LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Když se Pratchett pustí do scifi, je to mnohem zajímavější než jeho fantasy, ale jak již bylo řečeno, malilinko dopracovanější by to být mohlo.

Celkem mrazivá povídka z alternativy, kdy se Německu ve 2. sv. válce dost daří, Spojené státy čelí blokádě, V-2 dopadají na New York a české země se přidaly na stranu Německa. Příběh o osudu malého Waltera (postaru Martina) ve společnosti plně prolezlé nacismem. Povídka velice zajímavá, která je ale jen takovým prologem k románu http://www.legie.info//kniha/11897-jan-polacek-spesny-vlak-ch-24-12 na který se právě chystám a těším.

U této knihy se přiznám, že po prvních pár desítkách stran mě napadla myšlenka ji odložit. Banální nezajímavý příběh, podivný klopýtající překlad…Ale poté jsem si buď zvykl nebo se něco změnilo. Ke vtažení do děje došlo, četba už byla příjemnější a tak to zůstalo až do konce. Celým románem se jako červená nit táhne správné americké vlastenectví a víra v obnovu společnosti v předválečných podmínkách. Hlavní hrdina řeší dilema, zda na sebe vzít odpovědnost nebo se spíše starat o vlastní kůži, do toho trocha toho feminismu, celkem dost akce a na konci se dočkáme i jiného SF motivu, než pouze postkatastrofy. Sečteno a podtrženo: nic mimořádného se nekoná, pouze solidní dobrodružný příběh sem tam s nějakou zajímavou myšlenkou. Nic víc, nic míň.

Pre mňa doteraz neznámy autor, no jednoznačne dvíhajúci celkovú úroveň zbierky. Príjemný mix výborných nápadov (napr. naozaj nápadití a dobre vykreslení mimáci, inteligentná hornina, či skutočne inteligentné „zbrane“) a ladnej poetiky. Oba atribúty sú reprezentované spočiatku oddelenými líniami, ktoré sa v poslednej tretine textu stretnú. Záver mi však v porovnaní s ostatnými časťami príbehu prišiel trochu odfláknutý. Zas nie zlý, ale trochu rýchly a viac fantasy ako SF.

Na túto ambicióznu zbierku zrejme až príliš jednoduchá poviedka. Na druhej strane, týmto kúskom sa mi definitívne potvrdilo, že editori sa tiež neberú príliš vážne. Čo by bolo fajn, ale celková kvalita textu je o dosť nižšia. Teda technické prevedenie je celkom v poriadku, ale nesadla mi kombinácia grotesky v úvode so sociologickou extrapoláciou v závere. Myšlienka civilizačných cyklov je fajn, ale to nie je nič novátorské.

Kniha má své kouzlo, ale mě osobně neoslovila. Samotná myšlenka je na fantasy sice poměrně ohraná, ale pokud by byla dobře zpracovaná, tak by mohla skvěle fungovat. Autorka se však snaží o pocit mnohem větší epičnosti, než si takto více méně přímočarý děj zaslouží. Nejvíce mi však asi vadí občas naprosto nelogičnost postav, které se chovají oproti své přirozenosti v knize popisované… Musím vyzvednout popisy ras (odhlédnu-li od psychiky), prostředí a i občas velmi emotivní pasáže. Celkově však nelze opomenout spoustu zbytečné vaty a oslích můstku, které neposunují děj dopředu, ale ubírají mu na dynamice. Pokud očekáváte od fantasy náhled do jiného světa, který je zdařile vykreslený, tak mohu knihu doporučit, pokud však očekáváte trochu logiky a výraznější děj, budete mít nejspíše s dočtením stejné potíže jako já.

Téměř od první stránky mi na téhle ST knize neseděl styl vyprávění. Možná to je tím, že je to příběh ze začátku TNG nebo byl tak strašný překlad. Kniha byla napsaná jazykem, který mi do ST světa prostě neseděl. Odkdy má Enterprise hyperpohon? Odkdy Deanna říká Willovi Bille? Odkdy se neoslovují hodnostmi, ale říkají si pane Rikere? A co víc, nikde ani známka po „kamarádských“ vztazích mezi členy posádky. Kapitán na všechny neustále štěká a Riker se nad všechny neustále povyšuje atd. Co se příběhu týče, to už bylo znatelně lepší. Děj se velice podobal seriálovému schématu jednotlivých epizod a rozhodně nenudil. Škoda toho nešťastného překladu, mohla to být jedna z lepších knih ST.

Midwichské kukačky už svým názvem prozrazují mnoho z děje knížky. Proto je po chvíli čtení, kdy se seznámíme s vypravěčem a jeho úlohou v příběhu, celkem jasné, kterým směrem se bude děj ubírat. Tím pádem čtenář ví, co se vlastně v Midwichi děje mnohem dřív, než na to dojdou postavy, a má čas přemýšlet, jak tohle asi dopadne. Dopadne to nejjednodušším logickým způsobem a v tu chvíli si možná někdo řekne, sakra, čekal jsem víc. Přesto, kdo má rád vypravěčský styl Wyndhama, si v knížce přijde na své tak jako tak.

Vadí vám, že máte neustále něco na práci? Musíte dělat spoustu činností, které vám akorát ubírají z volného času? Tak si představte, že najednou se najde někdo, kdo bude dělat za vás úplně všechno. Myslíte si, že náhle bude váš život lepší a šťastnější? Lidé v povídce Se založenýma rukama si to mysleli, ale bohužel záhy zjistili, že ne vše je na první pohled takové, jaké se to zdá. Povídka je pěkné zamyšlení nad otázkou, co by se z lidských jedinců i celého společenstva stalo, kdyby najednou bylo vše tak dokonalé, že by vlastně přestal existovat jakýkoliv smysl života.

Knihu nejspíš trochu kazí velké skákání v ději. Díky tomu jsem se nezžil s žádnou postavou a byl jsem jen svědkem událostí, které se v jejich krutém světě dějí. Bohužel nic z toho mi nepřišlo nějak výrazně zajímavé a nemohl jsem se do knihy začíst. Navíc jsem se pletl v často podobných jménech. Zvlášť u lesní rasy je to samý apostrof a prase aby se v tom vyznalo. Z knihy nijak odvařený nejsem, na druhou stranu si však určitě přečtu i další díly. Třeba se to rozjede.

Kniha mně nepřesvědčila a dalo mi dost práce ji neodložit. Základní téma by nebylo špatné – lidští náhradníci, klony pěstované pro případ potřeby náhradního dílu svého bohatého originálu, ano, z toho by se dalo dost vytěžit. Autorovi se to ale moc nepodařilo. Nebude to jen jeho vina, po celou dobu četby jsem měl pocit těžkopádnosti překladu, občas necitlivě vybraných slov a zazděných vtipů. Asi i z toho pramenil pocit nejasného žánru – drama kořeněné pochmurnou atmosférou, ale občas hláškování, které by se hodilo do úplně jiné knihy. S touto knihou jsme si zkrátka nepadli do oka.

Originální svět, zajímavé nápady, kniha rozhodně stojí za přečtení. Jednu hvězdičku jsem strhla za akční scény, které autor neumí napsat. Hlavní postava obvykle stojí a čeká/strne/zamyslí se, než se něco stane a pak reaguje – akce se tříští na postupný děj, místo aby měl čtenář pocit napětí, kdy se vše děje naráz. Nicméně tato chybička není tak výrazná a jsem si jistá, že mladší čtenáři, pro které je kniha určena, ji nepostřehnou. Vzhledem k množství mrtvol ji ale nedávejte dětem na dobrou noc :)

Ještě více zmatkářský a popletený děj. Byl ale perfektně promyšlený a proplítající se vlákna děje by i lecjakého detektiva zmátla. Kniha byla velice zajímavá svým ojedinělým náhledem na svět, lidi a originalitu. Koho by napadla duše rostliny pampelišky otištěná do člověka, která má za úkola zbavit se slepé pavoučí čarodějnice a královny Endoru? Každá kniha má něco do sebe. A tahle toho má do sebe spoustu. Možná se někdy budete v ději ztrácet, ale vždy se zas najdete, a když se najdete, budete pobavení… 89%

Tato kniha mi připadala velmi melancholická. Je neotřelá, což většinou praferuju, ale teď mi ten děj připadal až moc extravagantní a divný. Nicméně kniha pobavila, a to byl účel. Když jsem ji četla poprvé, dala jsem 82%. Podruhé 91%. Třeba když ji přečtu potřetí změním svůj hlas na 100%! :-D

Zase jeden z povedenějších dílů… se sérií je to jako na houpačce a pokaždé, když už si řeknu, že jí dávám poslední šanci, zvedne se kvalitativně nahoru :) konkrétně tento díl má především povedený začátek a celá první polovina knihy je svižná a velice čtivá. V druhé polovině bohužel opět autorka zabředá do hrdinčiných pocitů a zbytečností. Z jednotlivých dílů série mám často pocit, že je sráží především velké množství dějových linií, až přehnané opakování minulých zážitků hlavní hrdinky a především uvažování této hrdinky (co se zdálo na začátku úsměvné je v šestém díle trapné). Tento díl je však přece jen tím lepším, co zatím série nabídla.

Neřekl bych nic jiného než tu už je. Proto za sebe dávám jen malý postřeh a trochu spoiler… Pokud je pravda, že tuhle knihu Brooks vydal už 2oo6 tak filmaři zde http://www.csfd.cz/film/224585-28-tydnu-pote/ se inspirovali asi nejdrsnější scénou z filmu…

Zajímavá kniha, na kterou ihned po napsání začal sedat prach a z nějaké spodní zásuvky byla vytažena až po šedesáti letech. Má podtitul M´ma, což je rostlina prohlubující empatii, kterou ostatně hlavní hrdina, Tomáš Holbek, disponuje v přirozené podobě. Společně s africkým studentem medicíny Stantonem založí izolovanou kolonii podivných existencí, jimž podávají odvar z této rostliny a sledují, jestli u nic dojde k obratu k lepšímu a zda vytvoří plánovanou malou utopii. Celý pokus nazývají „syntetický socialismus“. A výsledek? Zkuste hádat, můžete jednou… V době napsání, těsně před únorem 1948, něco takového pochopitelně nemohlo vyjít na světlo ani omylem a tak román zapadl. Je dobře, že ne definitivně, podobná témata mám v oblibě a ani tady jsem nebyl zklamán. Jedinou slabinou není obsah, nýbrž stylistika. Na konci knihy je ediční poznámka, kde jsou uvedeny nejkřiklavější výrazy a slovní spojení, které byly pro novodobé vydání opraveny. Ale i tak se jedná o styl psaní, snad by se dal nazvat „nemoderním“. Ale zřejmě dobovým. To však nic nemění na tom, že se jedná o knihu zajímavou a rozhodně stojící za přečtení. Už jen kvůli jejímu zvláštnímu osudu.

Ta kniha Město je opravdu dobrá. Začíná to jako obyčejné sci-fi, ale čím více postupuje budoucností vpřed, tím pohádkověji a fantastičtěji působí. Přitom přechody mezi jednotlivými etapami jsou plynulé a smysluplné. Potkávám mluvící zvířata, jako v Narnii, nebo na Malacandře, jsou zde tajemné věže kouzelníků s dveřmi do jiných světů, divocí roboti místo šikovných trpaslíků a skřítci, démoni. Daleko, předaleko za érou kosmických nadsvětelných letů (k čemu obcházet čínskou zeď, když najdeme dveře skrz?). Simak spojuje dohromady věci, které se mi zdály být stěží slučitelné. Ale je tu přítomné ještě něco – to neuchopitelné cosi s čím jsem se setkal už při čtení Weisse, Lindgrenové, nebo Jansonové. Snad je to víra (ačkoliv toto je čistě subjektivní interpretace), že vše na světě podléhá nějakému systému, jež neoperuje striktně s pojmy dobra a zla. Překladatel Kajdoš mluví o humanismu – že by to byl ten správný výraz? Nevím. Jediná výtka se týká poslední, dodatečně přiložené povídky. Snad měla nějaký hlubší nerozluštitelný význam pro autora, ale já bych jí klidně oželel.

Henry Erdmann je devadesátiletý stařík, který žije v pečovatelském domě a jednou týdně ještě přednáší fyziku pro několik pokročilých studentů. Protože zatímco tělo slábne, mozek mu ještě funguje, a to ho vlastně drží na nohou. Jenže teď mu i ta hlava předvádí cosi podivného. Na události se postupně podíváme i z pohledu dalších osob, většinou také „starších a pokročilých“, a každý to vidí trochu po svém. A je to čím dál tím horší.

Postavy i situace jsou vykreslené pěkně, ale i když jsem příběh četla s chutí, ničím mě výrazně nepřekvapil, podobné motivy už tady byly… a ty vsuvky s „lodí“ mi úplně nesedly, ale budiž. Jako celek je to pořád dobré.

Rok 1990…někde v Čechách…drobně prší a děcko jakési s taškou učebnic kráčí po rušné ulici. Náhle stolek s knihami na chodníku. Béžový přebal, na něm tři spojené kroužky, v pozadí hora…Pán prstenů…..hm, povědomé. Ale odkud? Aha. Svět fantastiky. Již ví….kolik? 35 káčées? Nu, dobrá. (střih) Doma otevírá knihu. Hm, mapka jakási, potom několik stran o něčem zcela neznámém a náhle….HOTOVO. Inu, co bych to protahoval: vzhledem k tomu, že se jednalo o první oficiální vydání a z toho plynoucí nemožnost okamžité četby dalších dílů v češtině, bylo čekání skutečně mučivé. Ale odměna velkorysá. Zkrátka základní kámen všech následujících epických fantasy.

Tretia časť série o Stenovi s poetickým názvom, ktorý je len iným, ľubozvučným názvom cisárskeho dvora, je dominantná najmä svojou detektívnou líniou. Sten ako veliteľ cisárovej osobnej ochranky, pozostávajúcej zo 150 dokonale vycvičených, smrteľne nebezpečných a cisárovi absolútne (už celé stáročia a po celé generácie) oddaných Gurkhov, sa ujíma z poverenia samotného cisára neľahkého prípadu vyšetrovania nepodareného (teda ako sa to vezme) atentátu, ktorý vo svojich dôsledkoch otrasie samým srdcom ríše a privedie ju na pokraj nechcenej vojny s militaristickým tahnským impériom (podobnosť s imperialistickým Japonskom je čiste náhodná :-). Zoznamujeme sa tu s ďalšími zaujímavými postavami (vedie dvojka najlepších ríšskych kuchárov a majstrov v umení usporiadavania dokonalých večierkov, mimozemšťania Marr a Senn) a o zábavu sa čitateľovi stará predovšetkým Alex Kilgour, Stenov parťák ešte z prvého dielu, muž s neuveriteľnou silou (pochádza zo sveta s 3-ma g), nenapodobiteľným škótskym prízvukom a neopakovateľnými vtipmi ;-)

Ďaľšia poviedka zbierky, ktorá u mňa zafungovala parádne. Detektívka s pekne prepracovaným svetom v pozadí. Zopár nelogickostí sa v ďalšom texte vysvetľuje, takže autor celkom dobre pracuje s čitateľom (napr. zvláštny spôsob rozširovania civilizácie „vyšších“). Zopár necháva na benevolenciu čitateľa. Vo fantastických kulisách Hamilton pripodobňuje problémy problémy každej ľudskej civilizácie – novátori vs. tí konzervatívni. Rozuzlenie tak trochu vytiahnuté z klobúka, ale kvôli arkológii prižmúrim oko ;)

Táto poviedka o presťahovaní sa dvojice (ne)úspešných umelcov na sychravý Mars, by sa mi skôr hodila do Trochu divných kusov než do NSO. Vedecko-technická fabulácia žiadna, akcia nikde. Teda takmer – tá akcia je tak trochu pod povrchom – ide skôr o pnutie definované náznakmi a najavo vyjde až k záveru. Zato autorka dala vehementný dôraz na atmosféru. Ono je to vlastne celé hold pánovi menom E.A.Poe, čomu je celý text podriadený. Záverečná tretina poviedky ma už celkom slušne pohltila a poriadne zdvihla hodnotenie. Škoda, že mi očakávanie mierne zdeformovalo zážitok.

Klaustrofobická hororová povídka (2009) o realitě postavené na hlavu. Vychází z děsivé, jednoduché představy, která asi napadne leckoho, ale málokoho napadne ji svěřit papíru, bez okolků, bez dlouhého rozepisování. Brr.

(Jen na okraj, patří taky k nejúspěšnějším hororovým povídkám poslední doby, získala British Fantasy Award a vyšla ve všech třech výběrech nejlepších hororů, co v současnosti vychází v UK a USA – u Ellen Datlowové, Pauly Guranové i Stephena Jonese).

Trochu nechápem to vysokánske hodnotenie pre toto… Kúpil som to svojho času v Levných knihách a skúsil som to čítať. Je to strašná nuuuuda. Typická angloamerická fantasy séria, naťahovaná ako sopeľ, ničím zaujímavá. Priznávam, že som to ani nebol schopný a už vôbec nie ochotný dočítať…

Třetí příběh s plukovníkem Robertem Kohnem, tentokrát formou vyprávění synovi svého spolubojovníka. Detektivní linie je ve srovnání s akcí v pozadí a je zde kladen důraz na vztah mladého Kohna s velitelkou (nikoli nezajímavý). Ve srovnání s předchozími příběhy se jedná o nejvíce space operu.

V druhém příběhu plukovník Robert Kohn navštíví orbitální kosmickou stanici obývanou mnichy, kde má vyšetřit, jak jinak, vraždu jednoho z nich. Tato novela se mi líbila více, než případ z Běly i než Ztracený ráj. Je tu hutnější, temnější atmosféra a je to více detektivka.

Plukovník Robert Kohn poprvé. Je vyslán na planetu Běla, aby vyšetřil vraždy v místní těžařské kolonii, která ovšem musí čelit také místní nepříčetně agresívní fauně…Je to nenáročný, ale napínavý akční příběh, který se dobře a rychle čte.

Celkom sympatický a viac ako dynamický rozjazd jednej výbornej sci-fi série, alebo ako sa zo Stena – pôvodne takmer otroka, stáva jeden z najlepších a najelitnejších cisárových vojakov. V druhom pláne sa napríklad dozvedáme, aj ako sa robí taká revolúcia – celkom poučné ;-) Vadila mi trochu línia s nájomným vrahom, ktorý mal odpraviť Stena – tá sa mi zdala silne nedotiahnutá, naopak výborná bola tá s výcvikom u gardy. Palec nahor aj za skvelé postavy – od Stena až po cisára (jeho rozhovory s Mahoneym sú jednoducho excelentné), škoda len, že sa väčšine z nich dostáva tak málo priestoru. Knižka je však pomerne útla, takže pri tak dynamickom deji sa zlupne sťa malina.

Dlouhá hlídka vypráví o muži, který se obětoval ve prospěch druhých. Zabránil zneužití atomových bomb na nevinných lidech, zaplatil za to životem a stal se z něho hrdina. Nápad na povídku je to dobrý, ale nějak mi tam celou dobu chybělo napětí. Příběh je odvyprávěn bez viditelných emocí, prostě události plynou za sebou a čtenář nemá šanci dovědět se něco víc o hlavním hrdinovi, natož se s ním ztotožnit.

Povídka z roku 1991 (Weird Tales) podobného ražení jako „Slunce, moře a tichý křik“ Briana Lumleyho. Turisté na Krétě (ostrůvek Spinalonga u města Elounda), a s nimi spjatý Campbellův klasický lezavý horor bez kapky krve. Campbell je pan spisovatel, a tak jsou zajímavé a záživné veškeré popisy a třeba i postřehy o cestování autobusem v Řecku, o chování různých, většinou protivných, typů lidí. Povídka má vynikající atmosféru, opět jakousi zmámenost, rozostřenost, skvěle pracuje třeba s letním horkem a podvečerním chladem, barvami dne a soumraku, letmo zahlédnutými věcmi, a vine se jí neutuchající přízračný pocit zmaru a tragédie. Po všech stránkách nadstandard. Impresionismus nenápadné hrůzy.

V této knize se oba autoři nechávají unášet představou využití červích děr ke zkoumání minulosti. Tato technologie je čím dál přístupnější širokým masám, soukromí mizí do nanávratna a sledováni můžete být on-line doslova kdekoli, kdykoli a kýmkoli. Na tomto základě staví Clarke s Baxterem celý román, který je ale většinou spíše popisem této technologie a příkladů jejího využití. Samozřejmě, že i dějová linie se najde, ale není to stěžejní prvek. Postupně nahlížíme do minulosti, dochází ke zlidšťování model a tím pádem i k jejich kácení… Jeden z hrdinů sleduje svou genetickou linii až… kam? Toto je podle mě asi nejlepší část knihy. Co se týče účasti autorů, tak podle mě Baxter dodal minimálně námět červích děr, který skvěle vytěžil v sérii Xeelee. Kniha zajímavá, i když pro někoho možná místy trochu suchopárná, překlad celkem čtivý, ale bohužel sem tam čárka ve větě kde nemá být a naopak, místy zase věty nedávají smysl… je to škoda, ale nehodlám snižovat hodnocení jinak dobré knize kvůli něčímu lajdáctví.

Úvodom poviedky mi autor v dobrom zmysle zobral dych, Egan je jednoznačne jeden z TOP autorov v oblasti hard-SF. Momenty, ako napríklad tento popis spôsobu cestovania vesmírom, sú u mňa dôvodom na čítanie SF – ten povestný „sense of wonder“ už potrebuje ťažší kaliber na nakopnutie, no u Egana idem na istotu. Zvyšok poviedky tiež nadpriemerný – hľadači vs. šíritelia, malá špekulácia na tému univerzálnej matematickej teórie a celkom dramatický záver. Zatiaľ jednoznačne vrchol zbierky.

Bohužel stručná povídka se zajímavým námětem, u níž mě opravdu zamrzelo, že fascinující výlet do Kořeniště končí. Asi by se z temné atmosféry hrůzy dalo vyždímat zajímavé pokračování. Nicméně autor má zatím na kontě jen dvě povídky a jeden román, takže není vyloučeno, že téma využije někdy později.

Povídka se skutečně „šokující“ pointou, která by možná zaujala kdysi dávno, ale dnes už je to hrozně ohraná záležitost. Dávám 30 za stručnost a sexuální scénu.

Plati vsetko to, co v predchadzajucich komentaroch. Zo zaciatku som sa trosku potreboval zacitat, ostatne, hrdinov, ktori nie su dokonali je viacero a cakal som iba klasicke ako sa nezodpovedny hochstapler zodpovednym stal. Ale ako dej ubiehal, neslo neoblubit si Kelema a jeho nastavajucu :) Tiez sa mi pacilo, ze pred cim jeden clovek uteka, to druheho pritahuje a vyriesilo sa to vskutku unikatne (a k spokojnosti vsetkych). Postavy, humor, svet, to vsetko je velkym plusom tejto utlej knizocky a rozhodne by som navrat autorov uvital.

Podle mě jedna z nejlepších zeměploch vůbec. Ani na druhé čtení to absolutně nic neztratilo… Příběh je vymyšlený takřka geniálně, kapitána Sama Elánia mám asi ze všech postav zeměplochy nejraději, nejdůležitější ale je, že se autorovi pomohlo dokonale skloubit vážná témata a humor. To první vás vážně donutí k zamyšlení, to druhé je opět dokonalé, jako v každé zeměploše. Takže 5* jako vyšitých :)

Mě se naopak kniha velmi líbila hlavně díky tomu, že byla tak trochu netradiční a malinko zaváněla detektivkou. Ani příběh se mi nezdál rozvleklý, narozdíl například od Nevídaných akademiků. Pro mě osobně jeden z nejlepších dílů.

Být „V pavučině“ první knihou Neala Ashera, kterou jsem četla, hodnocení by pravděpodobně bylo vyšší, ale já jsem začala skvělým „Stahovačem“ a k autorově prvotině jsem se svou přeplácanou knihovnou dohrabala až minulý týden. Nemůžu mluvit o zklamání, příběh Iana Cormaka není nezajímavý a mísení prvků space opery, cyberpunku, detektivky a military sci-fi mi vyhovuje. Nicméně v debutu ještě pochopitelně není Asherův styl vybroušen, jednotlivé dějové linie jsou jaksi nevyvážené – ta Pelterova baví málo, Stantonova a kapitánky Jarvellis je prakticky bezvýznamná, čekala jsem podstatnější roli pana Jeřába, Cormakovy pasáže kolísají od nezáživných po výborné. Všechny charaktery by unesly lepší propracovanost: především zvýraznit Cormakovu odlidštěnost, Pelterovu psychózu a zabrousit hlouběji do šílených obvodů pana Jeřába. Psychologie postav však dodnes není silná stránka tohoto spisovatele. Neuspokojil mě také závěr, čekala bych něco méně předvídatelného, dramatičtějšího, spektakulárnějšího. A rovněž jsem postrádala drsný humor, typický pro pozdější díly, ten na čtenáře zatím pomrkával velmi zřídka. Ohledně filozofické hloubky novely – osobně jsem si zapřemýšlela, jak by tady bylo krásně, kdyby vše řídily umělé inteligence, namísto hamižných politiků s jejich finančními zájmy.

Abych měla sérii kompletní, zůstane kniha v mé polici, ovšem nepředpokládám, že bych se k ní někdy v budoucnu vracela. 70%

Nejdřív to vypadá jako nejnoirovatější noir široko daleko navíc v originálním světě, který by udělal radost každému gotikovi. Pak tam ovšem čert nastrčí ženskou s nižší tělesnou teplotou, než je běžné a veškerá temná atmosféra se ztrácí. Místo toho se objeví klasická policajtská zápletka jako z podprůměrného amerického seriálu. A pak to ještě autor dorazí značně zhuštěným dějem, přeskakujícím neustále od jednoho poldy k druhému a spoustou postav nemajících jiný význam, než matení nebohého čtenáře (kdo že to vlastně s kým mluví). Zvrat na konci je sice trochu nadstandartní, ale celkově to knihu nezachrání.