RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

123456789101112poslední (592)23679 příspěvků celkem

Opravdu krátká, krátká povídka. Oceňuji mimořádnou uvolněnost celého příběhu – žádný stres.

povídka: Blázen - Morressy, John
vyšla v: Kletba von Krumpelsteinů a jiné hrůzy
Lucc | ***1/2 | před 37 dny

Další velmi dobrá povídka na hraně žánru. Základem je historická povídka z blíže neurčené doby a víceméně také místa, byť je jasné, že se odehrává v Itálii. Sledujeme znetvořeného šaška a jeho cestu na výsluní (?) díky znalosti jedné kletby a díky jeho nezdolné touze žít a mít a díky dokonalé sebekázni. Velmi dobrý a poučný příběh, kterému chybí k dokonalosti lepší tah na branku a zakončení. Snad jsem ale v hodnocení až příliš přísný a po sérii nepřesvědčivých povídek tuto a Umělcův příběh z opatrnosti zbytečně srážím.

Řecká mytologie umí v lidech rezonovat. Aby ne, je to přeneseně mytologie celé Evropy a půlky současné Ameriky. Mám rád příběhy na mytologii založené, navazující na ni, přetvářející ji. Tímto způsobem vznikají Velké Příběhy. Jeden takový je i ten Umělcův. Stárnoucí Daidalos mluví o tom, co bylo dál. Smířen s bohy i lidmi hledá své místo. Stále v něm doutná mocná touha tvořit, stále nemají jeho ruce klid, ale jeho oči viděli mnohé a je si vědom zhouby, kterou může přinést dychtivost.
Morressy zde uplatnil svou velkou devízu, známou z Kedrigerna – klidné psaní a slovní kultivovanost, a přidal vhled do srdcí lidí a porozumění věcem, které je přesahují. Vrchol sbírky.

Spoiler! a prosba o radu: V hlavě mi zůstalo proroctví o zemi, kde „skrze mraky slunce stěží pronikne“. Myslel tím autor Britské ostrovy? A pokud ano a Daidalos se na ně skutečně v čase následujícím po povídce dostal, jaký mohl mít na mysli autor důkaz jeho působení na nich? Napadlo mne Stonehenge, ale to jsem hned zavrhl. Vrtá mi to hlavou. Třeba vás něco napadne. Předem díky.

Něco pro milovníky operety Proso. V cimrmanovském podání to bylo kratší, a proto snesitelnější. Tohle je nuda na 9 stránek. Jedna hvězda za to, že mě Morressy dokázal několikrát rozesmát.

Uff. Tahle povídka je jako žena. Pořád mám pocit, že mi uniká, nevyznám se v ní a jsem z toho nervózní. Není ani moc dlouhá, ale celou dobu jsem čekal, že to nějak dopadne. Ono to dopadlo, ale já to nepobral. V náznaku asi ano, hodně pomůže název, ale stejně… Možná mi ji někdo v diskusi vysvětlí.

Krátké vtipné bajky, ctící klasická pravidla včetně poučení, které Morressy sám čtenářům naservíroval. Jsou trefná, ale tato péče o čtenáře-pologramoty působí snad až moc školometsky.

kniha: Ve službách Spravedlnosti - Leckie, Ann
trudoš | ***1/2 | před 37 dny

Ann Leckie vytvořila svět, jenž ovládán vlastními zákony ožívá naprosto fascinujícím způsobem. Úsporná stylistika pak dává příběhu nezvyklé tempo, které ještě okořeňují zajímavé dialogy a nezvyklé postavy. Jenže jak je tohle všechno fajn, tak je to zároveň docela nuda.
Což o to, nápady autorce rozhodně nechybí, a kdyby knihu podepsala jménem Ursula K. Le Guin nebo C. J. Cherryh, možná bych ten podfuk ani nepoznal. Nezabředává do vysvětlování, ale zároveň dokáže imaginaci ukočírovat natolik srozumitelně, že souvislosti bez problémů docvaknou. Na druhou stranu je fakt, že pseudofilozofických rozprav mohlo být klidně méně a že akce přijde ke slovu až v závěru. Přičemž samotné univerzum, ve kterém se nějak nedostalo na muže, taky lehce brzdilo má nadšená očekávání. Jsem holt šovinista. Pročež kdo čeká válečnou space operu, měl by si možná nejdřív zhladit hlavu Machiavelliho Vladařem, aby následně ocenil všechny nuance románu, který jinak získal snad všechna nejprestižnější žánrová ocenění.

kniha: Věčný stařec - Grimbert, Pierre
trudoš | **1/2 | před 37 dny

Nebudu nic nalhávat, ani třetí a čtvrtý díl mě nepřekvapil ničím zásadním. O záchranu světa tu jde především, přičemž aktéři příběhu musejí podstoupit řadu nepříjemností, aby mohli padouchům ukázat, zač je toho loket. Ale to je v důsledku asi tak všechno, co se ke knihám dá říct. Finále celého dobrodružství je dějově maximálně rozmělněno a pod tíhou tradičních klišé padá z nadprůměrného čtiva na post spotřební fantasy. Hrdinové se rozhodnou: „Teď půjdeme tam a tam, uděláme tam to a to, a pak uvidíme, co bude dál.“ A vida – opravdu jdou tam a tam, udělají tam to a to, a pak čekají, co bude dál. Tolik k nevyzpytatelnosti vyprávění.
Osobně mi ovšem nejvíc vadily odbočky, které ústřední linii nikam neposouvaly a hlavně zatajování informací mezi hlavními postavami. Důsledné rozepisování o krajině, zvěřině a vedlejších figurách už beru jako daň velkému putování. Jenže i když je tu několik skutečně luxusních nápadů, celek bohužel nepřekročil hranice literárních přepisů her na hrdiny. Škoda.

kniha: Stín předků - Grimbert, Pierre
trudoš | ***1/2 | před 37 dny

Nebudu nic nalhávat, ani třetí a čtvrtý díl mě nepřekvapil ničím zásadním. O záchranu světa tu jde především, přičemž aktéři příběhu musejí podstoupit řadu nepříjemností, aby mohli padouchům ukázat, zač je toho loket. Ale to je v důsledku asi tak všechno, co se ke knihám dá říct. Finále celého dobrodružství je dějově maximálně rozmělněno a pod tíhou tradičních klišé padá z nadprůměrného čtiva na post spotřební fantasy. Hrdinové se rozhodnou: „Teď půjdeme tam a tam, uděláme tam to a to, a pak uvidíme, co bude dál.“ A vida – opravdu jdou tam a tam, udělají tam to a to, a pak čekají, co bude dál. Tolik k nevyzpytatelnosti vyprávění.
Osobně mi ovšem nejvíc vadily odbočky, které ústřední linii nikam neposouvaly a hlavně zatajování informací mezi hlavními postavami. Důsledné rozepisování o krajině, zvěřině a vedlejších figurách už beru jako daň velkému putování. Jenže i když je tu několik skutečně luxusních nápadů, celek bohužel nepřekročil hranice literárních přepisů her na hrdiny. Škoda.

kniha: Město mečů - Bennett, Robert Jackson
Gaarq | ***** | před 38 dny

boží :) bennett je pan spisovatel. promyšlené, napínavé, zajímavé, nápadité, řemeslně takřka dokonalé. autor, který netahá čtenáře za fusekli lacinými zápletkami, autor, který dokáže zprostředkovat zajímavé dialogy a úvahy, autor, který dokáže překročit vlastní stín a nevykrádat se víc, než je nezbytně v pokračování nutné. myšlenka dění okolo voortyi je sice ze stejného světa jako bulikovské drama, bennett však dokázal najít nové a neotřelé aspekty božskosti.

kniha: Nekropole - Abnett, Dan
Speedemon | *** | před 38 dny

Ach jo, škoda že jsem to nečetl tak 10 let zpátky. Asi bych z toho byl nadšený. Kromě ucelenějšího příběhu mi kniha oproti předchozím dvěma dílům nijak nevyčnívala. Duchové jsou poslání do další šílené bitvy. Tentokrát mají ochránit obrovské úlové město před obří armádou Chaosu. Spousta, ale opravdu spousta akce střídá pár okamžiků klidu a trochu politiky. Až na pár výjimek jsou postavy nemastné, neslané a jde především o zběsilou řež. Musím ale dát za pravdu komentáři czdwarf, že knihu je asi potřeba přečíst buď na jeden zátah nebo v co nejkratším čase. Není to žádná raketová věda, ale pamatovat si která postava hlídá kterou bránu a orientovat se ve strategii obrany města je těžké když to čtu jen během cest nějaké 3 týdny…

povídka: Ledová nevěsta - McIntosh, Will
vyšla v: XB-1 2014/09
yerry | **** | před 38 dny

Veľmi zaujímavo podaná fiktívna budúcnosť ľudstva. Príbeh samotný je veľmi jednoduchý s povinnou jazdou na lesbickú tému. Samotná myšlienka a vykreslenie sveta nemá chybu. Choď dolu, možno práve na teba čaká ľadová nevesta, ak teda s ňou budú spokojní aj ostatní už zomrelí obyvatelia tvojho tela. Nič za to nedáš, ak sa ti nebude páčiť, jednoducho ju vypneš. Ale pozor, nie je to stroj, ale oživené vedomie v mŕtvom tele.

Veľmi dobrá poviedka…

Poviedka s hororovým nádychom, mytológiou, historickými textami, umne prekladanými fiktívnymi útržkami textov, historickými reáliami. Text písaný klasickou formou denníkových zápiskov. Ilustrácia k poviedke je veľmi vydarená a výstižná. Po prečítaní možno zatúžiš mať jedného trnatca na záhrade alebo aspoň doma v kochlíku. Má to atmosféru, grády, spád aj poriadnu pointu. Veľmi dobré čítanie.

povídka: Jižák - Rýdl, Stanislav
vyšla v: XB-1 2014/08
yerry | * | před 38 dny

Turistický sprievodca postapokaliptickou Prahou s akčným záverom a drsnými hláškami. Toto išlo dosť mimo mňa…

povídka: Sprint bez cíle - Vácha, Dalibor
vyšla v: XB-1 2014/08
yerry | ** | před 38 dny

The Walking Dead v podaní tohoto autora boli v poviedke Na cestě domů o poznanie lepší ako tento text. Už vidím, ako si človek, na ktorého sa valia vlny chodcov, robí zápisky do notesa :D Pre koho? Pre druhé generácie? Naivné a dosť infantilné…

povídka: Interdikt - Pecinovský, Josef
vyšla v: XB-1 2014/08
yerry | * | před 38 dny

Poviedka o stavitelovi vo fantasy svete ma nezaujala. Konanie postáv bolo predvídateľné, akčné scény boli vykresľované veľmi nerealisticky a „boh zo stroja“ na záver potvrdil, že toto bolo naozaj slabé…

kniha: Solaris - Lem, Stanisław
mato_klerik | **** | před 38 dny

Klasika. Čítal som až po oboch (skvelých) filmoch, a aj tak som bol prekvapený zádumčivou atmosférou a pomalým (dôkladným) rozprávaním jednoduchého príbehu. Zaujme hlavne myšlienková rovina a filozofovanie nad cudzou inteligenciou…

kniha: Abaddonova brána - Corey, James S. A.
mato_klerik | *** | před 38 dny

Výhody knihy: konečne sa deje niečo fakt veľké. Nevýhody: nové postavy až na jednu výnimku (Bull) nezaujímavé a pribeh by po drobných úpravách fungoval aj bez nich. Posádka mi stále nepríde dostatočne sympatická, ale aspoň sa hrdinovia dostávajú do zaujímavých problémov a svižne napísanej akcie…

kniha: Kruh nenávisti - DeCandido, Keith R. A.
mato_klerik | *** | před 38 dny

Napriek archetypálnosti zápletky (dve rasy chce ktosi poštvať proti sebe a rozpútať vojnu) ma Kruh nenávisti fakt bavil. Intrigy, nevtieravá rekapitulácia histórie, a prekvapivo solídna psychológia postáv, aby ani zradcovia nepôsobili ako nastrčené figúrky. Lenže potom sa všetko zbehne prirýchlo, jedna skratka strieda druhú, na pár stranách sa stihne odbaviť ešte aj zorganizovanie výpravy a putovanie do „Mordoru“… Koniec nás má asi nalákať na pokračovania, ale mne ostala v ústach len pachuť priemernosti a premrhanej príležitosti…

kniha: Dívka na klíček - Bacigalupi, Paolo
mato_klerik | ***** | před 38 dny

Spočiatku mi chvíľu trvalo, kým som sa zorientoval – kto je vlastne hlavný hrdina a čo je vlastne hlavnou témou románu. Ale potom je to už Bacigalupi, ako ho poznáme z poviedok v ČERPADLE 6. Navyše tým, že ide o román, dostávajú postavy väčšiu hĺbku a autor dokáže zo scén vyťažiť viac napätia. Na jednu stranu „len“ rozpracovanie už známych tém (dievča na kľúčik je sama o sebe klasická SF rekvizita, akurát zasadená do netradičného prostredia), na stranu druhú až hypnotická vízia blízkej budúcnosti, kde je ťažké hľadať skutočných hrdinov… Bacigalupiho svet, v ktorom už nezvratné kroky spravili naši predkovia (my?) je podmanivý a až nepríjemne pravdepodobný…

kniha: Úvod do teórie chaosu - Plauchová, Jana
mato_klerik | **** | před 38 dny

Asi súdržnejšie ako VEČNOSŤ OMYLOV, ale ja mám radšej, keď ostane pár vecí nevypovedaných, akoby malo byť niečo povedané navyše. Napriek svojim kvalitám je Úvod do teórie chaosu miestami príliš popisný a repetitívny. Kým pri vysvetľovaní fyzikálnych teórií to ešte beriem a s prižmúreným okom aj pri rekapituláciach predošlého deja, ale pri opise fóbie hlavného hrdinu ma to už rušilo. Stále však ide o napínavý triler, kde sa dozvieme mnoho zaujímavého o vesmírnom i podmorskom výskume, zaujímavá je aj hra s jednotlivými rovinami/verziami príbehu. Osobne nepovažujem Michaela Crichtona za veľmi šikovného spisovateľa, o to viac ma potešilo, že sa „crichtonovského“ námetu zhostil niekto ako Jana Plauchová…

kniha: Durotan - Golden, Christie
mato_klerik | *** | před 38 dny

Akýkoľvek prequel má vždy problém s tým, že vlastne vieme, ako skončí a že sa musí držať už vytýčených pravidiel. Durotan sa číta dobre. Prispieva tomu aj príjemná veľkosť písma, aj kvalita papiera a väzby (na rozdiel od starších warcraftoviek). Škoda, že autorka rozoberá príliš dlhé obdobie a popisuje ho absolútne lineárne. Roky sa občas striedajú v priebehu pár strán, ale čitateľ stále dostáva len tu istú (už aj tak známu) informáciu, že svet sa rozpadá. Myslím, že trochu zjednodušenia by prilákalo viac mladých čitateľov (STAR WARS prequely a doplňujúce romány sú možno až prostoduché, ale ako celok pôsobia súdržnejšie), resp. nechronoligické rozprávanie by zdvihlo úroveň textu a viac by bavilo náročnejšieho čitateľa. Durotan však ostal presne v strede. Takto máme len remeselne napísané ale pridlhé fantasy dobrodružstvo s povinnými prvkami bez snahy o čo i len trochu originality.

kniha: Ocelové žezlo - Červenák, Juraj
mato_klerik | **** | před 38 dny

Prvý Bohatier naplno ťaží z toho, že Červenák po conanovkách a roganovkách trochu autorsky „dospel“, a pritom tu stále ešte cítiť dravosť jeho rannej tvorby. Už samotná téma formovania ruského štátu je dostatočne zaujímavá a autor šikovne pracuje s prelínaním náboženstiev, kmeňov, kultúr o politických záujmov na tomto území. Dialógy slúžia občas viac čitateľovi ako postavám, ale nakoľko tu ide o množstvo oficiálnych rokovaní jednotlivých vladárov väčšinou nadnesený štýl reči až tak nevadí. Akcie je dosť, boje sa ale zbytočne nenaťahujú. Najväčšie plus knihy je ale predovšetkým prehľad a istota, s akou je napísaná…

Pro začátek: knihu nenapsal Arthur C. Clarke. Ten prostě jen na stará koulena zažil v Indii zemětřesení, dostal nápad, napsal o něm tři stránky a ty předal svému kolegovi spisovateli. Mike McQuay po nějakém roce (údajně bez vzajemných konzultací) poslal siru Clarkeovi dílo k posouzení a ten byl spokojen. McQuay se vydání románu nedožil, aby ocenil ironii, jak se jeho jméno nenápadně krčí pod slavnějším autorem. Holt marketing…
Kniha nás zavede do nedaleké budoucnosti a jak naznačuje její název, stěžejním tématem jsou zemětřesení. Jedním pustošivým otřesem byl v dětství poznamenán Lewis Crane, proto zasvětil svůj život výzkumu seismických procesů, jejich předvídání, zmírňování následků, zkrátka se stal posedlý bojem s tímto živlem. Jeho zanícení, genialita i přístup k prostředkům přinesly excentrickému vědci Nobelovu cenu, oddaný tým a nebývalé možnosti, jak přesně určovat dobu, místa a sílu budoucích katastrof.
Vše se odehrává na ploše třiceti let, během kterých svět mění – nejen prostředí planety, především politické klima, znesnadňující Craneovu práci. Staneme se svědky triumfů i pádů, zrady, lásky, tragédií… K hlubšímu prožitku chybí důležitá ingredience: postavy jsou pouhé šablony. Crane je hybatelem děje, ten ještě dopadl relativně dobře, ovšem co formovalo jeho spolupracovníky či odpůrce, to se v podstatě nedozvíme. Ženy se do Cranea prostě zamilují, miliardář ho podporuje protože proto, Craneův kolega Newcombe je utlačovaný svou tmavou pletí, čínský obchodník z vládnoucí megakorporace jde zkrátka bezohledně za ziskem a vůdce z uzavřených Válečných zón je fanatický muslim. Víc o nich 450 stran neprozradí, tudíž závěrečnou třetinu, kdy McQuay nechává řádit smrtku, nelze prožívat kdovíjak emotivně.
Lépe si autor poradil s popisem seismických procesů, případně se socio-politickou situací. Nad zemí krouží jaderný mrak Masada, kvůli zničené ozónové vrstvě je pobyt na slunci bez ochranných pomůcek nemožný, městské no-go zóny bující zločinem byly obehnány zdmi a staly se tak podhoubím pro růst agresivní ideologie Islámu. V tomto ohledu projevil McQuay už v první polovině devadesátých let vyloženě jasnozřivost, co se týká expanzivní, krvavé politiky Islámského státu.
První třetinu „Desátého stupně“ jsem se potýkala s nutkáním knihu odložit, příliš mě nebavila, potom události nabraly spád, následoval další útlum, ukončený hromadou patosu v závěru. Nakonec nelituji, že jsem u knihy vydržela, přes mnohá klišé v jistých ohledech nabídla zajímavé náměty k zamyšlení. Víc než 59% ze sebe ve prospěch „Desátého stupně“ nevymáčknu a to ještě může být Baronet rád, že nestrhávám procenta za ošklivé obálky (pravda, tohle je na poměry Valentina Saniho skoro veledílo;-)).

kniha: Rychlost - Koontz, Dean Ray
Madam Brbla | ***1/2 | před 38 dny

Do poklidného života Billyho Willese vkročí zlo v podobě vraždícího magora, který v usedlém, nenápadném barmanovi vidí ideální cíl pro své úchylné hrátky. Zápletka má přes občasná škytnutí v logice velký potenciál; opravdu mě zaujal způsob, jakým byl hlavní hrdina vmanipulován do smrtících sraček a byla jsem zvědavá, jak se z nich vyhrabe. Většinu času je Billy pouze ve vleku událostí. Napsat tu postavu Stephen King, nejspíš bych slintala blahem nad propracovaností charakteru, hloubkou psychologie, nad skvěle vypointovanými epizodami ze života… Koontz tohle bohužel neumí. Kdyby román napsal v ich formě, určitě by zvýšil čtivost a především čtenáři umožnil se s Billy Willesem ztotožnit. Takhle mi byl osud těžce zkoušeného hrdiny poněkud u anusu, což zamrzí. Také závěrečná třetina přinesla v několika ohledech rozčarování, odhalení totožnosti vraha a řešení celé situace bylo zkratkovité, nemělo šťávu. Poslední stránka malinko napravila dojem, na hodnocení to však má zanedbatelný vliv. Kéž by se tématu chopil někdo talentovanější, mistr, ne pouhý řemeslník. 65%

povídka: Požární hlídka - Willis, Connie
vyšla v: Vnitřní záležitosti
Dilvermoon | ****1/2 | před 39 dny

Povídka, zapadající do série o cestování časem, konkrétně někam za Knihu posledního soudu (ale napsána mnohem dříve), což dokládá jediný krátký dialog. Bartoloměj, kandidát na práci v agentuře, je vyslán na praxi do Londýna 1940, konkrétně ke katedrále Sv. Pavla. Američanka Willisová si evidentně „oblíbila“ bombardování Anglie. Má ho i v jednom z časových románů. Dotkneme se i jisté alternativní historie, která je (jak jinak) hrozná. V povídce je napětí i dobová bezútěšnost, což mi trochu připomnělo opravdu depresivní období moru, do kterého cestujeme v Knize posledního soudu.

Nadupaný začátek plný dobré urban akce postupně vystřídá záplava nežánrových kusů a s nimi přichází nuda. Třešničkou na dortu je závěrečná genealogická povídka z Her o trůny, kde se drtivá většina textu točí kolem rodokmenů a na cokoliv, co by připomínalo byť jen z dálky příběh tu nenarazíte.

Zremixovaná pohádka, podaná jako příloha nedělních novin. Místy nevtíravě vtipné, a to za pomoci slovního humoru, místy díky humoru situačnímu (námluvy na zámku jsem si úplně představoval). O půl hvězdy to ale shodil konec, který je, jak už jsem u Morressyho povídek vypozoroval, slabší, bez překvapení, vyšumí jako sodovka na slunci. S nějakým čárymáry a hotovo (hotovo?) se nespokojím. Přitom situace nabízela tolik možností, jak ji uzavřít lépe. :-/

Čistokrevná postapo povídka. Komorní atmosféra jedné rodiny ve zjednodušeném světě. Záležitost s dopisem je opravdu působivá.

povídka: Politický důstojník - Finlay, Charles Coleman
vyšla v: XB-1 2014/08
yerry | *** | před 41 dny

Spaceopera neprinášajúca žiadne nové prvky, teda nič nové, čo by tento subžáner obohatilo. Ľudstvo tu už expanziu do vesmíru má za sebou ale točí sa stále v tých istých kruhoch. Rozdelené do rôznych frakcií, viac či menej autoritárskych totalitných politických systémov bojuje proti sebe. Poviedka je príbehom politruka, ktorý však nezapadá do tradičnej šablóny, to je však všetko, čo by nebolo už inde, možno trochu inak napísané.

Štandardná stavba textu a žiadne väčšie prekvapenie. Takýchto poviedok sú mraky. Napriek tomu sa to číta veľmi dobre.

Selkie sú bájne stvorenia vyskytujúce sa v Škótsku, Írsku, na Faerských ostrovoch a na Islande. Žijú ako tulene v mori, keď si zvlečú kožu, stávajú sa ľuďmi. Autorka v texte opisuje práve tieto stvorenia. Robí to však len náznakovo a nie je isté, či poviedka obsahuje aj nejaké fantastické prvky okrem úvahy, že matka hlavnej protagonistky mohla byť selkiou.

Myslím si, že poviedka je v časopise zaradená trochu nepatrične a hodila by sa viac do nejakého ženského magazínu…

povídka: Zvuky staré Země - Kressel, Matthew
vyšla v: XB-1 2014/08
yerry | *** | před 41 dny

Melancholická a nostalgická soft scifi poviedka o konci našej planéty. Malo to čosi do seba ale chýbal tomu drajv a trochu toho korenia. Takto podaný text príliš neupútal a za pár dní vyšumí z hlavy…

série: Grimnoirské kroniky
furunkl | nehodnoceno | před 41 dny

Trilogie je mocně kulervoucí. Je napsána tak zručně, že i přes relativně velké množství postav, se v tom čtenář neztrácí a nemusí listovat zpět. Původ magie je originální a vývoj schopností hlavních postav je logický. Klaďasové jsou sympatičtí a záporáci vskutku hnusní a hodni opovržení. Milovníci třicátých let minulého století a vzducholodí budou chrochtat blahem. Ač se vše odehrává v alternativním světě, některé skutečnosti odkazují na náš svět. Např. osud Hitlera nebo obezděný Berlín. Je znát, že autor sám je střelecky zdatný a více než poučený v používání různých druhů střelných zbraní. Postavy často přebíjejí a to je dobře. Děj je téměř neustále plný akce, přesto neunavuje ani nenudí. Prostě je to série pro obdivovatele drsných hrdinů a hrdinek. Nedoporučuji socialistům a jiným kolektivistům. Normální lidé se budou báječně bavit.

kniha: Temnota z Pressburgu - Iša, Janko
Polinius | **** | před 42 dny

Takže já jsem první Čech který to hodnotí? :-) Kniha se mi dostala do rukou jen náhodou a ani jsem nevěděl, že je v nominaci na Ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu za rok 2016 v kategorii nováček roku. Žánrově spadá kniha do kategorie akčních románů ve stylu mistra Kulhánka. A opravdu Kulhánka a ne Kopřivy nebo ve stylu L. Kýši. Stejně jako v románech mistra je hlavním hrdinou kladná postava, tak trochu mimo zákon, která se chová občas až moc rytířsky k ženám. A našel bych i další spojitosti. Kupříkladu, že autor stejně jako mistr dokáže udržovat gradující tempo a ukočírovat stoupající brutalitu aby nepřesáhla vrcholu už v půlce knihy a já jako čtenář nebyl neměl pocit, že celé je to fraška. Humor je nadávkován velice dobře a hlášky dost dobře padnou postavám do pusy. Proč tedy hodnotím 80%? Bohužel už teď vím, že ji nebudu chtít číst podruhé a román by chtěl trochu více rafinovanosti v zápletce a vytvořit alespoň jednu pasáž, která se vypálí do mozku a bude nezapomenutelná jako jízda po skluzavce vyrobené z velkého struhadla na řepu do bazénu plného jódu. Při čtení jsem vzpomínal na Kulhánka, ale Iša není jeho plagiátor a není ani on. Je jako jeho syn – je tam podoba, ale není jeho klon.

kniha: Rudá moře pod rudými nebesy - Lynch, Scott
trudoš | ***** | před 42 dny

Locke Lamora je zpátky, a to je kurtizánsky dobře. Asi je všem jasné, že po tomto zcela nezaujatém výkřiku radosti se ode mě objektivní kritiky nedočkáte. Ono je těžké pomlouvat knihu, co vás od první stránky nadchne perfektní stylistikou. Protože ty květnaté dialogy (a hlavně nadávky) si prostě zamilujete.
Jistě, druhý díl Pánů parchantů je jiný než ten první, ale osobně jsem za to rád. Motiv neotřelých zločinců, kterým bezvadně klapnou jejich vpravdě neuskutečnitelné plány, lze opakovat jen po určitou dobu. Lépe řečeno jednou, protože pak už je forma zápletky jasná a nemá moc čím překvapit. V tomhle ohledu se však Scott Lynch poměrně snadno vyhýbá prošlápnuté cestě a po krátkém úvodu si už míří vlastním, zcela nevypočitatelným směrem.
Takže ano, Rudá moře jsou nestandardně vystavěným románem, který se chvíli tváří tak a pak zase onak. Ovšem to, co bych jinému autorovi omlátil o hlavu, tady funguje naprosto precizně. Teď se ještě dočkat dalšího pokračování, aniž bych musel reinkarnovat.

kniha: Prokleté domovy - Aaronovitch, Ben
jirikk | **** | před 42 dny

Aaronovitch je svým způsobem úkaz, jeho série v čase vůbec neslábne, spíš naopak. Tentokrát je vše o něco málo přehlednější, až na pár celkem zbytečných odboček (jarní slavnost) se autorovi jakž takž daří držet linii. Humor i napětí stále na vysoké úrovni!

kniha: Všichni ptáci na nebi - Anders, Charlie Jane
Burbuja | ****1/2 | před 42 dny

Je to spíš romantický přiběh než sci-fi či fantasy, ale přestože na „romanťárny“ moc nejsem, tahle kniha mě chytila. Autorka nás nechává občas tápat, s katastrofální situací naší Země v blízké budoucnosti nás seznamuje jen útržkovitě, takže si ani neuvědomujeme, jak bídně na tom vlastně lidstvo je a jak blízko má naše civilizace k zániku, ale v posledních dvou částech románu už je to všechno mnohem jasnější. A i když všichni ptáci na nebi tvrdí, že už je pozdě, všechno se nakonec v dobré obrátí…

Kedrigerňácký standard, i když už malinko za zenitem. Slova snová John do vět ovšem stále zručně a bylo pro mne potěšením povídku číst. V povídce Morressy celkem věrohodně vykresluje krále jako mocichtivé bandity, jen mi moc nesedí ona tendence vytvořit veleříši. Buď si dělal legraci z EUSSR (kéž by takto skončili její vrcholní představitelé) nebo spíše satirizuje touhu po moci obecně.

kniha: Nadace a Země - Asimov, Isaac
Dilvermoon | ****1/2 | před 43 dny

Úvodní trilogoe série je pěkně ucelená, pak za mnoho let napsal Asimov prakticky dvojromán Na hranicích Nadace + Nadace a Země. Uzavřel celou sérii dobře a hlavně ji nakonec pěkně propletl s robotickým cyklem. A i ten zde uzavřel. Staří známí ze čtvrtého dílu putují od planety k planetě, kde zažívají různá dobrodružství. No zní to hrozně, ale je to tak. Samozřejmě jako obvykle sledujeme někdy složité myšlenkové pochody hrdinů, které je posouvají na šachovnici Galaxie blíž a blíž k cíli. Sice je ze stylu vyprávění stále znát doba, kdy autor začínal, ale od prvních dílů se posunul a přizpůsobil novým objevům. Občas tedy neodolal a dal průchod předvedení svých širokých znalostí, ale to nevadí. Překvapivě se párkrát i docela otevřeně pustil na pole sexu. Ovšem pátrání po Zemi je zcela dominantním tématem a astronomickou hádankou. Nemá cenu to pitvat. Série Nadace jako celek zkrátka patří do zlatého fondu světové sci-fi a patří mezi mé oblíbené.

Myslím, že tohle byla vůbec první fantasy knížka, kterou jsem (1995?) četl. Vrátil jsem se k ní teď znovu a bavil jsem se snad ještě víc než tehdy. Kniha ze světa Dragonlance je klasika se vším všudy: mapa na začátku pro ještě lepší orientaci, partička dobrodruhů v té nej sestavě, „unikátní“ charaktery, přímočaré questy a vše PŘESNĚ podle DaD pravidel (úplně jsem během čtení slyšel kutálet se kostky!) A ten úžasný patos – při re-readu jsem po těch letech měl pocit, že si z nás autoři tu a tam fakt dělají srandu – klidně bych přidal tag „humorná“ :) A teď vážně: pokud je vám -náct a nebojíte se vkročit do nejstaršího světa Dungeons&Dragons, neváhejte sáhnout po Dracích podzimního soumraku.

123456789101112poslední (592)23679 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu