RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1234567891011poslední (605)24197 příspěvků celkem

Asi fakt nebudu kládomilec. Tohle bylo slabé. Strašně rozvleklé, od půlky bylo naprosto jasné, kam to povede, jen nebylo jasné, kdo přesně bude S2. Podivně psané, nelogické jednání postav (prohlížení dalekohledem, proč Rus nevolal, když šel k bunkru, hlavní hrdina ani ostatní naprosto neřeší ohrožení, neplánují, prostě jen jednají a povídka popisuje, co se děje, ale ne vnitřní stav hrdinů) jakoby šlo o popis snu nebo deliria. Asi záměr, ale na mě to nefunguje. Nápad opět super, ale to, jak je vpleten do slov a vět, se mi nelíbí.

PKD nemám nijak moc načteného a asi se na tom nebude moc měnit, přestože mám v knihovně bezmála kompletní vydání jeho prací. Proč? Učebnicový příklad je tato povídka. Výborný nápad, který je ovšem podaný pro mne nepřitažlivým způsobem. Až Spielberg z toho dokázal vytřískat jak myšlenku, tak stravitelnou show.
Co tady tedy máme? Příběh dobrý. Fajn. Povídka odsýpá. Pořád fajn. Budoucnost, do které nás zavádí, je znepokojivá a morálnost PreCrimu (v povídce se tuším jmenuje jinak) je hodně za hranou. Ještě pořád fajn. Ale dál to jde dole vodou. Literárně je to na hraně braku. Postavy jak z plechu (záměr?). Chaotické přímě řeči a časté použití mnou nenáviděného vysvětlování pomocí přímé řeči. Hrůza. Řekl bych, že ani autor si nebyl jistý, co vlastně těmi podružnými zprávami dokázal a co to pro zápletku znamená. Vysvětlení je vachrlaté jak židle z Jisku. Steven to ve filmu zvládl mnohem lépe a úderněji. Také překlad mi na několika místech přišel nejistý, ale to už není vina PKD. Líbil se mi nejspíše záměrně otevřený konec (kdo zločin nakonec spáchal není explicitně řečeno), který staví trochu na hlavu vše, co v povídce je. Za něj a z úcty ke skvělé imaginaci autora dávám slušné hodnocení. Kdyby se ale PKD staral jen o nápady a psal za něj třeba José Silvera, bych byl spokojenější.

kniha: Slyším tě všude - Willis, Connie
idle | ****1/2 | před 41 dny

Jo, Connie Willis se zase jednou povedlo napsat něco, co mě bavilo číst. O dojmech jsem se podrobně rozepsala v recenzi, tady jenom shrnu, že je to příběh o komunikaci a dialogy jsou taky to, co mě na ní nejvíc bavilo. A kdyby byly všechny romance psané s takovouhle lehkostí, tak jich klidně čtu víc.

V recenzi jsem nezmínila povídku Zázrak, protože se mi zdá, že ji moc lidí nezná, ale je střižena z velmi podobného materiálu.

kniha: Poutníci po hvězdách - McIntyre, Vonda N.
idle | *** | před 41 dny

Knihu jsem si koupila v rámci nějakého e-knižního balíčku, ani už nevím přesně kterého. Rozečetla jsem ji s nevelkými očekáváními a ta nezklamala, zůstala někde v průměru. Jde o příběh obrovské lodi, která se chystá využít jedinečné kosmické příležitosti a vyrazit do vzdálených končin Galaxie, z politických důvodů má stále méně lidí i zásob, než by potřebovala, a navíc hrozí, že projekt bude zrušen úplně. Bohužel jde o první díl čtyřdílné série, takže jednak působí jako jeden dlouhý úvod a druhak je vcelku jasné, jak to dopadne, jinak by nebylo o čem dál psát. Za plus považuju rozmanité postavy, některé s hodně zajímavým původem (scény z moře mě bavily). Škoda jenom, že to, co se řeší na kosmické lodi, mě až tolik nezaujalo. Přestože jsem při čtení nijak netrpěla, po dalších dílech se asi dívat nebudu.

Peklo na kolečkách a bez řídítek. Primitivní vypravěčský styl na středoškolské úrovni, naprosto nečitelná zápletka (až mám pocit, že se ani o zápletce mluvit nedá), nulová literární invence a totální černobílost postav, zvířat i předmětů. Navíc akce stylu z nouze ctnost, špatné bodré vtípky a slovní zásoba založená na slovech jako vole, debile či sráči celkový stav věci nijak zásadně nevylepšují. Jako jo, uznávám, že dost pravděpodobně by takhle nějak dopadl můj vlastní román, kdybych jej v mládí sesmolil. Hraní Dračího doupěte a kreativní kompozice Vládců strachu v člověku snadno vyvolá dojem, že je literárně nepřemožitelný. Naneštěstí dojmy nejsou realita.
Ovšem duo Jan Vorlíček a Vladimír Dostál-Král se čtenářského vkusu nezalekli a s nonšalancí kamikadze se pustili do spektakulárního dobrodružství. Pročež podobně jako pejsek s kočičkou sesmolili všechny nápady, které je kdy oslovily, a uvařili z nich pochutinu, jíž ocení pravděpodobně jen milovníci skutečných obskurdit. No, proč ne.

povídka: Gernsbackovo kontinuum - Gibson, William
vyšla v: Vypálit Chrom; Zrcadlovky
lamahe | *** | před 42 dny

Veľmi príjemná náladovka, ktorá mi, napriek všeobecnému konsenzu, nepríde ako cyberpunk. Fantaskný príbeh o prelínaní realít, resp. reality s predstavou, ma zaujal hlavne tým, ako rýchlo ma vtiahol do hlavnej postavy fotografa. Bez toho, aby bol prílilš vtieravý, či „polopatistický“. Popisy architektonických, resp. dizajnérskych kúskov „snovej Ameriky“, sú samo o sebe majstrovským kúskom. Na náladovku udeľujem subjektívne veľmi vysoké hodnotenie.

Gibson to so svojím útokom na vtedajšiu podobu SF myslel evidentne vážne. Johnny Mnemonic, aj keď už „neodpáli dekel“, má stále skvelú atmosféru a propriety, ktoré autor použil, sú stále dobrou šupou do ksichtu (aj keď, boxerskou terminológiou, je to teda skôr „front jab“, ako úplné KO). Cyberpunk vtedy ešte nemal svoje meno, ale táto poviedka už bola jeho neprehliadnuteľným poslom. Delfín Jones je nezabudnuteľnou vedľajšou postavou, tak ako je „zabijácky parket“ v hniezde Prim-Tekov nezabudnuteľným miestom. Mám chuť si pozrieť film.

kniha: Ďáblova obrazárna - Medek, Leonard
SONP | **** | před 42 dny

Jestli něco Leonard Medek umí, je to atmosféra. Člověk by řekl nejenom, že navštívil venezuelská kasina pro cizince, kolumbijská sídla gangsterů, vykřičenou čtvrť v New Orleans a další místa, ale že má dokonce ve sklepě schovaný stroj času a že tuto turistiku vskutku vykonal kolem roku 1916. Málokomu lze ducha starých zašlých a přitom zlatých časů věřit tak jako jemu. K tomu přidejte hrst rodokapsových příběhů, starosvětský pravopis a dostanete další díl Dobrodruha. Čtení to bylo skvělé, jedním dechem jsem slupl zejména caracaský Smrtný slunce svit, krátkou rotterdamskou epizodu Krajina s ruinou a nejvíce snad detektivní putování francouzským venkovem v Mlze nad kanálem. Jak tomu sice v povídkových knihách bývá, jiné kusy mne zas až tak na srdce nevzaly, zejména ta akční závěrečná, ale to už je osud…

kniha: Atlantský gen - Riddle, A. G.
Madam Brbla | *** | před 42 dny

Zahlédnout tento román v knihkupectví, zaujala by mě obálka, název by můj zájem zchladil a anotace by mě spolehlivě vyslala zkoumat jiné tituly. Historky o Atlantidě ani pátrání po kořenech lidstva mě příliš neberou. Ovšem vypůjčené knize se na stránky klidně podívám, maximálně promrhám trochu času, než to bez výčitek odložím nedočtené. Což není případ „Atlantského genu“, přesněji – mrhala jsem časem až do konce.
A.G. Riddle stvořil překvapivě čtivou prkotinu, pardon, prvotinu. Je to jako scénář amerického akčního filmu, ve kterém silný a čestný hlavní hrdina/superman bojuje proti superzlovolné organizaci pod vedením superpadoucha, přitom pomůže z nesnází krásné superženě (vnadné vědkyni/lékařce) a s její pomocí zachraňuje unesené superděti plus celý svět, ne-li vesmír. Do toho rachotí střelba početných komparzistů určených kulkám klaďasů, meditují mírumilovní mniši, objeví se nefalšovaní nacisté a kdesi u ledu číhají ufouni. Jsem docela zvědavá, kdo bude tenhle cirkus natáčet a s jakým rozpočtem – jestli to bude hollywoodský spektákl se slavnými jmény, dechberoucími efekty a rozpočtem středně velkého afrického státu, nebo céčkový guilty pleasure (v hlavní roli s Casperem van Dienem a neznámou ochotnicí s hlubokým výhledem na silikonové dudy, co se do „bondgirl“ zdatně prokouřila).
No vážně, je to blbost plná divokých konspirací, prapodivného jednání na základě ničím nepodložených domněnek, nepravděpodobných událostí, logických přehmatů a bohů ze stroje, ale dobře se to četlo, svižně, mozek si odpočinul. V závěru už autor krávovinami vůbec nešetřil, takže jsem si zase jednou procvičila krk při vrtění hlavou a přestala se snažit chápat kdo, co, kdy, kde, s kým, proč a jak (nehledě na vrcholně debilní scénu, kdy má superhrdinka varovat superhrdinu před nebezpečím, místo toho však podlehne jeho mužnosti a příležitost promrd… ehm, k hovoru se nedostanou). Finále se blížilo cimrmanovskému „Vichru z hor“: „Nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn a maminka je babička z otcovy strany.“ Přes veškerou nejapnost a výhrady – jestli se mi naskytne příležitost vypůjčit si pokračování, možná neodolám.
Zdejších 62% vnímám jako přiměřené hodnocení.
P.S.: Snad už nikdy neuvidím, neuslyším ani nebudu číst pojednání o událostech minulých v budoucím čase. Věta „fakta jsou následující – před sedmdesáti tisíci lety dojde k erupci supervulkánu Toba“ mi přivodila v oku ošklivý tik. Co je sakra špatného na minulém čase?

kniha: XB-1 2015/09 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 43 dny

Budem sa už asi opakovať ale toto číslo hodnotovo ničím nevyčnieva nad tie predchádzajúce. Publicistika štandardne boduje, zato žiadna poviedka ma tu mimoriadne nezaujala. Áno Resnickových Sedm vzorků z Olduvaiské rokle bol veľmi dobrý text, ale až na tie africké kulisy nič mimoriadne. Paradoxne najviac mi utkvela v pamäti riadna vypaľovačka od Pavla Urbana: Rekrut . Nebol to síce žiadny Krátky proces Screwdriverom medzi rebrá, ani namotávačka typu Kolowrat, ale drajv to malo…

povídka: Rekrut - Urban, Pavel
vyšla v: XB-1 2015/09
yerry | *** | před 43 dny

Nemôžem si pomôcť, po všetkých tých dlhých poviedkach v tomto čísle časopisu, táto shortstory na mňa pôsobila ako príjemné osvieženie. Čo veta, to akcia… Autor sa neserie, nerieši nejaký vnútorný svet postáv. Ak tu aj niečo rieši, robí to jediným spôsobom, paľbou zbraní. Je to logické. Jedná sa o čistokrvnú military scifi, alebo žeby o jej paródiu?

Na dvoch stranách časopisu, z ktorých ešte pol strany zaberá ilustrácia sa odohraje toho naozaj dosť. Od naverbovania, cez plienenie a ničenie po červých emzákov. Chýbajú už len komunisti alebo aspoň nejaká po zuby ozbrojená obdoba ANTIFA ako náprotivok blonďatých árijcov s modrými očami z habitatu TEXAS.

Autor možno aj nechtiac alebo iba tak mimoveľne predsa len do svojho textu zabudoval aj určitý sociálny rozmer a tým je okolnosť, prečo vlastne tí rekrúti idú do toho boja, zostáva im niečo iné? Inak taký Heinlein alebo Weber by sa mali od tohoto autora čo učiť. Čo? Aký výcvik? Mozgové implantáty, pár kíl syntetických svalov a GO! A čo sa týka Webera, verím, že autor by dokázal komplet jeho ságu o HH skondenzovať do nejakých šiestich strán tohoto časopisu.

Záverom, poviedka mala drajv, šťavu a napodiv sa mi aj páčila ;)

povídka: Běžec - Šenk, David
vyšla v: XB-1 2015/09
yerry | *** | před 43 dny

Štandardný autorov text o cestovaní vesmírom, v ktorom podstatnú úlohu zohraje časový faktor. Nechýba tomu ani dobrá pointa…

povídka: Dvanáctá strážkyně - Dvořáčková, Jana
vyšla v: XB-1 2015/09
yerry | *** | před 43 dny

Poviedka o vesmírnej križovatke zčasti riadenej človekom, ktorý je do systému doslova integrovaný a ktorý je na tento účel vopred (ne)dobrovolne vyberaný mi pripomenula inú poviedku z pera Ursuly Le Guinovej pod názvom: Tí, čo odchádzajú z Omelas . V nej je tiež šťastie veľkého množstva ľudí vykúpené utrpením jedného človeka.

Zčasti súhlasím s quinnetom, ktorý poukazuje vo svojom komentári na chaotičnosť v druhej polovici príbehu. Skôr by som povedal že sa jedná o prekombinovanosť a zneprehľadnenie, čo na mňa pôsobilo trochu rušivo. Možno by poviedke prospelo jej čiastočné skrátenie, ale to je len môj subjektívny pocit. Inak sa poviedka čítala dobre, Nič viac a nič menej…

povídka: Manuru - Hrdlička, Lukáš
vyšla v: XB-1 2015/09
yerry | *** | před 43 dny

Vesmírna stanica, červi, telepatia, kanibalizmus a kopec akcie… to sú ingrediencie, z ktorých autor namiešal pulpovú pomerne čítavú, mierne naivnú, miestami trochu nelogickú ale napokon dobrú noveletu, pri ktorej nemusíš veľmi namáhať svoje mozgové závity…

Resnick v tejto svojej poviedke síce neprináša nič nové ani objavné. Odieva ju však do afrického kabáta, čím získava buket exotičnosti. Ľudstvo je skrátka ako kyselina, ktorá rozožerie všetko navôkol a zdánlivo napokon aj samo seba. Jeho životaschopnosť je závratná a expanzia veľmi nebezpečná pre ostatné rasy. V tejto poviedke je podrobené skúmaniu pomocou siedmich predmetov, siedmich príbehov z oblasti Olduvaiskej rokliny, príslušníkmi rôznych rás, ktoré sú čriepkami počnúc jeho úsvitom a končiac zdánlivým zánikom…

Čítalo sa to veľmi dobre…

povídka: Mysl je místem sama pro sebe - Vaughn, Carrie
vyšla v: XB-1 2017/07
quinnet | ***1/2 | před 43 dny

Zvláštna poviedka, ktorej názov ju dosť dobre vystihuje. Jedinci so špeciálnym nadaním sa môžu stať navigátormi na medzihviezdnych kozmických lodiach so skokovými motormi. Je tu ale isté riziko, že si to vyberie daň na fungovaní ich mozgu. Príbeh je podaný z pohľadu takto postihnutej osoby, takže čitateľ nevie až do poslednej stánky, aká je skutočnosť. Navyše je tu starý známy faktor výpadku pamäte. Autorka celkom sugestívne zobrazila stav mysle hlavného hrdinu a navyše to napriek námetu nenudilo. Vydarená poviedka.

kniha: Bivoj - Červenák, Juraj
Strýček Biolit | ***** | před 44 dny

No, jak začít? Každého samozřejmě zajímají nesporné a neoddiskutovatelné praktické kvality knihy, proto začnu asi těmi. Tak za prvné, pokud by na vás při četbě vyběhl šílenec s mečem/sekerou (o nějakém nožíčku nemluvě), je velká pravděpodobnost, že masivním Bivojem (či spíše Biblojem?) první úder vykryjete. Co se palných zbraní týče, malé kalibry si ani neškrtnou, větší by šanci mít mohly, pokud by střílel Old Shatterhad a trefoval se do jednoho místa. Vypadne-li vám ze zdi domu cihla, není problém nahradit Bivojem. Štve vás večně štěkající sousedův pes? Pošlete mu z okna Bivoje a do rána máte pokoj. Bivoj v této úpravě je zkrátka a dobře masivní a velice dobře provedený vázaný špalek, ne nějaké šidítko. Ale tak je to asi logické, masivní hrdina, masivní kniha. Co se týče samotného textu, jedním slovem: Paráda! Jako kdyby R. E. Howard přestal psát o Piktech, pralesích, pirátech a pustil se do mýtů naší domoviny. K tomu je nutno připočíst spoustu naturalisticky popsaných usekaných hlav, tekoucích vnitřností (jo, hrdinové se skutečně neostýchají), starých božstev, zrzavých leseb, lidských obětí, temných hvozdů a všeobjímající mystické atmosféry z počátku věků. Holt slovanská fantasy přesně podle mého gusta. Jasně, někdo může namítat, že je to celé strašně jednoduché, že už při prvním setkání s postavou čtenář přesně ví, odkud vítr fouká, jenže v tom je právě největší síla textu – nehraje si na nic, čím není. Pokud hledáte zcela jednoduchou, avšak vysoce kvalitní!, knihu s pěknou atmosférou a partou silných hrdinů (a skutečně zlých padouchů), u níž si chcete odpočinout, s Bivojem chybu rozhodně neuděláte.

kniha: Nylonový anděl - de Pierres, Marianne
trudoš | **1/2 | před 45 dny

Nejvýraznější slabinou Nylonového anděla je absence zápletky. Je tu sice spousta na sebe navazujících sekvencí, naneštěstí organizovaný chaos má za následek, že už v polovině románu netušíte, kudy že to teče řeka. Přitom začátek je křišťálově jasný, hrdinka chce jen zabít svého násilnického šéfa. Fajn, nemám problém, kdyby se toho Marianne de Pierres dokázala držet. Jenže místo jednoduchého ric pic mrtvola se hlavní postava nepřímo zamotává do chudinské revolty, tahanic mezi zločineckými gangy a kupodivu i nechtěného svatořečení. No a když si k tomu připočtete její nevyrovnanou charakteristiku, je o nudu postaráno. Drsňačka Parrish Plessis totiž buď hořekuje nad tím, jak je ošklivá, přitom ji chce do postele každej, nebo se jako ostřílený bodyguard ověšuje všemi možnými zbraněmi, aby pak měla deprese ze všech mrtvol, co vyrobí. Realita jak vyšitá.
Závěr pak něco uzavře, něco si nechá na příště a o něčem se raději ani nezmiňuje. Pročež nechuť k otevření dalšího dílu je poměrně výrazná.

série: Kde lišky dávají dobrou noc
Gaarq | ***** | před 45 dny

úžasná epická fantastika z pera domácího autora (a jak je to v tomto prostoru běžné s pestrým etnickým i náboženským pozadím). rozsahem i obsahem je to v české fantastické literatuře unikátní dílo (ano, říkám to s plným vědomím a znalostí toho, že je tu novotného valhala a vilmino mycelium). autor dokázal v jednom díle uměřeně sloučit aspekty, které bychom snad ani nečekali – epický román s desítkami různých linií, pospřekládaných v různých alternativních historiích, absurdní a bláznivý humor s vážnými tématy ať už o jedinci, společenstvu či člověčenstvu vůbec. autor umí napsat životné postavy, které skutečně poznáte ne jen podle jména, ale i podle toho jak jednají, jak reagují (to je docela problém v české fantastice), nepodléhá vkusu čtenáře (další až příliš častá nectnost nejen české fantastiky) a přesto je aktuální, až to bolí. asi jsem se zamiloval :D a v neposlední řadě, žádné zatracené (nudné, triviální a nenápadité) figurální ilustrace na obálce české fantastiky této doby! celkem okázalý nezájem (krom senzacechtivého odhalení, že cigan je pseudonymem) jak od čtenářů žánrové literatury, tak i zvnějšku snad cosi vypovídá o absenci odvahy či ochoty jít „jinam“, a to i v okamžiku, kdy se různí mejnstrýmoví místní autoři sami pokoušejí o fantastiku (i když by se asi pokřižovali, kdy tak někdo jejich díla označil, a navíc jim to stejně moc nejde). cigan se za to nestydí a dobře nám tak.

na závěr si dovolím kacířské srovnání cigana s eriksonem. oba dva jsou příklady spisovatelů epické fantastiky (oba dva sekali svá díla disciplinovaně jak baťa cvičky, i když erikson to vzal opravdu zeširoka), oba dva pocházejí z inťošského prostředí a umí své zázemí tvůrčím způsobem využít – jeden v tvorbě univerza, v němž sice sem tam díky rozsahu něco skřípe, ale jinak je velmi podrobně propracované. cigan zase dokázal zpracovat nejednu alternativní historii s překvapující přesností a uvěřitelností (má to vnitřní logiku, i když i tu je třeba sem tam připozavřít očko) navzdory úplně šíleným předpokladům. oba dokáží psát úžasné postavy, živé, žádné kartonové panáky, oba dokáží splétat mnoho a mnoho nití osudu jako zdatné norny. oba také dokázali napsat příběhy, kde jsem cítil, že chci s tím proudem plout a to i v době, kdy mě většina literatury nudí, protože je předvídatelná jako počasí na měsíci. cigan více, erikson méně, dokázali do své tvorby vnést to nejlepší z postmoderní prózy a dokázali se vyvarovat póz, které ji jinak sráží až vlastně k tomu, co se snaží popírat – klasickou prózu s lineárním dějem a plochým světem. u cigana mě navíc fascinuje, že v tak vysokém věku má takový tvůrčí potenciál (když si v tom věku nebudu slintat na pýžo, budu to považovat za úspěch).

kniha: Outsider - Cigan, Chaim
Gaarq | ***** | před 45 dny

je to jízda až do samého konce. autorovi rozhodně neubývají nápady a ač to vypadá, že není čím, dokáže pořád překvapovat. chytře stavěný příběh má opět výraznou příchuť židovství a k tomu nádavkem i něco z blízkovýchodního salátu. děj se odehrává převážně v izraeli a za velmi zajímavých okolností (mesiáš, arabové a aliance). konfrontace představ nejstaršího abrahámovského náboženství o konci historie s dnešní realitou přináší spoustu zajímavého materiálu k přemýšlení. hlavní hrdina se prosmýká dějem víceméně proti své vůli, ale stopu zanechává znatelnou. jenže, lidská sláva, že.

všechny ty příběhové linky, které vznikly během vyprávění se daří ciganovi držet pod kontrolou a výsledek má sice daleko k „a žili spolu šťastně až do smrti“, ale vedou k jasnému finále, které, jak už bychom asi měli čekat, je neočekávané ;) tenhle díl jsem zhltl za 14 dní, což je pro mě při tomto rozsahu rychlost rovnající se trysku. stálo to za to.

povídka: Paprika - Sanford, Jason
vyšla v: XB-1 2015/09
yerry | *** | před 45 dny

Môže technológia plakať? Tieto nanopunkové vypaľovačky kde okamihy trvajú eóny vekov mi akosi nesedia. Nanotechnológia, umelá inteligencia, súmrak ľudstva, literárna forma, potiaľto je to v poriadku. Ale ako už louza vo svojom komentári píše, je to trochu logicky nedotiahnuté a fantasmagorické. Ako keby sa autor chcel viesť na postmodernistickej vlne ale nesedí mu to, robí to prostriedkami tradičnými a vypomáha si bohmi zo stroja, pôsobí to dosť nepatrične.

kniha: Nuly - Wendig, Chuck
snop | **1/2 | před 45 dny

Hm, v anotaci inzerovany humor jsem tam tedy nenasel. Jinak dost nevyrovnana kniha. Zacatek takovy rozpacity, konec akcni utekova road movie. Spousta nedoresenych a nedorecenych veci, treba jak vlastne hrdinove Tyfonu na zacatku pomohli. Sami hrdinove neprilis sympaticti, pretrhavani deje zmatene… Neoslovilo.

kniha: Atlantida - Donegan, Greg
trudoš | ***1/2 | před 45 dny

Bermudský trojúhelník, Ďáblovo moře, Kambodža – všechna tato místa spojuje tajemství. Za podivných okolností zde mizí letadla, lodě, ponorky i lidé. Záhada, kterou ani moderní věda není schopná rozumně vysvětlit. A aby toho nebylo málo, teď skrze tyto lokality útočí na lidstvo technologicky vyspělý nepřítel, který už jednou uvedl Zem v chaos. Tehdy padla Atlantida. Teď začíná nemilosrdný zápas o planetu znovu…
Svižný akční příběh, který má spád od první do poslední strany, což je sice otřepaná fráze, nic ale tuhle knihu nevystihuje lépe. Vypravěč utahuje šrouby napětí na maximum a nedá čtenáři ani na okamžik vydechnout, s čímž však přichází i největší nešvar celého románu – jde totiž o úvodní svazek šestidílné série, takže pro rozřešení VŠECH tajemství musíte obratem investovat do pokračování. Protože odpovědí či řešení se zde nedočkáte ani náznakem. Jinak ovšem slušný vojenský thriller o boji s mimozemským nepřítelem, ačkoli dle mě nic, co by překračovalo hranice pulpové literatury.

Jedno z nejlepších čísel magazínu je prošpikováno skvělými povídkami, o kterých se podrobněji rozepisuji přímo v nich. Pokud ještě Magazín neznáte a chcete jej poznat, toto číslo, které bylo svého času i v Levných knihách za nějakých 19 Kč, nechť vám slouží jako odrazový můstek. Nemá totiž slabšího místa. I ty „horší“ povídky jsou pouze odpočívadly po nebo před těžkotonážními kousky, které vás převálcují jako Olžin náklaďák (Grant, Varley, Watson, Eisenstein, Benford, Resnick).

Ladynku to děsí, a myslím, že uhodila hřebíček na hlavičku. Tato povídka je do jisté míry horor. Ale nenechte se odradit estrogenovým nepochopením a za zvuku hyeního chechotu se ponořte do utopie Kikujů, co rozhodně nechtějí být Keňany, mimo jiné i protože se bojí, že by je jejich mundumugu proklel.
Resnick vymyslel perfektní svět s jasnými pravidly, do kterého čtenáře hladce uvedl a na tomto plátně skvěle vykreslil (bez podkuřování té či oné straně!) dilema střetu a ovlivňování civilizací. Titulní povídku Kirinyaga později rozvinul do celého povídkového cyklu, který se mi velmi líbil, obzvláště slzopudná Protože i já se dotkla nebe. Top class fantastické povídky.

povídka: Takto věci fungují - Goulart, Ron
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/03
Lucc | *** | před 46 dny

Bomba a Rozmanité náboženské zážitky byly asi o chlup lepší, ale námezdní spisovatel a nechtěný revolucionář José Silvera se stále drží svého kréda – inkasuj svůj honorář stůj co stůj a s vnadnými ženami se miliskuj – takže je to pořád celkem zábava. Škoda ještě plytčí zápletky (navíc podobné jako v RNZ) než obvykle a opět zbrklého ukončení v podobě boha ze stroje.

povídka: Valhala - Benford, Gregory Albert
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/03
Lucc | ****1/2 | před 46 dny

Další z mnoha časovek beroucí si na paškál 3. říši a Dolfiho, tentokrát i s Evkou ve chvílích jejich posledních chvil. Za cíl si klade totéž co geniální Slesarův Vzestup a pád čtvrté říše, ale tady na to jdou hoši pomocí cestování v čase. Zásadní klad povídky je ten, že na konci se nelze zbavit tíživého pocitu, že Dolfi není v této konfrontaci ten zlý. V podstatě docela nepříjemné ovšem velmi kvalitní počtení.

Další výtečná povídka v tomto čísle. Klasická fantasy noveleta podaná jako příběh v příběhu v příběhu o pomstě a věcech s ní spojených. Možná i o odpuštění. Ženská hrdinka v tomto případě vůbec nevadí a emocemi je sice povídka nabitá, ale jsou popisovány snad až chlapsky chladně a s odstupem. Kvalita.

povídka: Recyklace odpadu - Watson, Ian
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/03
Lucc | ***** | před 46 dny

Tohle bude něco pro yerryho! Sociální a hlavně životní dekonstrukce až na dřeň. Nepříjemně napsaná povídka o tom, co vlastně jsme – hromada náhradních dílů na chvíli držících pohromadě a předstírajících život. Čistokrevná depka, kterou doporučuji přečíst všem váhajícím sebevrahům. Pokud nezafunguje zavolání na linku důvěry, Recyklace odpadu vám to pomůže skoncovat nastopro.
Ian Watson byl vždy můj oblíbenec a díky této povídce mu odpouštím některá jeho slabší díla.

povídka: Praktický vynález - Tushnet, Leonard
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/03
Lucc | ***1/2 | před 46 dny

V úvodníčku autor předznamenal vše podstatné, když zmínil Asimova. Tato povídka se nese v duchu některých jeho prací – vědecké poznatky jsou přenášeny do praxe a kolize s realitou jsou popisovány s nevtíravým humorem. Není to špatné, ale ani nic, na co byste si za měsíc vzpomněli. Pokud tedy nejste šťourové a nezačnete se pitvat v tom, proč by hologramy takto nefungovaly (nebo fungovaly?) a kolik kilotun vznikne při zmizení XY hologramových min­cí.

povídka: Malé změny - Petrey, Susan Candace
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/03
Lucc | *** | před 46 dny

Ačkoliv hlavní hrdina pije lidskou krev, zdráhám se Malým změnám přidělit tag horor. Přišlo mi to jako spíše taková historická črta o jedné nepříjemnosti zvláštního pijáka krve ruských (a přilehlých) stepí, ze které se vlastně dostal tak trochu náhodou a bez „zaškobrtnutí“ v podobě napětí nebo tak něco. Rozhovory s kobylou asi mají být vtipné. Snad jen ten závěrečný, který přisoudil povídce název, měl trochu jiskru, ale jinak nic moc. Celkem příjemná a naštěstí ne dlouhá vycpávka po dvou skvělých povídkách.

povídka: Uvnitř mísy - Varley, John Herbert
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1995/03
Lucc | ****1/2 | před 46 dny

Čistokrevná scifárna o soukromé výpravě za výbušnými drahokamy na Venuši od klasika žánru. Velmi čtivě napsaná a nepostrádající lidský rozměr a dokonce mystický přesah jako bonus jednu vydru. Věty odsýpají, technika i společnost budoucnosti cca 22. století je podána tak akorát, tohle byla radost číst.

Druhá návštěva v městečku Oxrun Station. Prvočtenáři, nebojte se, jde spíše o kulisy, pro samotný příběh není lokalita podstatná. První povídku jsem si i tak přečetl znovu a nakonec jsem neudělal chybu, protože jsem si mohl více vychutnat autorův styl pomalého „vaření mlhy“ vedoucí k završení v poslední větě. Ve Smečce se to podařilo, zde ne tak úplně. Dávám to za vinu spíše překladu. Poslední věta prostě neseděla. Obsahově ano, ale to, jak byla řečena, znělo prostě moc frackovsky. Tohle chtělo něco hluboce-gnómicky-archaického jako z řecké tragédie, které se koneckonců povídka právě koncem blíží. Ale i tak se mi povídka zažrala do hlavy. Aby ne. I já budu jako otec dvou (v povídce tří) dcer jednou vystaven nepříjemnostem ohledně jejich osamostatnění, nápadníkům, rozpuku jejich sexuality, která vůbec nemusí být v souladu s mými standardy. A o tom povídka je. O poutech a jejich lámání. Nebo pokusech o ně. Je poklidná, přesto znepokojivá. Je uvěřitelná, přesto má nádech něčeho, co se může odehrát jenom na plátně. Je to prostě zatraceně dobrý příběh a já jsem v hodnocení snad až příliš přísný.

kniha: Jak zacházet s nemrtvými - Lindqvist, John Ajvide
Lucc | ***1/2 | před 46 dny

Navnaděn trudošovým chvalozpěvem jsem po knize zapátral v naší maloměstské knihovně a hle, bylo světlo. Rozečetl jsem ji doma a dočítal na rodinné dovolené v Chorvatsku (spolu s některými Nezvalovými básněmi a jedním starým číslem Magazínu F&SF), čímž odpovídám i na otázku, kterou idle položila v Drbárně.
Mnohoslovný úvod mi měl pomoci se odrazit k samotné knize. Nezdařilo se. Stále nejsem o moc moudřejší v poznání, co na knize vlastně bylo špatného. Malý tlak na pilu? Když si vypůjčím termín z výtvarného umění, přirovnal bych ji ke krajince. Precizně provedené, ale vlastně únikové technice pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou jít hlouběji. Nebo nechci jít hlouběji já sám a autor mne tam nevede, protože ode mne očekává aktivní snahu? Nevím. Přidávám se tedy chtě nechtě k onomu kritizovanému hodnocení 60–80 %, které vlastně o ničem nevypovídá. Jek moc je kniha průměrná? Jak moc nadprůměrná?
Příběh je dobře vymyšlen a má potenciál, ale jako u mnoha jiných děl začíná a hlavně končí bez jasného ukotvení. Co se stalo s mrtvými i živými po konci knihy? Nevíme. Transcendentní závěr má být asi katarze a dál? Kde je ta nevděčná práce s hrdiny „potom“? Kde je ta hořká dohra? Odvinul se mi před očima kus filmu, kus plátna života několika postav, ale konec asi zapomněli ve střižně přilepit.
Autorské řemeslo je velmi slušné. Postavy, myšlenky, dialogy, situace, jsou podány s přehledem. Chyběla mi snad větší hloubka úvah, obzvláště tváří v tvář takové podivnosti jako jsou probuzení (milovaní) mrtví, ale proč by vlastně hrdinové něco takového měli podstupovat? Oni žijí jen své unavené životy a na hloubku v nich není příliš místa. Kniha mi prostě připadala až příliš banální v kontrastu s tématem, které volalo po tom jít až na dřeň.
Co mne vyloženě mrzí je neuzavření zajímavé náboženské, přesněji křesťanské linky. Když se budí mrtví, co to pro křesťany znamená? No přece… Zato vlažnost víry a síla nevíry a konformního života jako koule u nohy je v románu vykreslena přesvědčivě.
Jak zacházet s nemrtvými je promarněná šance. Není to rozhodně napínák, bát se v prvním plánu nebude snad ani mimino, v druhém plánu už román mrazení vyvolat může (ale mne ani nepolechtal). V tomto pro mne selhává. Nefunguje dokonale ani jako podobenství o posrané postmoderní společnosti, i když k tomu měl nakročeno. Nebýt slušného autorského řemesla a pár dobrých momentů, nestála by kniha ani za starou bačkoru. Pokud je vám 16 – 25, můžete a pravděpodobně budete knihu vidět jinak. Pro mne je to ale zklamání.

kniha: XB-1 2015/08 - kolektiv autorů
yerry | *** | před 47 dny

Opäť jedno priemerné číslo obsahujúce veľmi dobrú publistiku, výbornú dlhšiu poviedku od Kim Stanley Robinsona: Slepý geometr a veľmi dobrú multi-kulti pozitívnu poviedku tiež pomerne veľkého rozsahu Vesmíry, domov můj od mnou občas nedocenenej autorky Jany Rečkovej.

povídka: Vesmíry, domov můj - Rečková, Jana
vyšla v: XB-1 2015/08
yerry | **** | před 47 dny

Niektoré autorkine texty veľmi nemusím, čo však nie je prípad tejto poviedky. Text asi nieje tým pravým pre zástancov rasovej výlučnosti, keďže tu sa to kríži medzi druhmi jedna radosť. Na jednej strane sa to tu hemží rôznymi roztomilými postavičkami, na druhej strane nechýba ani riadna akcia, trochu síce pritiahnutá za vlasy ale majúca moje sympatie. Purizmom nasiaknutí rasistickí a militantní neokatolíci, reprezentujúci ľudí tu kopú za to, čo by sa dalo nazvať zápornou stránkou.

Text je pomerne dosť prispôsobený dnešnému oficiálnemu pohľadu a dalo by sa povedať multi-kulti pozitívny, napriek tomu sa mi páčil a vychutnal som si ho…

povídka: Život, smrt a plachty - Hokeš, Miroslav
vyšla v: XB-1 2015/08
yerry | brak | před 47 dny

Pôvodne som túto poviedku ani nechcel hodnotiť, keďže podobné skvosty považujem viac vhodné ako fan texty do lokálnych fanzinov pre fanúšikov online videohier vo vekovom rozmedzí 8 – 12 rokov aj s tými dialógmi v nej. Bohužiaľ má autor smolu, že sa poviedka nachádza v žánrovom časopise distribuovanom ako v Česku, tak aj na Slovensku ;)

povídka: Slepý geometr - Robinson, Kim Stanley
vyšla v: XB-1 2015/08
yerry | ***** | před 47 dny

Ak som dal autorovej poviedke Černé povětří takmer plný počet hviezd a považoval som ju za skvelú, tak príbeh o slepom geometrovi si plný počet naozaj zaslúži. Poviedka žánrovo spadajúca niekam medzi soft a hard scifi je jasnou ukážkou toho, ako sa dá tvrdá reč matematických významov skĺbiť s citlivou témou slepoty. Ako bonus sa v nej nachádza aj akčná zložka a trocha sexu. Zatiaľ čo tá akčná zložka vzhľadom na predchádzajúci text pôsobila na mňa trochu rušivo, ten sex naopak, bol opisovaný citlivo a veľmi patrične :)

Aj napriek mojim maličkým výhradám nemôžem inak a dávam všetky hviezdy…

povídka: Prameny Nilu - Davidson, Avram J. A.
vyšla v: XB-1 2015/08
yerry | *** | před 47 dny

Za žánrový text považujem síce niečo iné ako bolo to, o čom sa pojednávalo v tejto poviedke, ale dobre… Módne trendy sú z marketingového hľadiska asi dosť podstatná vec, čo však nič nemení na veci, že mne sú úplne ľahostajné a teda aj obsah poviedky bol pre mňa pomerne nezaujímavý. Príbeh sa mi tak scvrkol na slušný opis opilosti a náznak nenaplneného vzťahu…

Mám však dojem, že autorovi išlo pravdepodobne o čosi viac. V texte je zakódovaných pomerne dosť narážok a odkazov na iné literárne diela a udalosti zrejmé hlavne americkému čitateľovi staršieho veku. Musím sa priznať, že v tomto ohľade som dosť tápal…

kniha: Hrdinství pro začátečníky - Moore, John
trudoš | ***1/2 | před 48 dny

Pohádková fantasy plná nepohádkového humoru. A rozhodně nic pro děti a katolické kněze. Fakt je, že tahle parodie okouzlí i přes množství prvoplánových fórků hlavně celkově pohodovou atmosférou. Zároveň je tu pár skutečně skvělých etud, kde se smíchu ubránit prostě nelze, přestože jste třeba právě pohřbili oblíbeného křečka. John Moore popkulturní odkazy na žánrovou literaturu a filmy ani moc neskrývá, což je na jednu stranu fajn, na druhou se to rychle okouká. Nicméně mě příjemně překvapila zápletka, která, ač poměrně jednoduchá, je stejnou měrou nevšední. Hlavně ale není odbytá pro nutnost rozesmát, takže gradace funguje po celých dvě stě padesát stran. Jako zábavná oddechovka pro veselejší život tak obstojí kniha určitě, i když se přiznám, že do vkusu se mi netrefila úplně na sto procent. A to právě díky té přímočarosti, jež čtenáři nenechává příliš možností pro představivost. Takové to kopání do zadku, které je však prováděno se sympatickou nonšalantností ostříleného cirkusáka.

1234567891011poslední (605)24197 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu