LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Zvláštní povídka o společnosti a jejím přijímání nadpřirozena. Oceňuji velmi realistický pohled a také osten proti extrémním projevům feminismu.

Téměř bezdějová a jakýmsi způsobem nedramatická a uspávací, přesto dokonalá podivná SF povídka z daleké dekadentní budoucnosti. O řádech světa a společnosti se nedovídáme nic vnitřního, podstatného, pouze to, co je na povrchu. Věčně mladí dokonalí lidé se baví (jsou baveni) v dokonalých kopiích velkých měst minulosti. Proč? Kdo je pro ně staví? Jak jsou vybírána nová? Spousta otázek a žádná odpověď. Stojí za přečtení, i když odměnou může být zmatenost a lehká deprese.

Nevím proč, ale připomíná mi to Aldisse. No nic, asi si půjdu dát obklad.

EDIT 2016: Ubral jsem půl hvězdy z hodnocení. Přece jen je to až příliš dlouhé a sladkobolné. Ale co bychom chtěli od bílého Newyorčana z 80. let 20. století, že? Ne, opravdu, ani na třetí přečtení to nebylo špatné a bavilo mne to, takže něco na té dlooouhatanánské novele být musí.

Silná káva. O atomovém kataklyzmatu a šanci na přežití píše mistr s chladným odstupem a přesto nebo právě proto je výsledek o to silnější, obzvláště když jedním z hlavních hrdinů je i malý chlapec.

Slušně a čtivě napsané podobenství o člověku, který hledá odpuštění a odčinění vlastních chyb. Harlane, jako vždy ses u mě trefil.

Mám moc rád Shepardův středoamerický cyklus a i když se tato povídka dost vymyká (celkem tu schází military motiv), je pořád stejně silně sociální a vzbuzuje lítost nad tím, jak euroatlantská západní civilizace mění a pokřivuje život dříve svobodnějších a samostatnějších lidí a národů. To vše ještě v mystickém hávu. Mlask!

nuda. a v koncovce bůh ze stroje jak prase. a nuda. neuvěřitelně strnulé a prkenné vyprávění. a nuda. nepříliš nápadité a řemeslně poněkud odfláklé (rozvleklé pindání o ničem /vážně mě dvacetkrát za povídku nezajímá zmínka, že kuba nedomý má rád laphroaig/, logické mezery či se autor nemůže celou dobu rozhodnout jestli používat pīnyīn nebo českou transkripcí čínštiny). jo, a nuda, kdybych zapomněl.

když srovnám prázdniny v mezisvětě s rockem mého života, tak je to posun k lepšímu. žádné pitomé hláškování, žádný rádobyhumor, nicméně pořád to není ani z poloviny to, co býval měsíc mého života. neff nějak ztratil spojení na žílu a z jeho nedávné tvorby se ztratilo všechno, co jsem na něm měl rád.

Slušná městská fantasy povídka zasazená do sice ne třeskutě originálního, ale přesto zajímavého světa. Ten sice autor jenom načrtne, stejně tak i postavy a jejich povolání, ale v tom cítím její kouzlo. Mohla by to být dobrá první povídka cyklu nebo základ románu. Neodhaluje téměř nic, spíš nahazuje udičky. Nicméně mám pocit, že potenciál prostředí nebyl využit, protože zápletka a její vyřešení je plytké až téměř nečitelné a dává mi vzpomenout na žánr heroic fantasy, kde se s tím taky autoři nemažou, hodí tam nějaké prokletí, démona nebo čárymáry a pak chlápka s mečem, co to pořeší. Ten tady naštěstí chybí.

Závěrem už jen dvě hnidopišské poznámky.

1. Sluhu hlavní postavy obkoukal autor u páně Morressyho?
2. „…procházel jsem širokými ulicemi Západního Lankáru. Na odiv se mi vystavovaly barevné fasády…i prosklená atria se zimními zahradami a vodotrysky.“ Vystavovat na odiv atria chodcům na ulicích mi příjde z architektonického hlediska poněkud nezvyklé až nemožné. A u zimních zahrad se mi tomu taky nějak nechce věřit.

Hodně dobrá knížka a to i přes fakt, že se tu Heteša zpronevěřil svému oblíbenému cyberpunku. Je tu opět všechno, co máme na knížkách tohoto autora tak rádi: detektivní zápletka, nezdolný hrdina, akce a hlavně kupa dobrých hlášek. Pokud máte Hetešovy knihy rádi, rozhodně po tom sáhněte. Určitě nebudete zklamání. ps: ta obálka Marka Okóna je prostě perfektní.

velmi velmi dobre poctenicko…
Autor si nastavil velice vysokou latku pro sve budouci romany … Hetesa nam zraje! A to tak, ze uz ted tu mame opravdu dobry rocnik znackoveho vina! Tehle pribeh je tak vydareny, ze jsem velice zvedav na to co nam Hetesa predvede priste!

Zanrove ma tento pribeh nejbliz k takzvanemu Urban Fantasy, jenze!! … Fantasy to neni zcela jiste… je to SF jak fik! takze Urban Sci-Fi? existuje ten ‚zanr‘ vubec? asi ano, jen si nejsem tak uplne jistej, ze jej takto nekdo uz pojmenoval… moment podivam se na chytry web > www.isfdb.org … hmm nic…
…chytrak google nam neco najde… ale nic moc ‚oficialniho‘ a vetsinou jen zmatene mixy klasicke SF a Fantasy knizek v jednom chumlu .. sem tam najdem zminku Urban Sci-Fi spolu s titulem Blade Runner, tak ano, tohle by mohlo sedet… no nechme skatulkovani a zkusme to teda nejak popsat:
Hetesa nam popisuje sileny, zdevastovany svet jednoho mesta, postizeneho zemetresenim a nasledne uzavreneho do ‚ropneho‘ firemniho gheta naftarske spolecnosti, ktera tam objevi ropu – Baltimore – na tomto jakoby postapokalyptickem kousku sveta si znudena smetanka otevre prostor pro poulicni Gamesu … vice prozrazovat neni zahodno… ale i tohle ukazuje, ze muze byt naslapnuto na dobrou akci …a take je… :O)

Sam za sebe mam s autorovo sugestivnim popisem realii Baltimore jednu zkusenost … poprve za hodne hoodne dlouho mne autor popisem zemetresenim zdevastovaneho Baltimoru, tak zmatl, ze jsem mu skoro uveril … a promptne jsem musel od knihy odskocit na net a overit si jestli v Baltimore nahodou v roce 2005 nedoslo k nejake katastrofe-zemetreseni a jestli teda Hetesa jen nejak nepokracuje v tom co se doopravdy stalo… no dostal me, proste dostal! byl sem si jistej, ze Baltimore stale stoji…ale preci jen …co kdyz …mozna me ignorantovi neco uslo? ze by? a fakt sem teda radeji zagoogloval… :))) previt mystifikator-autor…!! :O))

… mno, minusu tam take par je… ale neni to zas tak strasne… obavam se ze ta jedna dve hvezdicky, co jsem sundal je me dost subjetivni hodnoceni… zdalo se mi totiz, ze autor neni moc zkuseny ‚googlista‘ a uzivatel pocitace a internetu … bylo tam nekolik zapletek s hledanim nejakych informaci na netu a ja si rikal: sakra tohle je preci tak snadne najit a vypatrat… jenom pocitacova ‚lama‘ to snad nevi… no dejme tomu, jsem asi moc prisny … bude to mozna uchylka z povolani… mozna ze bezny uzivatel pocitace a bezny ctenar si techto pasazi vubec nevsimne… kazdopadne ja jsem musel byt subjektivni a tu jednu dve hvezdicky z deseti za mirnou nedokonalost v detektivni zapletce romanu odecist… nejsme tu preci od toho abychom hodnotili nezaujate… je to ‚ctenarske hodnoceni‘ a tak sem ta subjektivita asi patri…

Tak jako tak, roman se mi moc moc libil… a vrele doporucim kazdemu!

Jdete do toho!

Neuromancer, tolik vychvalovaná kniha, bible cyberpunku. Cyberpunk mám co by žánr ve filmové podobě docela rád, nicméně v té knižní je Neuromancer teprve druhým kusem, který jsem četl a ani jeden (ten druhý taky od Gibsona) mne zatím nijak zvlášť nenadchl.

Vcelku komplikovaný příběh nám na začátku knihy představí ne příliš úspěšného hackera Casee, který je vtažen do víru událostí, jenž ho pohltí, převrátí mu svět naruby, a odře ho až na kost jen aby ho na konci vyplivnul skoro ve stejném stavu jako byl na začátku.

Příběh se odehrává v několika rovinách a když si k tomu připočtete, že autor používá nová slova, vyložení jejichž významu mnohdy zůstane na čtenáři, a navíc píše občas v kroucených větách a s pomocí neuvěřitelných, snad i nemožných, slovních spojení, vyjde vám z toho kniha, která je na čtenáře opravdu velmi náročná. Ne na přečtení jako takové, ale na porozumění a pochopení.

Milovníci cyberpunku se nad knihou asi budou rozplývat, já raději zůstanu u osvědčené sci-fi a fantasy :)

Ještě nakonec – nerad bych nosil dříví do lesa, ale přijde mi, že se touto knihou nechali silně inspirovat bratři Wachovští při práci na Matrixu. Těch podobností jsem našel hned několik.

Mám Barkerovy knihy rád, ale tohle pro mne bylo docela zklamání. Začátek románu byl slabý, jakoby se autor ve své prvotině teprve rozepisoval (nebo překladatelka rozpomínala na angličtinu?). Pak se to sice trochu rozjede, ale nic moc, nějakou smršť děje, imaginace nebo originality nečekejte. Celé mi to přišlo docela řídké a takové jakoby rozplizlé, bezpohlavní, sice s pokusem o typickou barkerovskou mystickou fantastiku, ale prozatím opravdu spíš pokusem. Vykreslení postav a hlavně jejich motivace je slabé. No a co se týče nějakých gore prvků nebo strachu či hnusu, který bych při čtení prožíval, tak to nestálo za řeč. Asi jsem už moc otupělý. Celé mě to docela nudilo a už jsem fakt rád, že to mám za sebou a můžu se občerstvit něčím zábavnějším.

Další dílo z cyklu Zeměmoří, tentokrát pojaté šířeji, než jsme zvyklí. Postav přibylo, děje taktéž. Poprvé mám pocit, že by knize slušel větší rozsah. Některé pasáže, pro děj důležité, jsou pouze načrtnuty. Nicméně se UKleG touto knihou vrací ke klasice Zeměmoří, ze které předchozí díl znatelně odbočil. 9/10

Senza ujetá povídka mého celkem oblíbeného autora. Ve společnosti jiných Wollheimem vybraných hůře stravitelných kusů je tohle vítaným osvěžením.

Súhlasím, vydarená kniha. Je síce pravda, že niektoré charaktery sú nedostatočne vykreslené a tak najviac poznáme kronikára, Tryskáča a Peggy (+ zaujme Dana a „Hit-girl“ Lenička :)). Taktiež koniec vám môže pripadať trochu odbytý, ale… je to tou denníkovou formou, ktorá mi naozaj sadla. Autor si je v zvolenej forme istý a plne ju využíva (napr. ďalší zápis po polroku, na začiatku zápisu zistíte v akej nálade hrdina a tak opisuje čo sa stalo) a s tým súvisí aj posledná tretina (je zázrak, že človek v zlom psychickom stave vôbec niečo napíše) a koniec. Ku denníku jednoducho sedí a zanechá v neistote (prikláňam sa ale k horšej možnosti). Môže nám nesedieť, ale hodnotenie kvôli nemu neznížim viac než na 90%. A na dobrú postkatastrofickú scifi mám slabosť :). Po dlhšej dobe som čítal knihu, pri ktorej som sa nenudil ani stránku… vlastne, po dlhšej dobe som konečne prečítal nejakú knihu (jemne povedané – blbé skúškové) a tak je možno hodnotenie trochu vysoké, ale nechám ho tak. Kniha ma potešila, miestami dojala, inokedy pobavila a samozrejme aj zamrazila. A celkovo mi vliala do žíl trochu energie do môjho súkromného boja, ktorý je v porovnaní s koncom sveta ničím.

Takže stručně a po pravdě: Pravda je, že tohle je s přehledem nejnechutnější kniha, jakou jsem dosud četl – scény hlavně z první třetiny snesou srovnání snad jen s některými kousky Clive Barkera, a i ten by se musel snažit. Pravda je, že děj je výrazně složitější než u Kulhánka (aspoň toho, co jsem přečetl) a řekl bych, že Kopřiva ho překonává i v invenci a co se obecné literární úrovně týče. Pravda je, že postavy jsou výborně napsané a členové Kuffenbachova komanda nebo některé dialogy mi z paměti jen tak nevymizí – ostatně, tu knihu jsem dočítal v jednu po půlnoci, prostě jsem se nedokázal odtrhnout.

Bohužel je také pravda, že stejně jako u „Zabíjení,“ Kopřiva nezvládl konec. Všeho je tolik, až to začne nudit – podrazů, krve, mrtvol, bombastických scén. Pořád dokola jen větší, Větší a VĚTŠÍ. Navíc je pravda i to, že u pointy jsem také nepochopil, JAK byla míněna, protože začala být porušována dříve stanovená pravidla světa a v tomto souhlasím s předchozími komentáři – dokonce si za sebe nejsem jistý, zda zakončení autor sám chápal, nebo knihu prostě řízl, jak nejlíp se dalo. Právě jen za konec srážím hodnocení z 90% na 80%.

Shrnuto, pravda je, že kvalitativní odstup od „Zabíjení“ je obrovský – u něj jsem TRPĚL, zatímco „Asfalt“ jsem HLTAL. Přesto doufám, že u další knihy si před finále Kopřiva dá studenou sprchu nebo si kapku zařádí s majorem Kuffenbachem někde v Africe, aby pak při psaní trochu přibrzdil a konečně to dotáhl na 100%. Rozhodně na to má.

Famózní partička polomagorů na palebné procházce industriálním peklem. Nesčetná množství drobných nápadů a vtípků nabalených na dnes už ‚standard‘ české akčně-černo humorné školy, posunuje toto dílko na roveň top(u) žántu (prostě tohle se nrozdíl od zabíjení s kulhánkem srovnat nechá). Jediným záporem této knihy je, že je všeho o trošičku víc než je třeba.

Detektivní příběh s velkou dávkou fantasy a humoru. Při srovnání s jinými současnými městskými fantasy sériemi, jako třeba Mercy Thompson či Anita Blake, na mne kniha působí mnohem vtipněji a zábavněji, zároveň však pohádkověji. S „normálním“ lidským světem se téměř nesetkáme. Jsme v říši čar a kouzel, kde je téměř vše možné, „pravidla“ se dozvídáme tak nějak za pochodu a schopnosti postav nám nebyly ještě zcela odhaleny.

Sympatická, chybující a odvážná hlavní hrdinka, otravný skřítek, upírka v kůži, krysí zápasy. Celkově skvěle umíchaný koktejl, který je radost číst.

Pohádka, kterou budu jednou číst dětem.

Mhm. Jistě, Tolkien je Otec zakladatel, ale zase není bůh. Na LOTR oceňuju řemeslnou propracovanost a zejména Ten První fantasy svět (mám ráda atlasy Středozemě, povídání o Númenoru, dodatky, elfštinu apod.), ale jako příběh už to tolik „nežeru“. Kolem 12 let jsem ho zbožňovala, při pokusech o další přečtení mi začala vadit roztahanost, bezúčelná popisnost, prvoplánové Dobro/Zlo, a nakonec taky náboženství, které z toho čpí na sto honů a vyvolává mi kopřivku. Uznávám klasiky, ale já osobně tomu víc než 7/10 dát nemůžu.

kovbojka… a to spis podprumerna… nema to ani na takove pulp romanky jako se daji cist ve starych Rodokapsech… SF ani F veskera zadna.. proste westernova dovolena Vincenta Vegi…
Kdo ma rad westerny, tak to pro nej snad muze byt zajimavej JFK dil … asi tak jako pro milovniky leteckejch romanu byl bigglesovsky dil > http://www.legie.info/kniha/9662-vlado-risa-paseraci-v-oblacich

Me to neuchvatilo… se priznam…

Nebudu papouškovat Siria a tak to zkrátím – super. Akorát mi vadí technické chyby, kdy v jednom díle má JFK takřka fóbii z otevřeného vesmíru, (je vysvětlené proč) ale v dalším space díle s tím nemá absolutně problém. A takových seků je v sérii víc…

Škoda že tu není už nějaký komentář od zarytého scifisty. Já jakožto sci-fi neznalý nemám s čím moc porovnávat. Tak za prvé, pan Weber má svůj vesmír pevně v rukou a zná každý jeho detail. Od mocenských politických intrik až po fyzikalní fungování všemožných technologických věciček. Je schopný vám na několika stránkách popisovat jak funguje motor a jak ohýbá prostor atd atd. To je všechno krásné, nicméně někdy jsem se v těch technických výrazech už opravdu ztrácel. Postupná gradace děje se mi zamlouvala, jen někdy zbytečně zdržovaly pasáže o politice. Moc se mi nezamlouvá že by v budoucnu lidstvu vládla královna a celkově politika připomínající dnešní Velkou Británii. Honor jako postava se nám během knihy postupně odhaluje. Ze začátku mi přišla chladná jako skála, stránku po stránce si mě však získávala až jsem na konci měl rád ji i celou její posádku. To beru jako největší plus. Dialogy mají říz a spád a i když se všude dbá na vojenské hranice a oslovení, čte se to skvěle. Osobně jsem zvědavý, co autor nabídne v dalších dílech.

Slabší než první díl. Je to čtivé, ale se supersilnými postavami je dost těžké vymýšlet věrohodné protivníky a překážky a někdy to vypadá dost ohnutě. Taky je celkové vyznění sladší. Není to špatná kniha, ale doufám, že v závěru se autorka polepší.

Nádherně vylíčené prostředí, výrazné charaktery jednotlivých postav, zajímavý příběh a čtivost… Jen závěr se mi zdál výrazně odlišný od celkového ladění knihy, poněkud uspěchaný a navzdory snaze o hluboké sdělení spíše prázdný. Být trochu odlišný, dala bych knize i 100 %.

Na začátek souhlasím s Majklovým názorem, že začátek spadá pod tag „Humorná“. Kniha je poměrně čtivá. Vytknout bych chtěl nesourodost jmen, hlavního hrdinu a naprostou absenci nějaké hlavní zápletky. Kniha končí velmi otevřená, což mě, jakožto fandovi epic konců vadí. V knize se nevyřeší žádná z hlavních otázek. Ony výňatky z dějin, co se Majklovi tak líbí, mi přijdou divné. Podle mě neřeknou nic doplňujícího, jen se dozvíte něco o původní Době temnoty. Ze současnosti se vždy dozvíte jen to, co už víte. Nicméně je to začátek a už kvůli poměrně skvělé ččtivosti bez nějakých vyloženě nudných pasáží dávám ****

Zatím to nebudu hodnotit, protože jsem to ještě nevstřebal. Ale jak napsal Sirius (já měl za to, že ho zabil ten Treneportův pohůnek…), není akční tak jako jiné díly. Je, řekl bych, až táhlý a roztáhlý, pakliže to byl záměr, aby vynikla jakási ironická grotesknost vyhlazování desítek milionů lidí, tak to fungovalo, alespoň na mě. Jinak z něj mám rozporuplné pocity, a proto ho ohodnotím později… (A ta obálka se Sketchbookovi fakt povedla) P.S. některé pasáže jsem si přečetl znovu a souhlasím se Siriusem a hodnotím 80%

K panu Pecinovskému a k Plástvi jedu jsem přistupoval s nedůvěrou (20kč v levných knihách mě přesvědčilo k zakoupení) mohl za to Pecinovského JFK ze kterého jsem měl velmi rozpačité pocity, ale Plástev jedu jedu je velmi opravdu velmi dobrá kniha. 90% jen kvůli drobnostem co mi neseděli… A chybělo mi tam větší prokreslení historie. (Jak se mohlo stát že lidstvo takhle degenerovalo a to hlavně morálně a eticky)

Knize ublížíli dvě věci..1, Vyšla zbytečně ve dvou dílech, všude po světě v jednom 2, Překlad je strašný (bohužel překládat tuhle záležitost asi nic moc lehkého). V každém případě Powers psát umí a příběh je uvěřitelný, i přesto ale obsahuje dost nelogických momentů. Přivádí nás do Vegas, kde spolu s 2 později 4 hlavními postavami prožijeme příběh, o boji člověka odsouzeného prohrou v kartách ke ztrátě vlastní osobnosti.Musí se vrátit do hry zvané osvojení a pokusit se vyhrát život zpět.Do toho ho doprovází kamarád s rakovinou, který věří, že jedině moc nahodilosti výher a proher může rakovinu porazit.Je místo i pro lásku.Jde o příběh magie,paranor­málních schopností a touhy po životě. Pokud přelouskáte jedničku, která je místy dost nezáživná až nudná, dvojka se Vám bude líbit víc.Určitě ale příjemná změna ze světa kouzelníků a draků, do světa tajemství karet spojeného s ovládáním druhých.

moje první setkání s høegem a odcházím z něj nadšen. neobvyklá kniha. hrdinka, která vás zaujme, v tom dobrém slova smyslu, ale jako sousedku byste ji asi nechtěli. o ostatních postavách nemluvě. žádní klaďasové, neřku-li papíroví. ale ani hlavní záporáci nejsou černočerní, jen prostě příliš… lidští. základní námět je profláklý, máme tu mírně tajemnou detektivní zápletku, hledáme vraha či vrahy jednoho kluka. celé kouzlo tohoto příběhu spočívá ve způsobu vyprávění (zarputilém vyprávění zarputilé ženské); neobvyklé provedení ich-formy (i formálně, bez uvozovek, jen s odrážkami přímých řečí), která stírá rozdíl mezi vnitřním monologem, dialogy i popisy. a stírá je úchvatně, neuvěřitelně živě. tajemno i napětí gradují exponenciálně, ke konci je to ostré jako břitva (a teče krve, jéje, i na bijatiku dojde. ale hrdinka není žádný superhrdina a dostává po čumáku dosti často). teprve na samém konci se také dozvíme, co dělá kniha na legii; SF motiv je sice důležitý, ale je to spíš kulisa, která umožňuje rozehrát tenhle úžasný příběh. malým bonusem pro nás středoevropany je vhled do historie a důsledků podivného koloniálního dědictví dánska a dánů – grónska. otázka na okraj: kdybychom my, češi, měli kolonie (a ne, nemyslím si, že slovensko byla naše kolonie, byť z vonka to tak môže vyzerať), jací kostlivci by na nás vypadávali ze skříně?

našly by se i chybičky, krom pár překladatelských lapsů (ne, dánsky umím sotva pět slov, ale některé odborné pojmy překladatel nedal), trocha kvazivědeckého mlžení, které běžný čtenář nepozná, ale u mě způsobilo drobná zadrhnutí. taky je tam pár opravdu maličkých bůžečků ze stroje (dobře, je to na hraně, párkrát jsem fakt měl dojem, že tohle je trošku násilné posunutí děje). a hlavně, sakra, já chci víc :) tichá dívka bude následovat v zápěstí.

je to skvělé! neotřelé formálně i obsahově, silné a obsažné. zkrátka, dostalo mě to.

Tato kniha není žádná super-akce…
Zdá se, že F. Pohl zcela úmyslně napsal román ve stejném duchu, jako psával A. C. Clarke… a je jasné, že Pohl ‚UMÍ‘!!! … věděl jak má posazený Clarke humor, kde zvolní tempo a kde přidá… a v neposlední řadě – je to tak krásně clarkovsky LIDSKÉ…
Je to pocta Clarkovi a čiší to z celého románu!!

… podle mne také Clarke v pokynech (100str. rukopisných poznámek) pro Pohla asi zmínil, ať to celé dílo věnuje lidem a zemi, kterou evidentně miloval… Srí Lance… a Pohlovi se tento nelehký úkol neuvěřitelně povedl!

Tento román JE prostě skvělý!!! Je to jakoby pozdrav ze záhrobí od A. C. Clarka… je skoro až k neuvěření, že to nenapsal on sám!

Ovšem F. Pohl tam dal i poznatelný kus SEBE; sice nenápadně, ale dal… ti mimozemšťané a to vše kolem nich, mají takový ten zvláštní, mírně jedovatý černý Pohlův humor… a to je zas jeho odkaz… :O) jak známo Clarke zas tak moc mimozemšťany nemusel a skoro bych řekl, že ani neuměl… a tak se zdá, že to tam dává sám za sebe F. Pohl… a tím, že to je vlastně jen taková alternativní dějová linka NAD hlavním dějem, tak to působí zcela sevřeně a zcela přirozeně, románu to neubližuje a naopak jej to okoření – Clarke pak je jako by to ‚pozemské‘ v románu a Pohl to ‚mimozemské‘… :o) a krásně se to pojí… celek pak je ‚skutečný‘ Clarke a i ‚skutečný‘ Pohl…

A z celého románu pak vyzařuje duch velikého humanizmu, jak jej známe od obou těchto klasiků SF.

Kniha psaná nádherným přesto jednoduchým jazykem. Velká škoda, že po dočtení zůstane pocit neukončenosti a nejistoty, o čem vlastně příběh byl a jaká je pointa.

laser gratias se nám dostalo nového a lepšího překladu druhé části volné trilogie ze sprawlu, fikčního světa WG, kyberpankového ráje. okouzlení z nových hraček pominulo (u mě určitě) a člověk víc kouká na příběh. WG víc potemněl, zmystičtěl a zesireálněl. jenže to vše za cenu slabšího příběhu, který možná ve své době oslnivý byl, ale asi ani to ne. WG pořád chrlí úžasné nápady, méně úžasné je jejich začlenění do toku dění a ten je hodně volný, nepříliš výrazný a hlavně netáhne. využití vúdú v kyberpanku se mi hodně líbí, ale tento potenciál byl poněkud nevyužit, stejně jako celá ta část námětu s krabičkami. nicméně, pořád je to hodné četby.

při výběru knihy dávejte pozor, špatný překlad vydání z návratu (1997) činí tuto knihu obtížně čitelnou (autorka překladu často nepochopila, o co jde, její znalost reálií i jazyka byla dosti mizerná).

Výborná poviedka o hľadaní tehotnej ženy, ktorá má priviesť na svet Antikrista. Príbeh ma bavil od začiatku do konca, hlavne vďaka poriadne odľahčenému rozprávaniu. Pri čítaní som sa neustále usmieval, pri niektorých situáciách som sa rehotal. Pravdepodobnostná mágia ma pobavila a zaujala, do tohto príbehu sa vyložene hodí. Ztracená apokalypsa je skvelým zlepšovákom nálady :)

Fajn oddechová detektivní upírárna (zatím nejlepší z celé série), líbí se mi, že autorka neustrnula a neustále přináší do cyklu nové nápady a hlavně, že vztahy mezi postavami se neustále vyvíjejí. A ten záporák byl zatím nejlepší

Černočervená knihovna psaná ve stylu Eriksona (Malazská kniha mrtvých). Pravda postav tam podstatně méně (zato se ale blbě pamatují), ale autorka také vůbec nic nevysvětluje, takže lehké povědomí, kde se to vlastně odehrává budete mít až po dočtení celé knihy. Sexuálně zneužívana je nejméně polovina hlavních postav a místy se to zvrhává v červenou knihovnu i když jen v představách a pocitech některých ženských postav. Celá kniha je spíše o psychologii postav a celkem se nic neděje. Trošičky akce se dočkáte až v samotném závěru. Nějakou čitelnost to má, ale že bych se nějak moc bavil se říci nedá, je to čtivo zaměřené spíše na ženy.

Kniha je sice svým způsobem obdivuhodně dějově vyspělá a neodfláknutá, zároveň však plná zvláštních náhod a svět v ní jakoby obývají jen hlavní hrdinové. Autor si dal záležet a stvořil zajímavou zápletku (odstřel panamského průplavu zastaví Golfský proud), ale na tento děj navázal i řadu vedlejších motivů které zdržují a nudí.

Musím říct, že dvojka se mi rozhodně nelíbila tak jako jednička. Celkově mi to přišlo jako „akce, akce, akce“ na čemž jsou postaveny všechny Hetešovi knihy, ale tady mi to nějak… já fakt nevím, prostě mi to nějak vadilo a nevím jak bych to řekl… Jinak ale Heteša píše zábavně a i za Horáce nakonec dávám ***

A tohle mělo být jako co? Pokus o sci-fi? Ještě teď se stydím, že jsem tak krátkou knihu nedočetl. Nemám to vůbec ve zvyku. Vlastně to nikdy nedělám, ale na poslední povídku už jsem zkrátka nervy neměl…

A máme tu opět mého oblíbeného Stefanoviče v Pevnosti. Co říct o téhle povídce? Tak tedy příběh se mi líbil, ale pro pořádné rozehrání by si zasloužil víc prostoru. Takhle to bohužel nevyzní tak, jak by mělo. Ovšem co se musí autorovi nechat, je to, že neustrnul a snaží se neustále vyvíjet dopředu, což je třeba. Stefanovič má velký potenciál a když bude intenzivně makat a zlepšovat se, tak od něj můžeme jednou čekat velké věci.

V tomto pokračovaní sa dostáva do úlohy syn Billa Masena – David. Príbeh začína pomaly, autorov štýl mi na začiatku knihy nesedel a pripadal mi, že sám autor je zmätený viac ako hlavná postava, ale po niekoľkých stránkach sa rozpísal a už sa kniha čítala sama od seba. Takmer okamžite som sa vžil s hlavným hrdinom a odhaľoval s ním zrady, prekvapenia a tajomstvá ukryté v „Novom svete“ Okrem Davida Masena sa mi páčil predovšetkým černoch Gabriel Deeds a optimistický Sam Dymes. …čo všetko sa môže stať, keď sa rozhodnete stať pilotom… Veľmi podarené pokračovanie legendárnej knihy Den Trifidú.