LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tahle povídka mně dostala – je sice psána humorným tónem, ale mně při jejím čtení mrazilo. Byrokratický aparát zde prožene svými vnitřnostmi mladý pár, který se chce vzít, protože čeká dítě. Bohužel to je ve světě s problémy s ozónovou dírou, která hendikepuje bílé, protože jsou na slunce citlivější. A svatba mezi černými se logicky musí považovat za zločin mrhání cenným, slunci odolným, genofondem… skvěle zvrácené.

Trochu zvláštní a moc jsem nepochopila ten konec, ale jinak se to vcelku dalo číst, i když touhle povídkou mě Nix zrovna nepotěšil – nemá nijak zvláštní děj ani průběh…

Sama jsem ještě Artušův příběh nečetla, a tak jsou artušárny od Nixe (Pod hladinou jezera a Po čem srdce touží) pro mě něčím novým a pobídly mě k objevování prastarých příběhů…

Sama jsem ještě Artušův příběh nečetla, a tak jsou artušárny od Nixe (Pod hladinou jezera a Po čem srdce touží) pro mě něčím novým a pobídly mě k objevování prastarých příběhů…

Super povídka,ale mnohem lepší by bylo, aby přešla v knihu a my se dozvěděli, jak to s Nickem a Lirael dopadlo za Zdí…

Tohle mě tak trochu dostalo. Nikdy jsem netušila, že něco takového existuje – i když podobným hrám jsme říkali Dračák a hráli jsme je na táborech (slovně) a to tak, že jeden byl vypravěč a improvizoval. Ale něco takového… no, potěšilo mě to. 84%

Výborně napsaný příběh bez hluchých míst. Děj ve mne nebudil tolik emocí jako v ostatních komentujících, snad že jsem to už tušil a komu se nedalo věřit v prvním dílu, nezmění se. Na hlavní postavy si čtenář už zvykl z prvního dílu, nikdo nový nepřibyl, takže odpadá začítání se a rozkoukávání. Děj není uzavřený, takže nezbývá než sáhnout po dalších dílech série.

Takové to zachraňování na poslední chvíli a to napětí, co se bude dít dál pluszáchrana od dětského hrdiny – to miluji. Je zde vidět, jak málo stačí aby se vše zhroutilo, a jak se s tím dokáží na vlastní pěst vypořádat děti. Jediné minus je, že na takové dětinské pohádečky už nejsem tak malá, ale jsem si jistá, že těm nejmenším by se to líbilo. 73%

Snad nejlepší sbírka povídek, co jsem kdy četla. Taky od velice talentovaného spisovatele fantasy pro mladé i dospělé. Nevím jak, ale všechno co napíše mě uchvátí (ať je to cokoli) a já se od jeho díla nemohu odtrhnout. 100%

Průměrná akční střílečka, souhlas s Janou ohledně nelogičností (zaujalo mě používání DVD za xxx let, když už dneska dosluhují …) Je to prostě technický dnešek, přenesený do budoucnosti. A navíc … nebylo by od věci zaplatit korektora … těch hrubek je tam jak nas… (vysel(!), olbřímý, stráže pátrali …) I když někde jsou překlepy zajímavé, např. pařil místo patřil :D).

Tahle povídka pro mne kdysi byla jako zjevení…Okouzlila mě svou klidnou poetikou i nenásilně podaným poselstvím a citlivou kritikou. Mám rád povídky, nad kterými se dá i dlouho po jejich přečtení přemýšlet a nechat bloudit svou fantazii v dálavách, kam naše fyzické já zřejmě nikdy nedosáhne…

Klasická americká happyendová fantasy v originálním světě. Takže hlavní postavy samý sympaťák, nelze nedržet palce a všichni bojují za tu správnou věc. Kniha slouží jako úvod, takže tu máme hodně psychologie a mapuje převážně dětství hrdinů a učednická léta. Teprve na konci se potkají a nastane čas pro trošku akce. Nad běžnou podobnou produkci se kniha povznáší díky dobré čtivosti, realistické likvidaci mnoha vedlejších postav i rodičů a dobře popsanému světu.

Tři volně propojené povídky mapující život hlavní postavy s odstupem mnoha desetiletí od sebe. Je to spíše akční kniha, než detektivka. Oceňuji ironický humor kritizující politiku, náboženství a jiné nesmyslné jevy. Ovšem na akční knihu té akce moc není a na detektivku to není ani náhodou. Takže tomu chybí špetka napětí – takto jen čekáte jak to dopadne, ale že byste se toho nemohli dočkat se říct nedá.

Parádní hororová povídka (Magazine of Fantasy and Science Fiction, 1988), kde se Lumleymu podařilo šikovně a bez zádrhelů skloubit tichou hrůzu, kterou cítí anglický manželský pár na dovolené na ostrově kdesi v Kykládách, s odpor budícím „body horrorem“. Dobrodružství nešťastníků má i jakýsi lovecraftovský nádech, ale do mýtu Cthulhu SMTK nepatří. Povedly se i postřehy o cestování, vztazích, potápění, Řecku a mentalitě tamějších lidí (připadají mi dost nelichotivé), příjemně se stupňuje napětí. Není co vytknout.

Od prvního dílu jednoznačný posun nahoru. Václav Vran konečně není na zabití, stal se z něj docela sympaťák.:) Děj skutečně graduje mnohem lépe, tentokrát jsem se od knihy nemohl odtrhnout. A některé nové postavy jsou prostě úžasné – jak elf Juzlin, tak především Rudy Kovanda (kdo zná vyprávění M. Donutila, bude vědět:)). A po událostech na Radě měst se nemůžu dočkat třetího dílu.

Sága Trpaslíci je o jednom veľkom hrdinovi – Tungdilovi a o Skrytej Zemi. Prvá časť mi príde mierne rozprávková so všetkými kladmi a zápormi, je vlastne o opise skrytej zeme. Na začiatku sa budete trochu strácať a na konci so slzou v oku opúštať svoj krátkodobí pobyt medzi trpaslíkmi. Miernejšiu úlohu tu dostanú do rúk aj ľudia, elfovia a nová rasa „alfovia“. Pred prečítaním som dumal nad tým, či táto rasa bude mať nejaký súvis so seriálom „Alf“. Druhý diel je o novej hrozbe, je celkom zaujímavo pojatý, v treťom prídu na rad aj technologické vecičky a štvrtý má nádych temna, aj keď do pozadia hrá väčšinou rozprávkovosť. Každopádne sú Trpaslíci skvelá oddychovka od reálneho sveta. Kto má rád túto rasu, nech neváha!

Poměrně solidní sbírka různorodých povídek, kterým je společný jen fantastický prvek. Najdeme kousky, kde převažuje humor („Golem“, „Bazar bizarností“, „Úzké údolí“, „Partie s jednorožcem“), v jiných zase převládá vážný tón („A nebude už temnota“, „Obr, který se utopil“, „Lovec jaguárů“). Prakticky každá z povídek se může pyšnit hlubším poselstvím, snad jedině v úvodní „A nebude už temnota“ jsem pečlivě vypointované sdělení postrádala. Vrcholem sbírky je imho fascinující „Babylonská věž“ Teda Chianga, ale podmanila si mne také paní Le Guin se svou prazvláštní bajkou „Jsou dva druhy lidí“ a příjemně překvapil Lucius Shepherd s „Lovcem jaguárů“. Ve zkratce to můžu shrnout tak, že povídky z první poloviny sbírky ve mně většinou zanechaly slušné dojmy, ovšem buď mi úplně nesedly tématicky nebo zpracováním. Druhá polovina (od „Víry našich předků“) je vskutku delikatesním počtením. A připojím ještě jeden osobní postřeh: uživatel „mirakles“ zřejmě hodně nenávidí faunu, když všechny povídky, kde mají zvířata podstatnou roli, ohodnotil brakem či jedinou hvězdičkou ;-). No, proti gustu… já absolutně nesouhlasím ;-P. 74%

„Síň slávy mistrů fantasy II.“ jsem uzavřela touto povídkou a nikoliv dle hesla „to nejlepší nakonec“. Podvědomě jsem ji odsouvala v obavách, že pro mě bude špatně srozumitelná a málo čtivá – jako román „Ten válečný život“ od stejného autora. Nestalo se: bez problémů jsem se ponořila do zeleného stínu jihoamerické džungle, prožila civilizační útrapy a rozpolcenost někdejšího lovce jaguárů Estebana a s pochopením sledovala jeho cestu za poznáním své duše. Melancholický příběh o zániku hodnot, odtržení od přírody a vlastní kultury, k dokonalosti mi chyběl pouze nějaký prvek překvapení. 81%

Povídka s velmi zvláštní atmosférou, stavbou příběhu i zápletkou. Pravděpodobně chápu, co tím chtěl básník říci, ale stejně ve mně přetrvává lehký zmatek a neklid. Třeba pomůže třetí čtení…? 75%

Mimořádný mix klasického Dickovského psycho + klasická sci-fi. Jedna z nejlepších knih od mistra.Hlavní hrdina Dr. Sweetscent má dar, po drogách které umožňují cestovat časem, může jako jeden z mála cestovat do budoucnosti (ostatní jen do minulosti). Díky tomu vidí výsledky války,a ví, ke komu by se měla země naklonit jako spojenci, jenže jak toho dosáhnout? Pomůže mu jeho alterego v paralelním vesmíru? Ke všemu má problémy se svojí ženou, se kterou se chtěl nechat rozvést a která na něj poštvala nepřítele.Tady se asi psalo pod hodně velkou dávkou LSD, nicméně je to jen ku prospěchu věci.Geniálně jednoduchý příběh o možné budoucnosti lidstva po kontaktu s mimozemskou entitou.

Predchádzajúce dva komentáre túto knihu presne vystihujú… čo dodať? Štvrtý diel ponúka namiesto rozprávky, ktorá sa skončí happyendom, temnú hrdinskú fantasy, kde od hlavného hrdinu môžete očakávať čokoľvek… Tungdil sa zmenil, ale zmenil sa aj svet okolo… prešlo 250 rokov, mnoho hrdinov čias minulých je preč, no Pruďas ostal a to je hlavné! :-) Okrem hlavnej dejovej linky budete sledovať aj druhú nemenej podstatnú časť rodariových synov. Tieto dve linky sa neskôr spoja a všetko vyvrcholí v záverečnú bitku, ktorú autor zvládol na výbornú. Kniha sa číta sama od seba, Pruďas hádže jednu hlášku za druhou, koniec ma zaskočil a očakávam, že sa Markus Heitz niekedy ešte vráti k Skrytej Zemi :-) Na otázku odpovedám: Áno, bol to pravý Tungdil. A asi sa už nikdy nedozvieme vtip o tom, ako sa skřet (slovensky „ohyzd“ :-D) pýta trpaslíka na cestu… to vie len sám autor…

„Teď jsem se doopravdy dožral! Já ti takovou vrazím, až z toho pukneš!“ „Hej, vy zplozenci šíleného maguse! Zústaňte zalezlí ve svých ďourách!…Nebo mám lepší nápad. Vylezte ven, já vám dám ruce a nohy hezky do pořádku!“ „Vyklepu ti kožich, až budeš průsvitnej jako list!“ „Tady se nám blíží další tlupa černooček! Učenej, tentokrát jsou moji, rozumíš? Nemůžu nechat celou práci na… učenej! UČENEJ! … On to udělal zase!“

• Boindil Dvojčepel, zvaný též Pruďas z klanu Vrhačú seker, válečník

Typický Van Vogt – přímočará space opera, kde logika děje se chvílemi ztrácí v nepřetržité akci. Na českém překladu je znát, že čerpá z polské zkrácené verze, která vypustila celé pasáže knihy a také nezkušenost začínajícího překladatele. Přesto jsem přečetl jedním dechem (po zkrácení jde defacto o delší novelu) a necítím se zklamán.

Jaj, tak tohle bylo věru zajímavé. Začátek mi přišel takový nemastný neslaný, už jsem myslel, že se přes první povídku nikdy neprokoušu. Nicméně se mi to podařilo. Druhá povídka byla lepší nu a u třetí a čtvrtá byla opravdová labuž, tam jsem si opravdu pošmáknul. Jenže od páté do deváté povídky jsem se musel hodně potit, abych knihu dočetl, což se mi nakonec povedlo. Nevím jak u ostatní Lemovy tvorby, ale v těchto povídkách se často opakovaly motivy umělé inteligence a UFa (v tomto případě jsem se častokrát modlil, či spíš doufal, aby rozjel nějakou pořádnou akci, jak to v módě dneska, k čemuž nedošlo). V některých případech to pro mě bylo fakt nečitelné. Tak proč nakonec Invazi hodnotím tak vysoko? Protože je to klasika a v době svého vzniku se jistě jednalo o přelomové texty, z nichž mnozí tvůrci v dnešních dobách čerpají. Povídka Matrace ve mě vyvolala vzpomínku na filmy jako Matrix, Inception či cyberpunkovou literaturu). Po přečtení Přítele mi běhal mráz po zádech a jen jsem se tloukl do hlavy kvůli faktu, že mě autor totálně převezl. ___ Invaze jistě mnohým dnešním čtenářům nesedne, ale to není důvod proč by po ní neměli sáhnout. Jedná se o klasiku, jenž by v žádném případě neměla nikomu uniknout, už jen kvůli faktu, že se jedná o texty, které dokázaly v mnohých případech předběhnout svou dobu. A navíc s povídkami je to jako s bonbóny – nikdy nevíte, která vám zachutná.

Před časem mne napadl stejný námět na povídku, netuše, že už jsem kdysi četl tenhle vynikající majstrštyk. Tísnivost situace a zárověň lehkost bytí se zde mísí v dokonalé harmonii. Psychologie postav vystavených extrému je jako vždy dechberoucí, Ray je prostě vizionář. Věřím, že kdyby se taková situace stala, vše by se událo právě takto. Nechci ovšem prozrazovat jaká situace, nechci vyzradit ani řádku, jen bych upozornil, že jde o jednu z nejlepších povídek mistra povídkáře, proto, kdo máte rádi Bradburyho, i vy, kdo chcete jen číst kvalitní psychologickou SF, neváhejte a tuto povídku si přečtěte.

V čom je Crichton najlepší? Málo postáv na kratšom časovom úseku s problémom na vyriešenie. Bohužiaľ aj v Timeline je táto podmienka splnená, ale zriedená cestovaním v čase a historickými nezaujímavosťami. Knihy alebo poviedky o cestovaní v čase sú vo veľkom množstve vo väčšej kvalite. Nie je dôvod prečo neskúsiť niektorú z nich namiesto Timeline.

Z dnešného pohľadu je to veľmi nemoderná kniha, človek prečíta a zabudne a hlavne tu nie je Tim Curry.

Škoda, že som to nečítal pred slabými dvadsiatimi rokmi určite by to bola bomba. Som presvedčený, že neznalí(film, reklama, obálka) čitatelia pri tejto knižke museli zažívať povestný sense of wonder. No kto by to čakal u takého mainstreamového autora.

Neviem posúdiť ako by som vnímal poviedky v osemdesiatich rokoch, keď vznikali. Takže z pohľadu dneška, všetko veľa krát videné nezaujímavé, alebo choré a nechutné. Beriem, že knižka je pre inú cieľovú skupinu ako ja, ale keďže som to čítal, tak som si vyhradil právo svoj názor. Dva pozitíva na záver: je to lepšie ako Mýty blízke budúcnosti. A jedna poviedka zmenila môj názor na inú poviedku Ondřeja Neffa. Teraz mi nepríde len nechutná, ale už aj nezaujímavá vo svojej základnej myšlienky.

To sa mi pri Kingovi stáva málo kedy, že by som sa nútil do čítanie, ešte aj Rose Madder sa čítala ľahšie, aj keď je to väčšia hlúposť. Najväčšie sklamanie z knihy je, že King nezvládol časť o spisovateľovi a tvorbe, čo je zvyčajne jeho silná stránka. Asi mu dochádza inšpirácia a preto recykluje sám seba a nápady si nechal pre iné knižky.

Táto kniha zmenila môj pohľad na Koontza, myslel som si že jeho strop je niekde okolo 300 strán. Spolu s Prízrakmi jeho najlepšia kniha, akú som od neho čítal. Písať o deji je viac menej zbytočné. Je to dobre napísaný triler so všetkým čo k tomu patrí: Psychopati (to je skvelý nápad, aj keď u autora to nebolo prvý krát), ktorí spolupracujú aj bojujú spolu. Hacker a dievčina, no asi najčastejšie použitá kombinácia, hneď po agentoch. Ale primiešajte tam traumu aj psa s traumou a hneď je to zaujímavejšie, a aj preto tá knižka unesie tak veľa strán. Prekvapenie schované na záver je len tá povestná šľahačka. Proste načo autor siahol to mu vyšlo.

Takto si predstavujem, oddychové čítanie. Dobre napísané, zaujímavé postavy a to na všetkých stranách, ale nie je ich zbytočne veľa. Škoda, že koniec je zase typický Koontz, len aby sa to doviedlo do cieľa, ešte že nebolo veľa prekážok (strán), k tomu cieľu. Fantastických motívov je tu minimum, čo len knižke prospieva.

Typický priemerný Koontz, začiatok ako tak zaujímavý, zvyšok len jazda do cieľa. Ale treba uznať číta sa to dobre, veď preto aj Koontza čítam, aj keď väčšinou len v prípade, že zaujímavejšiu knihu nemám po ruke.

Po päťke, ktorá predstavila množstvo nových postáv, sú tu Lovci kostí, ktorí nadväzujú na sedmimestskú líniu a prinášajú na scénu veľa známych, Erikson ďalej vykresľuje Šumařov oddiel, kde je najvýraznejší Flaška s jeho zvieracími pomocníkmi. Spomedzi nových postáv som si všimol najmä vynálezkyňu Samar Dev, v Tavoriných vojakoch sa mi orientovalo ťažšie. Takmer všetky dejové línie sú zaujímavé, ale je ich tu naozaj požehnane a z toho plynie rozkolísanosť, akú som zažil v štvorke. Erikson sa tam venoval niektorým postavám príliš a iným zas primálo. V šestke je tu iný problém – dejové línie sa niekedy striedajú veľmi rýchlo a ak pri nejakej Erikson zotrvá dlhšie, rýchleho striedania pohľadov sa nevzdá. Na konci ich síce poprepája, ale o ucelenosti a zovretosti päťky môžete len snívať. Ozajstný návrat k Edurom a Lederu bude až vo Vichru smrti, tu sú len menšie prepojenia. Najnapätejší je Y´Ghatan, záverečný masaker v Malaze nedokázal prekonať Leomanove peklo, kde sa definitívne potvrdila existencia Lovcov kostí. Šiesta kniha je skôr mostom od dokonalých Půlnočních vln k (dúfam) ďalšiemu vynikajúcemu kúsku vo Vichru smrti. V žiadnom prípade to však neznamená, že šestka je podobná zbytočným druhým dielom niektorých príbehov, ktoré sú natiahnuté do trilógie, pretože to je v móde. Medzi tým a koncom nie je vata, u Eriksona to snáď nie je možné, ale pôsobivé a gradujúce, neúprosné smerovanie k naozaj tvrdému a tragickému koncu ako v päťke sa nekoná (tú bude ťažké prekonať, ale iba u tohto autora je možné, že to zvládne). Trochu sa pozastavím nad mojím vnímaním smrti najdôležitejších postáv. Zatiaľ čo vedľajšie (resp. menej hlavné :)) autor bez milosti vyhodí do odpadkov ako rozbitú hračku, tie dôležitejšie sú skôr odložené do krabice na neskôr. Raz sa ich Erikson rozhodne vybrať, zalátať im rany a opäť poslať do akcie, tentoraz však stratia možnosť rozprávania príbehu z vlastného pohľadu, skôr sa mihnú, no o to viac presadia ako orezaná kocka :). Ak môj komentár vyznieva až príliš kriticky, nezmýľte sa ním a pozrite sa na hodnotenie. Mierne zhoršenie kvality je v rámci série, Lovci kostí sú menej uspokojiví, ale moju spokojnosť s knihou vyjadrím asi najkratšie a najvýstižnejšie – jednoducho, je to Malaz. 87%

Velmi milá povídka, možná spíš míkropovídka o jednom příliš chytrém bankomatu, který se plete lidem do života. Vtipné, svižné, dobré.

Klidná hororová povídka o anglické rodince na dovolené někde v cizině. Jak už je u téhle nenápadné „tiché hrůzy“ zvykem, reálně se v ní nic moc neděje, ale o to víc dokáže vtáhnout atmosféra a náznaky vyvolávající neklid. Profesionální, s přehledem napsané, žádný nepřehledný experiment – tohle mám moc rád. Nedávám úplně nejvyšší hodnocení, protože to si nechávám pro Lumleyho povídku „Slunce, moře a tichý křik“, kterou právě dočítám a kde je tahle rafinovaná kombinace (dovolená v cizině, na níž je něco hodně špatně) dovedena k dokonalosti.

Šachy a pivo zachraňují lidstvo před záhubou… Humorná povídka, které ovšem nechybí patřičná hloubka. Máte-li při čtení po ruce šachovnici, můžete si partii s jednorožcem užít i naostro – hezky tah za tahem;-). Osoby neznalé této hry si povídku asi plně nevychutnají, ale nic by jim nemělo bránit v pochopení podstaty příběhu. (SPOILER!) Osobně mě příliš neuspokojil závěr, nemám v homo sapiens sapiens takovou důvěru (či snad víru) jako Roger Zelazny. Nicméně vzhledem k celkovému odlehčenému tónu se dalo předpokládat, že konec nebude takový, jako bych o osud „pánů tvorstva“ hrála já;-). 77%

Lem je snad do mimozemšťanů zamilovaný. Ale nebudu mu křivdit, panáčkovi. Postavy super a děj měl konečně ty správné grády. Opět – s prvními dvěma příběhy se to nedá srovnat, jako by to snad psal někdo jiný.

Příběh o tom, jak vypadá jedna návštěva mimozemšťanů planety Země. Ale tohle bylo u Lema poprvé, co jsem si řekl: „A to má být všechno? A kde je příběh?“

Totalita, halucinogeny, Bůh – tak se dá heslovitě popsat obsah povídky. Zatímco první polovina mi připomněla Orwellův deprimující skvost „1984“, transcendence v závěrečné třetině už mě tolik neoslovila. Příběh je opatřen vysvětlujícím doslovem P.K. Dicka, který mě ovšem rovněž kdovíjak neuchvátil. 75%

Kdo miluje cyberpunk musí tuto sérii a autora znát, nejlepší díla cyberpunku co jsem kdy četl, kdo má rád sci-fi a počítačový svět hackery atd měl by si tuto sérii přečíst :-), knihy se hltají jedním dechem…