RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

1345678910111213poslední (592)23679 příspěvků celkem
kniha: Archa zrůd - Fritz, Pavel
biafra | ****1/2 | před 43 dny

Skvělé povídky, s inteligentními zápletkami a pointami. I když občas jsem měl pocit, že Fritz měl nejdřív vymyšlenou pointu, a pak k ní psal příběh. :-) Celkově skvělá četba. Připadá mi, že Fritz je u nás trošičku nedoceněný, a to je škoda. Všechny jeho dosavadní počiny byly skvělé.

kniha: Ydris - Hönig, Květoslav
Hrabal, Ondřej L.
dva mraky | nehodnoceno | před 43 dny

Přečetl jsem se zádrheli, ale stran děje se nenudil. Úplně nevím, co by měla kniha nabízet navíc v silné konkurenci podobných cyklů. Další svět s králi, magií, mocenskými boji, mocnými řády a vzestupem monster, artefatky z dávných časů a odkazem vymřelé rasy. Postavy mi připadly dost obecné, prostě král, správce, gangster, šlechtic, trickster, barbar… jakkoli se jim autoři pokusili vdechnout nejednoznačnost a limity schopností. V knize je několik dějových linií z pohledů různých postav, ty jsou dobře uspořádané a funkční, jednání postav má motivaci a smysl, byť hodně zůstává skryto. Co už je horší, je hlavní zápletka, která je dost nejasná. S Knize by IMO prospěla péče profesionálního redaktora, když už se na startovači vybralo takových peněz, protože autorské slepotě se nevyhnou ani pokročilí. Je tam až příliš mnoho dlouhých popisů plných přirovnání a metafor, ať už se to týká postav nebo prostředí(zhusta i lokace, kam se podíváme jen jednou), podrobné popisy některých postav se objeví poté co s nimi prožijeme několik scén, strojených dialogů, kdy se autor ústy postav rozhodl sdělit nějakou vlastnost toho světa, nekonzistentní projev u postav, které by měly mluvit nářečím, nebo slangem. Z fungování světa nejsem moc chytrý, probleskují jména rodů a míst a jen těžko se to skládá dohromady. A jedna určitá vlastnost textu mně z nějakého důvodu nesmírně lezla na nervy – autoři, aby se vyhnuli opakování, tak postupně postavu označí každým způsobem, co jde – jménem, pohlavím, povoláním, národností… grrr. Nehodnotím, právě proto, že mi řemeslné provedení prostě často vadilo.

kniha: Křížová cesta - Grubb, Jeff
trudoš | *** | před 44 dny

Konfederace pomocí silné ruky trhu a bezpáteřní korupce spravuje desítky světů. Náhle však výnosný stav naruší moc nepěkná věc. První kontakt s mimozemskou rasou, vražednou a nenasytnou. Což není všechno, protože druhý kontakt na sebe nenechá dlouho čekat. S další, ještě nebezpečnější rasou. Ti první nemají rádi všechno živé, ti druzí nemají rádi jak ty první, tak i všechny ostatní, a lidská rasa jim oběma vysloveně překáží v cestě. A tak čekají Konfederaci dost zajímavé časy…
Nebýt daných pravidel herního systému, kterých se románové zpracování snaží mermomocí držet, mohla z toho být zábavná střílečka. Takhle je to bohužel jen zábavná střílečka pro ty, kteří jsou hrou políbeni. A ostatní se buď spokojí s vachrlatou logikou, na kterou při dvou stech stranách není moc prostoru, nebo zůstanou plavat v množství pojmů a dojmů. Ostatně to samé platí o postavách, s nimiž má člověk možnost seznámit se pouze z rychlíku. Zápletka ale celkem šlape a na zabití času je to v důsledku ideální čtení.

povídka: Nešťastné kšefty v Týru - Saylor, Steven
vyšla v: Darebáci
SONP | ***1/2 | před 44 dny

Mě se to líbilo. Fajn postavy, antická atmosféra, akorát to skončilo dřív než to rozjelo…

kniha: Siréna - Cass, Kiera
Lokina | ***** | před 44 dny

Krásná, milá, pohodová kniha. Během čtení jsem měla někdy slzy na krajíčku, a to se mi jen tak nestává. Láska mezi Akinlim a Kahlen byla tak roztomile krásná a čistá, nic vtíravého, otravného. K Oceánu jsem ze začátku měla trochu rozpolcené pocity, ke konci však si našel cestu k mému srdci, které s ním soucítilo i s tou jeho tajemností a mýtickou sílou. To, co udělaly sirény pro Kahlen na konci bylo velmi dojemné a obětavé, daly šanci Kahlen a Akinlimu na štastný a plnohodnotný život. Za mě je to jedna z nejlepších romantických knih, kterou jsem četla.

Spíše průměrnější povídka o mikrobiologovi, který ztroskotá během letu na Marsu. Zásoby kyslíku mu nestačí na to, aby dorazil do nejbližšího tábora. Kyslík mu pomalu dochází, ale boj o život nechce vzdát.

Hlavní hrdina této povídka se během pobytu v lázních potká se staříkem, který má celkem originální teorii o květinách. Pohodová povídka, dobře zpracované téma, líbila se mi.

povídka: Hlas v chrámu - Bilenkin, Dmitrij Alexandrovič
vyšla v: Hodina relativity
Nelson | ***1/2 | před 44 dny

Pozemská expedice je na cizí planetě zajata a určena k obětování místnímu božstvu. Ale chrám tohoto boha bude nakonec možná jejich záchranou. Celkem dobrá povídka, pointa není zrovna moc překvapivá, téma je zajímavé, ale nevyužité, šlo by určitě zpracovat lépe a více do hloubky.

série: Kate Daniels
Maitter | ***** | před 45 dny

Miluju Kate Danielsovou. Miluju Atlantu prosycenou Změnou, autorachotiny na očarovanou vodu, pokusy lidstva dohnat výbuchy nepolapitelné magie technikou, kožoměnce, pány mrtvých, žoldáky, čarodějky, jednoho otravného polymorfa, Julii, Christophera, dychtivost odhalit Katin původ a minulost, rýsující se přirozeně pomalu skrze knihy, zbraně a volhvy (Romana a jeho rodinu), Jednorožčí ulici, Biohazard, hromady krvavých bojů, násilí a vražedného sarkasmu a ironie, hierarchii Smečky, provokace, víc magického humusu a monster, clony a slova moci, za která se platí ukrutnými cenami, neupadající kvalitu dalších dílů, stohy nápadů, jimiž nás konstantně lahodným tempem zásobují manželé-autoři, a bezkonkurečně boží překlad Hany Šimečkové, která vládne slovní zásobou tak širokou, že čtenář blahem jenom slintá, slintá, slintá a slintá. -------- Ty obálky, bože, ty příšerné obálky naznačují BRAK a umím si představit, kolik lidí odradí. NENECHTE SE!

kniha: Rudá královna - Aveyard, Victoria
Maitter | **** | před 45 dny

Nesnáším marketing. Široké okraje, centimetr mezi každým řádkem, krucifix, ta kniha mohla být o třetinu tenčí. ---- Stojí za přečtení, za DOčtení. První pozitivní dojem na mě autorka udělala realistickým vykreslením Mařina charakteru. Hlavní hrdina nemá být nesnesitelný, ale kouska sebezáchovného pudu by si vypěstovat mohl. Ona a Kilorn se chovali normálně vzhledem k poměrům a situaci. ---- Většinu knihy jsem zápasila s dějem, neustále na vážkách. Tak je to tuctová pseudodystopická romanťárna, nebo ne? Čekala jsem, že ano, působilo to adekvátně. Až konec rozcupoval pseudo i romanťárnu. Nechci tvrdit, že množstvím krve lze rozlišit realistický příběh od naivního, a možná by ostatní týnejdžrovské příběhy dopadly lépe, věrohodněji, kdyby se autorky soustředily spíš na okolnosti než na „bohatý“ vnitřní svět poblázněných hlavních hrdinů, (a možná také ne,) ale Victoria Aveyardová to s revolučností zatím zvládla nejlépe. Žádné zbytečné naděje. Žádné zázraky. Uvěřitelné lidské chyby i masky. Och, miluji uvěřitelnost. Je jí tak málo, je tak relativní a tak subjektivní. Jo, a mimo jiné mne velmi těší, že Aveyardová nerozmazávala milostné eskapády rozvláčnými úvahami. Děj se dá rozsekat na linie, linky, scény a kousky, které jsou buď naprosto předvídatelné, lehce zmatené či nepřehledné, anebo úžasně jedinečné a své. „Selekce, Divergence, Hunger Games.“ ---- Divergence je úplně jiná. Kupodivu ještě hloupější. Selekci jsem nečetla, ale k přirovnání k Hunger Games se vyjádřit mohu. Nic mi tu nepřipomínalo HG. Arény na důkaz moci? Ty se nám tu povalují už tisíce let. Horních deset tisíc s biči versus živořící práv zbavení utlačovaní? Nu… to je tak nějak náplň antiutopie, i když „knihy pro mládež“ ji poněkud zjednodušují… Hlavní hrdinka? Neee… Není jako Katniss. Je pragmatická, víc iniciativní, ve výsledku není solitér a tím pádem ani tak opatrná – nicméně duševní vyspělostí se postavě Katniss, která prochází i jiným vývojem, vyrovná málo dívek, stejně jako je tomu v normálním světě, takže za běžnější „sedmnáctku“ Mare mlátit nemůžeme. Nic dalšího, co bych mohla přišít vyloženě HG, mě nenapadá. Na rozdíl od Collinsové nemá Aveyardová tak širokou slovní zásobu a její sloh mě rozhodně tolik nebavil (podprůměrný). To může být důvodem, proč mi milostné myšlenkové pochody připadaly snesitelnější; byly krátké, avšak to i všecko ostatní, a zapomněla jsem je. ---- Červená a stříbrná krev! Sci-fi! Chci vysvětlení, které to nezkazí, a pokud žádám příliš, chci jen vysvětlení. Promyšleným rozuzlením původu zvláštností a moci se mnoho autorů tiːn əˈdʌlt nezabývá. Jsem zvědavá, jak to bude s Aveyardovou. ---- Ani jeden žvást o Americe! Jupíjajej! ---- P. S. Lidské teplo nad oheň. Hezká drobnost. :-) ---- P. P. S. Za chyby v překladu a překlepy bych je poslala do pekel, ale za to Victoria nemůže. Nechám jí ty hezké čtyři hvězdičky.

kniha: Dvůr trnů a růží - Maas, Sarah J.
Maitter | **** | před 45 dny

Upozornění: Tato kniha neobsahuje milostné trojúhelníky. Hurá! ---- Zatleskejme všichni Sarah J. Maasové, která dokázala a dokazuje, že lze napsat young adult fantasy knihu o lásce, kde se vyskytuje velmi, velmi málo nelogičností. Stejně jako ve třech dílech Skleněného trůnu, jež jsem zatím četla, postavy dávají SMYSL. Vychutnávám si to. Ostražitá vyhlížím kraviny, a ony nepřicházejí. Je to boží. Vykompenzuje to opakování některých myšlenkových pasáží a pár desítek nešťastně zkorigovaných stránek na konci knihy, které naznačují, že korektor nedostal dost času. Co se mě týče, tenhle konec knihy je bezvadný a nerada bych zjistila, že se Sarah rozhodla pokračovat ne tak kvalitně… meh, mám z Dvora trnů a růží příliš dobrý pocit, kvůli němuž váhám nad Dvorem mlhy a hněvu. Schopnost vcítění se do postavy a popisování skutečnosti z protagonistčina pohledu (viz například vnímání změny na konci), jakou Sarah Maasová oplývá, knihu vyzdvihuje vysoko nad průměr v „žánru“ YA. ---- P. S. Díky za Rhyse, Luciena a Nestu. ---- P. P. S. Je fakt, že některé rodinné patálie a vztahy ve vílí říši mě trochu mátly (jména, synové, otcové, role ve válce, he?). Čtenář jen škrtne o povrch, ale není divu – hlavní hrdinka měla jinačí starosti. Navíc, opravdu lahodně propletené úrovně vztahů jsem nalezla u Lily Black, tady je nepotřebuji.

série: Kronika Drakeových
Maitter | **** | před 45 dny

Jediné dvě přeložené knihy 6dílné série. Obě jsou humorné, romantické, akční, se sympatickými postavami. Upíří společenství a troška magie vypadají zase krapet jinak. Střídají se pohledy dvou postav. Alyxandra (a dík překladatelce) má velmi čtivý sloh; ani přeplácaný, ani jednoduchý a nudný jako mnohá nová díla v kategorii young adult. Obě knihy jsou cílené na mladší čtenáře a čtenářky, ale tak mile zakončený, zábavný příběh potěší i ty, co už vyrostli, a zvlášť chtějí-li si odpočinout.

kniha: Dračí vejce - Forward, Robert Lull
Skabandari | ***1/2 | před 45 dny

Perfektní z vědeckého hlediska, ovšem co se děje týče zase docela chabé. Ze začátku mě bavila pouze lidská část, rozvoj Čílů začíná ve značně nezajímavém období, bohužel právě to je rozpracováno nejpodrobněji. Čím dál se děj posouvá tím poutavější čtení je, ke konci už se posouváme dost skokově a období jsou brána velice stručně, což mi sedí. Ovšem z mého pohledu poslední třetina knihu nedělá a proto možná pro některé jen pouhých 70%.

Krátka básnička mohla zafungovať niekde uprostred alebo ku koncu knihy. Ako druhá v poradí však stráca zmysel…

Pozor možný spoiler!!!

Ak som to správne pochopil, tak na Zem sa rúti meteor, ktorý znamená istú skazu. Na okrajoch galaxie sídlia superinteligencie. Môžu pomôcť? Kto vie? Mrkni na dátum vydania poviedky a hneď je ti jasné, že jediné, čo môžu ľudia urobiť, je vyslať rádiové vlny. Ale než tie dorazia, ľudstvo je totálne v prdeli. Čo s tým? Le Guinová síce o niečo neskôr vymyslí Ansibl, čo je komunikačný prístroj na astronomické vzdialenosti v reálnom čase, ale ten tu Clarke k dispozícii nemá. Vymyslí to teda priam mysticky…

Čo je rýchlejšie ako svetlo? No predsa myšlienka, nie? Lenže iba samotné ahoj pár tisíc ľudí odniekiaľ z vesmírneho šutra nestačí. Chce to intezívnejšiu myšlienku. A aká myšlienka je uľudí najintenzívnejšia? Haha, ale musí to robiť aspoň miliarda ľudí presne v tom istom čase. To bude výron :D

kniha: Občan galaxie - Heinlein, Robert A.
yerry | **** | před 45 dny

Takže, znovu veľmi dobrý román od Veľmajstra žánru RAH-a. Mladý Thorby je otrok, ktorého si kúpi žobrák na otrokárskej planéte Sargon. Zdánlivo teda nič moc pre Thorbyho. Zdanie však klame a pre mladíka nastáva od tohoto okamihu radikálny zvrat v jeho živote. Nič nie je také, ako sa zdá. Nie je žobrák ako žobrák a ani Thorby napokon nie je tým, čím sa zdá.

Akcie je tu pomerne dosť. Autor tu upúšťa od zaužívaných mentorských vsuviek. Popis vesmírnych lodí, prostredia a vesmíru je na veľmi dobrej úrovni. Nechýbajú tradičné fylozofické zamyslenia, tentoraz na tému sloboda jednotlivca versus sloboda skupiny. Na mušku si berie tentoraz také inštitúcie ako súdy a napodiv aj obchod. Klincuje to však jedinou dôverihodnou inštitúciou. Ak si myslíš, že je to armáda, tak si samozrejme uhádol :D

Kniha sa veľmi dobre číta napriek tomu, že v čase vydania v reále ZSSR vypustil ešte len prvú umelú družicu Sputnik 1, nasledovanú Sputnikom 2 so psom Lajkou, kolónie Spojeného kráľovstva Zlaté pobrežie a Britský Togoland sa stali nezávislou Ghanskou republikou, prebehla premiéra muzikálu Leonarda Bernsteina West Side Story na Broadwayi a prví rebeli tvrdej muziky sa účili stavať pieskové hrady pomocou svojich malých umelohmotných kýblikov…

Suma sumárum: veľmi dobré čítanie…

kniha: Lara - Small, Bertrice
trudoš | ** | před 46 dny

No ty kráso, tak tohle je ale vážně bomba. Anotace sice jako z pohádky, ale pod pozlátkem romantické fantasy se ve skutečnosti skrývá rozsáhlý scénář k pornografickému filmu. Vypustit všechen naivistický balast středověké romance, je z toho tak řízné péčko, že by se kniha směla prodávat až po desáté hodině večerní a ještě po předložení občanského průkazu.
Hned zkraje prodá otec nejmilovanější dceru do bordelu (pardon, do domu rozkoše), aby si tak vydělal na rytířský stav. A co na to počestná panna Lara? Ona to ještě udělá s láskyplným pochopením! Pak už následuje dobrodružná fantasy putovačka po krásách Hetaru a hledání možností, jak pokud možno osouložit všechno, co má hezký úsměv a ušlechtilou duši. V horším případě se dá alespoň hořekovat nad mužskou zvráceností.
Kdybych měl jistotu, že si Bertrice Smallová záměrně utahuje z příběhu i žánru, hodnotil bych určitě kladněji. Přesto mi ale nedává spát představa, jaké další nepřístojnosti skrývá celá šestidílná sága. Budu to muset zjistit.

povídka: Azrael a Jack - Barker, Clive
vyšla v: Knihy krve I-III; První Kniha Krve
Clarice | **** | před 46 dny

Uklízet ty kočičky by se mi moc nelíbilo, povídka se mi ovšem líbila velmi.

kniha: Grunge - Ringo, John
Correia, Larry
Vlask | ***1/2 | před 46 dny

Série povídek ze života jednoho lovce monster. Když přetrpíte ukrutně nudné úvodní kapitoly s popisy, tak jste z nejhoršího venku. Díky častému střídání případů je to celkem variabilní, ale knize chybí centrální příběhová linka. To dost snižuje požitek, oproti původním dílům.

povídka: Černá Leliwa - Lewandowski, Maciej
vyšla v: Pevnost 2017/04
KeB | *** | před 47 dny

Má to pár dobrých nápadů, ale obávám se, že jsem to nepochopil. Kdyby se našel někdo, kdo by mně byl ochotný vysvětlit, jak to vlastně dopadlo, byl bych mu vděčen.

kniha: Inženýr Menny - Bogdanov, Alexandr Alexandrovič
ippokorny | nehodnoceno | před 47 dny

ippokorny: Komunismus

kniha: Červená hvězda - Bogdanov, Alexandr Alexandrovič
ippokorny | nehodnoceno | před 47 dny

ippokorny: Komunismus

kniha: Moje „super“ rodinka - Collins, Tim
trudoš | ***1/2 | před 48 dny

Deník úúúplně obyčejného upíra kupodivu není tak hloupá kniha, jak zpočátku může působit. Jedná se o překvapivě funkční propojení upírské tematiky s deníky Adriana Molea. Vyprávění sice není zdaleka tak dokonalé, jak je umí podat Sue Townsendová, ale své kouzlo bezesporu má. Problém Tima Collinse spočívá jen v neochotě dotáhnout do konce kulisy světa, ve kterém se příběh odehrává. Ono psát klasickými deníkovými zápisky náctiletého chlapce není nic komplikovaného a to, že z něj uděláte nemrtvého, ještě neznamená, že tím práce skončila.
Ovšem když se oprostíte od toho brát věci vážně, dostanete nenáročnou humoristickou story o těžkostech upíra, jehož puberta trvá už skoro sto let, a aby toho nebylo málo, z nějakého důvodu se mu do vínku nedostala žádná upíří supervlastnost. Hravé černobílé ilustrace celkově pozitivní dojem jen umocňují. Bohužel, nakolik je první půlka zábavná, v té druhé se více řeší děj, který je natolik triviální a předvídatelný, až je vám skoro líto, že tam vůbec je.

kniha: Pacient nula - Maberry, Jonathan
Lokina | **** | před 48 dny

Zombíky ty já můžu. Tohle byla krutě dobrá akčňárna. Bylo to čtivý, napínavý, prolínání scén i osob tomu dávalo spád. Hlavní hrdina byl zatraceně vymazlený, se vším si věděl rady, jeho bojový schopnosti byly špičkový. Prostě takový hrdina, kdy si říkáte, že není možný, aby někdo takový existoval. Ale co, já si to maximálně užila, zombíci byly vykreslený děsivě (někdy jsem se i bála :D), akční scény byly dobře vymyšlený, až jsem měla i chuť do příběhu vpadnout a postřílet nebo nakopat pár zombíků osobně. Někde jsem zahlédla na netu, že měl být i seriál, ale asi to vyšumělo do ztracena, je to škoda, protože bych to ráda zkoukla.

kniha: Řád racrianů - Fuxa, Patrik
dva mraky | *1/2 | před 48 dny

Příběh sice jednoduchý, ale potenciálně fungující. Prostředí docela zajímavé, nejsilnější stránka knihy, která tak připomíná fantaskní cestopis. Lidstvo se stěží drží proti všudypřítomné nebezpečné fauně a racriané, fantasy kyborgové podporovaní exotickou látkou, jsou jediní, kteří dokáží v nerovných bojích obstát. Hlavní hrdina nastoupí k racrianům jako nováček a ukáže se, že je jedinečně talentovaný a prožije četná dobrodružství na téma „přijde nějaká potvora(nebo rovnou smečka) a my opět zvítězíme“ Knize by lépe slušel formát bojového křestu velkého válečníka. Ale Fuxa neodolal pokušení a tak ten svět společně zachráníme :-) To že to je vlastně vzpomínání hlavního hrdiny, je IMO úplně zbytečný rámec. Jak už tu padlo, psáno je v první osobě přítomného času. Beru to jako dobrý nápad, protože nejsilnější stránkou knihy je právě představování divotvorného a nebezpečného světa a tak je lepší šance, že čtenář propadne sugesci, že tam opravdu s racriany je. Fuxovo řemeslné umění je ale nula. Tak tak zvládá běžný psaný projev. Vyprávění je celkem konzistentí, ale objevují se různé podivné vazby, opakování, naráží na limity slovní zásoby, pere se s popisy. Chybí opravdu živé dialogy. Fuxa míjí příležitosti k oživení děje. Tam kde by se vešel vtip, zajiskření mezi postavami, vypointovaná mikroepizoda, nebo emoce hlavní postavy, Fuxa prostě projde, neb pro svou nezkušenost ty možnosti nevidí. Souhlasím s tím, že na tomto půdoryse by se dala vybudovat přímočará ale svým způsobem podmanivá kniha. Leč pokud by to byl barák, řeknu, že je to na buldozer a postavit znova.

kniha: Krvavá čepel - Pelegrimas, Marcus
trudoš | **1/2 | před 49 dny

Ve světě, jak ho známe, se dějí podivné věci, pak ještě víc podivnější věci a pak ty kurtizánsky podivné. Ty posledně jmenované má na starosti skupina drsňáků, říkajících si Skineři. Ti nejen, že dohlíží, aby tyhle skeptakulárnosti nikoho nezabily, ale pokud možno, aby o nich nikdo ani nevěděl. Hrdinou příběhu je pak programátor, který k práci lovce monster přijde jak slepý ke klavíru a na jehož bedrech nevisí nic menšího, než záchrana lidstva.
Krvavá čepel přináší akční jízdu, která fanoušky možná lehce rozladí svou nedotažeností a nulovou řemeslnou zručností, ale jako spotřební čtivo svůj účel plní na jedničku. Přečíst, vypustit, zahodit. Zásadní problém spočívá v ignorování zápletky, která se poctivě rozehraje hned zkraje, aby byla následně až dokonce prakticky přehlížena. Navíc pravidla hry, podle kterých Marcus Pelegrimas určuje vývoj událostí, nejsou komplikovanějšího rázu než Člověče, nezlob se. Říct tak o románu že je prvoplánový, by bylo pomalu urážkou samotného toho slova.

zajímavý projekt ze SF&F workshopu obsahující povídky dnes již klasických autorů české SF a recenze od těchže, no prostě literární dílna. kvalita povídek je nepřekvapivě průměrná s pár docela dobrými kousky. recenze jsou často až moc násilně originální, ale je to dobrá zkušenost; asi nejvíc jsem se shodoval v názorech s evou hauserovou. sám jsem se kdysi takového literární SF dílny účastnil, ale kvalita byla méně vyrovnaná.

skvělá a nápaditá fantasmagorie, které k dokonalosti chyběla jen promyšlenější poslední třetina.

velmi dobře zvládnutá parafráze arabských pohádek s drobným fantastickým motivem na pozadí. popravdě, trochu mi přijde, že si carola z ortodoxních scifistů maličko vystřelila.

ps. hetešova recenze je užasnou ukázkou řádně zamřelé představy o SF.

Podivný turnaj v neexistující zemi a Kedrigern s Princeznou opět vytažení ze svého útulného domku v Horách Tichého hromu. Morressy není tak satirický jako Pratchett, jemná šťouchnutí do pacifistických model a pachatelů dobra jsem přesto zaznamenal a potěšila. Na druhou stranu rozřešení problému je takové nemastné, hodně autorsky vynucené a příliš snadné, což je škoda. Počtení ale jako vždy příjemné, jako sklenka stále stejného vína. Vím, jak bude chutnat, přesto si ji rád čas od času dopřeji.

kniha: Projekt Kronos - Bareš, Pavel
dva mraky | **1/2 | před 49 dny

Jak by vypadali superhrdinové stvoření tou největší městskou žumpou? Tak tohle je jedna z věcí, které se dozvíme v příběhu jednoho z těch pár superměst, co zbyly po třetí světové. Prostředí megapole kde většina obyvatel žije v bídě a privilegovaná menšina v luxusu už tady bylo mockrát, ale je pořád atraktivní. Jsou tady oni lidé se schopnostmi, chudina, gangsteři, agenti, politické čachry, podivná epidemie, tajemství a možná i samotné město… Bareš si vystřihnul svižný thriller, s řadou linií a zajímavých postav většinou náležitě šílených či traumatizuovaných, jak odpovídá prostředí. Nebojí se vyprávět napřeskáčku, intriky a akce fungují. Až na pár vad skvělá kniha ve své třídě. Ale pak přijde konec, který vypadá jako by vám někdo z knihy urval posledních třicet stran. Příběhové linie trčí do ničeho, otázky zůstávají většinou nezodpovězeny. U knihy, která není avizovaná jako vícedílný román, je to fakt moc. Proto ** 1/2, pokud by šlo o první díl něčeho bylo by to na čtyři hvězdy.

kniha: Čtvrtý hrob pod nohama - Jones, Darynda
trudoš | ****1/2 | před 50 dny

„Když si začneš dobírat smrt, musíš počítat s kosou.“
Darynda Jonesová prostě válí. Svou hrdinku tentokrát zbavila veškerých zábran (tedy ne, že by Charley po předchozím díle nějaké zbyly) a nechává jí potýkat se s nepěknou posttraumatickou stresovou poruchou. A tak, když tohle střelené soukromé očko komunikující si vesele s duchy, přijme nový případ psychologické manipulace, víc problémů nakonec vyvolá, než urovná. Ale to by nebyla Charley, aby se do toho nevrhla po hlavě a za pomoci bezprostředního humoru nedostala zločince tam, kam patří – do hrobu.
Čtvrtý díl je zase o chlup lepší, protože přes všechnu jeho bláznivost funguje ústřední zápletka poměrně slušně. Jistě, děj je pořád spíš vedlejším produktem zábavných eskapád, než tím hlavním, co určuje směr jízdy, ale ke svému cíli bezesporu míří. Zamrzelo jen oživení vedlejší postavy, které hlavně zpočátku působí jako podpásovka. Na druhou stranu, autorka na tom poměrně zajímavě zapracovala zase v jiných ohledech, takže vlastně proč ne.

kniha: Protiúder - Dalzelle, Joshua
BorgDog | ****1/2 | před 50 dny

Tentokrát mě Dalzelle překvapil – a příjemně. Velmi příjemně. Přestože ohraný směr zápletky naznačený koncem druhého dílu se drží, dokázal současně uhnout kormidlo také jinam a stočit myšlenku příběhu směrem, který mi velmi sedl. Machinace prastarých mimozemských ras, ve kterých jsou lidé jenom hračky. Zlo povstávající z pokryteckého, neupřímného pacifismu, udržovaného jenom díky tomu, že někdo jiný vždy udělá špinavou práci za nás. Co ale, když nikdo jiný už nezbude? Tohle rozhodně můžu.

Poprvé Dalzelle dokázal dějově překonat Campbella a vysloužil si poněkud nekritických 90%. A poprvé mám pocit, že bych si jeho další knihy přečetl docela rád.

kniha: V podzemí - Shan, Darren
Maitter | **** | před 50 dny

Cítím tu demonatovskou atmosféru a konečně vystrkují ďábelské růžky i shanovské motivy. První Zom-B žádný zázrak nebyl, ale tomuhle jsem ty dvě hodinky času obětovala ráda. B Smithová se rozvíjí zase o kousek dál, staví novou morálku, protože předešlé zkušenosti jí pěkně zamávaly se životem. Beckyiným „handicapem“, pozůstatkem z útoku zombií, se Darren postaral o pár příjemných černohumorných vtípků. V příběhu se dál setkáváme s dalšími extra zombíky jako B, těmi, co si z nějakého důvodu rovněž uvědomují své já. Sem tam kusy předvídatelnosti, ale kniha je čtivá, stejně jako díl první.

kniha: Rudá země - Abercrombie, Joe
Madam Brbla | ****1/2 | před 50 dny

Zatoužila jsem zarochnit se ve špíně a pro daný účel existuje skvělá volba: Joe Abercrombie, přesněji jeho knihy. Nicméně mám takový pocit, že pana spisovatele někdo vzal na pivo a vedl k němu řeč ve stylu: „Hele, Joe, tvé výtvory jsou čím dál krvavější, nechutnější, pesimističtější, už tím nikoho nepřekvapuješ, ztrácí to sílu. Taky tvé postavy začínají být únavné, čtenář je nemá rád. Vole, udělej s tím něco!“ A Joe udělal, vypůjčil si snad všechny ingredience z éry osídlování Divokého západu a napsal „Rudou zemi“. Nechybí v ní krev, nechutnosti, pesimismus, každá z postav (s výjimkou dětí) v sobě má cosi ošklivého… jenže tentokrát lze i v těch nejhnusnějších hajzlech zahlédnout přinejmenším na okamžik špetku něčeho dobrého. Hlavní „kladní“ hrdinové pak se sebou stále svádějí vnitřní boj, někdy marný, občas vítězný, aby konali v souladu s morálním kompasem. Čtenář tentokrát nemusí tolik tápat, komu držet palce, ačkoliv události a jejich protagonisté zcela postrádají černobílost. No, tmavě šedá až černá tady má početnou reprezentaci, ale ne vše, co se zpočátku tváří jako čiré zlo, čirým zlem také zůstane.
Pátrání po unesených dětech je motiv, který ospravedlňuje nutnost páchat ohavnosti, zvláště pokud je člověk zahnán do kouta a v zápase o vlastní život nemá moc na vybranou. Prostoru pro zamyšlení i černý humor je dostatek, čehož Abercrombie šikovně využívá.
Takže držkatá Sty, zbabělec Templ, (ne)předvídatelný seveřan Jehně a další pestré charaktery ze společenstva měli mé sympatie, které vydržely od začátku do konce navzdory nehrdinským výpadkům v příčetnosti nebo v odvaze.
Užila jsem si špíny až nad hlavu a přitom mě závěr zanechal čistou, bez pocitů zmaru obvykle provázejících autorova díla. Výborné, zdejších 85% si kniha zaslouží.
P.S.: Četlo se dobře, jen korektury mohly být pečlivější.

no, konečně zase něco zajímavého. ačkoliv mám mnohé výhrady (příliš mnoho volných asociací na úkor vypovídací hodnoty příběhu), líbila se mi autorova imaginace, směřování příběhu i styl psaní. takže si opět dovolím nadhodnotit, abych zdůraznil to lepší.

další zklamané čtení textu, kde autor staví zápletku na pochybných základech. záměr dobrý, provedení zlé. ta míra podřízení příběhu autorskému záměru jde opět příliš daleko, tak daleko, že je příběh jen obtížně uvěřitelný.

pokus o futuristickou apokalypsu (člověk zautomatizovaný a izolovaný) ztroskotal opět na nedomyšlenosti fikčního světa. pokud se něco podobného vytýkal adamovičovi, tak tady je to ještě horší; ten svět by se zhroutil sám o sobě hned.

výrazně nedomyšlená povídka, sice se silným přesahem, ale ten je nemilosrdně zašlapán do prachu absencí vnitřní logiky příběhu. je to téma natolik ošemetné, že zpracovat ho lépe není lehké, imho se to povedlo pecinovskému v nos to závaží.

kniha: Poslední - Oliva, Alexandra
burianek | brak | před 50 dny

Nic strašnějšího jsem nečetl. Čekat do 260 stránky knihy na to, až ta blbka pochopí realitu kolem sebe je fakt zážitek. Bez jakéhokoli překvapení. Autorka jenom popsala a ještě hodně špatně své osobní zážitky z kursu o přežití. Na knize je jasně vidět, jak se dá poměrně dobrý nápad totálně zabít. Obaleno naprosto nezajímavým, neobjevným a slaboduchým balastem, který mě absolutně nic nedal. Styl psaní příšerný, nečtivý. Už nikdy více.

1345678910111213poslední (592)23679 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu