RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (621)24803 příspěvků celkem

Osamelý robot nemôže roniť slzy. Krátka epická hard scifi poviedka o zabudnutom robotovi kdesi v hlbinách vesmíru, ktorý sa spoliehal na ľudí a preto do bodky plnil ich príkazy. Malo to drajv, pointu a emočnú silu.

Zaujímavý koncept zaveseného sveta, príbeh samotný však bol už poslabší, akoby autori nevedeli ako s ním naložiť…

Poviedka ktorá objasňuje, čo sa stalo s mozgami niektorých členov posádky transsústavového tankeru Kolapsar po použití ešte nie dosť dobre preskúmaného Defraktora. To je technológia Cudzincov slúžiaca na skoky do hyperpriestoru.

Poviedka volne prepája niektoré časti o Letnej planéte. Veľmi vydarený text…

O cestovateľoch v kvapke vody, ktorí sa potrebujú dostať na Orbitu. Štandardná jednohubka.

kniha: Planoucí lesy Venuše - Dragtová, Tonke
trudoš | ***1/2 | před 37 dny

Na románu se výrazně podepisuje fakt, že Tonke Dragtová je autorkou knih pro mládež. Je to znát na formě naivního vyznění, stejně jako na dětinsky jednoduchých dialozích. Spisovatelka ovšem pracuje s fantastikou podobně jako Ray Bradbury, kdy odsouvá stranou vědeckou hodnověrnost a spíš apeluje na celkovou atmosféru vyprávění. Venuše je tak v jejích očích planetou pokrytou nezkrotným a divotvorným pralesem, ve kterém se veškerá technika mění během okamžiku v prach. Dobyvatelé vesmíru proto ustrnou na mrtvém bodě, mezi touhou po poznání a strachem z neznáma.
Ač to nerad říkám, je znát, nakolik se na příběhu podepsal zub času. Rozdíl několika desítek let prospěje máločemu, o to více zápletce, jejíž síla spočívá ve střetnutí lidstva s něčím novým, těžce pochopitelným. Podobná tématika je dnes už poměrně profláklá a pravdou je, že Planoucí lesy Venuše žádnou jiskrnou pointu nepřinášejí. Přesto má román neoddiskutovatelné kouzlo, jež určitě potěší každého milovníka klasické science fiction.

tohle mě moc nebavilo. nejsem lezec a ty dlouhé pasáže popisující pohyb po povrchu budovy mě nechávaly chladným. ani drama svobodomyslných dobrovolných vyhnanců z odporného, ale bezpečného světa vnitřku mě nedojal. popravdě jsem se dost nudil.

docela zajímavý mix mystiky a kyberpanku, připomněl mi americké bohy. příběh je triviální, ale nabitý šílenými nápady, jak už se tak v té době kyberpank psával. někdy samoúčelnými, někdy opravdu zajímavými. je tu samozřejmě spousta žánrových klišé, která rezonovala společenské nálady – rozpad centrálních státních autorit, nárůst aktivity gengů a korporací, terorizmus (a pak prý že je to věc poslední doby) a informační technologie (tehdy se jim ale pořád ještě říkalo „kybernetika“). docela mi tu chyběl nějaký sevřenější úchop příběhu, autor se moc nechal vést nějakým tvůrčím raušem, jinak to má super potenciál.

kniha: Gauntlgrym - Salvatore, Robert Anthony
Speedemon | **** | před 38 dny

Knihy s Drizztem se pomalu začínají stávat smutným čtením. Spousta starých známých nás už opustila a moc dalších nezbývá. Z temného elfa se stává labil, který vyhledává boj a vrací se ke své stránce Lovce. Děj opět poskočí o pěkných pár let dopředu a Drizzt s Bruenorem pátrají po posvátném trpasličím městě Gauntlgrymu. Pokud čekáte podobnou výpravu jako k Mitriliové síni, tak jste na omylu. Hrdinům trvá roky než na něco narazí. Mezitím se svět změnil k nepoznání. U čtení je rozhodně fajn vědět něco o Forgotten realms (což já nevím) nebo si k tomu něco dohledat :). Vře tu konflikt mezi Netherilci a Thayi a než se v tom člověk zorientuje tak to může být docela zmatek.

Po smrti několika hrdinů v minulé trilogii je poznat, že se pan Salvatore snaží vytvořit další stěžejní postavy (Dahlia). Nakolik se mu to podaří, uvidíme v dalších knihách. Když pominu spoustu akce, tak je příběh jako vždy přímočarý a na konci hollywoodsky emocionálně vypjatý. Okatě to vykrádá Pána prstenů, nicméně dle několika přímých odkazů bych řekl, že je to spíše autorův záměr a uznání cti.

Btw: zajímalo by mě proč se série jmenuje Neverwinter, když město stejného jména je v knize přeloženo jako Letohrad.

kniha: Doktor Spánek - King, Stephen
trudoš | ***1/2 | před 38 dny

Nejvíc mě asi mrzí fakt, že propojení s mým tolik oblíbeným Osvícením je v důsledku zbytečné, protože kromě samotných „darů“ to pro zápletku vlastně nemá žádný význam. Jako návrat k oblíbeným postavám proč ne, ale vzhledem k tomu, že všichni prošli kompletní proměnou, to na mě ani po nostalgické stránce příliš nezafungovalo. Spíše naopak, protože pětiletý Danny nemá s tím dospělým vůbec nic společného.
Hodně mi nesedla ani koncepce románu, kdy pro jeden dobrý nápad bylo potřeba rozehrát lehce únavné pětisetstránkové drama. Přitom padouši jsou dokonalí, děsiví a nemilosrdní, přesně jak horor káže. Jenže tohle šlape pouze do momentu, než se střetnou s hrdiny a od té doby hrají už jen role lumíků na cestě do neznáma. Podobně nevyužitá je celá ta Dannyho životní pouť, anabáze Chřestýšové Andi, nebo sympatický kocour v domově důchodců. Přestože tomu všemu věnuje Stephen King extra velkou porci prostoru, nepřišlo mi, že by to pak mělo nějaký smysl. Pořád to však umí mistrovsky naservírovat.

kniha: Znovuzrození - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | *** | před 38 dny

Všetko podstatné tu už v skoršom komentári zhrnul Dilvermoon. Len dodám, že miestami sa mi zdalo, že čítam psychologický román prekladaný sociologickou sondou. Ústrednými postavami sa tu stávajú vyvolená Ari a jej Azovia. Sleduješ tu niekoľkoročné obdobie až na prah ich dospelosti. Ich myšlienky, úvahy, rozhovory a sexualitu. Inak okrem politikárčenia sa nič moc nedeje. Klonovanie, programovanie myslenia a motivácie osôb sú stále na veľmi dobrej úrovni, toto ma bavilo. Spústu textu som tu však už chápal ako výstielku. Myslím, že nič by sa nestalo, keby autorka zredukovala text o polovicu a možno aj viac.

Z tohoto dôvodu idem s hodnotením trochu dolu, ale stále je to dobré čítanie…

povídka: Pod mrakmi - Stiffel, Anton
vyšla v: Krutohlav 2002; Zabudnutý vesmír
yerry | **** | před 38 dny

Autor tu trochu pritvrdil. Zobudenie z hybernačného spánku nebolo najoptimistic­kejšie. Zem postihla globálna katastrofa. Zostáva len na navrátilcoch s kozmu, aby ju opäť zaľudnili. Napomôcť by tomu mohli nanostroje a zbaviť Zem mrakov svinstva zabudnutá nukleárna raketa. Ak sa všetko podarí, to ešte neznamená, že je to dobre. Drsná a veľmi dobrá poviedka…

Hviezdne lety, hybernácia, Oni a život sa s nikým nehrá. On a ona, ako inak. Napokon všetko zle, alebo žeby nie? Spaceopera líznutá virtuálnou realitou. Určená tým mladším. Dobre sa to číta. S nostalgiou veľmi dobré…

kniha: Putování - Bronec, Michael
dva mraky | ***1/2 | před 39 dny

Výlet na spoustu plasticky popsaných míst a výborné dialogy. Pak byl najednou konec a to je teprve rozehrávka. Má to dohromady víc jak šest set stran, velikost například takového Odhaleného vesmíru. Dobře se to čte, ale nemohu si pomoct, ještě chvíli tímhle směrem a utopí se to v epizodičnosti. Příjemná přidaná hodnota jsou ilustrace a povedená obálka.

kniha: Stín větru - Zafón, Carlos Ruiz
trudoš | ***** | před 39 dny

Tajuplné vyprávění Carlose Ruize Zafóna je důmyslnou poctou gotickému románu i detektivním dobrodružkám, stejně jako rafinovaným vyznáním lásky k šestákové literatuře. Typickým znakem spisovatelovy koncepce je rozehrát zápletku po vzoru ruských matrjošek, kdy se hlavní dějová linie tříští na menší a menší příběhy, které však ve finále celou mozaiku bizarní tragédie geniálně dotvářejí. Takřka dumasovské osnově přitom nechybí nečekané zvraty ani žalostné osudy, především ale neskutečně živé postavy a fascinující kulisy. Z jazykové stylistiky pak čiší vyslovená radost z tvoření a především úcta ke čtenáři, jež si nezaslouží nic menšího než to nejlepší.
A že jste o Stínu větru nikdy neslyšeli a už vůbec ne o tom, že by mělo jít o světový bestseller? Nejste sami. Osobně si však myslím, že je to autorův bezděčný způsob, jak Stín větru ještě více přiblížit neznalému čtenáři, který u něj tak zažívá stejné nadšení jako Daniel Sempere nad knihou Juliána Caraxe. Čirá magie, to mi nikdo nevymluví.

kniha: Nadace na hranicích - Asimov, Isaac
Methat | ***** | před 39 dny

„Člověk, který nerozumí lidem, má jen falešnou představu sám o sobě“

Nadace na hranicích je o stupeň lepšia než predchádzajúca časť a zatiaľ najlepšia kniha zo série. Čítala sa mi oveľa lepšie a možno aj preto, lebo ju autor napísal po takmer tridsiatich rokoch a bol v románoch skúsenejší a aj technológie v skutočnom svete sa značne posunuli – text už nepôsobí až tak archaicky. Kniha nám zhrubla, čo je dobre a nenudila. Páčil sa mi odkaz na sériu o robotoch, ktorú Asimov napísal po Druhej nadácií, tú mám tiež v knihovničke a teším sa na ňu.

Veľmi sa mi páčili všetky postavy (Novi, Trevize, Pelorat, Bliss alebo Gendibal), konečne začal Asimov písať aj o nich, nielen o Nadácií. Každá postava niekam smeruje, má svoju úlohu vo vesmíre a na konci sa ich cesty pretnú. Táto časť má v podstate dve hlavné linky – pozrieme sa do hlavných „politických“ kruhov Druhej nadácie a budeme cestovať s Trevizom a Peloratom a hľadať prvú planétu, z ktorej vzišlo ľudstvo. Obe linky sú zábavné a dostatočne rýchlo sa striedajú, takže keď vás prestanú baviť politické pletichy, kniha vás presunie do modernej nadačnej lode.

Koniec je taký Deux Ex Machina (či už v zmysle počítačovej hry alebo významu) a jeho rozuzlenie mi úplne vyhovovalo.

„Lež je tím lepší, čím víc se blíží pravdě, a čistá pravda je nejlepší ze všech lží“.

kniha: Putování - Bronec, Michael
snop | ****1/2 | před 40 dny

Téměř naprostá spokojenost. Taky bych ocenil, kdyby se děj posunul o trochu dál, autor zjevně trochu podléhá nutkání popsat všechna ta fantastická místa, která si svou obrazností hýčká, nicméně pokud to pochopím trochu jako pásmo povídek, tak je to téměř dokonalé… snad až na úplný závěr (fontána a Rodinov) a pár zbytečných kudrlinek (mimozemšťan mluvící jako Yarpen Zigrin, tedy hanácky či tak nějak).

První část s Arnoštem Kodexem, tak nějak si představuju, že se cítí člověk na kokainu, jak já se cítil při četbě. 100 %.

Druhá část s Petrem Askortou je řádově pomalejší, o světě korzárů toho stále moc nevíme, Petr trochu hraje druhé housle, ale je to milé, takové obrázky z výstavy (zbytné kudrlinky: písničky).

Třetí část s Filipem Fixem osciluje mezi výpravou zeměplošských mágů a samotnou Alenkou. Ryzí gejzír fantazie a lidskosti, trochu to kazí samotný Filip Fix, který ne zcela zvládá být pojítkem mezi vědci a agenty. Jak už jsem psal, závěr je nepřesvědčivě patetický, ale to je poslednich kolik? 10 stran?

V mnoha věcech mi to připomnělo Medka, ať už v té hravé a laskavé fantazii, nebo v té pásmovosti. Je to trochu přeplácanější, ale na druhé straně akčnější a vrstevnatější.

Každopádně čte se to jedním dechem a já teď budu zase hrozně dlouho čekat na další díl…

kniha: Padesát odstínů ostudy - Merkin, Fanny
trudoš | ***** | před 40 dny

Dokonalá parodie. Sice tenhle názor asi nebudou sdílet lidé, jejichž smysl pro humor nikdy nepobral Bláznivé střely nebo Žhavé výstřely, ale to mém dojmu nic nemění. Možná to má co dělat s tím, že mi prodejnost Odstínové trilogie navždy zůstane záhadou a nudné chvíle, které jsem nad ní strávil, byly touto novelou bohatě vynahrazeny. Nečekal jsem příliš, ale Andrew Shaffer mě dokázal rozesmát už úvodním odstavcem a vydrželo mu to až do poslední stránky.
První polovina příběhu si střílí hlavně ze samotných Padesáti odstínů, později se však zcela vymyká kontrole a doslova eskaluje v ty nejbláznivější situace. Velkým kladem je prostořeká hrdinka Anna, která podléhá šarmu multitutymilionáře Earla Greye. Ovšem nenechá si nic líbit, taky je to holka z farmy a ta ví, kam se točí svět. Jen má trochu moc nadšení pro výtahy (páč se s nimi nikdy nesetkala) a panickou hrůzu z létání (aby ji nespálilo slunce). Spojení „kouzelně střelená“ ji jen okrajově vystihuje, což ostatně platí pro celou knihu.

povídka: Čápi a jestřábi - Šenk, David
vyšla v: XB-1 2017/08
quinnet | *** | před 41 dny

Kde sa vzali, tu sa vzali, na uliciach sa v jedno pekné ráno objavili vo veľkých množstvách mimozemskí novorodenci. A čo bolo ďalej? V podstate nič, autor ich na pár stranách nechal vyrásť a poslať preč. Táto téma tu už bola viackrát a detailnejšie spracovaná /napr. odporúčam Darwinove rádio/. Pochváliť môžem peknú atmosféru a príjemne plynúci text.

V pořadí čtvrtý román se zvláštním agentem Pendergastem nás zavádí do slunného Kansasu, zemědělské oblasti, kde nejen že chcípnul pes, ale taky kočka, myš i hejno blech. Proto série brutálních vražd ospalým městečkem Medicine Creek pořádně zacloumá. A i když se místní šerif snaží vše vysvětlit přirozenou cestou, Aloysius X. L. Pendergast si rozhodně myslí něco jiného. Zlo, které se v Medicine Creek probudilo, má podle něj s přirozeností hodně málo co společného…
Zátiší s vranami má vše, v čem jsou Douglas Preston a Lincoln Child tolik dobří – nenáročný děj, punc hororu, živé postavy a sympatického hrdinu. Nejde o přelomové dílo v žánru, na to jsou oba autoři příliš šestákoví, ale jako oddechovka je to naprosto ideální. Možná jen konec působí dojmem horké jehly a pár stehů se nepovedlo tak úplně zahladit, ale pro tu parádní jízdu předtím dokážu nad tímhle nedostatkem klidně přivřít oči. Jižanský agent navíc v tomto díle vůbec poprvé vystupuje v hlavní roli a vyprávění to jen svědčí.

povídka: Marťan - Bradbury, Ray
vyšla v: Marťanská kronika
Ťuhýk | nehodnoceno | před 42 dny

Schopnost metamorfózy měli Marťané například v povídce Třetí expedice, kde dokonale využili i telepatii. Je pravda, že autor nakládá s vlastními pravidly poněkud volně.

kniha: Boží bojovníci - Sapkowski, Andrzej
Lucc | ***1/2 | před 42 dny

Oproti sevřenějšímu Narrenturmu roztahanější a vatovitější, jak se na prostřední díl „sluší“. Co nezmizelo je Sapkowa erudice a sebevědomá samozřejmost, s jakou ji používá. K mnoha jazykům prvního dílu přibyla ve dvojce i polština. Historická fakta se tu přirozeně mísí s jejich realistickou aplikací autora, který si ale umí utahovat sám ze sebe, např. prostřednictvím vysvětlivek. Přesto považuji Boží bojovníky o dost horší než Narrenturm. Důvod je prostý – Sapek moc neví, co chce psát, jenom ví, že se musí pořád něco dít. A že štěstěna musí stát při hrdinech i kdyby byl samotný šejtán proti. Když je Reynevan šťastně zachráněn podruhé, ok. Potřetí, hm, …, a počtvrté? Popáté? Šťastné shody náhod a „nečekaná“ setkání a nabídnuté pomocné ruce se v knize objevují v míře nebývalé a leze to na nervy. Chování hrdinů si o smrt na mučidlech, někde ve škarpě nebo na bitevním poli přímo říká a přesto pořád nic. Zamrzí to obzvláště proto, že je to zbytečné. Stačilo příběh trochu sestříhat.
Pro každého také nebude Sapkova pověstná rytířská vztahová romantika. Mně to nevadí. Geralt s Yennefer mne vždy spolehlivě rozněžnili a nejinak je tomu u Reynevana a jeho milé nebo u jiných vážných vztahů v knize. Naopak toto považuji za Sapkův klad – velké vztahy „jako vystřižené z romancí Chrétiena de Troyes“, abych také z Božích bojovníků něco zacitoval :-) Ale je jasné, že hodně lidem toto bude vadit.
Kniha je kvalitní, bavila mne číst a hodně jsem se z ní dozvěděl, obzvláště o historii, ale nemohl jsem se ubránit mnoha naštvaným úšklebkům, proto jdu s hodnocením hodně dolů.

kniha: Temné vody - Suzuki, Kodži
trudoš | **** | před 43 dny

Kodži Suzuki je českým čtenářům znám především skrze kultovní horor Kruh a jeho volná pokračování. Tentokrát se však představuje jako povídkář a samozřejmě jak jinak než s hororovými historkami.
Země vycházejícího slunce má v sobě cosi prazvláštního. Valná část její prozaické tvorby připomíná v důsledku spíš poezii s důrazem na obrazotvornost a zachycení okamžiku. Ani Temné vody z tohoto proudu zásadně neodbočují, odlišují se pouze vítanou přímočarostí a stručností. Sedmero krátkých povídek začíná často jako civilní příběh, nečekaně se vyhrotí v hrůzu nahánějící etudu a povětšinou končí vrácením se do původních kolejí. Nelze říct, že každá práce má hlavu a patu, ani že vám při čtení bude kolabovat srdeční komora, na druhou stranu, některé obraty se mi natolik zaryly pod kůži, že už se jich zřejmě nikdy nezbavím. A nejsou to proudy krve ani vyhřezlé vnitřnosti, pouze představivost, co vám bude zvedat chlupy v zátylku. Díky autorovi pro mě třeba sklenice vody už nikdy nebude tím co dřív…

kniha: Anihilace - VanderMeer, Jeff
idle | **** | před 44 dny

Filmová premiéra se blíží, je tedy třeba nastudovat originální podklady.

Dvanáctá průzkumná výprava vyráží do oblasti, odkud se zatím málokdo vrátil. O které se toho ví málo. A to, co se ví, není jisté. A navíc se informacemi ještě škudlí, podle neznámých plánů kdesi za oponou.

Autor si docela usnadnil práci s hlídáním logiky, protože už od začátku naznačuje, že svobodná vůle a uvažování všech zúčastněných můžou být ovlivněné. Že věci nejsou tím, čím se zdají být. A když na to čtenář přistoupí, projde se s hlavní hrdinkou opravdu zvláštní krajinou, potká podivné úkazy a tvory a dostane akorát takové množství informací, aby to fungovalo jako příběh.

Ve výsledku nejsem nijak ohromená, ale spokojená ano.

kniha: Zrada - Cherryh, Carolyn Janice
yerry | **** | před 44 dny

Román štýlovo zapadá ku všetkým ostatným od tejto autorky. Dal by sa definovať ako soft scifi, ale s tým, že v rámci toho „soft“ je to poriadne hard. Únia a Aliancia sú dve vesmírne zoskupenia. Alianciu reprezentuje Zem s pridruženými planétami a Úniu neustále expandujúce ľudstvo, ktoré sa od Zeme separovalo. Táto séria je písaná z pohľadu Únie. Ťažiskom sú genetické experimenty a psychologické programovanie jednotlivcov, ktorí majú už vopred vypočítanú a určenú budúcnosť. Na prvý pohľad sa spoločnosť Únie javí ako úplná totalita, autorka to však nepodáva takto čiernobielo. Uvádza tu pohnútky a dôvody, čo viedlo celú túto spoločnosť k takémuto vývoju. Okrem toho, je tu pomerne dosť psychológie, intríg a politiky.

Text je miestami trochu úmorný a vlečie sa, kvalitou však nikdy neklesá k priemerným hodnotám. Každý ho asi neskúsne, ale ten, kto už pozná autorkyne texty, asi už vie, prečo ich číta. Séria je pôvodne písaná ako jedna poriadna tehla, následne bola rozdelená do troch zväzkov, takže podstatné linky v tomto zväzku stále len štartujú.

Cherryhová je poriadny grafoman, nechytá sa na ňu ani taký Erikson, takže táto séria je len čriepkom jej širšie tvoreného univerza a takto treba chápať aj tento kváder Cyteen trilógie. U mňa zatiaľ nie síce vynikajúce ale minimálne veľmi dobré určite…

kniha: Mrakodrap démonů - Dark, Jason
Speedemon | **1/2 | před 44 dny

Klasický průměr. Zápletka vycucaná z prstu kde moc věcí nedává smysl. Paneláku hrozí, že bude celý zničen a John nechává všechny uvnitř a nenařídí ani evakuaci. Jinak sem tam nějaký boj, potom výzva od uctívačky satana na souboj. Pár stránek vaty a pak přiletí Suko s plamenometem a je vymalováno. Plus je využití Suka, použití magické křídy a plamenometu a na své poměry i zajímavé řešení případu (návštěva gay architekta vede :) )

Najlepší ročník Fantázie z posledných troch, ktoré som mal možnosť si prečítať. Samozrejme, antológia obsahuje aj pomerne dosť subjektívne slabších kúskov ale celkový dojem je veľmi dobrý.

Z môjho pohľadu tu kraľujú dve poviedky: akčný Preplatok od Anny Olejárovej a nekromantská, nechutnosťami nabitá Táto krajina nie je pre slabých od Lenony Štiblaríkovej. Veľmi dobrými poviedkami sa tu prezentujú Anton Stiffel a jeho časovková Adeptka , Miro Švercel s telepatickým textom Keď spomienky mrú… , ďalší text o nekromantoch z pera dvojice dvoch Marekov – Slabeja a Brenišina Jazvy, láska a oceán hnisu . Alternatívno historický Most Európy od Richarda Zameca, farebná scifi Muž, ktorý vymyslel farbu a neroduverná dystopia Rež a rúbaj do krve od Tomáša Hrábeka, sú tiež texty, ktoré ma dostali. Tie subjektívne dobré tu už ani spomínať nebudem, nájde sa ich tu tiež niekoľko. Suma sumárum, tentoraz z mojej strany bez výhrad…

povídka: Rež a rúbaj do krve - Hrábek, Tomáš
vyšla v: Fantázia 2017
yerry | **** | před 44 dny

Najskôr som si myslel, že text sa zaradí do dlhého radu tých, čo deklarujú svoj odmietavý postoj k jednej slovenskej parlamentnej strane, ktorá zasa deklaruje svoj odmietavý postoj k parlamentnému systému. Áno, je jasné, že chlapcom s vyholenými hlavami v zelených tričkách sa text určite páčiť nebude. Ale text mal drajv a pointa bola pomerne nečakaná, pôsobiaca ako úder bejzbalovou pálkou priamo na temeno tvojej hlavy. Dystopia made in Slovakia.

Vulgarizmy v dialógoch, dialógy samotné, konanie postáv, irónia, cinizmus a čierny humor nevyznievajú vôbec umelo a samoúčelne. Naopak, až priveľmi realisticky, aj keď s riadnou dávkou nadsádzky…

povídka: Jerryho duša - Novosád, Norbert
vyšla v: Fantázia 2017
yerry | * | před 44 dny

Tu som asi moc dobre nepochopil, čo chcel autor týmto textom povedať. Duša v plechovom výtvore?

povídka: Muž, ktorý vymyslel farbu - Petro, Martin
vyšla v: Fantázia 2017
yerry | **** | před 44 dny

Originálny námet o odtieni farby, ktorá uvoľňuje endorfíny. Nechýba ani akčná zložka príbehu a sympaticky cinické postavy. Poviedka sa veľmi dobre čítala…

povídka: Anička Dušička - Horniaková, Radka
vyšla v: Fantázia 2017
yerry | * | před 44 dny

Čo tie autorky majú s tými vodníkmi? Toto je už tretia zamokrená poviedka v tomto ročníku Fantázie. Štylisticky to docela ušlo, ale logika a podanie príbehu viazli ako fras. Ako rozprávka to bolo uchádzajúce, ako fantasy slabé … a vodníkov nemusím. Dúfam, že tu po upíroch a vlkodlakoch nenastáva nejaká nová vlna vodníckych romancí. Dievčence dávajte si teda pozor od koho dostávate pusu a bacha na pozlátkom zdobené brezy…

povídka: Moja krv - Gajdošík, Peter
vyšla v: Fantázia 2017
yerry | ** | před 44 dny

Aj napriek tomu, že forma a osoby v poviedke mi veľmi nesedeli, autor dokázal gradovať dej do pomerne strhujúceho záveru. Korením textu sú predovšetkým irónia a čierny humor. Komáre, larvy a hmyzia háveď môžu byť dosť nechutné, presne ako v tomto príbehu o dôchodcovi. Poviedka bola docela krátka a snáď aj preto čiastočne nedotiahnutá…

Priemerná fantasy s hororovým prvkom bez zásadných zádrhelov avšak nič nové pod slnkom resp. mesiacom. Námet mi pripomína príbehy o Skinwalkeroch amerických indiánov. Autor sa očividne v USA nejakú dobu zdržiaval…

povídka: Noc salamandra - Swanwick, Michael
vyšla v: XB-1 2017/08
quinnet | *** | před 44 dny

Piaty príbeh z cyklu Mongolský čarodejník. Ritter vyšetruje záhadnú smrť slávneho maršála, ktorý mal viesť následujúci boj proti nepriateľovi. Oproti predchádzajúcim dielom ničím nevyčnievajúce dielko. Poteší rýchlosť predstavenia postáv a promptné vyriešenie prípadu. Swanwicka mám rád a je vidno, že oproti jeho slávnejším poviedkam ide len na pol plynu.

kniha: Odvrácená strana světa - Bronec, Michael
Svarec | **** | před 45 dny

Standardní Žoldnéři, na nejlepší ročníky to sice těsně nemá (přecijen jim chybí nějaká povídka, která by mě bez výhrad zcela strhla), ale k těm horším to má také daleko. Narozdíl od předchozího ročníku je tady občas poznat, že je to „jen“ soutěžní sborník, některé povídky na mě působily lehce nevypsaně, občas mi přišlo, že mají autoři strach naplno využít potenciál svého napadu a zbytečně se drží při zemi. U jiných povídek mi zase přišel nezvládnutý konec. Nicméně žádná z povídek není vysloveně špatná, všechny jsou napsané kvalitně a zábavně, přecijen Žoldéři jsou renomovaná soutěž a vyslovený šlendrián se na příčky vítězů nedostane. Celkově solidní sborník.

Zpočátku zmatené, nemám rád, když autor o něčem píše a některé věci vůbec nevysvětluje s tím, že mají čtenářovi dojít až později. Ale jinak povedené postapo, sice nic, co bychom už neviděli, ale v rozsahu krátké novely ok.

povídka: Smím prosit? - Weber, David
vyšla v: Ukuti v ohni
Nelson | ****1/2 | před 45 dny

Jednoznačně nejlepší povídka antologie Ukuti v ohni. Povídka ze začátku kariéry Honor Harringtonové. Jako velitel torpédoborce Jestřábí křídlo je pověřena misí ve Slezsku. Slezko je prolezlé korupcí a obchodem s jakýmkoliv nelegálním zbožím. A jednou položkou tohoto nekonečného seznamu je obchod s genetickými otroky. Honor se utká s piráty i otrokáři z Mesy a jediným spojencem ji bude Audubonská tančírna, organizace, která je všude považována za teroristickou. A Honor se bude muset rozhodnout mezi tím, co má udělat a jaké případné následky to bude mít na její další kariéru.

povídka: Válečný akt - Zahn, Timothy
vyšla v: Ukuti v ohni
Nelson | *** | před 45 dny

Navazuje na povídku Jednou ranou (http://www.legie.info/povidka/17404/zakladni-info#zalozky). ale stejně jako předešlá povídka je horší než její předchůdce. Opět se potkáváme s tajemným Charlesem, Andermany, Havenem a okrajově i s Honor Harringtonovou. Je to zase dost nepravděpodobná historka, která by Charlesovi mohla vyjít jen s absolutním štěstím. Vypadá to, že se s Charlesem ještě setkáme, tak příště to snad bude lepší.

povídka: Bezcitní - Lindskold, Jane M.
vyšla v: Ukuti v ohni
Nelson | *** | před 45 dny

Tato povídka navazuje na povídku Země zaslíbená (http://www.legie.info/povidka/17403-zeme-zaslibena). Děj se přenesl z Masady na Mantichoru, ale bohužel kvalitou šla hodně dolů. Sledujeme jakýsi pofidérní pokus o diskreditaci prince Michaela, ale celá akce působí hodně nevěrohodně a až neskutečně.

kniha: Ukuti v ohni - Weber, David
Nelson | ***1/2 | před 45 dny

Nijak zvláštní antologie ze světa Honor Harringtonové. Za zmínku a vlastně i za důvod k přečtení stojí pouze povídka Smím prosit. Mimo povídek je zde i „technická stať“ Úvod do konstrukce pancéřování moderních hvězdoletů, kterou oceňuji jako doklad vypracovanosti tohoto světa, ale měl jsem docela problém ji přečíst, je sepsána jako skutečná technická příručka a těm já moc neholduji.

klasická campbellovská SF v moderním hávu. na svou dobu supernové a objevné poznatky smíchané v jeden příběh. co se týče naučnosti, brin se opravdu snaží čtenáři ukázat, kam tehdejší biologii došla a kam směřuje, a vybral opravdu zajímavé věci (vliv retrovirů na genom, ovlivnění mysli i těla parazity). co se týče příběhu, ten má dvojitou gradaci, není sice nijak originální, ale docela umně spletený. obsahuje i pár zajímavých myšlenek, dávající jí slušný přesah. inu ty dávné doby, kdy hard sci-fi, byť spíše bio než techno, ještě žila.

1234567891011poslední (621)24803 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu