrozumitelnou psychedelickou haluz nebo hutnou popisnou sondu do myšlení, ale naopak pečlivě promyšlenou příběhovou kostru. Je třeba udržovat pozornost a soustředit se i na detaily, leccos do sebe náhle začne překvapivě zapadat, přestože kniha zodpoví jen málo otázek.

Z knihy jsem byl nadšený pro její jinakost, proměnlivou atmosféru a postupné rozkrývání příběhu Domu. Uznávám, že nejde o čtení pro každého. Jsem nyní uprostřed druhého (neméně kvalitního) dílu, finále trilogie potvrdí nebo rozhodí můj výsledný dojem z celého díla.

kniha: Záře supernovy - Pitzmos, Aleš
KeB | *** | před 35 dny

Přečteno před měsícem a záměrně čekám, kolik toho zůstane v hlavě. Už to pomalu vyprchává. Takže, děj přímo navazuje na pulsar. Je to napsané trochu jinak a nejsem si jistý jestli lépe. Ubylo trochu akce a přibylo trochu víc nelogičností. Přitom by se jim dalo předejít. Tady jsem měl pocit, že si to autor poněkud ulehčil a to je vždycky strašně poznat. Není to špatné, ale mám z toho trochu horší, ale i lepší pocit než z pulsrau. Nechám lehce nižší hodnocení.

Abych nebyl jen příkrý není to špatné a rozhodně to není srágora. Jen by to mohlo být nohem lepší. Jako krmná scifi to je v poho. A můžu doporučit :)

kniha: Kontrolní bod - Cole, Myke
trudoš | *** | před 35 dny

Na to, jak atraktivní námět si Myke Cole vybral, nepředvedl kupodivu nic, co by nezvládli už filmoví X-Meni ve třech prvních filmech. Snad jen s tím rozdílem, že u Kontrolního bodu jsem se o dost víc nudil a to především kvůli nezáživnému vývoji. On totiž autor s akcí poměrně šetří a většinu příběhu točí kolem staré písničky „Ta naše armáda je tuze proradná taratatá.“ Komicky z toho pak nejvíc vychází hrdina, který (aby učinil zadost morálce) tak dlouho špekuluje a mění strany, až kvůli tomu rozebere všechno, co se jen rozebrat dá. Vlastně kdyby od začátku poctivě vojákoval – tedy držel hubu a krok – situace mohla celkově dopadnout daleko pozitivněji.
Ale když už nic jiného, všechno to rozumbradování má hlavu a patu, což určitě ocení náročnější čtenáři. Na můj vkus ho jen bylo na odpočinkovou střílečku zbytečně moc. Lovci monster byli v tomhle ohledu větší legrace a Ničitel světa zas akčnější jízda. Cole balancuje na hraně jednoho i druhého, ale ve výsledku se nepřikloní tam ani tam.

Se sirotčince, jsem trochu na rozpacích. První třetina knihy mi přišla zdlouhavá a poněkud nudná. V podstatě vše po příjezd na ostrov mohlo být scvrknuto na jednu kapitolu, aniž by to mělo vliv na děj, ale ono to může být jen subjektivní dojem. Na ostrově už mě děj bavil a oceňuji originalitu a nápad, se kterým se dá úžasně pracovat. Také fotografie jsou pěkné zpestření. Určitě nechci nikterak kritizovat autorův rukopis, nicméně, přes všechny klady je knížka velmi jednoduchá a nakonec zapadne do kastlíku „to jsem někdy myslím četl“. Škoda.
Knihu jsem měl v seznamu k přečtení nějakou tu dobu a v podstatě se stejnojmenným filmem jsem byl nucen přečíst, než uvidím. Vždy je důležité číst a poté vidět!


Stejnojmenný film podle knižní předlohy:
Když jsem viděl, že Sirotčinec skončil v rukou Tima Burtona můj zájem, jak o knihu, tak film, celkem povyrostl. Když jsem knihu dočetl, uměl jsem si představit, co s ní Burton bude umět vykřesat. Jaké zděšení bylo, že NIC.
Opravdu mě tento počin nutil přemýšlet, jestli to Burton dělal z donucení, nebo jen pro zisk, ale ten film je, BOHUŽEL, neuvěřitelná slátanina. Scénář je opravdu hloupý, ale opravdu hodně. Vůbec nerozumím tomu, proč byly hlavním hrdinkám prohozeny schopnosti? Jestli jen kvůli podvodním scénám, tak je to opravdu trapné. Obsazení s přivřením očí přejdu, ale otec se nepovedl a Samuel a závěrečná bitva nebitva byla tragická. V podstatě pouze tři momenty, které mě nadchly. A to ten okamžik souboje dvou „postaviček“ v sirotčinci a dvě podvodní scény. Vůbec to nechápu, ale nehodlám Sirotčinec chválit jen kvůli Burtona. Tohle jsem opravdu nečekal. Hodně mi to připomíná ztracený potenciál, jako u Eragona. Dvě hvězdy a ani o chlup více. A to jsem milovník fantasy a Burtona.

povídka: Voda, která padá odnikud - Chu, John
vyšla v: XB-1 2015/01
edo_nick | **** | před 35 dny

Homosexuálny podklad ma priznám sa zaskočil a je mi proti srsti čo by poviedku zhodilo na * až **. Štýl a psychológia postáv však nepustia pod ***. No a špekulácie o existencie sveta kde nemožno „beztrestne“ klamať pridalo ešte jednu ****. Určite by sa o tom dalo napísať aj zaujímavejší a dlhší príbeh ale toto na poviedku úplne stačilo.

kniha: Stíny minulosti - Sanderson, Brandon
Madam Brbla | ***1/2 | před 35 dny

„Poselství práva“ bylo fajn oddechovkou, ve které jsme se seznámili s novými hrdiny a modernějším prostředím. „Stíny minulosti“ plynule navazují dalším samostatným příběhem, nic však nevysvětlují, předpokládají znalost světa, historie, postav i fungování schopností. Tentokrát kdosi (nebo cosi?) usiluje o život vrchních představitelů města a rozvrat Elendelu, proto Wax Ladrian musí odložit přípravy na svatbu a zahryznout se do případu – hezky tvrdě po svém, jak oficiální zástupci práva nemohou. Nechybí Wayne v roli komického pomocníka, strážník Marasi s její snahou začlenit se do policejního sboru a připojí se několik (staro)nových zajímavých charakterů.
Sanderson doladil psychologii postav, každá z dějových linií má trochu jiný tón: s Waynem je větší sranda, Marasi drnká na strunu emancipace, Wax je zkrátka odhodlaný buldozer – bylo tomu tak už v předchozím díle, ale teď je na vše kladen větší důraz.
Akčně detektivní zápletka má své slabší i silnější momenty, některými zvraty autor nepřekvapil -
v tom směru mi hrdinové připadali poněkud zabednění. Nicméně závěrečný tragický obrat mi docela zaimponoval a mohl by přinést energii do pokračování.
Nenudila jsem se, bylo nad čím přemýšlet, pořád jde o nadprůměrnou krmnou fantasy se steampunkovým nádechem. Hodnotím jen o procento hůř než „Poselství práva“. 74% P.S.: Mám drobnou výhradu k překladu. Od upjaté dámy z vyšší společnosti bych čekala spisovnou mluvu, nikoliv pražský přízvuk pouličních buranů.

povídka: Lev a jednorožec - Kuttner, Henry
vyšla v: Více než lidé
quinnet | ***1/2 | před 36 dny

HK ďalej rozvíja svet Lysákov. Posúvame sa pár desaťročí ďalej, kde sledujeme jednak náročný ‚zákopový‘ boj proti paranoikom a jednak sa zoznámime s telepatom vyrastajúcim mimo civilizáciu v spoločnosti divokých Ježovcov. Ku koncu sa obidva príbehy pretnú a dej získava na zaujímavosti. Páčila sa mi rozdvojenosť v mysli hlavneho hrdinu, keď zvádzal vnútorný boj či ostane medzi ostatnými Lysákmi alebo sa vráti do divočiny. Ale nejaká tá patina 40ich rokov tam cítiť.

kniha: Světlo a stíny - Bardugo, Leigh
Lokina | **** | před 36 dny

Já jsem velké očekávání u této knihy neměla, ale mile mě překvapila. Je to něco nového, ale přitom povědomého, co znám z jiných YA knih. Je to lehce nadprůměrná příjemná záležitost. Je to čtivé, oddychové, určitě to není top mezi YA literaturou, ale ani by nebylo fér tvrdit, že kniha nemá potenciál a že je to blbost a nechat knihu ležet ladem. Takových knih s podobným duchem je na trhu habaděj, ale takové knihy vycházejí a vycházet budou nadále. Alina jako hlavní hrdinka nijak nevyčnívala, ničím mě nepřekvapila, začala jako obyčejná holka a skončila jako griša s výjimečnými schopnostmi (jak šokující). Zato Temnyj, to je moje krevní skupina, badboy, kterého jsem si hned oblíbila, no a Mal, to je takový hodný ochranitelský méďa. Kniha rozhodně stojí za přečtení a já s radostí budu očekávat druhý díl :-)

kniha: Zapomenutý ostrov - Hohlbein, Wolfgang
louza | ***1/2 | před 36 dny

Wolfgang je úderník v jehož režii vznikly pulpové pecky jako Dinoland, takže jsem měl po právu obavy. Nicméně téma odkazu Verna uchopil poměrně zručně. Přímý čtivý text bez příkras jasně odkazuje k mládežnickému publiku. V první knize sice jen utváří herní pole, ale podklad pro své příběhy vytvořil celkem slušný. Uvidíme jak naváže dále.

12345678910poslední (587)23444 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu