Poslední přidané komentáře
vyšla v: Kaleidoskop; Kaleidoskop a jiné povídky
Lucc | ***1/2 | před 4967 dny
Tahle se Rayovi moc nepovedla. Je příliš předvídatelná a asi i o trochu delší, než by bylo záhodno. Je o jednom budoucím právním paradoxu a v náznacích se zde objevuje totalitní vláda, takže to má možná jistý vztah k jeho asi nejslavnějšímu dílu. Potěšilo mne lehce zvrhlé citování biblické Písně písní.
vyšla v: Ilustrovaný muž; Kaleidoskop; Kaleidoskop a jiné povídky
Lucc | ***** | před 4967 dny
Bradbury rozhodně není technooptimista a ani v této povídce se nezměnil. Marionety – dokonalí dvojnící – a jejich zneužití k řešení krize středního věku. Kdo ale koho nakonec zneužije, využije nebo podvede?
vyšla v: Kaleidoskop; Kaleidoskop a jiné povídky
Lucc | ****1/2 | před 4967 dny
Námět opravdu není originální, vyznění povídky očekávatelné, ale to, jak umí Ray psát, to je prostě mrazivá rozkoš číst. Hořící krb, sníh, Štedrý večer s přítelem spisovatelem a přesto osamění, které vyústí v jedno hloupé a dvousečné přání. No a pak…
Jako doplňující povídka k univerzu je to dobré, ovšem z pohledu knihy je to vyhazování peněz do chřtánu nenasytného vydavatele. Za vašich 249,– Kč dostanete dílko o rozsahu větší povídky s písmem téměr velikosti slabikáře a největšímy okraji co jsem za hodně dlouho dobu viděl (bez těchto v zájmu tiskárny a odporu k šetření papírem nezbytných úprav by byla samotná kniha možná i tenčí než její pevné desky). Být to o stovku levnější ani nemrknu, takto doporučuji navštívit nejbližší knihovnu.
Ta se kmi moc líbila, zařadila bych ji mezi naučné pohádky typu – Bajky barda Beedleho a Šípková růženka a tak podobně. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem ji číst několikrát po sobě – je taková roztomilá a půvabná. Ani se mu moc nedivím, že na ni sbalil svoji nynější manželku Annu:-). 98%
vyšla v: Za Zdí
Safirentwiluea | ** | před 4967 dny
Docela ušla… Taková střeštěná mix povídka, ale jako vtip docela dobrý… 38%
Taková trošku divná povídka, ne úplně dle mého stylu, ale dávala smysl a byla originální… 61%
Promyšlené a strhující, leč moc sae mi nelíbí konec – lituju hlavní hrdinky ALici May. Je zároveň dobré, že není nic moc vysvětlené (kdo byl Mistr a jeho kult, odkud a kam odjela vlakem Alice…), dodává to úpovídce víc napětí a je zahalená tajemstvím. 92%
Asi mě všichni ukamenují, ale já říkám: Malazská kniha padlých je špatná. Někde na netu jsem četl, že samotný Erikson říká, že čtenáři tuto sérii buď milují, nebo nenávidí. Já ji nenávidím. Ještě nikdy jsem nečetl fantasy napsanou tak sobecky a arogantně. Pan Erikson si píše své příběhy a zvysoka se*e na čtenáře. Čtenář tápe v temnotě, ničemu nerozumí, nic nedává smysl. Žije ve falešné naději, že to třeba časem pochopí, že se všechno vysvětlí. Nic takového bohužel nehrozí. Erikson má přehršel postav, přehršel dějových linií, píše velice komplikovaně a bez jakéhokoliv vysvětlování. Touto kombinací se snaží vyvolat dojem, jak je ta jeho série propracovaná a chytrá. Není. Eriksonův svět je přeplácaný – milion různých prastarých ras, tisícovky polobohů, strašně epické dějiny sěta, každá postava je v něčem (skoro) nejlepší na světe (a pokud není, tak brzo bude)… No představte si: normálně je tam týpek, který když bouchne kladivem do země, tak o pár kiláků dále vyroste celé nové pohoří. Nebo je tam takový nabušený kouzelník s velikým mečem, který žije na létajícím ostrově a umí se proměnit na draka. Hustý!! – kdyby mi bylo -náct let. Je to hrozně neuvěřitelné a nesmyslné. Nedoporučuji číst. Leda by jste se chtěli potrápit a znechutit.
Tohle mě moc nepotěšilo… Děj skvělý, zápletky úžasné, ale pořád tak nějak čekáte, že se z toho stane happyend a nějak se to vyvrbí… A ono furt ne a ne a nakonec to snad pro všechny mé oblíbené postavy dopadne nejblbějc, jak to jde. Nicméně nemusí všechno končit růžově. 96%
Tenhle díl se vyvíjí oproti následujícímu docela dobře a není třeba k němu něco dodávat… Čte se lehce a je hned na první pohled jasné, že je na pokračování. Jenom mi trochu vadil děj občas z cesty a příliš mnoho postav, ve kterých se nedá orientovat – usnadnila jsem si to deníčkem s poznámkami – a to je jediný minus, dobrá fantasy by se měla číst lehce bez rozptylujících okolností. 94%
Mercy se tentokrát zaplete se světem fae. Už název románu Železný polibek – v originále Iron Kissed – naznačuje, okolo koho se bude točit další Mercyino dobrodružství. Schopnost pracovat se železem, či se ho vůbec dotknout, je u fae vzácná a k těmto výjimečně obdařeným faeům patří i Mercedesin přítel Zee, který je obviněn z vraždy. Mercy ví, že Zee je nevinný, a tak i proti vůli fae pátrá po skutečném pachateli, aby příteli pomohla z vězení. Nehodlá se smířit s tím, že ze sebe Zee udělal obětního beránka, aby chránil fae. Mercy vedla přes deset let klidný život, poslední rok jí to však vynahradil. Sama nechápe, jak se do tolika problémů zapletla a zda se její život vůbec může vrátit do normálních kolejí. Vedle těchto život ohrožujících katastrof se sype i její osobní život, či spíše nedořešený vztah k vlkodlakům – alfovi Adamovi a spolubydlícímu Samuelovi. Autorka stvořila zajímavě vypointovanou detektivní zápletku, kde je čtenář ve svém pátrání stejně daleko jako Mercy. Ono to ani při vyprávění v ich-formě jinak nejde. Osobní citové problémy Mercy pak příběh jen doplňují, nejsou jeho dominantou, i když se samozřejmě protnou. Závěr je pak hodně smutný a emocionálně vypjatý, ale „proč“ vám prozradit nemůžu. Autorka si laťku prvními dvěma díly nastavila poměrně vysoko a stále se jí drží. Jejímu vyprávění nechybí humor, napětí ani akce, takže vzhůru do dalšího dobrodružství svérázné automechaničky Mercedes Thompsonové!
Dobrá parodie na staré dobré pohádky, nicméně nebyla nějak zvlášť vyjímečná, co se týče děje.
Takovéhle nápady plodí dobré knihy. Nadpřirozeno, napětí, akce a originalita především – a to všechno v sobě Nix má, jen to ze sebe vymáčknout. Doufám, že na podobný námět on nebo někdo jiný v budoucnu napíše knihu – tu bych si hned oblíbila. 99%
Fajn povídka, taky bych chtěla mít tak čilého, vychytralého a přestárlého prapradědu. Myslím, že to dokazuje, jak novější generace čím dál víc lační po penězích, místo aby si cenila rodinného dědictví. Z toho bychom se měli poučit a dbát na lásku a rodinu především. 73%
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 1997/05; Medvědi objevují oheň
avatar2 | ***** | před 4968 dny
Tahle povídka mně dostala – je sice psána humorným tónem, ale mně při jejím čtení mrazilo. Byrokratický aparát zde prožene svými vnitřnostmi mladý pár, který se chce vzít, protože čeká dítě. Bohužel to je ve světě s problémy s ozónovou dírou, která hendikepuje bílé, protože jsou na slunce citlivější. A svatba mezi černými se logicky musí považovat za zločin mrhání cenným, slunci odolným, genofondem… skvěle zvrácené.
Trochu zvláštní a moc jsem nepochopila ten konec, ale jinak se to vcelku dalo číst, i když touhle povídkou mě Nix zrovna nepotěšil – nemá nijak zvláštní děj ani průběh…
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/03; Za Zdí
Safirentwiluea | **1/2 | před 4968 dny
Sama jsem ještě Artušův příběh nečetla, a tak jsou artušárny od Nixe (Pod hladinou jezera a Po čem srdce touží) pro mě něčím novým a pobídly mě k objevování prastarých příběhů…
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/01; Za Zdí
Safirentwiluea | ***1/2 | před 4968 dny
Sama jsem ještě Artušův příběh nečetla, a tak jsou artušárny od Nixe (Pod hladinou jezera a Po čem srdce touží) pro mě něčím novým a pobídly mě k objevování prastarých příběhů…
vyšla v: Za Zdí
Safirentwiluea | ***** | před 4968 dny
Super povídka,ale mnohem lepší by bylo, aby přešla v knihu a my se dozvěděli, jak to s Nickem a Lirael dopadlo za Zdí…
Tohle mě tak trochu dostalo. Nikdy jsem netušila, že něco takového existuje – i když podobným hrám jsme říkali Dračák a hráli jsme je na táborech (slovně) a to tak, že jeden byl vypravěč a improvizoval. Ale něco takového… no, potěšilo mě to. 84%
Výborně napsaný příběh bez hluchých míst. Děj ve mne nebudil tolik emocí jako v ostatních komentujících, snad že jsem to už tušil a komu se nedalo věřit v prvním dílu, nezmění se. Na hlavní postavy si čtenář už zvykl z prvního dílu, nikdo nový nepřibyl, takže odpadá začítání se a rozkoukávání. Děj není uzavřený, takže nezbývá než sáhnout po dalších dílech série.
vyšla v: Za Zdí; Zloděj stínů a jiné povídky pro děti
Safirentwiluea | ***1/2 | před 4968 dny
Takové to zachraňování na poslední chvíli a to napětí, co se bude dít dál pluszáchrana od dětského hrdiny – to miluji. Je zde vidět, jak málo stačí aby se vše zhroutilo, a jak se s tím dokáží na vlastní pěst vypořádat děti. Jediné minus je, že na takové dětinské pohádečky už nejsem tak malá, ale jsem si jistá, že těm nejmenším by se to líbilo. 73%
Snad nejlepší sbírka povídek, co jsem kdy četla. Taky od velice talentovaného spisovatele fantasy pro mladé i dospělé. Nevím jak, ale všechno co napíše mě uchvátí (ať je to cokoli) a já se od jeho díla nemohu odtrhnout. 100%
Průměrná akční střílečka, souhlas s Janou ohledně nelogičností (zaujalo mě používání DVD za xxx let, když už dneska dosluhují …) Je to prostě technický dnešek, přenesený do budoucnosti. A navíc … nebylo by od věci zaplatit korektora … těch hrubek je tam jak nas… (vysel(!), olbřímý, stráže pátrali …) I když někde jsou překlepy zajímavé, např. pařil místo patřil :D).
vyšla v: Ikarie 1992/06; Locus - To nejlepší z fantasy a science fiction; Medvědi objevují oheň; Mistrovské kusy; Síň slávy mistrů fantasy II; To nejlepší ze science fiction
tomts | ***** | před 4968 dny
Tahle povídka pro mne kdysi byla jako zjevení…Okouzlila mě svou klidnou poetikou i nenásilně podaným poselstvím a citlivou kritikou. Mám rád povídky, nad kterými se dá i dlouho po jejich přečtení přemýšlet a nechat bloudit svou fantazii v dálavách, kam naše fyzické já zřejmě nikdy nedosáhne…
Klasická americká happyendová fantasy v originálním světě. Takže hlavní postavy samý sympaťák, nelze nedržet palce a všichni bojují za tu správnou věc. Kniha slouží jako úvod, takže tu máme hodně psychologie a mapuje převážně dětství hrdinů a učednická léta. Teprve na konci se potkají a nastane čas pro trošku akce. Nad běžnou podobnou produkci se kniha povznáší díky dobré čtivosti, realistické likvidaci mnoha vedlejších postav i rodičů a dobře popsanému světu.
Tři volně propojené povídky mapující život hlavní postavy s odstupem mnoha desetiletí od sebe. Je to spíše akční kniha, než detektivka. Oceňuji ironický humor kritizující politiku, náboženství a jiné nesmyslné jevy. Ovšem na akční knihu té akce moc není a na detektivku to není ani náhodou. Takže tomu chybí špetka napětí – takto jen čekáte jak to dopadne, ale že byste se toho nemohli dočkat se říct nedá.
vyšla v: Dotek zla; Nekros a jiné noční můry
noir | ***** | před 4969 dny
Parádní hororová povídka (Magazine of Fantasy and Science Fiction, 1988), kde se Lumleymu podařilo šikovně a bez zádrhelů skloubit tichou hrůzu, kterou cítí anglický manželský pár na dovolené na ostrově kdesi v Kykládách, s odpor budícím „body horrorem“. Dobrodružství nešťastníků má i jakýsi lovecraftovský nádech, ale do mýtu Cthulhu SMTK nepatří. Povedly se i postřehy o cestování, vztazích, potápění, Řecku a mentalitě tamějších lidí (připadají mi dost nelichotivé), příjemně se stupňuje napětí. Není co vytknout.
Od prvního dílu jednoznačný posun nahoru. Václav Vran konečně není na zabití, stal se z něj docela sympaťák.:) Děj skutečně graduje mnohem lépe, tentokrát jsem se od knihy nemohl odtrhnout. A některé nové postavy jsou prostě úžasné – jak elf Juzlin, tak především Rudy Kovanda (kdo zná vyprávění M. Donutila, bude vědět:)). A po událostech na Radě měst se nemůžu dočkat třetího dílu.
Sága Trpaslíci je o jednom veľkom hrdinovi – Tungdilovi a o Skrytej Zemi. Prvá časť mi príde mierne rozprávková so všetkými kladmi a zápormi, je vlastne o opise skrytej zeme. Na začiatku sa budete trochu strácať a na konci so slzou v oku opúštať svoj krátkodobí pobyt medzi trpaslíkmi. Miernejšiu úlohu tu dostanú do rúk aj ľudia, elfovia a nová rasa „alfovia“. Pred prečítaním som dumal nad tým, či táto rasa bude mať nejaký súvis so seriálom „Alf“. Druhý diel je o novej hrozbe, je celkom zaujímavo pojatý, v treťom prídu na rad aj technologické vecičky a štvrtý má nádych temna, aj keď do pozadia hrá väčšinou rozprávkovosť. Každopádne sú Trpaslíci skvelá oddychovka od reálneho sveta. Kto má rád túto rasu, nech neváha!
Poměrně solidní sbírka různorodých povídek, kterým je společný jen fantastický prvek. Najdeme kousky, kde převažuje humor („Golem“, „Bazar bizarností“, „Úzké údolí“, „Partie s jednorožcem“), v jiných zase převládá vážný tón („A nebude už temnota“, „Obr, který se utopil“, „Lovec jaguárů“). Prakticky každá z povídek se může pyšnit hlubším poselstvím, snad jedině v úvodní „A nebude už temnota“ jsem pečlivě vypointované sdělení postrádala. Vrcholem sbírky je imho fascinující „Babylonská věž“ Teda Chianga, ale podmanila si mne také paní Le Guin se svou prazvláštní bajkou „Jsou dva druhy lidí“ a příjemně překvapil Lucius Shepherd s „Lovcem jaguárů“. Ve zkratce to můžu shrnout tak, že povídky z první poloviny sbírky ve mně většinou zanechaly slušné dojmy, ovšem buď mi úplně nesedly tématicky nebo zpracováním. Druhá polovina (od „Víry našich předků“) je vskutku delikatesním počtením. A připojím ještě jeden osobní postřeh: uživatel „mirakles“ zřejmě hodně nenávidí faunu, když všechny povídky, kde mají zvířata podstatnou roli, ohodnotil brakem či jedinou hvězdičkou ;-). No, proti gustu… já absolutně nesouhlasím ;-P. 74%
vyšla v: Donald A. Wollheim představuje nejlepší povídky sci-fi 1986; Síň slávy mistrů fantasy II
Madam Brbla | **** | před 4970 dny
„Síň slávy mistrů fantasy II.“ jsem uzavřela touto povídkou a nikoliv dle hesla „to nejlepší nakonec“. Podvědomě jsem ji odsouvala v obavách, že pro mě bude špatně srozumitelná a málo čtivá – jako román „Ten válečný život“ od stejného autora. Nestalo se: bez problémů jsem se ponořila do zeleného stínu jihoamerické džungle, prožila civilizační útrapy a rozpolcenost někdejšího lovce jaguárů Estebana a s pochopením sledovala jeho cestu za poznáním své duše. Melancholický příběh o zániku hodnot, odtržení od přírody a vlastní kultury, k dokonalosti mi chyběl pouze nějaký prvek překvapení. 81%
vyšla v: Ikarie 1992/06; Locus - To nejlepší z fantasy a science fiction; Medvědi objevují oheň; Mistrovské kusy; Síň slávy mistrů fantasy II; To nejlepší ze science fiction
Madam Brbla | **** | před 4970 dny
Povídka s velmi zvláštní atmosférou, stavbou příběhu i zápletkou. Pravděpodobně chápu, co tím chtěl básník říci, ale stejně ve mně přetrvává lehký zmatek a neklid. Třeba pomůže třetí čtení…? 75%
Mimořádný mix klasického Dickovského psycho + klasická sci-fi. Jedna z nejlepších knih od mistra.Hlavní hrdina Dr. Sweetscent má dar, po drogách které umožňují cestovat časem, může jako jeden z mála cestovat do budoucnosti (ostatní jen do minulosti). Díky tomu vidí výsledky války,a ví, ke komu by se měla země naklonit jako spojenci, jenže jak toho dosáhnout? Pomůže mu jeho alterego v paralelním vesmíru? Ke všemu má problémy se svojí ženou, se kterou se chtěl nechat rozvést a která na něj poštvala nepřítele.Tady se asi psalo pod hodně velkou dávkou LSD, nicméně je to jen ku prospěchu věci.Geniálně jednoduchý příběh o možné budoucnosti lidstva po kontaktu s mimozemskou entitou.
Predchádzajúce dva komentáre túto knihu presne vystihujú… čo dodať? Štvrtý diel ponúka namiesto rozprávky, ktorá sa skončí happyendom, temnú hrdinskú fantasy, kde od hlavného hrdinu môžete očakávať čokoľvek… Tungdil sa zmenil, ale zmenil sa aj svet okolo… prešlo 250 rokov, mnoho hrdinov čias minulých je preč, no Pruďas ostal a to je hlavné! :-) Okrem hlavnej dejovej linky budete sledovať aj druhú nemenej podstatnú časť rodariových synov. Tieto dve linky sa neskôr spoja a všetko vyvrcholí v záverečnú bitku, ktorú autor zvládol na výbornú. Kniha sa číta sama od seba, Pruďas hádže jednu hlášku za druhou, koniec ma zaskočil a očakávam, že sa Markus Heitz niekedy ešte vráti k Skrytej Zemi :-) Na otázku odpovedám: Áno, bol to pravý Tungdil. A asi sa už nikdy nedozvieme vtip o tom, ako sa skřet (slovensky „ohyzd“ :-D) pýta trpaslíka na cestu… to vie len sám autor…
„Teď jsem se doopravdy dožral! Já ti takovou vrazím, až z toho pukneš!“ „Hej, vy zplozenci šíleného maguse! Zústaňte zalezlí ve svých ďourách!…Nebo mám lepší nápad. Vylezte ven, já vám dám ruce a nohy hezky do pořádku!“ „Vyklepu ti kožich, až budeš průsvitnej jako list!“ „Tady se nám blíží další tlupa černooček! Učenej, tentokrát jsou moji, rozumíš? Nemůžu nechat celou práci na… učenej! UČENEJ! … On to udělal zase!“
- Boindil Dvojčepel, zvaný též Pruďas z klanu Vrhačú seker, válečník
Typický Van Vogt – přímočará space opera, kde logika děje se chvílemi ztrácí v nepřetržité akci. Na českém překladu je znát, že čerpá z polské zkrácené verze, která vypustila celé pasáže knihy a také nezkušenost začínajícího překladatele. Přesto jsem přečetl jedním dechem (po zkrácení jde defacto o delší novelu) a necítím se zklamán.
Jaj, tak tohle bylo věru zajímavé. Začátek mi přišel takový nemastný neslaný, už jsem myslel, že se přes první povídku nikdy neprokoušu. Nicméně se mi to podařilo. Druhá povídka byla lepší nu a u třetí a čtvrtá byla opravdová labuž, tam jsem si opravdu pošmáknul. Jenže od páté do deváté povídky jsem se musel hodně potit, abych knihu dočetl, což se mi nakonec povedlo. Nevím jak u ostatní Lemovy tvorby, ale v těchto povídkách se často opakovaly motivy umělé inteligence a UFa (v tomto případě jsem se častokrát modlil, či spíš doufal, aby rozjel nějakou pořádnou akci, jak to v módě dneska, k čemuž nedošlo). V některých případech to pro mě bylo fakt nečitelné. Tak proč nakonec Invazi hodnotím tak vysoko? Protože je to klasika a v době svého vzniku se jistě jednalo o přelomové texty, z nichž mnozí tvůrci v dnešních dobách čerpají. Povídka Matrace ve mě vyvolala vzpomínku na filmy jako Matrix, Inception či cyberpunkovou literaturu). Po přečtení Přítele mi běhal mráz po zádech a jen jsem se tloukl do hlavy kvůli faktu, že mě autor totálně převezl. ___ Invaze jistě mnohým dnešním čtenářům nesedne, ale to není důvod proč by po ní neměli sáhnout. Jedná se o klasiku, jenž by v žádném případě neměla nikomu uniknout, už jen kvůli faktu, že se jedná o texty, které dokázaly v mnohých případech předběhnout svou dobu. A navíc s povídkami je to jako s bonbóny – nikdy nevíte, která vám zachutná.
vyšla v: Ilustrovaná žena; Kaleidoskop; Kaleidoskop a jiné povídky
Lucc | ***** | před 4970 dny
Před časem mne napadl stejný námět na povídku, netuše, že už jsem kdysi četl tenhle vynikající majstrštyk. Tísnivost situace a zárověň lehkost bytí se zde mísí v dokonalé harmonii. Psychologie postav vystavených extrému je jako vždy dechberoucí, Ray je prostě vizionář. Věřím, že kdyby se taková situace stala, vše by se událo právě takto. Nechci ovšem prozrazovat jaká situace, nechci vyzradit ani řádku, jen bych upozornil, že jde o jednu z nejlepších povídek mistra povídkáře, proto, kdo máte rádi Bradburyho, i vy, kdo chcete jen číst kvalitní psychologickou SF, neváhejte a tuto povídku si přečtěte.
V čom je Crichton najlepší? Málo postáv na kratšom časovom úseku s problémom na vyriešenie. Bohužiaľ aj v Timeline je táto podmienka splnená, ale zriedená cestovaním v čase a historickými nezaujímavosťami. Knihy alebo poviedky o cestovaní v čase sú vo veľkom množstve vo väčšej kvalite. Nie je dôvod prečo neskúsiť niektorú z nich namiesto Timeline.