RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1561562563564565566567568569570571poslední (777)31080 příspěvků celkem
kniha: Stroncium - Kulhánek, Jiří
Faen | ****1/2 | před 4776 dny

Následovala krátká hypnoreklama pro sebevrahy…:D Od většiny knih něco očekáváme již před začátkem čtení. Nevím, co ostatní očekávali od tohoto Kulhánka, ale nic jiného než zoufalý boj osamělého hrdiny, spoustu zbraní i prolité krve a skvělé hlášky jsem já nečekal. A ono to bylo přesně tak! Ano, beru argument, že je to pořád stejné, ale no a co? A pojmy jako veřejnoprospěšná poprava, technozombie, mediokracie či již zmíněná hypnoreklama si budu ještě dlouho pamatovat. Původně jsem chtěl dát 4*, ale když vidím to nízké hodnocení, ještě půl přihodím.

kniha: Carmilla - Le Fanu, Joseph Sheridan
Miss Utahraptor | *** | před 4776 dny

(K vydání z r. 2011.) Tak už to mám za sebou a potvrzuji tu „blbou“ variantu. U překladu dvousetletého textu bych nečekala věty typu „Už je v pohodě.“. Chápu, že to mělo být „čitelnější“ pro dnešního čtenáře, ale pokud se chystám na takto starou knížku, nepředpokládám snad, že by se postavy vyjadřovaly tak úplně dnešním způsobem. Oproti Prstům ze záhrobí- taktéž upravené verzi, ovšem z devadesátých let- mi tato připadala mnohem horší. Jakž takž to zachraňuje nepochybná kvalita předlohy, jež je i přes překladatelův zásah znát. Ráda bych si konečně přečetla pouze přeloženou Carmillu- bez zásahů do děje a vyznění knihy. Nepochybuji o tom, že by si vysloužila o dvě, tři hvězdičky více.

kniha: Měsíční zahrady - Erikson, Steven
idle | ***** | před 4776 dny

Měsíční zahrady jsou jako dveře do nového, rozsáhlého světa. Možná se ztratíte, možná najdete něco úžasného, možná obojí.

Ano, úvod nás vrhne rovnýma nohama do středu událostí, bez vysvětlování, a děj se nám poměrně rychle rozkošatí víc, než je obvyklé; čtenář je zmaten a vyděšen; na druhou stranu si může užít postupné skládání jednotlivých dílků dohromady.

Po několika dalších dílech a druhém čtení Měsíčních zahrad můžu říci, že autor opravdu jen nerozhazuje náhodné narážky; celý svět je promyšlený, jeho historie propracovaná a mnohé drobné zmínky, které pro prvočtenáře znamenají jen okamžitě zapomenuté dokreslení prostředí, ve skutečnosti navazují na reálné události, o kterých se více dozvíme až v dalších dílech.

Což může být pro někoho nevýhoda, pro jiného výzva. Já jsem spokojena.

povídka: Rok extrémů - Heinlein, Robert A.
vyšla v: Ikarie 1996/09; Velmistři SF
Phoenix | **** | před 4776 dny

Ze začátku mi povídka připomínala scénáře amerických katastrofických filmů za posledních deset let, pak se to na chvíli přeneslo do světa Dne Trifidů (ale bez Trifidů) a skončilo to, no, to už jsme taky někde zažili. Předvídatelnost děje mu ale neubírá na zajímavosti. Hlavní hrdina díky své mnohaleté statistice předpokládá stále větší katastrofy a pohromy, které budou lidstvo sužovat. Předpokládá je však velice pozvolna a umožňuje tak čtenáři vžít se do jeho situace a postupně pochopit, co se děje, a smířit se se situací. Příčiny zkázy jsou celou dobu víceméně v pozadí příběhu a teprve na konci vynikne jejich skutečná důležitost.

Povídka je zasazena do nepříliš vzdálené budoucnosti, kde lidé konečně pochopili, že auta nejsou zrovna ideální dopravní prostředek, a vymysleli důmyslnější dopravní systém, který poháněla sluneční energie. V prvé řadě je povídka jednoduchý příběh o tom, jak se někdo nedoceněný pokusil zneužít stroje ve svůj prospěch a byl zastaven. Na povídce se mi ale mnohem víc líbily autorovy myšlenky v pozadí. Povídka byla napsána před sedmdesáti lety, kdy automobilový průmysl nedosahoval dnešního rozsahu ani zdaleka a už tehdy Heinlein dokázal předpovědět, že se nebude ubírat správným směrem a bude potřeba změna. Škoda jen, že zatím k žádné změně nedošlo. Na „cesty“ si asi budeme muset ještě chvíli počkat.

kniha: Soumrak Camelotu - Francová, Karolina
Sirius | *** | před 4777 dny

Musím být upřímný, ale Věk mloků se mi líbil víc. Což ovšem nemění nic na faktu, že Karolina Francová uchopila legendu o Artušovi po svém, lehce si s ní pohrála (což asi zatvrzelí milovníci mýtu budou bojkotovat) a zasadila Kovářovu mysy poprvé za jeho existenci do nefalšovaných kulis. Akorát v něm tentokrát hraje agent třetí housle a vyprávění nechala na bedrech dvou dam, což mi zase tolik nevadilo, ačkoliv si myslím, že mužští čtenáři budou naštvaní. Nicméně já jsem v rámci možností spokojený a tohle dobrodružství jsem si užil. PS: obálka je bezvadná :)

kniha: Příběh služebnice - Atwood, Margaret
Dilvermoon | ***** | před 4777 dny

Pokud by v roce 1950 byl sepsán román, ve kterém by přímá účastnice popisovala neskutečný rozměr, dokonalou organizovanost, technickou zajištěnost a ideologickou propracovanost holocaustu a to celé z vlastní zkušenosti, jednalo by se o antiutopii? Rozhodně ne. Ale co kdyby se s ním vrátila zpět v čase třeba do roku 1899 a tam ho vydala? To už by byla antiutopie zcela jistě. A přesně tak na mě působí Příběh služebnice. Na rozdíl od jiných antiutopií není v románu jediný fantastický prvek s výjimkou radikální změny režimu (možná úplný závěr, ale i to je sporné). Vše v totalitním státě se děje ve znamení Víry, kterou musí dodržovat všichni, i když ženy jsou na tom nesrovnatelně hůře, zbaveny majetku a identity a většinou používány vyloženě účelově. Děj přeskakuje v čase, postupně se dovídáme další a další podrobnosti z minulého, normálního života vypravěčky, o nových poměrech ve státě, o komolení bible pro účely nové ideologie…i o ma­ličkostech, kterých se Fredova chytá a které jí dodávají spojení s minulostí. Musím říci, že jsem z knihy dost nadšen, vyprávění deníkovou formou mě pohltilo, ale uznávám, že ne každému tento styl musí vyhovovat. K překladu mohu říci jen tolik, že se velice dobře čte, věty hladce plynou bez podezřelých míst.

povídka: V zajetí hmoty - Dunyach, Jean-Claude
vyšla v: XB-1 2010/12
Dilvermoon | *** | před 4778 dny

Není to špatné. Poklidné neakční a krátké vyprávění s pointou. Zkrátka autor měl nápad a tak ho během chvíle hodil na papír. Mě to rozhodně neurazilo.

Hard sci-fi román z roku 1953 o životě na planetě Mesklin, jejíž fyzikální parametry způsobují, že rozdíl mezi gravitací na rovníku a na pólech je skutečně extrémní. Název románu odkazuje právě na tuto zvláštnost. V románu jsou dobře popsané fyzikální podmínky na planetě i život místních obyvatel a také účelová spolupráce mezi Meskliňany a pozemšťany ve věci záchrany pozemské sondy. Tématicky je román příbuzný dvojici Dračí vejce – Hvězdotřesení od Forwarda. Ke kladům bych trochu dětinsky připočetl i pěkné ilustrace, v případném knižním vydání by byly asi těžko.

kniha: Rozvaliny Gorlanu - Flanagan, John
GeRony | ***1/2 | před 4778 dny

Tak som sa rozhodol skusit seriu, ktora tu na Legii patri medzi najlepsie hodnotene. A… Rozhodne to nie je zle, hlavne ked pristupite na fakt, ze je to kniha urcena mladezi. Necakajte preto dokonale prepracovany svet, ani dokonale psychologicky rozobrate postavy. Kniha sa vsak velmi dobre cita, do pribehu su zamontovane aj klasicke mudra (o sikane, o tom, ze aj maly chlapec dokaze velke veci, o sile priatelstva). A cuduj sa svete, aj takemu dospelemu otrlakovi ako som ja na niektorych miestav vtisla kniha do oci slzy dojatia :) Dufam, ze moj syncek jedneho dna objavi caro fantazie a ak ano, tuto knihu mu rozhodne odporucim. Aj ked samotny dej trpi syndromom uvodu do dlhsej serie – je sice uzavrety, ale v podstate ide o zoznamovanie sa so svetom a postavami.

kniha: Tovaryš - Drescher, Alex
GeRony | ****1/2 | před 4778 dny

Tovarys je kniha, ktora sa cita takmer sama. Rozhodne je to kniha, ktora ma zo zaciatku nasliapnute na 100% a aj ked v druhej polovici mierne straca dych, je to jednoznacne minimalne 90%. Skvele vymysleny svet, kde sa stretava pokrocila technologia (agenti trochu pripominaju Matrix) s magickym svetom. Do toho este atmosfera blizkej buducnosti po niekolkych vojnach, snahou niekolkych statov o odtrhnutie sa od EU, kontroly zivota kazdeho obcana pomocou implantovanych cipov, kamier a senzorov. Mozno si pomyslite, ze je to poriadny gulas. Opak je vsak pravdou, autor ma svoj svet premysleny a vyzera to na kvalitativne vybornu seriu. Hlavna postava je sympaticka, v podstate z nudze hrdina. Ale stoji si za svojim. Akcia je popisana velmi dobre, trosku neprehladne posobia prestrelky, kde som sa niekedy stracal kto kedy po kom striela. Suboje na blizko su popisane vyborne. Jednoznacne vsetky palce nahor!!!

povídka: V zajetí hmoty - Dunyach, Jean-Claude
vyšla v: XB-1 2010/12
Polinius | **1/2 | před 4778 dny

souhlasím s řečeným.

povídka: Proměnlivý svět - Plata, Ľudovít
vyšla v: XB-1 2011/02
Polinius | ***1/2 | před 4778 dny

Nějak tomu chybí pointa.

kniha: Řád vysokých mečů - Heitz, Markus
Majkl | **1/2 | před 4778 dny

Řád Vysokých mečů pokračuje usadnutím Lodrica na kráľovský trón. Nič nie je jednoduché, dedí sa totiž nielen ríša, ale aj jej dlhy. Kráľov závet však núka geniálne riešenie – Lodric sa má oženiť s bohatou sesternicou. Manželstvo z rozumu má iba jeden háčik a je to veru poriadny hák – nevestou je známa potvora Aljaša. Oslabenú pozíciu mladého kráľa, ktorého pokladajú za ľahko manipulovateľnú figúrku, sa tiež rozhodli využiť susedné kráľovstvá. Lodric je onedlho zasypaný ich trúfalými požiadavkami, ktorými si overujú ako ďaleko môžu zájsť. Ďalšie problémy už klopú na brány a mládenec je čoraz viac pritláčaný k múru. Možnosť využiť temné sily je lákavá, avšak čo to bude znamenať pre budúcnosť Ulldartu? Autorské zlepšenie vidím najmä v charakterizovaní a využití postáv. Na nedôveryhodnú premenu Lodrica z jednotky radšej zabudnime, psychika účinkujúcich už drží pevnejšie a v medziach uveriteľnosti (neznamená to však psychologickú drobnokresbu) a ich rôznorodé ciele sú spočiatku slušným hnacím motorom. Heitz sa ale až príliš sústredil na politický boj o moc, uviedol ma do spletitých kráľovských intríg, postupne opisoval susedov Tarpolského kráľovstva (spomedzi nich najviac zaujme uzavretá a tajomná ríša Kensustria), no intrigovanie zabudol vystriedať s akciou a tak sa kniha celý čas ťahala ako med. Chýbali mi nielen súboje muža proti mužovi, ale aj humor.

kniha: Kraken - Miéville, China
Gaarq | *** | před 4778 dny

výjimky potvrzují pravidla. tahle kniha je pro mě tou výjimkou, která potvrzuje, že miéville je dobrý spisovatel. jak už jsme u něj zvyklí, miéville srší nápady. chrlí je jako výherní automat mince, když se na displeji objeví ta správná kombinace (v tomto případě: china miéville), má odvahu i s těmito nápady různě experimentovat, spojovat je do neobvyklých kombinací (např. darwinovy preparáty). má také dar přicházet s nádherně absurdními situacemi, které hojně využívá k vyšklebování se pop-kultuře, a přijde mi, že především v rámci žánru (různé trekkie propriety). a většinou dokáže tenhle vůz tažený zběsilou fantazií udržet na uzdě tak, že z toho vyleze kongeniální dílo (unlundun či město a město).

ne tak tentokrát. tentokrát se otěže autorovi vytrhly a jeho megamagorospřeží si to valí krajinou a drtí vše, včetně čtenáře. příběh je pak nepřehlednou cupaninou mrtvých konců zajímavých, ale nedotažených podpříběhů, dialogů, které se plácají ode zdi ke zdi, aniž slyšíme jediné plesknutí, postav načrtnutých jednou linkou, bez obsahu, bez duše. autor snad poprvé vtrhl do příběhu sám a nutí dělat postavy to, co on chce, ne to, co by měly dělat; chová se jako špatný režisér. nejvíc z toho trčí nebohý billy, který je tak papírový, až šustí. jiné postavy na tom nejsou o moc lépe. ne, rozhodně mě nedojímá magi-policajtka která mluví uvolněně jak moje babička ;), stejně tak rádobyhumorný psychopatický vrah. to nejmenší, co mi pak vadí, je absolutně nefunkčí ventilace levičáckých názorů pana autora ve formě popisované stávky familiárů.

tentokrát mě miéville nedokázal zaujmout. čtení mi přišlo jako přebírání odpadkového koše, samé smetí, které možná kdysi něco bylo, kvůli jedné flašce od piva, kterou můžu vrátit za těch pár korun, a kvůli pár nedojezeným kouskům studené pizzy pobryndané cigaretovým popelem. takhle už prosím ne.

recenze, jež odpovídají mému vkusu: martin toman, jan nohovec

kniha: Krvavý oheň - Červenák, Juraj
tartan | **** | před 4779 dny

Z troch „roganovských“ románov je tento snáď najakčnejší a najbojovnejší. Bojuje sa v ňom prakticky od začiatku do konca, čo síce platí o všetkých Ďurových knihách ;-), ale tu som si to tak nejako viac uvedomoval. Z „roganoviek“ sa mi táto osobne čítala najlepšie, a aj ju považujem za najkvalitnejšiu. Inak ide o dôstojné (zatiaľ) vyvrcholenie série, ktorá z Juraja Červenáka spravila hviezdu domácej česko-slovenskej fantasy.

povídka: Paštika z husích jater - Asimov, Isaac
vyšla v: Těžká planeta; Těžká planeta*
GeRony | *** | před 4779 dny

Tato poviedka je „vedecke“ vysvetlenie zlatych vajec znasanych jednou „Husou“. Posobi naozaj vieryhodne, ale to mozno aj tym, ze tym vedeckym dokazom a vysvetleniam som velmi nerozumel, resp. nedokazal som rozlisit, co je a co nie je mozne. Ale na pobavenie ok :)

kniha: Kniha ztracených věcí - Connolly, John
Madam Brbla | **** | před 4779 dny

Vzpomínáte někdy na své dětství, kdy jste zašití v koutku hltali pohádky a celou svou naivní, prostou dušičkou propadali kouzlu zvláštních světů? Já ano. Jak ráda bych vrátila ty doby, kdy jsem o prázdninách polehávala s knížkou na prababiččině půdě, nad hlavou mi bubnoval déšť, opodál kvasil burčák, z přístěnku vonělo seno a kolem mě byly všechny ty podivné, staré věci – zaprášená skříň, veliký obraz se srnami, ponk s nářadím a spousta dalších předmětů, o jejichž funkci jsem často neměla ani ponětí. Chalupu už dávno obývají cizí lidé a kouzlo je pryč. Teda, mohla bych si vylézt doma na půdičku, kde se dá chodit jen po kolenou či v dřepu, je tam málo světla, v zimě mráz, v létě úděsné vedro a chcípající mouchy, místo starodávných předmětů plno lepenkových krabic… tak nějak mám pocit, že by to nebylo ono:-). Ale občas, velmi zřídka, se objeví kniha, co část toho kouzla dětství dokáže přivolat – jako třeba Connollyho „Kniha ztracených věcí“.

Tento autor proslul převážně psaním drastických thrillerů s mysteriózními prvky, lehce mě tedy překvapil románem pro děti. Nikoliv pro mrňata, pro ty by to bylo příliš temné a děsivé čtení, ale být mi 12–13 let, jako hlavnímu hrdinovi Davidovi, „Kniha ztracených věcí“ by mě docela jistě nadchla. Pro dospělého čtenáře jde o příběh poněkud jednoduchý, možná však více ocení, co je psáno mezi řádky. Connolly nakousne téma války, nezalekne se ani tabuizované homosexuality (decentně, žádné teletubbies porno), ovšem primárně je to příběh o dospívání, o lidských vlastnostech – o zlu v nás a samozřejmě také o tom dobrém, co někde uvnitř každého z nás dřímá. Začneme v Londýně na prahu války, po pár desítkách stran následuje přesun do pohádkového světa, kdy jsem nějakou chvíli cítila zklamání, že jde pouze o ekvivalent Narnie. Naštěstí jsem se tomu nepoddala a nechala se románem vtáhnout. Jednotlivé epizody jsou neskrývaně inspirovány klasickými pohádkami a dojde také na několik svérázných převyprávění. Vzhledem k některým drsným scénám mě autor udržoval v příjemné mírné nejistotě, jak to celé dopadne. Nakonec vše završil dle předpokladů a klišé se vyhnul dovětkem cynického dospěláka (zapomeňte na žili byli šťastně a jestli neumřeli… bla bla bla). Navíc vše Connolly zaonačil tak, že donutil čtenáře přemýšlet, nakolik šlo o osobní výpověď.

Pochválit je třeba vzhled knihy, zvláště přebal působí luxusně se svými pozlacenými prvky a matným papírem (položte vedle toho Lukjaněnkova „Trix Soliera“ :-)). Vnitřku by slušely ilustrace, nebo alespoň nějak graficky zpracované úvody kapitol. Takřka bezchybná byla redakční práce a k překladu mám jen nepatrné výhrady (sem tam nějaký obrat mohl být zvolen lépe). Suma sumárum je jediný důvod, proč kniha dostane „pouze“ 79%: jsem moc stará, s Davidem už jsem se nedokázala ztotožnit a bylo to na mě příliš zjednodušené. Atmosféru dětství s knížkami v podkroví nicméně čtení tohoto románu předalo dokonale. Dvacet let zpátky by to bylo nadšených 100%.

kniha: Dóm řetězů - Erikson, Steven
avatar2 | **** | před 4779 dny

Tenhle díl hodnotím o stupeň níž než jiné. Začátek je sice skvělý a vyýprava Karsy Orlonga nemá chybu, ale pak se z knihy vytrácí příběh a něco co by u ní čtenáře udrželo. Závěr je pak vyloženě zklamáním. Sice se nám uzavřela jedna dějová linka, ale chybělo tomu velkolepé finále. Kniha si ho zasloužila.

povídka: Noc psů - Halliwell, Leslie
vyšla v: Nejlepší horory roku I
Lucc | **1/2 | před 4779 dny

Kterak se britští poživačníci dočkali v Přímořských Alpách nejen chutné krmě, ale také něčeho navíc.

kniha: Robot - Wiśniewski-Snerg, Adam
Madam Brbla | **1/2 | před 4780 dny

„Oč tedy jde?“ „Pochop… Musíš mi věřit. Nedej na sobě znát, že něco víš.“ „Ale já přece vůbec nic nevím!“ „Bude líp, když se nedozvíš žádné podrobnosti. Říkám ti jen to nejnezbytnější…“ „Teď už vůbec ničemu nerozumím…“

Tímto výcucem dialogu ze strany 189 se dají shrnout mé dojmy z knihy. Zmatek, podráždění, frustrace. Kdybych se o „Robotovi“ mohla vyjádřit jen dvěma slovy, zněly by: intelektuální onanie. Polské autory mám v oblibě a tento spisovatel na mě silně zapůsobil povídkou ze „Síně slávy evropské SF“ s notně připitomělým názvem „Vrátíš se Sneogg, věděláá…“. Ani tam jsem zpočátku nevěděla, co si myslet, svět a pointu jsem pochopila postupně – s rozsahem pár desítek stran tedy nebyl problém. Ovšem při bezmála třech stovkách stran tápání, dohadování a hlavně absolutního nepochopení chování postav, dostala moje pozornost tvrdě zabrat. Líbily se mi vstupy do zpomaleného světa, fascinovala mě záhada soch, nemám nic proti kritice konzumu a očekávaným paralelám na totalitu versus kapitalismus. Jsem však přesvědčená, že téma šlo zpracovat podstatně čtivějším způsobem; postavy mohly být živější – tyhle divně žvanící figurky mě absolutně nezajímaly, byly mi srdečně zcizené, včetně hlavního hrdiny, jehož očima je ten chaos sledován. Různé fyzikální poučky a výpočty šly mimo mě, zdlouhavé filozoficko-sociologické úvahy byly jak obšlehnuté z učebnice a závěrečný veledlouhý dialog s Ranielem představoval nekonečné martýrium, které mi navíc ani nepředalo nic úchvatného či nového. Smysl několika pasáží knihy mi unikl – možná by pomohlo opakované čtení, leč děkuji, zcela postrádám chuť k podobnému kroku. Za sebe tedy dávám ještě laskavých 50%. Co mi chybí k nadšení ostatních čtenářů, to klidně připište na vrub mé mentální nedostatečnosti. Já jsem v první řadě šťastná, že už to mám za sebou. A připouštím: nebyla to ztráta času díky pár výše popsaným kladům. Toto nebyl můj šálek kakaa.

série: Hadí sága
Speedemon | ** | před 4780 dny

Tahle sága je už Feistovo ždímání peněz i sebe samého. Snaží se navázat na své příběhy z Trhlinových válek a Impéria a nedaří se to, i kdyby snad na Midkemii vtrhli znovu tsurané. Série plná klišé, nedomyšleností a postav, které jsou ploché jak letišní dráha. Z velké části jsou i hloupé nebo rádoby tajemné („Toto vám vysvětlím až se dostaneme na ostrov“, na ostrově: „bla bla bla, zbytek vám vysvětlím o 1000km dál“). Zkrátka a jednoduše, Feist se nedokáže se svým imaginárním světem rozloučit a hustí do nás další obyčejné příběhy obyčejných postav v obyčejném fantasy světě a já se mohu jen divit, že mu to tak sype.

Myslím, že je třeba upozornit na skutečnost, kterou tady zatím nikdo nezmínil – obsah této knihy plně odpovídá obálce, rozhodně se nejedná o knihu pro mládež, je to kniha pro malé děti! Takže pokud někdo patří mezi Lukjaněnkovi fanoušky a říká si (tak jako jsem si to říkal já), že cokoliv, co Lukjaněnko napíše, prostě musí stát za přečtení, tak v tomto případě to neplatí. Je-li Vám více než nějakých devět let, tak se při čtení budete nudit. Je to kniha pro nejmenší s dětsky jednoduchým příběhem, dětsky jednoduchými postavami, spoustou náhodných a neuvěřitelných událostí (jak už to v knihách pro malé děti chodí..) a s magií, která se hodí tak do Večerníčku. Těžko se taková kniha hodnotí, kdyby to bylo míněno, jako normální fantasy, tak by tomu nešlo dát ani půl hvězdy, kdyby to hodnotil můj malý synovec, tak věřím tomu, že by to bylo hvězd pět, já jsem si to protrpěl a dávám hvězdy dvě, protože jsem byl (i když ne zcela pravdivě) varován, že je to kniha pro mládež, a varování jsem nedbal. Myslím, že psát takové knihy může každý trochu slušný autor a skvělí autoři jako je Lukjaněnko by s takovými ptákovinami neměli ztrácet čas.

kniha: Střepy rozbité koruny 2 - Feist, Raymond E.
Speedemon | *1/2 | před 4780 dny

Utrpení zvané Hadí sága je u konce a my se dozvídáme, jak jsou všechny postavy jen loutky ve velké hře, bla, bla, bla… zajímá to ještě někoho? Začátek byl drasticky špatný, nicméně konec ve kterém nebudu hledat nic logického byl vcelku akční a čtivý. To je víc, než jsem od Feista čekal. Bohužel peníze se vydělávat musí a Midkemii ještě není konec a příběh pokračuje v trilogii Konkláve stínů.

kniha: Vyslanci mrtvých - Castro, Adam-Troy
tartan | **** | před 4781 dny

V podstate môžem len súhlasiť so všetkými (aj tými kritickejšími) komentármi, ktoré sa tu zatiaľ na túto velezaujímavú knihu objavili. Píšem velezaujímavú, ale myslím tým samozrejme najmä pre mňa, lebo akonáhle sa objavila táto kombinácia sci-fi a detektívky, navyše s takou parádnou obálkou a v neposlednom rade veľmi sľubnou anotáciou, neváhal som ani chvíľu a „utekal“ som ju hneď kúpiť. Po jej prečítaní musím konštatovať, že som síce nebol sklamaný, ale zase ani až tak nadšený – predsa len, očakávania boli možno trochu privysoké (aj po viacerých nadšených ohlasoch medzitým). Vyslanci mrtvých sú v prvom rade veľmi dobrá detektívka (ale v tom starom „poirotovskom“ duchu), až potom sci-fi. A celkom zaujímavá sci-fi. Celý príbeh sa však odohráva na onej obrovskej umelej stanici – habitate (čo je však logické vzhľadom k charakteru detektívnej línie príbehu), a do vesmíru sa takmer nepozrieme. O celom tom sci-fi svete (ďalšie rasy, história, technika) sa dozvedáme tiež viac z náznakov a tak akosi mimovoľne, než by sme si to priamo „osahali“. To však nie je výčitka, skôr upozornenie pre tých, čo by čakali nejakú space operu. Space opera to nie je (aspoň zatiaľ, náznaky však sú). Je to však naozaj veľmi slušná detektívka v atraktívnom sci-fi háve a v ešte atraktívnejšej forme, s pomerne zaujímavou hlavnou postavou a s nádejou na ďalšie podobne kvalitné (alebo možno ešte kvalitnejšie) pokračovania.

kniha: Z knižnice iškovské kultůry - Lukeš, Jan
Gaarq | ***** | před 4781 dny

zásadní kniha o medicinálně diagnostickém pohledu na konstruované jazyky s ohledem na fantastickou literaturu :) jan lukeš aka car osten napsal rozsáhlá fantastická díla, která nikdy nebyla samostatně vydána, v této knize najdeme torza těchto děl.

kniha: Tichá válka - McAuley, Paul James
FerryH | *1/2 | před 4781 dny

Zklamani… ;o[ od autora jsem podle predchozich del cekal mnohem vice.
Tema: sociologicko-ekologicka space opera agitka…
Dej/akce: ? …skoro nic, semo tamo mensi snaha o strilecku ale jen hodne vlaznou…
Postavy: pres veskerou snahu a dobrou vuli jsem nedokazal mit k zadne postave sebemensi sympatie, nemluve o tom nejak emotivne prozivat jejich zivotni pribeh…

Summarizace: nuda tematem, nuda dejova, nuda i vse ostatni… celkem 3× odlozene cteni a nakonec jsem to preci jen docetl, ale s dost velkym sebezaprenim… a jen proto ze jsem zrovna nemel nic lepsiho na cteni…

povídka: Mír vítězí - McAuley, Paul James
vyšla v: New Space Opera
quinnet | **** | před 4782 dny

Hlavný hrdina bol v poslednej vojne na nesprávnej strane a skončil ako polovičný otrok u jedného krachujúceho majiteľa prepravnej spoločnosti. Ten ho posiela k jednej hviezde, kde bola zistená zaujímavá anomália. Získanie artefaktu starej civilizácie by mohlo vytrhnúť majiteľa z núdze. No hlavný hrdina stále dúfa v útek na slobodu. Veľmi dobrá poviedka, ktorá po všetkých stránkach splňuje kritéria space opery – akcia, mimozemšťania, kozmická loď. Do dokonalosti jej čosi chýba, snáď nejaký moment prekvapenia

kniha: Ocelové jeskyně - Asimov, Isaac
Phoenix | **** | před 4782 dny

Přiznám se, že první díl tetralogie mě ze začátku moc nenadchl. Přečetla jsem ho s tím, že to byl zajímavý detektivní příběh, ale ostatní věci, které Asimov v knize řešil, jako rozdíly mezi Vesmířany a lidmi, mi začaly dávat větší smysl, až když jsem přečetla další díly. Kniha sama o sobě je docela dobrá, ale teprve v celku vynikne.

Spousta skvělých povídek v jednom balení. Tak by se dal shrnout obsah Jámy a kyvadla. Kdo má Poeův styl psaní rád, tomu se budou povídky líbit. Z celé knížky bych vyzvedla hlavně tyto: Pád do Maelströmu, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk, Berenice, Černý kocour, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu, Na slovíčko s mumií. Ale velice kvalitních je i spousta dalších, prostě v každé povídce se dá najít něco.

Věřím, že v době, kdy tento příběh spatřil světlo světa, mohl vyvolat docela rozruch. Dnešního čtenáře popisované scény asi nijak nepřekvapí, protože všechny zápletky už v nějaké formě viděl/slyšel/četl někde jinde. I když příběh (na lodi zbude pár přeživších a ti musí bojovat o přežití jakýmikoliv způsoby) je tím pádem velice dobře předvídatelný, nic nenahradí Poeův mrazivý surrealistický styl vyprávění. Vše, co hlavní hrdina říká a popisuje, mu věříte do poslední slova a velice živě si můžete představovat jejich utrpení a dilemata.

kniha: Strašidlo Cantervillské - Wilde, Oscar
Phoenix | **** | před 4782 dny

Příjemný oddechový příběh na zkrácení dlouhé chvíle, který rozhodně nikoho neurazí. Je psaný odlehčenou formou s nadsázkou, která mu dodává na zábavnosti. Po chvilce čtení vám to prostě nedá a začnete s chudákem strašlivým strašidlem soucítit, protože podobná krize osobnosti může potkat každého. Možná Wilde mohl zkrátit nebo si úplně odpustit počáteční srovnávání americké a britské kultury, ale je fakt, že kniha z toho tak trochu vychází, takže budiž.

kniha: Imzadi II - David, Peter
Phoenix | ***** | před 4782 dny

Vztah Deanna-Worf je opravdu divný. Ti dva se k sobě prostě nehodí, protože jednoduše mají tolik společného jako člověk a klingon. I když hlavní zápletka mě moc nenadchla, v konečném hodnocení se mi kniha přesto líbila. Hold, P. David ví, jak psát Star Trek a hlavně, jak nenudit zbytečnostmi. Stejně jako v prvním díle tu je více zápletek, takže se neřeší pouze Worf. Za vyzdvihnutí určitě stojí scéna, v níž se Worf ocitá na Betazoidu a se svou klingonskou náturou musí čelit nejen Lwaxaně, ale i ostatním Betazoidům, kteří dávají jasně najevo, co si o Worfovi myslí.

kniha: Marťanské písky - Clarke, Arthur C.
Phoenix | **** | před 4782 dny

Chcete zažít výlet na nepříliš prozkoumaný Mars? Tak si přečtěte Marťanské písky. S hlavním hrdinou prožijete cestu novou vesmírnou lodí, obhlédnete první kolonii, seznámíte se s hlavními kolonizátory a možná objevíte i Marťany. Hlavně nečekejte nějakou zapeklitou zápletku, dějové zvraty, situace, z nichž není úniku apod., protože Marťanské písky jednoduše popisují „výlet na Mars“ a události, které se v té době odehrály.

povídka: Zavolej domů - Etchison, Dennis
vyšla v: To nejlepší z hororu a fantasy
noir | ***** | před 4782 dny

Jednoduchá, konverzačně laděná psychopovídka ze škatulky „zlomyslné děti“. Není co vytknout, plné hodnocení.

Temná až hororová fantasy povídka, ve které černokněžník Rogan a vlk Goryvlad odhalují tajemství několika ztracených lidí. Krátký rozsah příběhu neublížil, podařilo se vybudovat atmosféru, potěší slovanské reálie a jakkoliv je hloubka sdělení zanedbatelná, zpříjemnila jsem si polední pauzu dobrým počtením. 75%

povídka: Stěhování - Chetwynd-Hayes, Ronald
vyšla v: Nejlepší horory roku I
Lucc | *** | před 4782 dny

Jo jo, mít tři staré pratety, to je ošemetná věc, o tom zpívali už v Semafóru. Horror to moc není, spíš s gustem napsaná duchařská povídka starého střihu, ale ne úplně dokonale přeložená. Tak jako tak to není můj šálek kávy, ale ani o tom nemohu prohlásit, že je to špatné.

povídka: Dlouhá cesta domů - Saberhagen, Frederick Thomas
vyšla v: Ikarie 1994/11
Dilvermoon | **** | před 4782 dny

Krátká povídka, nepatřící do cyklu o Berserkrech. Námětově je trochu příbuzná např. s románem Nonstop. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že zde není zapomenuto. Naopak. Každý si je vědom svého cíle, ať už jim připadá více či méně abstraktní. Povídka mi utkvěla v paměti především kvůli zajímavému nápadu „vesmírné kotvy“. Je to krátký, ale originální příběh o tom, že společné úsilí někdy může slavit úspěch, pokud ovšem uvažujeme v měřítku celých dlouhých milénií.

povídka: Líbezný máj - Campbell, Ramsey
vyšla v: Nejlepší horory roku I
Lucc | ****1/2 | před 4783 dny

K noirovu komentáři skoro není co dodat. Snad jen to, že při četbě mi vytanula na mysli Ligottiho povídka Poslední slavnost s harlekýnem. Jistá podobnost tu je, např. podivná, pro vypravěče neznámá komunita s vlastními pravidly, netradiční, ale přece tak blízké a známé pohanské rituály. Konec povídky mne ale zklamal. Čekal jsem přece jen trochu větší razanci a vyjasnění situace, ale pan Campbell mne nechal na můj vkus moc v mlze. Překlad slušný.

kniha: Město & město - Miéville, China
Dilvermoon | **** | před 4783 dny

Poměrně velká změna proti předchozím knihám autora. Což však (alespoň pro mě) není na závadu. To, co z románu dělá velmi zajímavé dílo, je hlavně myšlenka měst dva v jednom. Města jsou striktně rozdělena, ale není to zajištěno nějakými hranicemi, nýbrž toto dělení existuje pouze v hlavách jejich obyvatel. Nutno dodat, že to dodržují doslova jako o život, protože případné porušení tohoto tabu je okamžitě trestáno na první pohled záhadnými bytostmi. Lidé se musí kontrolovat, aby dokázali odlišit toho, kdo je v jejich městě a toho, kdo je v druhém. Přitom spolu mohou kráčet po ulici bok po boku.I jen pouhý pohled na část ulice, která se nachází v jiném městě, je nepřípustný, i když ne tak riskantní. Jinak příběh jako takový není nijak mimořádný, ale právě ona fascinující konstrukce obou oddělených a přece neoddělených měst je něco, co mi v hlavě rezonovalo ještě dlouho, podobně jako rozbor Matrixu po odchodu z kina.

1561562563564565566567568569570571poslední (777)31080 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu