RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (592)23679 příspěvků celkem
kniha: Trochu divné kusy - Šust, Martin
trudoš | **** | před 51 dny

Málokdy název knihy vypovídá přesně o jejím obsahu. U Trochu divných kusů je tomu právě tak. Představují patnáct „kousků“ od autorů ze tří světových kontinentů a „trochu divné“ jsou především proto, že reprezentují ponejvíce nový literární směr, který fantastikou nějakou dobu hýbal – a to je New Weird. Hnutí stejnou měrou zatracované, jako opěvované. Styl, který se vyznačuje harmonickou symbiózou sci-fi a fantasy, kde emoce a imaginace vytvářejí doslova jazykomalebnou podívanou. Autoři jako China Miéville, Jeff VanderMeer, Jeffrey Ford, Charles Stross, Cory Doctorow či K. J. Bishopová dokázali osvobodit žánr z osidel tradicionalismu, a posunout ho zas o kousek jinam. Ne vždy je to úplně košer čtení, protože příběh občas zůstává s ostudou na střídačce, ale prakticky u každého jednotlivého textu člověk minimálně ocení nápaditost, pitoresknost a literární zručnost. Je to jako s lahví Fernetu – je sice hořkej jak smrt, ale když si na jeho chuť zvyknete, už nebudete chtít pít nic jiného.

kniha: Prozřetelnost ohně - Staveley, Brian
snop | **** | před 51 dny

Solidní pokračování, které dále rozvíjí svět. A je poněkud dospělejší než první díl, hrdinové řeší morální dilemata a moc jim to nejde, což je vlastně docela fajn. Jediná nevýhoda je, že se to začíná hemžit bohy, nadlidmi a vůbec superhrdiny. Ale dá se to přežít. Těším se na třetí díl.

velmi zajímavý námět, dobré řemeslo. co by neškodilo, je nápad lépe vytěžit; je tam spousta mrtvé hmoty, která má potenciál.

ps. prý to syn alex přespal jako stejnojmenný román.

konečně zajímavý námět (+1). po stránce příběhové je to docela dobré, hapruje tam neujasněnost alternativní linie a někdy je to až příliš násilně adaptovaný námět. chtělo by to dopracovat, ale jinak spokojenost.

ps. signum temporis – recenzenti jsou naprosto zmateni faktem, že autorka předkládá alternativní historii jako SF, dokonce to ani neumí pojmenovat. nejblíž je označení „paralelní světy“.

stylisticky relativně zajímavá povídka, ale jinak je to zmatené a nedomyšlené. a strašně suchopárné. i přes idealistické poselství, nedokázalo to ve mně vzbudit žádný zájem (žel vyjma toho, ať už to skončí, protože to také bylo neúměrně dlouhé).

kniha: Čas oblevy - Brunhoferová, Vendula
dva mraky | *** | před 52 dny

Po přečtení trochu zklamaný, ale pokud máte ráci space operu, lze knihu vlažně doporučit(Z edice evropská space opera jsem přečetl všechno)

Je to příběh s širokým záběrem. Čtenáře zavede do období, kdy je lidský vesmír rozdělený na frakce, co se moc nemusí. Jsou korporáti a entičani, neboli piráti. Dlouho panovala rovnováha, která spočívala především v tom, že spolu obě větve oficiálně nekomunikovaly a korporáti ani nevěděli, kde entičané mají svůj domovský svět. Nicméně se něco stalo a historie se dává do pohybu, což sledujeme očima několika postav, co jsou centru dění, jako třeba vysoce postavení lidé z obou frakcí, nájemný zabiják, co se přichomýtl a tak. Vesmír tu není nijak originální. Korporace reprezentující klasický kapitalismus a jejioch tradičněji laděná protiváha poněkud připomínající Vyděděnce z Hyperionu. Sériovost výroby kontra přidaná estetická hodnota. Těžkopádný firemní moloch kde stoupáte po kariérním žebříčku, kontra technologicky pokročilejší kultura s větší elegancí, ale taky s prvky feudalismu- rodové vlády. Že vize není úplně původní, však naprosto nevadí.(kdo takovou dneska dokáže stvořit, že). Tady by se dá rozehrát skvělé dobrodružství, i vážnější příběh, obojí založené na konfliktu kultur a egoismu hlavounů ze všech frakcí – oni korporáti ani entika vůbec nejsou jednotní. A teď ten problém. Děj je konzistenntí, logika ani moc neselhává, ale autorka si nezvolila polohu, ve které by chtěla příběh držet. Některé úseky by byly na tu správnou space operu – barevné a epicky přepálené. Jiné jsou pokusem o tom brát to vážně(což byla pro mě nuda) Nefunguje budování napětí – některé věci by před vstupem do děje zatraceně zasloužily představit. Konflikty mající velký potenciál nakonec vyznívají často jalově. Kniha si nenašla styl. Není odlehčená a střelená, což by jí IMO velmi slušelo a nijak se to nevylučuje s případným druhým plánem. A ani náhodou není dost propracovaná, aby se dala číst jako seriozně laděná s pokusem o hlubší poselství.

z dnešního pohledu tuctová, řemeslně napsaná akčňárna, tehdy možná něco nového. vypadá to jako zbeletrizovaná počítačová hra. žádný přesah, žádný humor, pokud v tom někdo vidí náznak parodie, tak já ne.

kniha: S čím kdo schází - Drescher, Alex
trudoš | **** | před 53 dny

Při srovnání s předchozí knihou vychází druhá povídková sbírka o chlup lépe. Zajímavější zápletky, vypsanější sloh, propracovanější postavy. Navíc oceňuji schopnost Alexe Dreschera pracovat s metaforami a vtipnými hláškami natolik obratně, že se vyhýbá opakování úspěšných frází a umí vždycky překvapit něčím novým. Jak však přibylo množství stran, tak i vyprávění nabylo na zbytečné košatosti, což by slušelo velkému románu a ne středostavovským novelám. A dost otravný je autorův syndrom řešit zapeklité situace stejným motivem, kdy hrdina sáhne po zakázaných schopnostech. Jako proč ne, ale ať přitom pořád netvrdí, po jak tenké hranici zákona se vlastně pohybuje. Vzhledem k tomu, že se mu dosud nic nestalo, působí tenhle bubák už vážně trapně. Zasazení současných trendů zločinu do kulis fantasy detektivky jinak stále funguje velmi slušně, a přestože mají jednotlivé příběhy pár drobných chyb v koncepci, musím přiznat, že mě svět královského prokurátora Kloppa Yggredda baví čím dál tím víc.

kniha: Popel vítězství - Weber, David
yerry | *** | před 53 dny

Moje hodnotenie tohoto dielu je poznamenané tým, že som knihu čítal pomerne dlho a s prestávkami, Ale aj tým, že sa nedokážem stotožniť s hlavnou hrdinkou. Holt military mi asi nesedí. Okrem pomerne dosť obsiahlej vaty, sa v knihe nachádza pár veľmi dobrých momentov a záver je už naozaj excelentný.

Hemží sa to tu intrigami, nechýba pár bojových stretov a samozrejme Honor tu opäť exceluje. Až sa divím, že taká superhrdinka už nesvieti niekde na nebesách. Situácia v Havene sa vyhrotí až tak, že Weber môže príbehovú líniu posunúť úplne niekam inam.

Hodnotím ako dobré, bez tej vaty, by leteli hviezdy ešte viac nahor…

kniha: Transport ledu - Reynolds, Alastair
Methat | **** | před 53 dny

Najviac sa mi páčila druhá časť (prvá bola nudná a tretia zase moc sci-fi), pretože v nej bolo najviac objavovania. Podobne ako v Clarkovej Ráme – nečakajte teda akciu, je to skôr hard sci-fi a niekedy až moc pretechnizované. Pravdu povediac, myslel som si, že knihu rýchlejšie prelúskam, čakal som od nej viac. Možno to bolo spôsobené tým, že sa tam toho moc nedialo a dej plynul pomaly. A možno aj prekladom s množstvom chýb. Ako niekto môže vypustiť do sveta takto sprasenú a odfláknutú knihu? To môžem rovno ich aj ja začať prekladať. A vraj vznikla aj zberateľská pevná väzba. S takýmto prekladom by som o nej ani neuvažoval.

Z postáv som fandil Belle, len škoda, že v druhej časti nedostala priestor a Světlanu som nenávidel. Pustite dve ženské do velenia a máte na krku prúser.

Asi ničím nepřekvapující klasika. Autor opakuje témata, které se mu v objemu tak rozsáhlé ságy už minimálně jednou udály. Šablonovité postavy zase splývají protože i když je James několik desítek let mrtvý, tak jako by po Midkemii stále běhali jeho klony (a klony Martina, Aruthy, atd.). Na druhou stranu: děj docela odsýpá a je rozehráno na slibné finále. Jen mám stále pocit, že by se to vše vešlo do pár úvodních kapitol a nemusela tomu být věnována celá kniha.

tady se shodnu s recenzenty v knize, velmi dobré řemeslo, ale absence zajímavého námětu, revüální až trapný humor z ein kessel buntes a pointa z průměrné anekdoty.

výrazně nepovedený mišmaš nic pro hrdiny a stopařova průvodce. snaha o humor a stylistické ozvláštnění se u mě zcela míjí účinkem, ba naopak, docela mě to štvalo. námětová linka o svobodě kontra stabilitě by mohla být dobrá, ale ne takto.

z dnešního pohledu moralistická, tuctová povídka, která nijak nepřekvapí ani námětem, ani zpracováním. františkův styl je docela prkenný, ale pořád je to mírný nadprůměr, má to lidský přesah a zpracování je docela citlivé.

kniha: Přístav u řeky Styx - Fritz, Pavel
trudoš | *** | před 54 dny

Kniha má všechny predispozice k tomu být skvělá – chladný vesmír, skupina vědců a blízká setkání třetího, čtvrtého i pátého druhu. Ta jsou ještě k tomu podbarvena mou oblíbenou teorií, že v kosmu žádná hipísácká láska nečeká.
Proč tedy v mém případě uspěl Pavel Fritz pouze s dostatečnou? On Přístav u řeky Styx špatný není, jen zbytečně protahuje neodkladné a také hraje s motivy, které znám odjinud, daleko nápaditěji zpracované (např. Koule, Propast, Věc). Zde se navíc veškerá atraktivní tajemství postupně rozplizávají, až vezmou definitivně za své a vyprávění skončí u klasického boje o přežití. Závěrečnou pointu bych pak ocenil u povídky, kde by fungovala dokonale. Největším problémem jsou však postavy, jež mi byly naprosto ukradené a to se ani nezaobírám tím, že kněz působí od začátku jako trotl (proč?) a jednotlivý členové, ač ze všech koutů světa, mají českou náturu. Takže přestože jsou tu situace, které jsou skutečně parádní, zkomponovaný celek u mě nezafungoval zcela bezproblémově.

kniha: Gateway - Pohl, Frederik
avatar2 | *** | před 54 dny

Jsem o něco méně nadšen než ostatní. Jasně, kniha je napsaná dobře (vlastně by docela dobře fungovala i jako filmový scénář), co mi ale celkem vadilo je totéž, co mi vadí třeba i u Heinleina – užvaněnost, rýpání se v citech a emocích, příliš mnoho zbytečných dialogů. Málo reálného děje, noho mluvení. Ale ano, kulisy jsou výtečně a svět má velký literární potenciál.

kniha: Podsvětí - Šefara, Michal
Sirius | brak | před 55 dny

Z fantastiky jsem zvyklý na všechno možný, ale takovou blbost jsem teda ještě nikdy do ruky nedostal. Autor se pokouší o Akta X z metra a do toho míchá mytologii, kterou snad vytěžil líp Herkules, protože v našem prostředí působí jak pěst na oko. Stylisticky otřesná záležitost, o práci s postavami a napětím nemluvě. Jako povídka by to možná obstálo v první dvacítce v literární soutěži, ale jako román na 350 je to přestřelený.

kniha: Vítr se vrací - Terlecký, Nikolaj
Gaarq | *** | před 56 dny

v kontextu doby dílo mírně nadprůměrné, ale z dnešního pohledu zubem času notně ohlodané. terlecký se k fantastice staví jako k nástroji pro vytváření modelových situací, ve kterých fantastický či fantaskní motiv má jen umocňovat situaci (úspěšná eugenika, dokonalé město, zhmotnění myšlenek, druhé diluvium). ony modelové situace jsou jakousi odezvou na autorovy frustrace z lidstva čtyřicátých let, sváří se v něm neláska k technice a spořádanosti s příchylností ke svobodomyslnosti a živelnosti. nejednou si autor protiřečí, protože staví na intuicí neuchopitelné podstatě sociální reality, velmi často je příliš schematický, nejde opravdu psychologicky do hloubky, vyobrazení lidé jsou jen dřevěné figurky v jeho hře. některé postřehy jsou hodnotné, ale zapadají v banalitách a iluzích. stylisticky jde o docela sterilní psaní, nicméně autor má cit pro pointu a i když nehodnotím jeho náměty zcela pozitivně, je velmi uměřený v rozsahu povídek (a to se mi líbí). z dnešního pohledu už žel nejde o živé dílo, ale jako dokument doby svou váhu bezesporu má.

povídka: Na zastávce - Terlecký, Nikolaj
vyšla v: Vítr se vrací
Gaarq | *** | před 56 dny

síla fantazie proti všem ;) další modelová situace, v níž autor proti sobě postavil své oblíbené schematické postavy a nechal je se projevit. celé dílo by působilo opravdu tuctově nebýt docela překvapivé pointy, sice zbytečně rozmazané, ale celkem vtipné.

povídka: Herostrates II. - Terlecký, Nikolaj
vyšla v: Vítr se vrací
Gaarq | * | před 56 dny

anarchistická dumka o boji proti zdánlivé dokonalosti. je to předvídatelné a hodně slabé, včetně pointy, která ještě nádavkem byla opravdu špatná.

kniha: Lovci monster s.r.o. - Correia, Larry
trudoš | ****1/2 | před 56 dny

„Jeden jinak normální čtvrteční večer jsem dostal příležitost prožít americký sen. Podařilo se mi prohodit svého neschopného, debilního šéfa oknem ve čtrnáctém patře.“
Zlaté pravidlo první věty zde padlo na úrodnou půdu, a jak mile Lovci monster začínají, tak pokračují i nadále. Umí-li si totiž autor sám ze sebe utahovat, polovinu čtenářových sympatií (nebo alespoň těch mých) má v kapse. Tu další pak získá zběsilou akcí, která sice neimponuje novátorstvím, ale je nápaditá a šlape jedna báseň. Snad jen jedno negativum bych měl – těch čtyři sta stran malým fontem je pro podobný žánr možná trochu moc. Na jednu stranu super zábava na dlouhý čas, na druhou stranu příliš mnoho super zábavy na dlouhý čas. Hlavně tak o to víc vynikne troubovitost hlavního hrdiny, který snad jediný celou dobu tápe v souvislostech, přestože modrým je vše jasné už nějakou dobu. Jenže co byste taky chtěli očekávat od chlapíka, co má téměř dva metry, váží něco přes metrák, miluje zbraně a má sklony k hrubému násilí?

První polovina povídky o mluvících hodinkách vtipná a má šmrnc, druhá už je jen vtipná, a to ještě trochu křečovitě. Zakončení je slabé – snad jakýsi pokus o úsměvnou společenskou a politickou kritiku. Čekal jsem další rozvedení pohádky, na které povídka stojí. Nebýt příjemného stylu psaní, který je u Morressyho stabilní, nestála by ta povídka za nic. Ale napsal ji Morressy a napsal ji příjemně, s typickymi lehounce peprnými dialogy, takže neodolám a jednu hvězdu přihodím.

kniha: Spasitel Duny - Herbert, Frank
SONP | ***1/2 | před 57 dny

Tak trochu netypický sequel. Místo toho, aby Herbert začal tam, kde posledně skončil, a naservíroval nám další dávku pouštních příběhů, zlotřilých Harkonnenů a jezdců na červech, rozhodl se až na dřeň obnažit téma „Vůdce odboje se stal neomezeným vládcem, ale co dál?“. A delá to prostřednictví relativizace postav – čtenář vlastně neví, zda Muad'Dib je ještě pořád tím klaďasem z prvního dílu, anebo zda se pobytem na trůně zkazil a jestli by tedy správně neměl fandit odboji, který se proti němu mezi tím utvořil. Fremeni se umyli a jsou úředníky v Paulově vládě nebo bojují na jiných planetách a na Arrakis teče voda! To vše ovšem za cenu mnoha milionů životů. Je pravda, že stylově mi dílko úplně nesedlo, opravdu je plné až básnicky nesrozumitelných dialogů postav a neobsahuje téměř žádný děj (snad až na pasáž s vylákáním imperátora do okrajové části Arrakénu a následného výbuchu), ale myšlenek zasévajících pochybnost je zde opravdu plno. Mohly však být zasazeny do aspoň trošku čtivějšího kabátku.

povídka: Vítr se vrací - Terlecký, Nikolaj
vyšla v: Vítr se vrací
Gaarq | *** | před 57 dny

titulní povídka je jakýsi mýtus z velmi daleké budoucnosti (slunce již nehřeje a svět je velmi starý), ale odehrává se vlastně teď. střet bezobsažné moudrosti představovaný slepými starci a nedokonalého, leč živého mládí, které je ignoruje. nesmyslně a zbytečně vypadá revolta věku proti sobě samému. vracející se vítr jako symbol toho, že i když jsme mimo, můžeme být u toho.

povídka: Cirkus Zambezi - Terlecký, Nikolaj
vyšla v: Vítr se vrací
Gaarq | ** | před 57 dny

podivný modelový svět totality osamělosti. není poznat, kde končí představy postav a začíná realita, autor se pokouší stylisticky docela zvláštně ukázat přerod člověka, který vlastně není člověkem, protože žije jen v sobě, ve skutečného člověka, žijícího pro jiné a s jinými. místem přerodu je jakýsi nápravný cirkus, kde skrze role lidé nacházejí svá místa mezi lidmi. je to nápadité a opravdu hodně jiné, ale také naivní a schematické. asi bych dal také tři astry, jako u předchozích povídek, ale u téhle mě nic extra nechytlo.

kniha: Věk draků - Zindell, David
trudoš | ***1/2 | před 58 dny

Základní dějová osa Věku draků je v jistém smyslu parafrází artušovské legendy o hledání svatého grálu. Zdejší Kámen světla je obdobou mýtického poháru s magickým potenciálem a právě hlavní hrdina je vyvolen k jeho nalezení a následnému spasení země Ea. Naštěstí David Zindell patří mezi ty autory, kteří i tradiční zápletku dokážou zpracovat čtivým způsobem. Prostředí, do kterého román zasadil, hodně připomíná Japonsko druhé poloviny 16. století a aby to nebylo tak jednoduché, východní pojetí cti a tamní rozdělení společnosti navíc zkombinoval s rytířskou kulturou středověké Evropy. To vše ještě okořenil tajemnou magií drahokamů a polodrahokamů. Výsledek sice zpočátku způsobí jako nesourodý mišmaš motivů, ale s přibývajícím počtem stran získává víc a víc na osobitém kouzlu.
Jinak je ale vyprávění bohužel jen další klasickou poutí pro artefakt, který má zachránit svět. Kdyby byla celá sága někdy dovydána, rád si ji i dočtu, ale nestane-li se tak, kohouty kvůli tomu podřezávat nebudu.

kniha: Mág 1 - Feist, Raymond E.
LuciusWlk | ***** | před 58 dny

Feistovy ságy jsem dost dlouho odkládal s vědomím, že jakmile se do nich opět pustím, budu muset číst a číst, dokud bude co číst! Což je časově trochu boj. Nicméně odolávat nešlo věčně a tak jsem se po dlouhých letech vrátil do Midkémie a Kelewanu. A je to stejně poutavé, jako před lety. Stejně napínavé a stejně nadšeně hltám stránky a knihy. První kniha trhlinových válek je uvedení do světa a příjemné seznámení s hrdiny, doposud chlapci s chlapeckými problémy, kteří ale dříve než se nadějí, ochutnají příkoří války dvou světů. Jak mi tohle chybělo. Klasické dílo, dnes již kultovní, které se stalo předlohou a inspirací mnohým autorům, některým více než je zdrávo!!!

povídka: Samson-12 - Dmitruk, Andrej Vsevolodovič
vyšla v: Princip nepravděpodobnosti
Nelson | ***1/2 | před 58 dny

Povídka o vynálezu, který má zvýšit lidské schopnosti až na úroveň komiksových hrdinů. Matně jsem si při čtení této povídky vzpomněl na český film Kdo chce zabít Jessii?, kde se objevuje podobné téma. Povídka má lehce humorný podtón, díky kterému je dobře stravitelná.

Lehce nadprůměrná povídka o pilotovi, který získal nesmrtelnost. Jen nikdo neví jak. 90% děje je ve formě rozhovoru mezi pilotem a jeho potencionálním novým šéfem. Téma je to zajímavé, ale provedení není ideální.

povídka: Volba - Bulyčov, Kir
vyšla v: Povídky ze Sedmičky; Princip nepravděpodobnosti
Nelson | **** | před 58 dny

Docela povedená povídka o mimozemšťanovi skrytě žijícímu na Zemi, který dostane šanci vrátit se domů. Jedna z nejlepších povídek antologie Princip nepravděpodob­nosti.

kniha: Les sebevrahů Aokigahara - Bates, Jeremy
gokudo | ** | před 59 dny

Klasicka vybijecka typu „Hory maji oci“ nebo „Po sezone“ zasazena do exotickeho Japonska. Kniha ktera chvilemi prekvapi popisem lesa Aokigahara, ale vetsinou znechuti stereotypy toho nejhorsiho razu a jeste blbejsim koncem.

povídka: Dobrodružství Kajetána Bárta - Terlecký, Nikolaj
vyšla v: Vítr se vrací
Gaarq | *** | před 59 dny

humanistická povídka s fantastickým motivem na pozadí (pozvednutí lidské rasy výchovou i eugeneticky). je to silně aktualizovaná (raně poválečná) reflexe pokusů o „vylepšení“ lidstva. je to docela schematický příběh, autor postuluje tři základní postoje – zlodušný, romantický a realistický. netřeba asi dodávat, který si autor vybral jako životaschopný. za tu papírovost bych dal jen dvě astry, ale pointa je nejen překvapivá, ale i dobrá.

kniha: Kočičí noci - Jirušková, Blanka
Madam Brbla | **** | před 59 dny

V průběhu první poloviny „Kočičích nocí“ jsem se obávala, že zde budu za kazišuka s nižším hodnocením. Styl autorky na jednu stranu nedával nic po lopatě, což je dobře, nicméně byl pro mě příliš ženský – poeticky jemný, soustředěný na emoce, nikoliv na děj. Kromě toho mi není blízké divadelní prostředí, tolik podstatné pro příběh a značnou část vystupujících postav. Přesto jsem při čtení nijak netrpěla, akorát jsem nebyla dostatečně zaujatá. Ovšem v druhé půlce jsem se zvláštnímu kouzlu knihy přece jen poddala, přistoupila na atmosféru čistoty, odvahy a šlechetnosti lidí, vzdorujících démonické mocnosti. Dokonce i ten, kdo zde zastupuje temnotu, vzbuzuje pouze strach pramenící z neznáma – nedokázala jsem jej vnímat jako skutečné zlo.
Mnohé zůstalo nevyřčeno, další díly tedy rozhodně mají na čem stavět a já už budu vědět, v jakém duševním rozpoložení se na ně vrhnout. Blanka Jirušková získala mou pozornost, i když jsou pro mě (literárně) přirozenější i atraktivnější špinavé, více realistické světy a jejich „hrdinové“, jak je tvoří např. G.R.R. Martin, J. Abercrombie nebo S. Lynch.
Za lehce nevyvážený dojem z četby bych dala 70%, musím však zhodnotit také pečlivou redakční práci, nádhernou obálku a příjemný bonus v podobě ilustrací. Takže zdejších 77% v podstatě souhlasí s mým názorem.

povídka: Lunapark Luna - Kadlečková, Vilma
vyšla v: 12 nesmrtelných; Hvězdy české sci-fi
Alfi | ***1/2 | před 60 dny

Dobre napísané a pomerne čitateľné. Pripravte sa, že nebudete poznávať technológie a pojmy. Celý čas čo som novelu čítal som mal problém – niečo mi na nej nesedelo. Až v poslednej tretine mi došlo, o čo šlo – autorka zasadila dej na Mesiac, ale tam by to nemohlo fungovať, keďže gravitácia je tam šestinová proti Zemi. Zaujímalo by ma, ako by toto vyriešila, keby si tento fakt uvedomila.

kniha: Řád racrianů - Fuxa, Patrik
trudoš | *1/2 | před 60 dny

Naivní fantasy, plná roztodivných stvůr a udatných skutků, jejímž největším prohřeškem je nudný děj. Nic proti šlechetným putovačkám, jenže Patrik Fuxa zůstal věren pouze lineární cestě za dobrodružstvím a všechno zajímavé účelově nerozvinul, čistě proto, že by pak potřeboval o dost víc stran. Což je bohužel pravda.
Jinak ale nápaditá kombinace Planet smrti a Útoku titánů. Opomenu-li tedy ignorování fyzikálních zákonů, nebo pravidel technologického vývoje. A škoda, že autor nedokázal zachytit uvěřitelnou atmosféru ztráty lidskosti, která by v případě jím stvořeného světa byla neodvratitelná.
Za hodně nešťastnou však považuji podobu slohu, především fakt, že je vystavěn v první osobě přítomného času, přičemž forma odpovídá spíše času minulému. Výhrou nejsou ani chybně používané výrazy, nebo opakování slov v průběhu jednoho odstavce. Za tvůrčí snahu ale palec nahoru. Základ by byl i k použití, pod podmínkou kompletního přepsání. Slovy klasika: „Sundat brejle, odbarvit na blond a zhubnout.“

Myslím si že na poli poviedky nieje moc dobré tvoriť tak obšírny a zapletený svet. A celkovo myšlienka a aj pointa mohli byť podané zrozumitelnejšie. Dobrá téma na zamyslenie mi prišiel nápad s témou žoldnierstva, ktoré v tomto svete funguje ako legitímna zákonom všeobecne uznaná vec.

povídka: Mrtvý muž - Borges, Jorge Luis
vyšla v: Artefakty; Rozhovory mŕtvych; Spisy I; Zrcadlo a maska
gan112 | nehodnoceno | před 60 dny

Priemerná poviedka ale zaujímavá atmosféra juhoamerického pohraničia na sklonku storočí (zrejme). Je to o cieľavedomom mužovi ktorý si myslí že mu život (kariéra) ide ako po masle, no zabúda že ak niekoho prekročí, ten sa za jeho chrbtom vystrie a ukáže mu svoju pravú tvár.

kniha: Oko zla - Butcher, Jim
trudoš | **** | před 61 dny

Asi poslední Harry Dresden, který ode mě dostal tak vysoké hodnocení a to v podstatě jen proto, že k němu cítím jisté sympatie. Kdybych však měl román hodnotit zcela nezaujatě, skončil by na nějakých šedesáti, sedmdesáti procentech. Zvraty mimo hlavní dějovou linii začínají být čím dál klišovitější, až pomalu překonávají scénáře George Lucase. A sám Harry se pak stále víc formuje v autorské alter ego, připomínající veselejší verzi Mirka Dušína. Což není nutně na škodu, protože starý dobrý rytíř na bílém koni svoje kouzlo rozhodně má, jen ty humorné glosy o morálce a vnitřní monology o stavu světa by klidně šly vypustit. Nebýt jich, kniha mohla být možná až o dvě stě stran kratší, aniž by to mělo vliv na zápletku. Tu navíc Jim Butcher zbytečně tříští, díky čemuž se zase bojuje na více frontách. To jde na úkor ústřední linky, jejíž vyústění se – pro všechny ty kudrlinky kolem – pouze záměrně oddaluje.
Ale jinak opět fajn, sice trochu naivní a neposkvrněné, ale pořád příjemná oddechovka.

kniha: Řád racrianů - Fuxa, Patrik
toms | *1/2 | před 61 dny

Knihu jsem právě dočetl a spěchám s komentářem, než stačím zapomenout, o čem vlastně „Řád racrianů“ pojednává. Pozitivním zjištěním bylo, že Fuxa oproti Grimovi přece jen dokázal vyplodit jakž takž smysluplný příběh. Bohužel, jak trefně poznamenal BorgDog, jde svou úrovní spíš o rozsáhlou slohovou práci. Věk autora asi nebude příliš vysoký, odhadl bych to tak kolem 14–16 let, pokud je mladší, zřejmě bych i zvedl hodnocení. (EDIT: vzhledem k věku vyššímu – asi 20–22 – naopak o něco snižuji…)

Dějová linka je přímočará a plná logických kopanců, slovní zásoba autora velice chabá a neustálé opakování slov (hradby, hradby, hradby, látka, látka, látka…) jen prozrazuje naprostého laika. Netuším, nakolik proběhla jazyková korektura (nakladatel, rodiče či učitelka češtiny?) – na první pohled se text tváří jako bez zjevných pravopisných přešlapů, ale už na ten druhý zjišťujeme prapodivné obraty téměř v každém odstavci (vysochané okno z mramoru apod.) Místy nejsou oddělené dějové linie, vzpomínky splývají s přímou řečí atd.

K samotnému obsahu: Klasický postkatastrofický svět starověko-středověkého rázu, který autor prošpikoval stovkami vymyšlených pojmů a názvů – naprosto zbytečně, protože se v nich sám po chvíli začne ztrácet a vypomáhá si berličkou: XYZ je něco jako BBB.

Pohádková nit příběhu „Jak se malý fracek stal největším borcem na světě“ určitě nepatří k nejobjevnějším, ale budiž. Celý příběh je vlastně retrospektivním vzpomínáním hlavního hrdiny Caeldina na to, jak k tomu došlo. Přímé řeči se sice autor vysloveně nevyhýbá, ale také s ní rozhodně nehýří. Často nadhodí i poměrně zajímavou myšlenku, kterou by zručnější psavec dokázal zpracovat a rozvést do košatého děje, ale Fuxa jí odhodí jako nepotřebný střevíc a uhání dál. Škoda, že chabá slovní zásoba také nedovolí autorovi vytvářet květnatější souvětí, mnohdy by to bylo ku prospěchu příběhu.

Osobně pokládám za „medvědí službu“ nakladatele, že podobná kniha byla vydána! Zatímco u pana Grima je jasné, že z něj nikdy nebude spisovatel, Patrik Fuxa by jím (za dlouhou dobu) být mohl. Jen měl nechat (či rodiče) tuto prvotinu „v šuplíku“ a spíš se pustit do napsání 50 povídek – těch posledních deset už by mohlo mít i příznivý čtenářský ohlas.

kniha: Krvavé ostří - Maas, Sarah J.
Lokina | ***** | před 61 dny

Co ke knize napsat? Zase mě to strašně bavilo, co každá povídka, to dobrodružství, která v sobě nesou kusy skládačky, která na konec do sebe zapadne. Už se nemusím moc pozastavovat nad tím, jak a proč tak Celaena jednala nebo se chovala tak či onak. Sama jsem si od začátku oblíbila, i ten jejich vztah, který tam byl tak krásně popsán od začátku až po tragický konec, během kterého mé srdíčko pukalo, pukalo a plakalo. Tahle povídková kniha mě zase o kus potvrdila, že série Skleněný trůn prostě stojí za to a já si s chutí, energií a celým svým srdcem budu užívat každý další vydaný díl :-)

14567891011121314poslední (592)23679 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu