RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1345678910111213poslední (572)22844 příspěvků celkem
povídka: Spiknutí hrdliček - Nováková, Julie
vyšla v: XB-1 2016/11
quinnet | ** | před 46 dny

Hlavná myšlienka fajn, štýl OK, ale ako celok je to len také hrubé načrtnutie situácie v dystopickej budúcnosti. Útek v podzemných chodbách, záhadná záchrankyňa, nejaký ten pokec a záverečné rozuzlenie.

kniha: Ocelové žezlo - Červenák, Juraj
WugWugs | ***1/2 | před 47 dny

Nič pre ľudí, ktorí si chcú počítať fantasy s presahom do reálnej histórie a bohatierstvo si spájajú skôr s peknými koníkmi, naleštenými zbraňami, upravenými účesmi, čistými spodkami a vyberanými spôsobmi ako s blatom, výkalmi, prdmi, rúbaniskom vnútorností a popisom úkonov vedúcich k ich vzniku. Nie, nejde len o TO. Bohatier sa číta dobre, príbeh je priamočiary a odvíja sa jasne za svojim cieľom, akurátne vyvážený s popisom. Hrdina nie je podliezavo hrdinský a stotožnivo sympatický, mágia použitá účelovo len striedmo – mne vyhovuje, ale je jasné, že práve to niekoho zanechá neuspokojeného. Východoeurópske prostredie je osviežujúce, nám dostatočne blízke, no mierne štipľavo exotické (toto vyváženie je možno hlavná ingrediencia receptu Červenákovho úspechu). Akurát až na môj vkus príliš jednoduchý príbeh znižuje môj celkový dojem na 3.5/5 (inak na hrdinské odpoludnie odporúčam všetkými štyrmi neuseknutými!)

kniha: Hlas nože - Ness, Patrick
trudoš | ****1/2 | před 48 dny

Ona se telepatie dost přeceňuje. Můžete být sebelepší člověk, ale to vašemu mozku nezabrání, aby polovinu času, co vás ovládá, jel na volnoběh a mlel pátý přes devátý. A když všichni slyší všechny, je jasné, že žádná idylka z toho nebude. Tak tedy vítejte v Prentisstownu, v nejdepresivnější a nejneutopičtější osadě v této i jakékoli jiné galaxii.
Pro mě osobně byl Hlas nože tím nejzajímavějším, co trh v roce 2011 nabídl z dobrodružné literatury pro mládež. Netradiční nápad, rychlý spád, sympatičtí hrdinové a trudnomyslnost zápletky – to vše mi zapříčinilo naprostou závislost. Ještě k tomu Patrick Ness neuzavřel román dokončením epizody, ale naopak děj usekl prakticky v tom nejzajímavějším, kdy kromě finálních point dochází i k zásadním zvratům, takže zakoupení dalšího dílu se stalo nutností. Vytknout lze snad jen motivace hlavního záporáka, které se mi v širším kontextu zdály být emotivně přepálené. Ovšem když od knih pro puberťáky budete chtít, aby se chovaly dospěle, vždycky narazíte.

povídka: Jeho plášť byl z ptačích per - Bělohrad, Petr
vyšla v: Pevnost 2016/12
Polinius | ***1/2 | před 48 dny

Ale jo, nebylo to špatný. Kdyby autor námět rozvinul a doplnil na úroveň celého románu asi by námět lépe zazářil, ale už bych to zase nečetl. :-) Inu doménu fantasy je román a SF je to povídka, ale kdo by měl čas číst ,,další" fantasy román? :-/

Sprvu som mi padlo na um, že je tu istá podoba s I. McDonaldom. Užíval som si popis exotickej Indie s high-technológiami, postupné predstavenie aktérov, zdarilú návštevu baru. Po zistení o čom bude zápletka už som začal mať isté podozrenie, že poviedka nedopadne dobre a žiaľ, mal som pravdu. Koniec bol dosť lacný, a dobre vybudovaná atmosféra šla do stratena. Lacné striedanie prekvapivých zvratov, nejaké tie úteky plus nie dobré zvládnutie postáv v kyberpriestore poslali toto dielo do priemeru. Ale prvú polku som si užil. A ešte krátky popis deja: Vysoký manažér jednej nemeckej firmy je vyslaný do Indie, kde chce miestne R&D firmy predstaviť nový SW do „informačného a komunikačného mozgového rozhrania“. Má posúdiť prípadné negatívne dopady na značku Siemens.

kniha: Conan: Krvavá ostří - Vágenknecht, Václav
LUGH | **** | před 49 dny

Velmi dobrá česká conanovka, věrná Howardově předloze. Conan zde tudíž není blb, ale Conan. Je pěkné, když píší Conanovky také autoři, kteří jsou věrní Howardovi a vědí, o čem píší.

kniha: Conan a dědictví Atlantidy - Courtier, Paul O.
LUGH | ***** | před 49 dny

Velmi sympatická Conanovka, která nás pro změnu konečně zavede i do Conanovy rodné Cimmerie. A právě proto patří mezi mé nejoblíbenější, alespoň, co se českých autorů týče.

povídka: Když v ráji sršelo - Obluk, Pavel
vyšla v: XB-1 2012/09
LUGH | ***** | před 49 dny

Neskutečný nářez. Andělé jako zabijácká monstra? proč ne? Poslední věta povídky nemá chybu. Závěr jak se sluší a patří. Jedna z nejsilnějších povídek v nudném výběru časopisu XB1.

povídka: Nevěsta chladného severu - Plata, Ľudovít
vyšla v: XB-1 2016/11
quinnet | **** | před 49 dny

Vydarená poviedka. Námet je starý už pekných pár desaťročí, ale keď autor má rozprávačský talent a dej je napísaný ľahko a svižne bez zbytočných omáčok, vznikne príjemný príbeh. V tomto prípade zrejme z predľadovej doby, kedy bola Zem zaľudnená zaujímavými rasami a národmi.

toto je jedna z těch janiných povídek, co se dá číst, ale je v ní tolik autorské zvůle (věci se dějí jen tak, jak se to autorovi líbí, bez konzistence), že to pokus o aktualizaci jinak tuctového námětu imho docela zkazilo.

povídka: Zamrzlý zločin - Petrák, Milan
vyšla v: 2101: Česká odysea
Gaarq | *** | před 49 dny

až do zhruba poloviny jsem si říkal „dobrý“, ale pak mě autor ztratil, zapomněl, že příběh z našeho světa musí mít nějakou logiku a dodržovat pravidla. místo toho jsem dostal naservírovanou neuvěřitelnou druhou půli (i to vědecké žvatlání bych autorovi odpustil, kdyby to někam vedlo) a násilný, vymodlený závěr. hlavně aby to bylo fakt drama… škoda, přeškoda. petrák umí celkem psát, ale chybí mu koncepce a disciplína.

kniha: Flirt - Hamilton, Laurell K.
Vlask | *** | před 49 dny

Možno prodávat s podtitulem – Aneb, jak si Anita svého lva do sbírky pořídila. Zápletka je úměrně kraťoučká rozsahu knihy, což nemůže uspokojit čtenáře, kterému dávkují další díly jednou za rok…Příběh je přiměřeně zajímavý, ale ničeho nového ani originálního v rámci série se tu nedočkáte. Flirtování i sex se dají přežít díky krátkému rozsahu, bohužel ani akce ale kvůli tomu nijak nevyčnívá nad průměr.

kniha: Ovčákova dcera - Moon, Elizabeth
trudoš | *** | před 50 dny

Pojmenovat hlavní hrdinku Paksenarrion Dorthansdottorová to chce docela odvahu. Až by se skoro zdálo, že její jméno vzniklo při nějaké spektakulární sázce. Čemuž napovídá i fakt, že jí postavy románu Ovčákova dcera raději říkají jednoduše Paks, což je poměrně rozumný kompromis i pro čtenáře samotného.
První díl trilogie Paksenarrion je evidentně inspirovaný autorčinou vojenskou službou. Chudinká vesnická holka nastupuje k žoldnéřské kumpanii, kde prochází tvrdým výcvikem a následně krvavými bitvami. Díky neoblomné vytrvalosti, chytrosti a odvaze přežívá a rychle se z ní stává ostřílený veterán. Kniha je tak kombinací válečné fantasy s epikou, kdy prim hraje především kouzlo armádního kamarádství. Naneštěstí má Elizabeth Moonová zlozvyk zabývat se hlavně civilním životem vojáků, děj mimo bitevní pole i samotné válečné operace pak odbude na několika málo stránkách. Což mě mrzelo ze všeho nejvíc, nemluvě o tom, že sama Paks mi k srdci nijak nepřirostla. Třeba to ale další díly časem změní.

kniha: Kobayashi Maru - Martin, Michael A.
Mangels, Andy
Phoenix | **** | před 50 dny

První česká Enterprise příjemně překvapila. Četla jsem i některé předcházející díly v originále, ale většinou byly stylem nezaujmou, neurazí. Je fakt, že i jména autorů slibují víc. Příběh odsýpá, žádné nudné filozofické pasáže, prostě z děje do děje. Na můj vkus tu bylo rozjetých příliš mnoho linií a ve výsledku na nikoho nebyl dlouho čas a o konci knihy se asi ani nedá mluvit, protože ten prostě není. Plynule přecházíme do dalšího dílu.

Z tejto objemnej antológie mám dosť rozporuplné pocity. Našli sa v nej vynikajúce a veľmi dobré poviedky ale aj tie slabé a úplné prepadáky, že som čumel, čo tu vlastne hľadajú. Za všetky spomeniem len tie subjektívne najlepšie. Takže absolutórium si u mňa uhájila poviedka „Jediný“ od Roberta Reeda a „Hubitel hmyzu si dává inzerát“ od Bruce Sterlinga. Veľmi dobrými poviedkami sa tu blysli Damien Broderick, Theodora Goss, Cory Doctorow, Geoffrey A. Landis, John Kessel, Diana Peterfreund a K. J. Parker.

V konečnom dôsledku hodnotím za seba túto antológiu len ako dobrú a prajem zostavovateľovi v budúcnosti šťastnejšiu ruku pri výbere…

Nemôžem si pomôcť poviedka mi veľmi pripomínala text od Iana McDonalda: „Dny Solomona Gurskyho“. Rozdiel bol len v tom, že to bola hard scifi o nanotechnológiách a samoreplikácii a Swirskyowej poviedka zasa dark fantasy o čarodejnici, ktorej duch bol neustále vyvolávaný do nových tiel. Stavba a vyznenie oboch textov bola približne rovnaká, len čo sa týka žánrového zaradenia bola u oboch opačná polarita. To je ale asi daň za remeselné vytvárania nových a nových autorov odlievaných v rovnakej forme.

Musím ale poznamenať, že na rozdiel od scifi McDonalda sa mi táto fantasy páčila o čosi viac. Konce oboch poviedok však boli rovnako psychedelické…

Steampunková poviedka o strojníkoch pracujúcich v héliovom prostredí na palubách vzducholodí s trochu podivnou stavbou príbehu. Páčil sa mi jazyk, ktorým bol príbeh podávaný. Normálne navodzoval dojem doby, v ktorej sa príbeh odohrával. Docela dobrý text až na tie skratkovité príbehy, ktoré tam pasovali asi ako pľuzgier na nohe…

povídka: Poznej sám sebe - Francová, Karolina
vyšla v: 2101: Česká odysea
Gaarq | **** | před 50 dny

zručně napsaná povídka se zajímavým námětem, nápady i pointou. základem je profláklé téma kontaktu, ale zpracované minimálně na dvou úrovních a obě skvěle. sice je text místy naivní a neučesaný, ale trčí o tři hlavy nad dosud ve sborníku přečtenými.

kniha: První hrob napravo - Jones, Darynda
trudoš | **** | před 51 dny

Kdyby se chicagský čaroděj Harry Dresden narodil jako holka, jmenoval by se Charley Davidsonová.
V první řadě je třeba říci, že První hrob napravo je hodně ženské čtení. Ale natolik vtipné, že i jako zástupce ošklivější polovičky lidstva jsem si užil každou stránku. Svérázná hrdinka je totiž podobně střelená jako rusovláska mého srdce Stephanie Plumová, jen s tím rozdílem, že si až příliš často hraje na drsňačku, přestože k tomu nemá potenciál. Ale vzhledem k tomu, že vyprávění stojí především na bezděčném humoru, tenhle nedostatek jí hravě odpustíte. O to víc, že Charley má jiné přednosti. Třebas neodolatelné Nebezpečí a Will Robinson.
Tuhle detektivní urban fantasy říznutou pararomancí si buď oblíbíte po pár stránkách, nebo ji rovnou odložíte jako brakovku. Vyšetřování je hodně vachrlaté a erotika jen v soft verzi, ovšem zábava je to stoprocentní. Vlastně, i když je tu pár povedených nápadů ohledně duší mrtvých, na ničem jiném, než na stylistice Daryndy Jonesové román nakonec nestojí.

Spočiatku ma text tejto poviedky veľmi nebavil. Pripadalo mi to ako fantasy pre malé dievčatá od ženskej autorky. Ako text plynul, zistil som, že sa vôbec nenesie len v jednej tónine ale že sú tam aj podstatne hlbšie a miestami agresívnešie tóny. Poviedka je príbehom dievčaťa, ktoré dokázalo poraziť všetky argumenty v prospech svojej prirodzenosti a intuície.

Autorka v texte síce popisuje vzťah mladej dievčiny a magického jednorožca ale tento vťah by sa dal preniesť na hocikoho iného alebo hocičo iné, je univerzálny. Dievčina sa tu vzoprie tvrdeniam v masmédiách, v škole, úzkoprsosti v rodine, vo svojom postoji zostáva osamotená, napriek tomu víťazí na celej čiare. Nie je si istá, či vo svojom defenzívnom boji volí správne, nedokáže to rozumne zdôvodniť (lebo všetko sa rozumne zdôvodniť nedá) ale koná tak, ako to cíti, víťazí u nej intuícia. A ty vieš, keď to čítaš, že koná správne.

V poviedke je niekoľko aspektov, ktoré fakt stoja za to. Najhlavnejší je hádam ten, ktorý sa týka jednotlivca idúceho napriek všetkému a všetkým za niečím, čo mu rozumovo nemusí dávať zmysel, niečo vo vnútri ho však dáva… a popritom nemusí mať k dispozícii rýchlopalné zbrane, trieštivé bomby alebo laserové pušky. U mňa veľmi dobré…

povídka: Věci - Watts, Peter
vyšla v: Nejlepší science fiction a fantasy 2010
yerry | **** | před 51 dny

„Vo co go?“: vravel som si asi v polovici poviedky a neveriacky som krútil hlavou. Postupne mi začala v hlave blikať signálka a napriek tomu, že som sa v texte totálne strácal, nemohol som od neho odtrhnúť svoj zrak. Ono nie je jednoduché rozumieť inej neznámej entite, mysliacej (mysliacej?) a vnímajúcej v iných rovinách, ktorá je založená na iných biologických štruktúrach ako človek.

Text je psychedelická smršť, ktorá ťa rozoberie do posledného atómu. Ak by toto mal byť biopunk, tak áno, beriem to, na rozdieľ od inej poviedky v tejto antológii.

Veľmi dobrá a prepracovaná fantasy poviedka zo sveta, kde funguje mágia. Text má niekoľko vrstiev a každá z nich do celku veľmi dobre zapadá. Okrem samotnej zápletky tu autorka nenásilne predkladá niektoré základné fylozofické, sociálne a morálne otázky. Je to dobrá fantasy určená hlavne tým dospelejším a hĺbavejším.

Tak toto je presne ten štýl poviedky, ktorému akosi nemôžem prísť na chuť. Chápem, niekoho tieto dada – surrealistické obrazy môžu oslovovať a pri ich čítaní môžu byť napĺňané jeho estetické vnemy. U mňa sa to očividne nedeje, možno som po tejto stránke zakrnelý alebo mŕtvy. Preto túto vzťahovku v kombinácii s otázkami času považujem subjektívne za zbytočný text a hviezdu dávam len za ten náznak dobovej atmosféry…

povídka: Noční vlak - Tidhar, Lavie
vyšla v: Nejlepší science fiction a fantasy 2010
yerry | brak | před 51 dny

Ak toto má byť biopunk, tak prosím niee, neprosím si. Poviedka bola totálne šialená, blbo uletená a autor musel byť poriadne zhulený, keď ju písal. Vesmírny vlak, ťahaný obrovskými slimákmi, oplodnený, tehotný a rodiaci za jazdy ma ničím neupútal. Provokatívnosť šýlu bola strojená, údernosť nulová. Punk is Dead a zdá sa, že aj Tidharov biopunk. Z mizérie poviedku nevytrhli ani reálie a mená z ďalekého východu, naopak…

Bol som sklamaný a čakal som niečo lepšie vzhľadom na mnou hodnotené ostatné poviedky od tohoto autora, menovite „Aféra Šangri-la“ a „Vůně pomerančovníků“.

Ještě šílenější, ještě ujetější a ještě geniálnější než předchozí díl. Ale přiznávám, že ze mě mluví fanouškovská zaujatost, protože tuhle řadu jsem si skutečně zamiloval. Což se mi ostatně stává dost často se sériemi, které v Čechách z nějakého důvodu nemají šanci na dovydání. Áárrr!
Gideon Defoe je v Dobrodružství s bílou velrybou stejnou měrou zábavný, originální i ztřeštěný a suše dokazuje, že humor se dá v klidu dělat bez narážek na sexuální orientaci, nebo vyměšovacích etud. Vytváří tak cyklus románů, které díky svým krátkým rozsahům lehce získají duši nejednoho mladého i starého čtenáře, znuděného prací, vztahem či životem. Pirátský kapitán se tentokrát dostává do křížku s prohnaným Černým Bellamym, obří bílou velrybou a dokonce i s nekompromisním herním konglomerátem v Las Vegas. Nebyl by to však ryzí pán moří a oceánů, kdyby tohle všechno neuhrál levou zadní a ještě se přitom nešťoural šavlí v zubech. Opravdový hrdina, ne jako ten dredatý kecal z Karibiku.

kniha: První telefonát z nebe - Albom, Mitch
gan112 | ***1/2 | před 52 dny

Táto knižka má skvelú romantickú atmosféru zasneženého Amerického mestečka, číta sa jedna radosť, a zápletka (vlastne detektívna) je vystavaná vďaka malomestskému prostrediu jednoducho no o to poctivejšie a zaujímavejšie. Ale nieje to kniha ktorú by som odporučil ostrieľanému čitateľovi. Jednou vetou (bacha spojler): príbeh je o paradoxe viery, o tom ako môže niekto uveriť práve v čase keď dôkazy stoja proti. K tomu nenútená sentimentalita, ktorá vybuchuje vďaka dobre odvedenej práci spisovateľa až na konci, veľké množstvo príbehov v ktorých sú ľudia zobrazovaný pozitívne vďaka ich utrpeniu, alebo narážky na možné nové romantické a kamarátske vzťahy v pozadí príbehu, možno niekomu stačia na skvelú emočnú knihu, no mne chýbalo NIEČO. Nepáčilo sa mi veľké množstvo postáv, asi tak zo 5 je ich tam úplne zbytočne a ani sekanie a rozdelenie deja na týždňové sekvencie, pričom sa autor ešte vracal k už prežitým veciam v uplynulom týždni. Inak ale dobre napísaná knižka s pozitívnym posolstvom, ktorá ma však udržala v emočnej takmer rovnováhe. Možno by som po autorovi ešte siahol.

kniha: Uvězněn s faraóny - Lovecraft, H. P.
Speedemon | *** | před 52 dny

V této sbírce je to trochu nahoru a dolů. Vše začíná skvělým Reanimátorem, který ve své době nejspíš vyšel po částech protože se pořád dokola opakuje, co se už událo. Jinak solidní horor, který má i dnes perfektní atmosféru. Následující Hypnos je další nudnější příběh ze snové říše. Číhající děj už je lepší, ale pravděpodobně na něj brzy zapomenu. Pak už přichází delší příběh Uvězněn s faraony a kvalita jde opět strmě vzhůru. Děsivá a klaustrofobická zápletka, kterou by určitě nechtěl nikdo zažít. Konec povídky opět nechává nahlédnout na ještě větší hrůzu, která nám zůstává skryta. Závěrečný Podivný dům v mlze a Poezie a bohové jsou snadno zapomenutelné a nudnější části sbírky. Jako celek je to fajn, ale především kvůli dvěma silným kouskům.

kniha: Ocelové město - Verne, Jules
Laurie, André
SONP | ***1/2 | před 52 dny

Na Verneho až podezřele útlý spisek, některé prameny dokonce tvrdí, že Ocelové město (které se správně nejmenuje Ocelové město, ale „500 milionů (peněz) begumy (indické kněžny)“) ani Verne celé nenapsal. Dokonce se tu ani moc necestuje, první čtvrtina knihy je dokonce popisem právního sporu o dědictví mezi Sarrasinem a Schultzem a to pravé dobrodružství (a nejlepší část knihy) začíná teprve až Marcel infiltruje do Stahlstadtu. Jakmile tam odsud ovšem zběhne (a začne býti líčeno utopické nadšení občanů Francevillu z narukování do armády) je atmosféra tatam a následné profrčení Shultzova mrazícího náboje po obloze už bylo jen zklamáním z toho, že žádná válka vlastně nebude.

Protiněmecké vyznění knihy je až komické, Verne své východní sousedy zjevně rád neměl, asi proto, že jeho domovina od nich dostala pár let před napsáním těžce na zadek. Někteří čtenáři v tom vidí předpověď druhé světové války, ale podle mne je to prostě těžký francouzský nacionalismus. Francouzské postavy (a zejména dr. Sarrasin) jsou tak veskrze kladné, až mi byly protivné. I ten hejsek Oktáv se nakonec polepšil a stal se vlastencem. Zato dr. Schultze, nadevše milující své pivo a klobásy, mi byl veskrze sympatický. A čínani? Ti jsou dobří jen k tomu, aby Sarrasenovo vědecky řízené hygienické město postavili a tiše zmizeli v propadlišti dějin. Nemyslím ale, že by to byl nějaký rasismus dobrého pana Julese, takhle se prostě lidé na cizince v 19. století dívali.

Knihu jsem přečetl ve Vilímkově vydání z 20. let, takže v poněkud archaickém Wagnerově překladu z konce 19. let a musím říct, že to atmosféře 19. století přidalo. Při čtení vět typu „Marcel jal se ze stropu spouštěti řebřík do lučební laboratoře páně Schultzovy“ staromilovo srdce prostě musí zaplesati. 70%

kniha: Volání úplňku - Arthur, Keri
trudoš | **1/2 | před 53 dny

Detektivní linie primitivní, obsazení komparzu průměrné a celkově je tu originality tolik, že by se za nehet vešla. Zato sexu je tu habaděj, i když kapánek samoúčelného, ale kdo by si stěžoval, když jde o pěknou holku, ne?
Keri Arthurová umí naštěstí vyprávění okořenit vtipem, což výrazně zachraňuje celkově nepříliš slavný dojem z knihy. Tedy ne že by šlo o bůhvíjakou zábavu, na to tu pro soulože nadržené poloviční vlkodlačice není čas. Blížící se úplněk je neúprosný. Škoda jen, že je to stále dokola to samé, jednoduché šup sem šup tam a oddechový čas. Což mi přijde jako dost velká škoda, protože možností je hodně, a když už nic dalšího autorka na příběhu neodvedla, mohla trochu invence předvést alespoň v tomhle ohledu. Problém totiž je, že všechna ta řemeslná erotika je tady vysloveně navíc. Jenže bez ní by byla osnova zápletky ještě blbější než s ní. A to ani nezmiňuji přihlouplé vztahové mnohaúhelníky. Za mě tedy průměr a jsem upřímně zvědav, jestli další díl můj postoj nějak změní.

povídka: Hadry, kosti - Sharma, Priya
vyšla v: XB-1 2016/11
quinnet | ***1/2 | před 53 dny

Liverpool budúcnosti. Niekoľko zbohatlíkov, málopočetná stredná vrstva a zvyšok chudoba pracujúca, ak ma vôbec to šťastie, v továrňach. Obchod s ľudskými orgánmi je jednou s možností ako si privyrobiť. Temná a znepokojivá SF, umne napísaný príbeh, prekvapivá pointa a uveriteľný koniec. Môže byť, ale niečo podobné v rozsahu románu by som nerád čítal.

povídka: Múzy Šujedanu 18 - Das, Indrapramit
vyšla v: XB-1 2016/11
quinnet | ***1/2 | před 53 dny

Tryzna nad Dnem bola zaujímavá poviedka, takže som bol zvedavý ako autor zvládol inú tematiku. A bol som mierne sklamaný. Neviem či chcel autor písať o unikátnej mimozemskej forme života alebo o vzťahu hlavnej hrdinky. Popis budúceho sveta sa dozvedáme najmä s rozhovorov, čo je rozhodne zaujímavý spôsob. Svety prepojené s nie moc stabilnými podpriestorovými tunelmi, osadníci majúci obavy z prípadnej izolácie od Zemi, obrovité zvieratá modelujúce svoje zážitky priamo na svoj exoskelet – toto všetko ID ponúka len ako pozadie pre obyčajnú ľudskú vzťahovku. Ale spojené je to umne, to treba priznať.

povídka: Iterace - Kessel, John
vyšla v: Nejlepší science fiction a fantasy 2010
yerry | **** | před 53 dny

Do bodky sa stotožňujem s Gaarqovým komentom. Poviedka nemá ani jedno zbytočné slovo navyše. Je to krátke, úderné, s pointou ako bič. A v tom je tá krása. Málo slov a veľa muziky, ako kratšie úderné songy od CRASS. Okrem toho som si osviežil význam jedného matematického výrazu ;)

Táto čo do rozsahu dosť dlhá poviedka je pomerne rozporuplná. Jej rozporuplnosť tkvie v odlišnej kvalite vykreslenia ľuďmi kolonizovaného vesmíru a hlavne Venuše ako takej, ktorý bol bravúrny, farbistý s niekoľkými až hard námetmi a kvalite príbehu, ktorý dosť podstatne kríval na obe nohy. Zaujímavo tu boli podané venušanské sociálne a politické vzťahy, ktoré mi v mnohom pripomenuly romány od C. J. Cherryhovej. Samotný príbeh a pokus o akčnú zložku bol ale naivný a veľmi slabý.

V konečnom dôsledku však hodnotím poviedku ako veľmi dobrú, prepracovanosť toho sveta a vesmíru napokon prevážili misku váh smerom ku kladnému hodnoteniu napriek slabému príbehu, ktorý tam bol akosi naviac…

Zo začiatku poviedka začína dosť nemastno neslano. Je tu chlapík, ktorý si počas hlbokomyselných úvah odlupuje svoje šupiny do popolníka. Už som si myslel, že sa jedná o ďalšiu intelektuálsku pič*****, podfarbenú pravdepodobne nejakou hubou alebo iným zvýrazňovačom kreativity. Nasledujúci dej naozaj síce nemá nejaké závratné tempo ale čuduj sa svete, vykľuje sa z toho celkom slušné postapo.

Je tu teda Zem po ekologickej katastrofe, geneticky upravení ľudia žijúci v mori, ktorým je zaplavený takmer celý povrch planéty a na zostávajúcich fliačikoch suchej zeme živoria ľudia nášho typu. Svet ako taký nie je veľmi vykreslený, takisto má v tomto ohľade deficit aj tá morská rasa. Naviac sa mi zdá príbeh až priveľmi melancholický, zaslúžil by si tvrdšie tóny. Ale na to, že poviedka nebola dlhá, nebolo to zlé. Téme a svetu by sa zišlo väčšie rozvitie, snáď až do podoby novely či románu.

kniha: Stvoření temnoty - Erikson, Steven
Majkl | ****1/2 | před 53 dny

Stvoreni temnoty nebolo pre mňa tak očakávanou knihou ako Karsova trilógia. Nahliadnutie do príčin osudu Tiste Andii ma však pomerne rýchlo vtiahlo do deja a na iný než súvisiaci dej som si ani nespomenul. Nových postáv nie je tak veľa ako v prípade niektorých dielov Malazu, knihu by mohol čítať aj čitateľ bez skúseností s inými knihami Stevena Eriksona. Na druhej strane, knihomoľ skúsený si užije staré známe postavy (niektoré majú mierne pozmenené meno, iné zas ešte naplno neprejavený či mladícky, nepoškvrnený charakter) a taktiež aj náznaky budúcich udalostí. Príbeh to nie je vôbec veselý, úsmevných scén je málo, prevládajú temné tóny, ktoré sa striedajú so šedou, dočkáme sa tiež scény, ktorá sa blíži desivosťou tej v deviatke. Je škoda, že dej nie je uzavrený, naplno ho budeme môcť oceniť (a užiť si) až po prečítaní tretieho dielu. Niet pochýb o tom, že aj keď je hlavná séria uzavretá, príbeh Tisteov má veľký potenciál, ktorý je Erikson schopný využiť. Možno už niekomu vadí, že Erikson je vnímaný ako modla tu na Legii, ale kvalita jeho kníh je stále prvotriedna.

kniha: Marťan - Weir, Andy
Majkl | **** | před 53 dny

Zaregistroval som ukážku na film, vďaka ktorej som sa dopracoval aj ku predlohe. Štýl Andyho Weira je ľahký a pútavý, ironické poznámky Marka Whitneyho sú neraz vtipné a takmer celý čas zábavné. A potom tu máme technickú stránku knihy, ktorá je asi najsilnejšou časťou knihy. Všetko je uveriteľne a naozaj detailne vysvetlené. Správnosť faktov neviem potvrdiť, nakoľko (astro)fyzika nie je mojím vzdelaním ani koníčkom, z hľadiska čitateľa je to však veľmi veľké plus, kniha je informáciami a postupmi riešenia problémov prežitia na Marse nabitá. Prirovnanie Whitneyho k McGywerovi na Marse je presné a trefné. Jeho schopnosť vynájsť sa, množstvo informácií a rozhľad v oblastiach potrebných pre jeho prežitie je možno až privysoká, nad tým som však poľahky mávol rukou, hoci som sa niekedy vo vysvetľovaní strácal. Nuž, nie som fyzik. :) Čo sa mi prežúvalo ťažšie, bolo prepracovanie jeho postavy po stránke psychického prežívania, Mark je takmer vždy nad vecou, energiu takmer nikdy nestráca, v situácii, kedy by iní premýšľali o svojej situácii inak než len analyticky, možno aj pospomínali, pouvažovali nad svojím doterajším životom, Mark počúva disco, pozerá seriály zo 70. rokov a číta Agathu Christie. Vedľajšie postavy sú skôr len komparzom, ktorý je potrebný k jeho záchrane, ťažisko knihy však spočíva v spôsobe jeho prežitia. Marťan je knihou, ktorú veľmi vrelo odporúčam.

kniha: Světlo pulsaru - Pitzmos, Aleš
Majkl | ***1/2 | před 53 dny

Pozor, mierne spoilery. Svižné, akčné a pútavé čítanie, ktorému je možno viacero vecí vytknúť, stále však prevládala spokojnosť. Zopár väčších múch tu však je. Tempo knihy je rýchle a akčné, nevadilo by však, ak by sa Desmond stihol na stanici trochu aklimatizovať, podrobnejšie zoznámiť s jej fungovaním a postavami na nej. Mimochodom, názvy supersklo a ultraželezo nie sú práve najšťastnejie, našťastie viac takýchto „termínov“ tu nenájdeme. Viac mi však vadila prekombinovanosť zápletky. Odhalenie strieda odhalenie, postavy nie sú tým, kým sa zdajú, dokonca aj hlavný hrdina zisťuje o sebe prekvapujúce informácie… V poslednej štvrtine knihy som si však uvedomil, že už toho začína byť priveľa, zopár ďalších zvratov ma už neprekvapilo a nemyslel som už, že sa to všetko autorovi podarí uspokojivo vysvetliť. V tomto prípade platí, že menej by bolo presne tak akurát – či už rozsah celej zápletky alebo to, že takmer všetko so všetkým súvisí. Aj napriek tomuto som si knihu užil a prípadnú ďalšiu knihu si rád prečítam, len poprosím trošku ubrať z plynu.

kniha: Princ bláznů - Lawrence, Mark
trudoš | **** | před 54 dny

Oproti předchozí trilogii Roztříštěná říše je první díl Války Červené královny okořeněn velkou dávkou ironického humoru. Ne že by zápletka sklouzávala k parodii, jen cynické odlehčení dává syrovému vývoji událostí neodolatelný šmrnc, tolik příznačný třeba pro tvorbu Joa Abercrombieho nebo Scotta Lynche. Temnota a zmar zde stále mají nepopiratelnou roli, ovšem to, co čtení dělá tak atraktivním, je ich-forma vyprávění prince Jalana, jedné z nejpovedenějších antihrdinských postav v dějinách žánru. Ten chlap je lhář, opilec, děvkař a posera, ale přesto jej budete milovat.
Slabinou je bohužel linie příběhu. I když děj nabere spád poměrně záhy, nemile ustrne v rovině putování z bodu A do bodu B a krvavých střetů, které po cestě aktéry zastihnou. Je to napínavé i zábavné, ale nepříliš košaté a v důsledku trochu lineární. Přesto je v tom příslib hodně zajímavých časů a osobně jen doufám, že nastavená laťka nekompromisního humoru, ve kterém to lítá hlava nehlava, nijak nepůjde s kvalitou dolů.

kniha: Vyprávění - Le Guin, Ursula K.
quinnet | ****1/2 | před 54 dny

Pani Ursula opäť nesklamala. Ponúka príbeh Pozorovateľky, ktorá sa snaží aspoň trochu pochopiť folklór a životnú filozofiu vidieckych obyvateľov planéty Aka. Ako názov hovorí, rozprávanie príbehov je alfou a omegou hrdinov tejto knihy. A kto by nám to vedel lepšie opísať ako táto slávna spisovateľka? Nesmierne som si užíval opisy i dialógy, cestovanie po horách, výmeny názorov i vnútorný nepokoj hlavnej hrdinky. Jediné čo mi vadilo, že prostredie bolo ľahko zameniteľné s našou Zemou a pomerne rýchly koniec.

kniha: Krev a kosti - Esslemont, Ian C.
BorgDog | ****1/2 | před 54 dny

V mnoha ohledech je kniha opět něčím, co v Malazu ještě nebylo. Esslemontovy popisy magického pralesa Himatan se všemi jako nádherami, ale i vlhkem, nemocemi, parazity, šelmami a beznadějí, případně horečnatá plavba Kazzovy lodi po řece k tajemnému „zlatému městu“, to je prostě jak vypadlé ze „Srdce temnoty“, a tají se z toho dech. Nemyslím, že bych podobnou věc někdy někde četl zpracovanou lépe. Tady ICE zcela nekompromisně sahá po „stovce.“

Stejně tak se mu daří i mnohem širší spektrum postav než jindy, které rozhodně nesplývají, a humor (mimochodem výrazně černější než v minulých dílech), který hlavně v podání nadutého vůdce taumaturgického vojska Golana a jeho osobní noční můry v podobě hlavního písaře Trna, místy vážně trhá bránici. I když přitom člověk zároveň cítí odpor, protože naprosto jasně chápe, do čeho autor ryje – a stačí se podívat třeba do Jižní Ameriky nebo Sýrie, aby bylo jasné, že se vůbec nic nezměnilo. Až sem bez chyby.

Nakonec to ale stovka opět nebude. Proč? Inu, zas a znovu – FINÁLE. Opět ohýbání postav ve snaze narvat věci „do plánu“, a to i tam, kde to bolí nejvíc, tedy v hlavní linii okolo Stahovače, jehož závěrečný „obrat“ prostě nedává smysl. K tomu navíc porce mystiky ve scéně, která je sice krásně napsaná, ale po jejím skončení čtenář leda dumá – CO SE, KRUCI, VLASTNĚ STALO?! A navrch jako by Esslemont zapomněl, pro koho píše, protože čtenáři Malazu, vycvičení luštěním Eriksonových náznaků, se budou jeho „velkému odhalení“ identity Vojevůdce chechtat někde v polovině knihy.

Je pravděpodobné, že nebýt Himatan, nebýt Golana a Trna, a nebýt Mraka, Kysúce a Celeste, letělo by hodnocení právě kvůli finále výrazně níže. Ale… prales mi zalezl za nehty, ještě teď slyším skřípot Ardatiných služebníčků ve stromech a cítím sladkou vůni květů smrti. Takže jo, devadesát – a kéž ten konec v Assailu KONEČNĚ zvládne!

1345678910111213poslední (572)22844 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu