RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1616617618619620621622623624625626poslední (778)31081 příspěvků celkem
kniha: Stínem políbená - Mead, Richelle
Vlask | **** | před 5031 dny

Tento díl se hodně povedl. Ubylo společenských záležitostí a romantiky, naopak přibylo akce a zvrat na konci byl také slušný. Navíc zůstala ta skvělá čtivost. Nemůžu se dočkat dalšího dílu…

UAA?? cože? 12. nejlepší povídka?? byla to jediná, kterou sem z Muže na stezce nedočetl!

Ideální náhled do Koniášova světa pro ty, kteří ještě neměli tu čest se s ním seznámit osobně. Zažijete s ním spoustu dobrodružství, akce a napětí – za to se zaručuju. Dokonce bych mohla říct – kupodivu – že je Žamboch jedním z Autorů, který i přes své jazykové bariéry ve světě píše ,nohem lépe, než mnozí anglicky píšící spisovatelé – a to mě těší. 98%

kniha: Trnité údolí - Carman, Patrick
Safirentwiluea | ***** | před 5031 dny

Další díl, ve kterém se Alexa vydávázachraňovat a plnit svůj osud s odvahou a nadšením, a kde opět, po smutném ztracení, získává dar mluvení se zvířety, A nakonec potká starého přítele, o kterém si všichni mysleli, že je mrtvý, dále potká starého muže z legend, o kterém zjistí, že je jeho bratr, a znovu žasne nad jeho genialitou, jak dokázal tolik věcí promyslet dopředu. Kdo to byl, neřeknu, pak by to nebylo překvapení. Můžete hádat a nebo si tuto knihu přečídst. Osobně dávám přednost té druhé variantě. 97%

kniha: Temné hory - Carman, Patrick
Safirentwiluea | ***** | před 5031 dny

Dobré na uvolnění a odpočinutí. Ti, kdo mají rádi zvířátka a mluvení s nimi, to určitě ocení.

série: Elyonova země
Safirentwiluea | ****1/2 | před 5031 dny

Nic není lepší, než oddechové knížky, kterou díly Elyonovy země jsou. Příjemně vás uvolní a ohromí vás svoji originalitou. Nemám co bych jim vytkla, snad jen, že jsou v přemíru dětské. 92%

kniha: Přísaha orků - Peinkofer, Michael
Safirentwiluea | ***** | před 5031 dny

Příběh snad ještě lepší než ten předchozí, neproniknutelnutou zápletkou a nepředvídatelným dějem. Každá další stránka vás překvapí, ale jestli příjemně, to už je na vás. Je to kniha plná napětí, akce a humoru s malým náznakem lásky. U této knihy jsem se se svým bratrem hodně nasmála. Doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy a mají smysl pro humor. :-) 100%

série: Dobrodružství Balboka a Rammara
Safirentwiluea | ***** | před 5031 dny

Nemám co k tomu dodat, až na to, že je to ta nejskvělejší kombinace fantasy, humoru a suprově promyšlených zápletek. 100%

kniha: Nový měsíc - Meyer, Stephenie
Safirentwiluea | ***1/2 | před 5031 dny

Velmi dobrá knížka co se týče slohu a výstižného popisu, ale co mě na tom vadí, že tu není žádná zápletka (nebo alespoň ne moc velká), emoce jsou až přeplácaný a celkově je to takový bezduchý. Ale když to porovnám s ostatními knížkami o podobných dějích, zdá se, že to vcelku vydařené. 70%

kniha: Eragon - Paolini, Christopher
Safirentwiluea | ***** | před 5031 dny

Kniha je velice přehledná a přitom se nedá moc lehce „číst mezi řádky“ – není tak zcela jasné, co bude dál a čtenáře to plní nedočkavostí a napínavostí. To, jak někteří popisují, že Paolini píše srozumitelnou a jednoduchou formou podle mě není chyba a rozhodně se to kvůli tomu nedá přirovnánvat s dětskými knížkami. Naopak, je to kniha mnohem čtivější než mčasté fantasy a scifi romány s přemírou postav a nesrozumitelným dějem, kterým velká většina čtenářů dává přednost. Kniha Eragon, a obecně i celá trilogie, je velmi důmyslně propracovaná a nikdy předem netušíte, co vás v příštím okamžiku čeká. Je plná napětí, akce a spoustou fantasy prvků a ještě špetkou humoru. Nemám, co bych chtěla Paolinimu vyčíst, snad jen to, že je velice originální :-).

série: Zeměmoří
stimílek | ***** | před 5031 dny

Kdybych věděl, kterou sérii odstranit z TOP 10, tak už by tam Zeměmoří zaujímalo místo. Je to pro mě perla mezi fantasy. Autorka volí naprosto odlišný přístup k psaní (ženský?) a díky tomu není vždy to nejdůležitější, aby byl hrdina hrdinský a příběh výjimečný. Jednotlivé knihy jsou psány s poměrně velkým odstupem, ale přesto z každé sálá ona nezaměnitelná poetická atmosféra Zeměmoří.

povídka: Na Vysokých blatech - Le Guin, Ursula K.
vyšla v: Příběhy ze Zeměmoří
stimílek | ***** | před 5031 dny

Po prvním přečtení jsem ji zařadil do TOP 10. Výborná povídka, ke které je těžké něco napsat a neprozradit nic z pointy. Vypráví o čaroději, který z neznámých pohnutek koná dobro – léčí dobytek. Víc neprozradím. Snad jen to, že se tu setkáme s Gedem :)

povídka: Dračinka - Le Guin, Ursula K.
vyšla v: Legendy 1; Příběhy ze Zeměmoří
stimílek | ****1/2 | před 5031 dny

Poslední povídka poslední knihy Zeměmoří vypráví o Dračince, kterou známe už z Jiného větru. Autorka nám rozkrývá tu část jejího života, na kterou se v JV nedostalo. Není tu nového, převratného, ale i tak je to velmi povedený a čtivý příběh ze Zeměmoří. Rád bych si ještě někdy něco nového z tohoto světa přečetl.

Výborná povídka, zajímavá, nevšední: trošku jako poezie, trošku jako mytologie, trošku jako filozofie – rozhodně je nad čím přemýšlet a čím se kochat. Někdy se k tomuhle textu budu muset vrátit, nejsem si totiž jistá, jestli jsem vše pochopila správně… a „armádní“ vrabci mi tak docela nesedli, takže „jen“ 71%.

série: Malazská Kniha padlých
Baldion | ***** | před 5032 dny

Tahle série je něco neuvěřitelného. První díl se mi dostal do rokou čirou náhodou a prvních 200 stran jsem se poměrně obtížně orientoval. Pak děj začal nabírat obrátky a závěr jsem už četl jedním dechem. Po krátkém váhání jsem pak objednal všechny další díly, které u nás vyšly a dobře jsem udělal. Série mě nepřestávala na každé straně udivovat úžasným spojením jednotlivých, na začátku zdánlivě nesouvisejících nitek příběhu. To, čemu jsem nerozumněl v prvním dílu se začalo postupně objasňovat a já jsem pochopil, že to nebyl autorův nedostatek, ale úmysl. Jednotlivé události, které se zprvu zdály nepodstatné a jejichž souvislosti jsem možná hned ani nechápal, začaly postupně nabývat na významu a elegantně se spojovaly do jednoho hutného a drsného (pravda, někdy možná až dost) příběhu. Eriksonův svět se přede mnou postupně otevíral a jeho úžasná propracovanost a originalita mi učarovala. Všechny postavy jsou nesmírně reálně popsané a „uvěřitelné“. Děj má spád a nezaznamenal jsem nikde hluchá místa. Skvělé na sérii je také to, že je nepředvídatelná. Pokud jsem byl po první knize lehce na rozpacích, tak po druhé jsem už byl nadšený a od poloviny třetí jsem už jen nevěřícně kroutil hlavou, co všechno je možné vymyslet a hlavně skvělým způsobem napsat. Už hodně dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha dokázala úplně pohltit a odtrhnout od reálného světa. U Malazské knihy padlých mi to bylo umožněno. Po přečtení každého dílu jsem si musel dát na pár dnů „pauzu“, abych ve mě mohl příběh „doznít“. Kdybych měl tuhle sérii ohodnotit stručně, tak mne napadá jediné – Nezapomenutelný zážitek.

Povídka se mi líbila, ale nemohu si pomoci, aby mne nenapadlo kacířské přirovnání k Bajkám barda Beedleho. Jonathan Strange a pan Norrell je úžasný román, který mne naprosto vtáhl do svého světa a vyniká propracovaností prostředí i postav; povídka o Johnu Uskglassovi je pěknou úsměvnou bajkou, ale nenacházím v ní nic víc. Harry Potter se mi sice nelíbil tak jako Strange & Norrell, ale jedná se o výborně napsanou dobrodružnou sérii se zajímavými postavami a téměř bez hluchých momentů. Bajky barda Beedleho byly souborem úsměvných moralitek – což koneckonců bajky mají být. Vzhledem k románům se však jednalo o slabý odvar. Clarková naštěstí ke kázání o mravech nesklouzává, ale nabízí nám soubor povídek silně inspirovaných lidovými báchorkami a dokreslujících (na můj vkus bohužel příliš málo) svět S. & N. A je to hezké, ale… už ne výjimečné.

povídka: Dobrovolný stát - Rowe, Christopher
vyšla v: Ikarie 2006/03; Singularity
Julianne | *** | před 5032 dny

Nápad se mi líbil, začátek byl velmi slibný, ale čtenář by se možná rád dozvěděl něco o pozadí příběhu a fungování světa. Bylo to poněkud zmatené, byť zajímavé.

Chápu Gibsonův umělecký záměr, ale to nic nemění na faktu, že se mi tato povídka nelíbila. Označila bych ji za neuvěřitelnou nudu. Popisy moderního města byly sice pěkně napsané a místy i sugestivní, ale samy o sobě na upoutání čtenářovy pozornosti nestačí. Kdyby byly rozprostřeny v povídce s postavami a dějem, autorovi bych tleskala. Toto se však ani trochu nepovedlo.

Pointa tuto povídku zachraňuje – jinak totiž šlo o příliš dlouhou, natahovanou nudu.

povídka: Tátův svět - Williams, Walter Jon
vyšla v: Ikarie 2001/09; Singularity
Julianne | ***** | před 5032 dny

Dle mého názoru nejlepší povídka Singularit. Nic nechybí ani nepřebývá; je tu silný a poměrně realisticky zpracovaný příběh.

kniha: Růže pro Algernon - Keyes, Daniel
Gaarq | **** | před 5032 dny

románové zpracování mě nezaujalo zdaleka tak, jako povídka. ta plocha navíc nepřinesla zas tolik nového a zajímavého, aby byla z mého pohledu opodstatněná. chápu, že enormní popularita volala po rozšíření, ale cosi se z něj ztratilo. málo, maličko, ale dost na to, aby to bylo poznat.

jedna z literárních perel SF. naléhavý a vypjatý příběh, hluboce lidský. autor dokázal na malé ploše skoro neuvěřitelné, pohled do duše člověka, který prochází zásadními změnami. navíc velmi zvláštními, které dodávají příběhu druhý rozměr a sice, jaký je vztah mezi inteligencí a prožitkem štěstím? autor také dokázal skvěle vybalancovat silný emocionální náboj se střízlivou vnitřní logikou a jemným vedením příběhu.

pamatuji si, že na semináři z biochemie, někdy v roce 1993, při přednášce na volné téma jsem si vybral právě tuhle povídku. a sklidil jsem za ni posměch. nikoliv kvůli příběhu, ten evidentně nikoho z mých kolegů ani vedoucího cvičení (velmi známou kapacitu v oboru, dnes už pětaosmdesátiletého pána) nezaujal, ale všichni ti, kdo měli námitky, se nedokázali (dost hlasitě) smířit s vědecky fiktivním námětem, který odporuje jejich zkušenosti i vzdělání. že to byl jeden z důvodů upozaďování SF?

moje první setkání s holdstokem a rovnou mě srazilo do kolen. kombinace fantastického s náměty z dávné historie, starými náboženstvími a vypjatým osobním příběhem, to je jako zabořit čumák do mokrého měchu a hlíny někde na břehu divoké řeky. intenzivní, drsné a ne úplně příjemné (ze začátku), na konci se však dostavuje takřka duchovní prožitek. holdstock byl génius, nebál se vrtat v lidském nitru, nahlížet na něj z mnoha nezvyklých pohledů. v tomto ohledu se mu snad vyrovná jen erikson. holdstock tu ukazuje své budoucně oblíbené schéma vyvolání napětí a divokého závěru, živočišné a morbidní nás fascinovaně přitahuje, a nedořečenost dává prostor vlastní fantazii.

kniha: Tango s upírem - Bronec, Michael
Gaarq | *** | před 5032 dny

na michaelovi si cením jeho angažovanosti v domácí tvorbě a jeho podpory nových autorů. literární soutěže jsou asi tou nejpopulárnější formou u nás, speciálně v žánru SF. osobně si myslím, že hned po soutěži by podle anglo-amerického vzoru měl nastoupit dobrý editor a bít žito, dokud je mladé a tvárné :) inu, to ale stojí peníze (a spoustu času) a chápu, že se tyto investice naopak populární být nemusí (hlavně se asi na malém českém trhu nevrátí ani rychle, ani všechny). skvělá je závěrečná tabulka hodnocení povídek v soutěži!

co se týče konkrétně žoldáků, z obecného pohledu jde o sborník spíše průměrný, ale z pohledu lovce talentů jsou tam nebroušené kameny, které by jednou mohly zazářit (poláčková, rohlík, žlebek, mayerová). celkem mi vadí, že mladí čeští autoři se nevydávají do neznámých krajů a jejich náměty jsou spíše tuctové, příliš často jsou zřetelné inspirace. novátorství může přijít s časem, a mělo by to být podporováno, imho.

závěrečné upírské eseje leonarda medka a ivany kuglerové byly zábavné, psány lehkým tónem. je vidět, že leonard je starý mazák a vyzná se v literární tlačenici. ivanin výlet do etymologie mě upřímně rozesmál. v obou jsem trošku postrádal „jiný“ (literární) pohled na upíry, jak s ním přišel třebas sapkowski.

a ještě si rýpnu – osobně, nelíbí se mi ani obálka, ani název soutěže, i když chápu, že je to jen a jen můj problém. a trošku jsem se za obojí při veřejné četbě styděl ;)

doufejme tedy, že michaelovo úsilí a úsilí ostatních lidiček okolo ŽF nevyjde vniveč.

povídka: Stříbrná spravedlnost - Linc, Míla
vyšla v: Tango s upírem
Gaarq | *** | před 5032 dny

přímý, jasný a nezáludný příběh. bohům žel pointa předvídatelná a děj zřejmý. řemeslně velmi dobré, ale příběh sám mě nezaujal ničím.

kniha: O psaní - King, Stephen
BorgDog | **** | před 5033 dny

Hned na úvod, aby bylo jasno, hodnotím druhé vydání, neboť označit překlad toho prvního za brak a paskvil by bylo ještě mírné. Obsah knihy celkem výstižně shrnula komentující přede mnou. Je to vhodné dílo zejména pro začínající autory, kteří hledají tipy pro vlastní tvorbu nebo jen chtějí zjistitl, „jak to dělají velikáni.“ Ne všechna Kingova doporučení jsou sice aplikovatelná či vhodná pro české prostředí, ale i přesto jde o zdaleka nejlepší „příručku“ tohoto typu, na jakou jsem narazil.

Velkým plusem je podle mě rovněž fakt, že kniha jako celek nepůsobí „samožersky“ v tom smyslu, že by King odkazoval nebo propagoval jen své vlastní výtvory a příručku změnil v „propagační brožurou“ své práce. Vůbec ne. Autor dává hojně příkladů, ale ZDALEKA se neomezuje jen na své knihy a vyhýbá se jakémukoliv náznaku samochvály či arogance. Naopak, v částech líčích některé stinné etapy svého života k tobě umí být docela tvrdý a rozhodně si nebere servítky. Doporučuji tuto knihu všem, kteří se zajímají hlouběji jak o psaní, tak o osobu Stephena Kinga.

Bez varování jsem byl vhozen do světa podivných stoření žijících vedle normální společnosti. Autor svůj svět jen málo vysvětluje, ale ten je tak podivně fantasticky suverénní, že ani vysvětlovat nepotřebuje, prostě vás dostane.

Nejlepší horory jsou takové, které jsou naprosto reálné a které se dotýkají lidské každodennosti či podstaty. Při nich opravdu běhá mráz po zádech. Toto je jeden z nich.

PS: Pokud je vám tohle téma sympatické, přečtěte si Barkerovu Revoluci těla. Ta je Kostře velmi blízká, jen chybí sykající doktor.

Mistrně napsané atmosferické simulakrum irské povahy beze stopy fantastiky.

EDIT: Na tuto povídku asi musí mít člověk správnou náladu a také se moc nehodí číst ji opakovaně, protože když je známa pointa, čtení už nikdy nebude to pravé ořechové. Při posledním čtení mi to přišlo trochu rozvleklé a vynechal bych vysvětlovací pasáž před koncem. Chtě nechtě musela jít hvězda dolů.

kniha: O psaní - King, Stephen
Madam Brbla | **** | před 5033 dny

Sympatická knížka, ve které se čtenář nejen dozví různé zajímavosti a postupy ohledně psaní beletrie, ale především nakoukne do pestrého života slavného spisovatele. King epizodky ze svého dětství, dospívání, nelehké autorské začátky i závislost na drogách a alkoholu popisuje nesmírně poutavě, přitom nevtíravě – přesně tím osobním stylem (bez zbytečné popisnosti a s lehkým nadhledem), díky kterému si lze postavy jeho knih tak snadno zamilovat či nenávidět. Příjemná záležitost určená v první řadě příznivcům Stephena Kinga a začínajícím autorům, věřím však, že si našla i širší publikum. Proč já to vlastně nemám v knihovně? To se musí napravit! 80%

Jako ctitelka thrileru a hororu jsem si v této povídce přišla na své. Úvodní polovina spolehlivě zaujala, ale druhá půlka imho postrádala výraznější gradaci, tempo spíše zpomalilo, místy bych uvítala podrobnější popis událostí (SPOILER!: konkrétně skon Věznitele byl na můj vkus příliš zkratkovitě podaný). S pointou asi nic lepšího udělat nešlo. 80%

povídka: Dnes naposled - Rauschgoldová, Scarlett
vyšla v: Tango s upírem
Gaarq | brak | před 5033 dny

nejet zrovna v trolejbuse, asi bych křičel nahlas. jsou to silná slova, ale zatraceně, tohle byl úplně zbytečně potištěný papír. pointa je jasná od samého začátku a cesta k ní je nudná jak zápis ze schůze výboru chemické společnosti. nehledě k tomu, autorka použila v textu kulturně-jazykový mišmaš à la stokrát dobrý dort pejska a kočičky a ten mi zvedne hladinu adrenalinu vždy spolehlivě. ο φόβος και ο δείμος!

povídka: Na každém z možných světů - Bandžuch, Tomáš
vyšla v: Tango s upírem
Gaarq | * | před 5033 dny

neuvěřitelně jalová a nijaká alegorie. od braku ji dělí jen schopnost autora používat mateřštinu. kdyby ovšem zapojil i nějaký původní nápad, mohlo to být lepší.

kniha: Písečníci - Martin, George R. R.
BlackDawn | ****1/2 | před 5033 dny

Tohle je hlavně díky prvním dvěma povídkám opravdu krásná záležitost. Ať již hodně originální Písečníci a cizí formě života nebo krásně ponurá a smutná Píseň pro Lyu…obě povídky jsou opravdu velkým lákadlem. Třetí je již jen na doplnění a mě se moc nelíbila tudíž hvězdičku dolů,ale celkově příjemná sbírka na jeden deštivý den.

povídka: Skleněná květina - Martin, George R. R.
vyšla v: Písečníci; Snové písně 2
BlackDawn | **1/2 | před 5033 dny

Byť je z povídky cítit jasný Martinův rukopis, jeho melancholické nálady, krásná jména světů,zemí,lidí, bohužel tahle povídka mi přijde jen jako okrajovka. Po pár stránkách lze odhadnout jak to skončí, na mě je to moc přímočaré a vlastně téměř o ničem.Bohužel mi přijde, že si tu mistr trochu zamravokárčil, takže pro mě průměr.

povídka: Mezi psem a vlkem - Tučka, Daniel
vyšla v: Tango s upírem
Gaarq | * | před 5034 dny

eh… nuda, nenápaditost, obehraná klišé. nelíbilo ani trochu. přiznávám ale, že autor celkem umí s textem.

povídka: Z popela - Strnadová, Janina
vyšla v: Tango s upírem
Gaarq | *** | před 5034 dny

námět mě příliš nezaujal, ale ani neurazil ;) napsáno dobře, ale je příliš vidět vliv fantasy RPG; už už jsem se vždy u postavy obával, kdy se v závorce za jménem v páralovském stylu objeví (level 5, white mage, resistence to lightning).

povídka: Vyvaruj se řeky - Mayerová, Veronika
vyšla v: Tango s upírem
Gaarq | ** | před 5034 dny

zajímavý příběh, ale tak překotný a přepoetizovaný, že požitek z něj trochu připomíná přesolenou polévku, kterou mi někdo lije šufánkem přímo do krku. čeho je moc, toho je příliš.

kniha: Un Lun Dun - Miéville, China
jethro.tull | **** | před 5034 dny

Mám podobnou zkušenost jako supeto. Zpočátku jsem se vůbec nemohl do knihy začíst. Abych byl přesný, trvalo to dost dlouho, asi do 150. strany. Byl jsem mnohokrát rozhodnutý, že knihu odložím a nedočtu. Ale pak příběh nabíral obrátky a začal být strhující a teď, po dočtení knihy, jsem rád, že jsem ji neodložil.

kniha: Kalužiny modré krve - Mostecký, Jaroslav
Madam Brbla | ** | před 5034 dny

Byla jsem zvědavá, co s brakoidní sérií, jakou „Mark Stone“ bezesporu je, dokáže udělat schopný spisovatel, nakoukla jsem tedy pod nevkusnou obálku „Kalužin modré krve“. Několik úvodních stran mě navnadilo k naději na obstojnou oddychovku – události na planetě Gatagéwa si udržují Mosteckého rukopis: nechybí moře, příšery a drsní muži, vzdorující osudu, je v tom cítit špetka charakteristické melancholie. Děj se bohužel brzy přesouvá na jinou planetu, k neznámé civilizaci lidí s modrou kůží… a 50. stoneovka se zvrhává v chaotické dobrodružství, plné nezajímavých postav, špatně popsaných bojů, intrik a nic moc dialogů. Osobně mám pocit, že psaní tohoto rodokapsu Jaroslava Mosteckého vůbec nebavilo, vršil scény bez ladu a skladu, hlavně už to mít za sebou: žádná atmosféra, slabá akčně/detektivní zápletka, psychika postav nulová, zmatek – já jako čtenář jsem to chtěla mít za sebou rovněž. Dočíst mě nenutil zájem, nýbrž prostá tvrdohlavost. Bez debaty to nejslabší (vlastně jediné slabé), co jsem kdy od Mosteckého četla. 41%

1616617618619620621622623624625626poslední (778)31081 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu