LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

s materiálovými chemiky a fyziky přicházím do styku celkem často, takže si umím představit ty aspekty „za“ námětem této povídky. příběh má klasické schéma, moc překvapení jsem si neužil, logiky také ne (na můj vkus příliš primitivní podání postoje firmy uspar-nagoi, zveřejnění informací o novém materiálu). některé nápady jsou zajímavé a autor umí dobře psát, jenže výsledek není nijak oslňující.

námět není prudce originální, zpracování je velmi dobré, ale nepřekvapí. příběh sám by byl silný, kdyby v mém chorém mozku neskřípal písek pochybností o vnitřní logice (vysoká úmrtnost nákazy, lékařské/vědecké vyšetření). sebelepší samotné lidské poselství už v moderní SF nestačí, je třeba ho i dobře podat.

Sága o Impériu aneb Trhlinové války z druhé strany. Všem kdo stežejní Feistovu ságu znají, je jasné, že zde se nesetkáme s žádnými elfy ani trpaslíky, ale s vysoce věřícími a ctí posedlými tsurany, kteří raději zemřou, než se nechají zahanbit. Japonské reálie jsou úchvatné a promyšlené do detailů. Příběh se zdá ze začátku prostý. Během války v „barbarském“ světě Midkemie, zahyne otec i bratr hlavní ženské postavy Mary. Té nezbývá nic jiného, než chopit se velení své usedlosti a vrátit rodině čest, jakou si zasluhuje. Je ohrožena svými nepřáteli i spojenci a společně se svými rádci a přáteli musí ustát neuvěřitelné množství intrik a zrad. Série není nijak akční, vyžívá se především v politickém intrikování a plánování. Tsuranská hierarchie moci připomíná temné elfy od Salvatora. Ne připomíná, ono je to v podstatě to samé. Nicméně pokud google nelže, Feist s tímto nápadem přišel první. Postavy jsou prokreslené a my sledujeme velkou část Mařina života. V několika případech se série přímo protne s trilogií Trhlinových válek (např. stěžejní událost během slavnosti Vojevůdce) a my můžeme přímo sledovat, jaké dopady to přineslo na obou stranách. Setkáme se i několikrát s oblíbenýcm Milamberem neboli Pugem. Pokud si chcete odpočinou od klasických fantasy nebo akčňáren a trochu zpomalit, mohu tuto ságu jedině doporučit.

Závěr je tu. A musím říci, že jsem více než spokojený. Nostalgické vzpomínání na postavy, které zemřeli i zoufalý boj za věci ,kterým Mara věří dodali příběhu správnou šťávu. Po ukončení minulého dílu Mara cestuje do Thurilu, aby se dozvěděla o úmluvě mezi cho-ja a Shromážděním. Věci se dají do pohybu a jsme uprostřed boje o císařský trůn. Impérium se od prvního dílu opravdu posunulo a je skvělý zážitek číst něco tak promyšleného a zručně napsaného. Především Lujanova a Mařina sonda do myšlení uprostřed zajetí byla perfektní. Jediné, co bych této knize vytknul, je poměrně dost tiskových chyb oproti svým předchůdcům.

Po prvních několika stranách se mě zmocnil šok z tak rychlého startu a za chvíli máme jasno, proti komu musí Mara bojovat tentokrát. Na řadě je rod Anasati, nájemní vrahové i samotné Shromáždění mágů. Maru čeká nejtěžší boj a o mrtvé nebude nouze. Poslední díl toho slibuje mnoho. Děj tentokrát nesledujeme jen pohledem Mary z Acoma, popřípadě jejího soupeře, ale dostane se i na špeha Arakasiho, Shromáždění nebo Hokanua ze Šinzawai. Jestli autorům docházela inspirace netuším, nicméně tyto části příběhu jsou někdy zbytečně dlouhé. Konec dílu však více než navnadil na pokračování. Konečně jsem se totiž dočkal nějakých odpovědí ohledně rasy cho-ja.

Kopie libovolné Kulhánkovy knihy s upíry v hlavní roli. Hustej nářez to sice je, ale pořád trochu řidší než předlohy. Autor to zapoměl řádně zahustit klasickými hláškami černého humoru. Jinak tomu není moc co vytknout (až na cenu 1kč za stránku).

Povídka, kterou očividně a naštěstí nečetli fotbaloví fanoušci právě skončeného mistrovství světa :)

Když jsem tenhle díl četla poprvé, řekla jsem si, že je jasně nejslabší z celé série. Dnes – s nadhledem – ho shledávám více nadprůměrným oproti např. příliš zidealizovanému Rozbřesku. Myslím, že kdysi jsem tak rozhodla kvůli ne až tak moc velké změně (jinak v každém díle se událo něco co radikálně změnilo osudy všech – až na tenhle díl), ovšem Zatmění nepostrádá humor a je plný akce a trapasu a myslím, že nakonec jsem si ho užila asi nejvíc. V tomhle díle je nejvíc klidu, protože i když je problém se zamilovaným trojúhelníkem, Bella se musí vzdát pouze jednoho a toho druhého si dokáže udržet. Myslím, že v tom je největší rozdíl.

Tak teď to čtu po čtvrtý a nemůžu se toho nabažit. Jo, měním často knihy, ale když chci nefalšovanou mírnou romantickou fantasy (mírnou: není omezení pro mladší patnácti let – nic moc… intimního), tak se vždy vrátím k tomuhle. Sama mám doma čtenářský deník (pokud by se to tak dalo nazvat) do kterého si zapisuju jen tak z orientace a ze zvědavosti to, co si přečt i s hodnocením. A tak můžu říct, že pokaždé, když jdem to četla, jsem dala jinou výsi hlasovacích bodů a pokaždé se mi na tom olíbilo něco jiného. Nevím, čím to je, možná jsem na to někdy neměla náladu a někdy zase ano… Kdoví, ale jisté je, že je to ten druh knížky, u které nevadí „znovupřečtení“ a pproto bych to všem vřele doporučila.

Román s podivnou poetikou, kvalitně napsaný, který ale neocení čtenář hledající spád, akci a svižný děj. Kniha je nejčtivější v těch pasážích, kde se autor pouští do drobného živočichopisu a popisuje lidi deformované konzumním prostředím kde žijí. Jinak se děj točí kolem mladého, velmi citlivého chlapce, který jaksi nezapadá do konformního a pokřiveného prostředí kolem něj. Navíc se jeho prostřednictvím projevuje formou mistrovské poezie obyvatel jiného světa, což vede k maloměšťáckému honu na nešťastného mladého básníka.

Tyhle fantastické pohledy na jinak nenápadná městská zákoutí mám hodně rád! „Tencí lidé“ jsou povídka s velikým potenciálem, který se ale podle mě Lumleymu nepodařilo úplně naplnit. Nápad na pět hvězd, ale zpracování mi připadlo poněkud odbyté. Nesedli mi tam ti dva opilci, kteří možná i nechtěně relativizují fantastický prvek; vyznění by bylo údernější a mrazivější, kdyby se vypravěči dalo víc věřit.

Tuhle knížku jsem dostal od mámy v deseti letech, když jsem byl nemocný a neměl jsem co dělat, abych se zabavil. Sfoukl jsem ji na jeden zátah a přišla mi výborná. Navíc to bylo asi moje první pořádné sci-fi, co se mi ocitlo v ruce… A teď, když je mi 25, jsem si ji přečetl znovu. Čekal jsem, že mé nadšení bude zchlazeno a velice pozitivní vzpomínky vezmou za své. A prdlajz! Je to pořád bomba :)

Druhý díl série „Pozemšťan Cal“, jiné u nás nevyšly. Podle FR Wikipedie má zatím 9 dílů. První knihu shrnuje prolog a upoutávka na knize, při čtení vůbec nechyběla. Během dvou hodin čtení jsem se nenudil, děj je spíš průměrný a v překladu to občas skřípe. I tak bych se rád dozvěděl, jak to dopadne. :)

Zatímco u předcházející knihy Nádraží Perdido mně připadaly popisy novokrobuzonských reálií příliš rozvleklé na úkor silnějšího děje, v této knize je tomu naštěstí naopak. Příběh také není kdovíjak silný, ale přesto mě zaujal a vtáhl do sebe jako Jizva pohltila v jednom možném příběhu celou Armadu. Tentokrát pro mě nebylo těch 550 stran utrpením.

Daleko víc, než jen Moby Dick pro 21. století. Dobré to bylo a souhlasím s předcházejícím komentářem.

Na obálce : Andrew Offutt; Na hřbetě : Andreeew Offut; Na 1. listě : Andrev Offutt; V medailonku: Andrew J. Offutt; V tiráži : Andrew Offut; A pak to nekupte – takový výběr se za ty prachy hned tak nevidí…

Musím říct, že Sawyer mě opět nezklamal a po Neandrtálské odchylce je tu další česky vydaný román, který byť kvalit právě odchylky nedosahuje, tedy ale aspoň podle mě ne, rozhodně nezaostává nijak výrazně. Minimálně 2/3 jsem zhltnul jak hladový pes, ke konci už to trochu začalo drhnout, tedy děj byl víc a víc prokládaný fyzikálními úvahami, které to možná i úmyslně brzdili, ale z celkového pohledu je rozhodně vydařený počin, který dle mého bude chutnat i neortodoxnímu scifistovi, tedy širokému čtenářskému publiku. Pevně věřím, že brzy u nás vyjdou i další romány tohoto autora, které sklízejí nominace na žánrové ceny a sem tam i nějakou tu cenu vcelku pravidelně.

Takový mix všeho možného, co autor vyplodil. Problém je v absenci nějakého hlubšího příběhu v naprosté většině povídek. Další podivnost vyplívá ze samotného mixu – kromě perfektní první povídky tu najdete totiž dvě vyloženě dětské pohádky, další dvě jsou jsou artušovské, jedna dobrá parodie a zbytek už jsem zapoměl (tak nevýrazné to bylo). Čili tomu chybí žánrové zaměření a spokojeni s celou sbírkou nebudou dospělí, ani děti. Jedno malé plus dávám za perfektní předmluvy ke každé povídce – tak to má vypadat u všech sbírek.

Zábavná psina o jednom nezdravo zdravom mestskom štáte, o tom, že všetkého veľa škodí (aj keď je to zdravé), o tom, že niekedy stačí drobné pošťuchnutie a dokonalý svet sa zrúti do anarchie. Absurdný mikrosvet zdravia a pár pekných myšlienok vo fantasy, to je Eriksonova poviedka Zdraví mrtví. A aby som nezabudol, pri čítaní som chrúmal chipsy, no teraz si idem dať šálku zeleného čaju. Trocha zdravia nezaškodí :)

Velmi dobře a příjemně napsaná povídka, která se čte sama. Autorka má skvělý vypravěčský talent a cit pro reálie. Všechno mi přišlo krásně živé a uvěřitelné. Příběh se mi líbil natolik, že jsem si ani hned po dočtení neuvědomil ten logický lapsus, který tady nechci odhalovat. Ony jsou hrátky s časem vždy ošemetné.

Pekná poviedka zo sveta Malazskej knihy padlých, ktorá mi ukázala, ako sa zoznamil Emancipor Reese s dvojicou nekromancera (vyvolávača démonov) a upíra. Vtipný a pútavý príbeh má jednu chybičku – tiež som mal pocit, že mi niečo uniklo, alebo bol koniec iba o zbalení kufrov. Každopádne, je to vhodný oddych pred Dómom řetezů. :)

Taktéž považuji za Dunu jen to co napsal Frank Herbert, kterému psaní 6 dílů trvalo plných 15 let. Syn s Andersonem tvoří každý rok už po 10 let 500 stránkové bichle a bohužel v tom hodlají pokračovat. Celou sérii tak sráží kvalitativně dolů a bojím se, aby se časem v tom množstevním balastu původní geniální dílo FH úplně neztratilo.

Třebaže se jedná o knihu stejného autora, který psal Nádraží Perdido, Jizva se odehrává někde úplně jinde, a to i v rámci žánru. Zatímco Perdido se dalo označit za horor, Jizva je spíš dobrodružnou výpravou. Postavy se zcela vyměnily, přičemž ani na jednu z nich Miéville nepřenesl vlastnosti hrdinů z Perdida – tento autor se prostě neopakuje. Fascinující kniha a další důkaz o nezkrocené autorově fantazii a mistrovském umění vyprávět.

Prijemna moderni fantasy, poeticka, psana i prelozena s citem. Bohuzel mytologie je tak rozvetvena a plna jmen, ze se v nich clovek trochu ztraci. Mene vedlejsich postav by neskodilo. Na druhou stranu celkovy koncept universa je propracovany (ostatne na tom kniha stoji) a je videt, ze autor ma ambice si dosahnout na „vysokou fantasy“. Trochu pri tom vykrada Gaimana, ale to nakonec neni na skodu. Jak uz je u dvojdilnych romanu bezne, kniha konci v krizi.

Upozorneni: Anotace je lziva, psana bud nekym, kdo tu knihu necetl, nebo nekym, kdo chtel ctenare udrzet v naproste nevedomosti o deji.

Ne, nechtěla bych být agentem, jehož úspěch (a přežití všech) závisí na úspěšné domluvě s tvorem uvažujícím v úplně jiných dimenzích než lidé. Ten tvor sice mluví lidskou řečí, ale jednotlivé pojmy chápe po svém a na obou stranách diskuse vládne nejistota, zda ten druhý pochopil sdělení aspoň v hrubých rysech.

Ne, nechtěla bych být překladatelem a mít za úkol převést tyto rozhovory, tak citlivé na každý odstín použitých slov a plné slovních hříček i kolizí, do jiného jazyka.

Ale v roli čtenáře jsem si to tápání, místy zoufalé a místy humorné, mohla v klidu vychutnat a vím vcelku jistě, že mě bude bavit i na druhé čtení. A bude mi vrtat hlavou, jestli se v některých místech ta domluva nemohla trošičku zjednodušit, ale ono by to pak asi nebylo tak zábavné.

A ano, vím, že se příběh skládal i z dalších částí, jenže ty já si stejně pamatovat nebudu :)

Moc jsem se na tohle poslední ponoření do Ryhopu těšil, ale možná právě proto mě trochu zklamalo. Připadalo mi, že se trochu vytratila atmosféra a příběh mi přijde poněkud rozplizlý. No ale pořád ještě je to Holdstock, budiž mu země lehká…

Jestli máte rádi klasické povídky s vystavěným příběhem a jasným zakončením, pak se této rozhodně vyhněte a naopak, pokud se zajímáte o egyptskou mytologii, pak si ji prostě musíte přečíst. A co ti ostatní, co nezapadají ani do jedné kategorie? No ti si ji samozřejmě musí přečíst taky. Nenechte se odradit množstvím postav (dá se v nich orientovat) ani náhlým přeskočením na jiné místo k jiné postavě bez oddělení odstavce. Rozhodně se nenechte odradit, protože byste přišli o mnoho zajímavých úvah, skvělé dialogy (spíš monology, postavy mluví zvláštně, jakoby ani nestály vedle sebe, ale každá ve svém vlastním vesmíru) a o pouštní vedro linoucí se z každé stránky. V neposlední řadě byste se také připravili o požitek z české povídky, ve které má autor v malíčku literární stránku i odbornost toho, o čem píše a není to žádný pisálek, kterých tu teď máme přehršel.

Ďalšia kapitola, vysoké hodnotenie a veľmi dobré dojmy. Tretí diel Malazu nadväzuje na prvý diel a tentoraz je od začiatku pútavý a zrozumiteľný, prvé kapitoly obsahujú veľa užitočných informácií o svete a histórii, obraz sveta sa skladá o niečo ľahšie (nadšenie z informácií ma primälo k pridaniu si série a autora do TOP10). Erikson sem pridal veselý humor, usmieval som sa najmä pri Pani Závisti, histórii stola sapérov, Detoraniných prejavoch lásky, Vřetenovej košeli a iných. Postavy, ako je zvykom zaujmú, počas príbehu mnohé prejdú premenou a v závere aj prídu o život (zvlášť jedno úmrtie naštve). Je zaujímavé, že aj keď sú mnohé nesmierne mocné a múdre, sú uveriteľné (nepôsobia „supermansky“) a do sveta patria. Súhlasím s knedlem, vojaci a zvlášť Paliči mostov sú vynikajúci a ťažko sa mi s nimi lúčilo, ak zomreli. Segulehovia a Mottskí zálesáci ma zaujali, snáď sa znova objavia. Narážky na Tiste Edur sa neminuli účinkom, s očakávaním hľadím na päťku. K mínusom tretej knihy by som pridal jeden subjektívny. Ako napísal avatar, aj ja som sa občas v knihe strácal. Jednotlivých príbehov, narážok a plánov je mnoho a zapamätať si všetko je ťažké a ešte si to aj všetko spájať a predvídať je až nemožné. Viem, že to nie je problém knihy (ak by príbeh nebol tak zložitý a kvalitný, asi by tu nebol na prvom mieste), preto sa už teším na ďalšie (a určite minimálne ešte jedno) čítanie série. Veľká spokojnosť. 90%

Edit: po druhom prečítaní som zistil, že túto knihu zbožňujem a zrejme je to najlepšia kniha série, uvidíme, čo na to Prach snov a Chromý boh, ale zatiaľ je to 101% :)

Tato seria bola znacne slabsia, ako prequelova seria temny elf. Autor sa na tejto trilogii ucil pisat a nevyhol sa vsetkym neduham, ktore to znamena.
IWD je lahka nekomplikovana seria, ktora spaja vsetky dobre klise RPG zanru a pridava zaujimavu postavu temneho elfa. Dej najma prvych dvoch casti ma vela odkazov na pana prstenov, a klasicke dnd dobrodruzstva, ale obohacuje zapletku o klasicky dobrodruzny roman a zaujimavu sondu do Drizzitovej duse, ktory je najprepracovanejsou postavou trilogie.

Kromě několika detailů souhlas se Siriusem. Jonathan, ač to tak možná podle prvních řádek (a většiny první části) vypadá, není vůbec hlavní postava, jeho strasti jsou pouze hybatelem děje, ale jeho řešiteli není on, ale kejklíři. Což jsou super postavy a škoda, že vůbec nerozumím tarotu, protože jinak bych si to vychutnal ještě víc :) Není to nijak obtížná kniha, ale oddechovka na jedno až dvě horká odpoledne. Jen si nejsem jistý, pro koho je určená – pro malé děti je tam možná moc sexuálních náznaků, puberťák si řekne, že je to kravina (opravdová láska? Ale fuj!) a pro starší by to mohlo být moc naivní a dětské…

Jednoznačně hrůza… těžko říct jestli je horší příběh, to jak je to napsaný nebo postavy… Proti upírským příběhům pro náctileté nemám nic, ale pouze v případě, že jsou čtivé, svižné a je v nich alespoň náznak zajímavého příběhu a popis postav umožní se s nimi seznámit. Deníky nemají nic z toho… ještě, že seriál je o něčem jiném…

Trochu nerozumím nízkým hodnocením některých uživatelů, protože tahle kniha je opravdu výborná a dokazuje, že Herbert OPRAVDU není autorem jednoho díla. Doporučuje přečíst těm, kteří četli Dunu, ale i všem ostatním (ale těch asi moc nebude :o) V románu se skrývají opravdu zajímavé myšlenky a jako celek působí více než dobře. A abych nezapomněl, skvěle se čte.

Dobré počtení. Holdstock se sice odchyluje od hutnosti předchozích knih a určitě od stereotypu klasického Merlina, možná se tu budete o něco méně bát, ale přesto je to parádní dílo. Příběh je multikulturní – setkáme se s příslušníky snad všech národností Starého světa a s jejich mytologií. Těším se na další díl.

Autor v této povídce nádherně vykreslil prostředí a lidské charaktery, díky čemuž čtenáři předkládaný svět doslova ožívá před očima. Úžasná je také atmosféra příběhu. Krásné čtení.

Po přečtení komentáře od Gaarqa a po dočtení Čarovného světa, kdy jsem měl v plánu pokračovat touto sbírkou, mě přepadli obavy, že to bude takové jak to líčí právě Gaarq a byl jsem navážkách zda po již zakoupené knize vůbec sáhnout abych si nezkazil chuť. Po přečtení Pasti v čase mohu jednoznačně říci, že ty obavy byli liché a můj postoj k této sbírce je zcela odlišný od toho Gaarqova a ačkoliv tak jako ostatně prakticky v každé sbírce i v téhle jsem našel povídky, které mě až tak neoslovili nebo jsem jim narovinu prostě neporozuměl, rozhodně je dle mého názoru minimálně srovnatelná s Čarovným světem. Určitě se nenechte odradit komentářem Gaarqa, nic tedy proti jinému názoru, přišli by jste ale rozhodně o velmi zajímavou a kompaktní sbírku povídek tohoto vynikajícího autora.

Nepříliš zajímavá kniha, byť celkem zručně napsaná i přeložená. Závadou je přemíra filosofování nad smyslem života a spousta náboženské tematiky. I fantastický prvek je zde přinejmenším sporný – cokoliv se v knize stane lze vysvětlit prostou náhodou či náboženským vytržením. Knihu lze doporučit jen zájemcům o filosofování nad jednotlivými vírami (islám, křesťanství, hinduismus).

Rusové prostě píšou trochu jinak a jde to poznat. Při čtení Metra se mi vybavili bratři Strugačtí a to v souvisloti s jemným nic nevysvětlujícím mysticismem, který ochromil snad všechny kdo četli Piknik u cesty. Atmosféra jde do hvězdných výšin a udržuje vás v napětí až do konce, kdy......... si řeknete WTF? To si ze mě dělá srandu? Tak tohle mu teda nežeru..... No co se dá dělat k dokonalosti chybí pouze ten jediný krůček.

Edice Pevnost kniha č. 55 – Spousta času na smrt. Neskutečný sešup v podobě kvadralogie, která mě od prvního dílu neskutečně baví. Pravda, začátek byla bomba, pak se to trošičku urovnalo, ale ke konci to zase mělo šťávu, jako dlouho ne. Popsaný svět je svým způsobem strašně zvláštní a nedokážu si ho při čtení vůbec představit. Snad ani nechci, jsem rád, že si vysním jakousi krutou realitu světa Cybrainu, a to mi stačí. Tento první díl se ale určitě povedl a lépe mě uvést do tohoto světa nemohl. Určitě se těším na další díly. Petr Heteša to umí. Co mu v edici Pevnost vyjde, vždycky stojí za přečtení. Na druhou stranu si říkám, že nebýt posedlý veškerými seriály, na které se v knize naráží, asi by se mi příběh tolik nelíbil. Všechno tu, jako obvykle, souvisí se vším. 8/10

Autor už zjevně pochopil, že čtenář je v podstatě velmi konzervatvní a chce pořád to stejné jinak a pokud možno i lépe. A tak tu máme zase celkem průhledný příběh, který by se mohl (nebýt závěrečné pointy) klidně zařadit do fantasy a hromadu dialogů. Na druhou stranu proč ne? Dialogy jsou obvykle skvělé, božsky vypadající ženy jsou zde zmíněny pouze dvakrát a (oproti předchozím Hetešům) zde příběh letí rychlosti střely. Takže jestli už znáte Hetešu je tohle prakticky to samé a přitom trochu jiné:

1. U dialogů jsem se už tolik nezasmál (možná ale za to můžou státnice, bůh ví :-) )
2. Příběh je svižnější a čtivější.
3. Má to takovou tu malinkou těžce uchopitelnou věc nazývanou jako atmosféra.

Je to zatím to nejlepší co jsem od Heteši četl.

Edice Pevnost kniha č. 53 – Boj o Domhan II. Hodnocení skutečně nelže. Druhý díl z tohoto fantasy světa už skutečně není taková darda, na kterou bych se těšil. Mě už od počátku napadlo, že to bude pohodové pokračování. Ale že to autorka nazve až tak moc epicky, to jsem skutečně nečekal. To pak způsobuje, že si nedokážu nové postavy v naprosto novém příběhu oblíbit natolik jako ty první. Prostě to nedokážu. Pak mě ten jasný průběh nedokáže ničím zajímavým těšit a bavit. 4/10