RSS / komentáře

Poslední přidané komentáře

14567891011121314poslední (778)31081 příspěvků celkem
kniha: Čtvrtý rozměr - Hanuš, Miroslav
Sherudan | **** | před 146 dny

Velmi, velmi težké čtení, nic do vlaku… Do fantastiky nesporně patří jen poslední povídka, Vzpoura, až prorocký obraz všeobecné mediální manipulace, vedoucí k totalitě. Halucinace kolem fantastiky jen zlehka prošla, příběh se dá zcela vyložit přirozenou cestou, nicméně kdo chce, ten si tam ten prvek fantastiky najde – jinak je to příběh, který by se dal zařadit jako romaneto. Výborné jsou ovšem i ty zcela nefantastické kusy.

kniha: Velký bůh Pan - Machen, Arthur
louza | **** | před 147 dny

Skvělá premisa v podobě medicínského objevu zpřístupňující lidskému vnímání zcela nové světy. Děj běží, jak už to u Machena bývá, v útržcích vyprávění různých postav vetknutých do hlavní detektivní linie v Londýně. Na to, jak krátký je to text, to ale autor krapítek překombinoval. Sice všechno nakonec vysvětlí, ale struktura mohla být přece jen trochu krystaličtější…na to co se z toho nakonec vyvine. Nápady i atmosféru má každopádně skvělou a pokud jsem to v případě některých jeho děl nechápal, tak Pan jasně ukazuje proč se v něm Lovecraft tolik zhlédnul. Jak vidno, i Dickensovská doba měla svoje pulpery.

kniha: Bílí lidé - Machen, Arthur
louza | **1/2 | před 147 dny

Příběh mladé dívky nadané nevšedními schopnostmi jíž její chůva postupně zasvěcuje do starých pohanských rituálů. Text je trochu podobný bohu Panovi, jen s rozdílem, že místo hororu je tu tajemno. Machen do novely občas vloží interní povídačku pro zpestření, přesto mi není úplně jasné kam text má vést. Jde spíš o pocitovku než významovku a v některých pasážích je Machenova krajinomalba dost úmorná. Upřímně. Věhlas ani zásadní dopad této novely po jejím dočetení úplně nechápu. Docela to nudilo.

kniha: Fantasy & Science Fiction 2006/02 - Šust, Martin
Lucc | ****1/2 | před 147 dny

Výborné číslo, které kromě představení dvou hvězd dnešní fantastiky (Bacigalupi, Barron) přináší např. i článek o Gaimanově komiksové sérii Sandman.

Vesmírná vyprávěnka s nádechem starých zlatých (budoucích) časů, kdy dobývání kosmu nebylo nemožné, kdy hrdinové byli hrdiny tak nějak sami od sebe, stejně jako padouši. Povídka nemá vyšší myšlenkové ambice, snad jen, že člověk by měl být zodpovědný za to, co k sobě připoutal nebo co k obrazu svému či za nějakým účelem vyrobil a obdařil inteligencí. Příjemná tečka tohoto vydařeného čísla, která jakoby trochu jinak vyprávěla na podobné téma, jako Oltionův Navatar, úvodní povídka čísla.

kniha: Záře dávno pohaslá - Kay, Guy Gavriel
trudoš | **** | před 152 dny

Román nás vrací do světa Plavby do Sarantia a Pána císařů, jen posunutý o pár století vpřed a zasazený do doby ne nepodobné éře italských válek. To, že přitom autor čerpá z historie, neznamená, že by si zjednodušoval práci. Známé události zde hrají doprovodnou roli a díky minimu fantastiky působí vyprávění natolik věrohodně, až máte pocit, že právě tohle jsou ty pravé dějiny. Guy Gavriel Kay má navíc schopnost hrát si s různorodým vystupováním postav, měnit styl mluvy, zachovávat dobové reálie a završit to atmosférou hodnou rytířského románu. Přitom se paradoxně drží dál od velkých bitev či podivuhodné fauny a flory. Zápletka je tak povzdechem nad zanikající dobou, nepřiznanou romancí, v níž láska umírá dřív násilnou smrtí, než že by se dočkala šťastného konce. Ostatně, poslední stránky mění charakter příběhu, když z vedlejšího motivu udělají ústřední. Tah, na kterém by začátečník pohořel, ale spisovatel Kayova formátu z něj udělá melodramatickou tečku, jež dodá celku na dokonalosti.

kniha: Pod sedmi pečetěmi - Imlauf, Jindra
Mnata z Lvovic | ** | před 152 dny

První povídka má, i přes Imlaufovo poetizování o lásce a neustálém opakovaní asi tak dvou myšlenek v hlavě jeho vypravěče, dost dobrý potenciál, zvlášť díky aspektu matčiny kletby pro nenarozené ještě dítě.

Druhá povídka je podobná první v tom, že se tady muži objevuje vidina milované, zde pomocí smaragdové spony, kterou mu zašle milovaná po holubici. Bohužel se mu zjevuje jen proto, aby mu řekla, jak fyzická láska nestojí za nic a jediná pravá láska je čistě a pouze duševní, víceméně aniž by se jeden po celý život byť jen jedinkrát dotkl druhého, a cokoliv jiného je špatné. Tohle kázání mě opravdu štvalo, protože je to to jediné, co milá Márfa Pamfilovna má vůbec v hlavě.

Poslední povídka o postiženém Indickém jinochovi, který najde přízračnou lásku a druhý den ráno zemře, je lepší než předešlá, ale tady je Imlaufovo filozofování o životě a lásce ještě znásobeno dalším rozbředlým tlacháním o nirváně, askezi a sebeobětování, takže se také strašně vleče. Efekt je tím dost zabit.

kniha: Černá tma zapomnění - Barron, Laird
jirikk | ****1/2 | před 153 dny

Kdysi dávno v devadesátých letech byl Laser mým nejoblíbenějším žánrovým nakladatelstvím. Někdy kolem milénia jej na pár let vystřídal Triton a nyní již dlouhou dobu udávají krok především mainstreamoví nakladatelé Argo a Host. Přesto i dnes Laser občas pošle na trh pecku, po které musím skočit, byť se to bohužel něděje moc často. Jedním z těchto zřídkavých případů je Barronův román, tento autor je pro mě vždy jasná koupě. Nyní se tento excelentní povídkář tedy představuje na románové ploše (příběhy o Coleridgovi jsou fajn, ovšem horor, který je Barronovou výsostnou parketou, to prostě není). A rozhodně nezklamal, komplikovaný a zamotaný příběh Dona Millera lze číst buď jako lovecraftovský horor o invazi z vesmíru nebo ve druhém plánu jako příběh manželství obyčejného chlápka a opravdu silné ženy, okořeněný problematikou duševního chátrání. Právě to je onou černou tmou zapomnění, ke které se autor staví po svém, tedy pomocí hororových propriet. Vše je vyprávěno ke čtenáři záměrně nevstřícně, střídání různých časových rovin je sice náročné, nicméně funkční. Trochu horší to je se záplavou jmen různých postav, které se příběhem míhají, tam jsem se občas trošku ztrácel. Přes možná až zbytečnou komplikovanost jde každopádně o skvělý počin, Laird Barron se s románovým rozsahem popral víc než důstojně.

kniha: Vyvrhel - Ryan, Anthony
snop | **** | před 153 dny

Ryan první díly umí. Zajímavé postavy, zajímavý svět. Hlavní hrdina (o kterého se nemusíme nijak zvlášť bát, protože celý příběh je vyprávěn jako retrospektiva váženého starce) začíná jako zbojník, ale postupně se díky své inteligenci – a také díky zjevnému vlivu božských kruhů – vypracovává, konkrétně v tomto dílu na vojáka svaté kumpanie, tedy de facto na paladina. Leccos zůstává (zatím?) nedořečeno, magií se velmi šetří, ale o to důležitější je, když se nadpřirozeno objeví. Popravdě mě trochu děsí, kam to celé směřuje (ke svaté válce?), nicméně rozehráno je to velmi zajímavě. Postavy jsou celkem prokreslené, děj ubíhá bez vážnějších zaškobrtnutí… jen ten hlavní hrdina je občas trochu nevěrohodný, tím, jak si drží staré křivdy a dělá, jak je zlý, ačkoli my samozřejmě víme, že je to pravda trochu antihrdina, ale rozhodně nakonec zachrání svět.

Totální bláznivina z pera mého patrně nejoblíbenějšího současného spisovatele. Gejzíry nápadů, které jsou naprosto magorné, ale právě proto naprosto boží. Kniha je samozřejmě mířena na děti (~10), ale pokud člověk není úplný suchar, užije si ji také. Dva prolínající se světy, outsider zde je šlechtic tam, tam funguje magie, ale taková… zvláštní. Hlavní hrdina má superschopnost – rozbíjet věci. Což knihovníci – ztělesnění totalitní nudy – nemůžou strpět!

kniha: Smrt v zrcadle - Jedlička, Benjamin
Mnata z Lvovic | *** | před 154 dny

Skvělé ilustrace, bohužel tři velmi krátké povídky nemohou moc zanechat trvalý dojem.

kniha: Háj satyrů - Šimánek, Josef
ippokorny | nehodnoceno | před 154 dny

Martin Jiroušek na své přednášce o Josefu Šimánkovi uvedl, že krajina knihy byla popsána podle okolí jeho rodného Jindřichova Hradce.

Řemeslně skvěle zvládnuto (RAH prostě uměl), vyznění už tolik neberu. Takže 60%. Nevím, kdy se mi naposledy stalo, že jsem nefandil té straně, která je v knize líčena jako ta více v právu. Až tady. Při prvním čtení před nějakými 30 lety jsem z toho možná ještě neměl rozum nebo co, ale teď už mi opravdu vadí marxistické nadšení, anarchistická vláda lůzy (kdo ví, jestli to jde dohromady) a navíc v novém překladu (Argo 2018) se společnost na Luně hemží soudruhy a soudružkami a ruskými slovy jako Da, nět, charašó..... A vůbec to vypadá, jako by si Heinlein vzal rastr z VŘSR. Pochopitelně noviny na Měsíci se jmenují Lunaja Pravda. Autor chtěl za každou cenu ukázat prohnilost zřízení na Zemi (především Severoamerického direktoriátu) a naopak jak to skvěle funguje, když rozhoduje ideálně jen jeden člověk, protože hlasování je vopruz a odpůrci skončí ve vakuu (myšleno vážně a jako revoluční přednost). Zkrátka – přál jsem si (aniž teď cokoliv prozrazuji), aby román skončil pro soudružskou společnost na Měsíci nejlépe úplným vyhlazením.

kniha: Přízraky - Babánek, Karel
Mnata z Lvovic | *** | před 155 dny

Prvních šest povídek je fantastických, Doktor Labori mi silně připomíná „The Last Generation“ od Fleckera, čímž u mě má mnoho plusových bodů a „Kometa“ je dobrým popisem náhle zkázy celého lidstva.

Bohužel pak Babánek na nějaké fantastično zanevře a jen se nimrá v běžných pocitových problémech normálních lidí v sérii krátkých vinět. Nejsou ani špatně napsané, ale jejich krátký prostor, banalita a opakující se hrstka tezí o životě a jak se snad ani nevyplatí jej žít, člověka prostě unaví. Tento zdánlivě cynický pohled na věc není ani nijak rozveden, prostě je to takové stejné plácání na povrchu, které se nám opakuje znova a znova. Kolikrát člověk čeká, že když už se tady tři stránky o něčem mluví, tak že by to k něčemu vedlo, ale pak se nic nestane.

Krásný příklad toho, jak Babánek v 90 % postupuje: „povídka“ „Sám“ se zaměřuje na umělce, který se odjel živit uměním a jehož zve matka na Vánoce domů. Znechucen se pak toulá Prahou na Štědrý Večer a nakonec se rozhodne…že nikam nejede. Konec.

Pozdější povídka „Jako by nikdy nežil“ ukazuje bloudění mrtvého jako ducha rok po jeho smrti, kdy na něj všichni zapomněli, ale je napsána taky jako mnohé předešlé, kde se jen dumá nad smyslem života a pak je konec. „Případ Štěpána Grilla“ se pak věnuje muži, který trpí utkvělou představou, že je již po smrti, ale opět, než by toto téma mohl Babánek nějak rozvést, tak je hned po pár stránkách konec.

série: Stopařův průvodce Galaxií
Gaarq | **** | před 158 dny

série, která výrazně ovlivnila můj přístup k žánru. anglický magorický humor, vážná témata a ještě více potřeštěností, to je to, co člověk potřebuje jako denní antisérum reality.

pořízeno i jako audiokniha a je to super :) verze ypsilonky je také skvělá, ale je kratší. viděn i původní seriál i nové filmové zpracování. stále ještě lovím ta původní rozhlasová provedení.

25. 5. nezapomeňte ručník a NEPROPADEJTE PANICE :D

kniha: Převážně neškodná - Adams, Douglas
Gaarq | **** | před 158 dny

už od prvního českého vydání moje oblíbená část. je to vážnější než předchozí díly, ale stále více než vtipné, ztřeštěné a tak. docela se mi líbilo, že se podařilo celý příběh skvěle a organicky uzavřít. pozor, vogon kouká zpoza každého rohu.

Neskutečně bizarní kousek, neuvěřitelně naivní a navíc prošpikovaný socialistickou propagandou. Zajímavé jsou asi jen popisy technických zařízení.

série: Mágové
Gaarq | ***** | před 159 dny

super bomba fantastická série. troufám si říci, že jde o snad první fantazy pro dospělé, psanou s tímto záměrem. příběh sice stojí výrazně na vývoji a dějinách žánru, ale je do značné míry velmi originální. autorova reflexe fantazy je sice mírně ironická, ale stále milující. autor dokázal vytvořit svébytný svět, hrdiny, mýtus. imho vlastně napsal příběh, který by chtěl v životě prožít (nebo prožil?). podstatnou částí je nahlížení na tento příběh z jeho konce, z doby, kdy hrdinové i autor byli již dospělí (i když ve smyslu dost staří, aby s nimi svět smýkal tak, že nemohli být jen tak dětsky ani mládežnicky bezstarostní). říkám si, mít možnost číst to ve 30–35 by bylo asi silnější než teď, když je mi 50+. ale furt dost dobrý. u nás neprávem přehlížená série, která si vysloužila i dobrý seriál (který je naštěstí hodně jiný a pořád dobrý), nemohu než doporučit. jako starý osel, který musí furt číst něco pracovně, už se obtížně soustředím na čtení beletrie, ale tohle mě pořád dokázalo pohltit jako za starých časů.

kniha: Čarodějova země - Grossman, Lev
Gaarq | ***** | před 159 dny

grossman nezklamal a třetí díl je minimálně stejně dobrý jako předchozí. opět ho dokázal oživit novými šílenostmi a co je asi nejlepší, postavy se opravdu vyvíjejí, nejsou to jen ty stejné figury, které se dílů chovají pořád stejně nehledě na to, co se stane. dost dobrý :)

kniha: Necrobox - Heteša, Petr
Svarec | **1/2 | před 160 dny

Musím konstatovat, že na Hetešovi poměry jde opět o poněkud slabší knihu. Problém je v tom, že to v podstatě nemá skoro žádný děj. Na začátku jsou nějak rozdány karty, rozehrána zápletka, ale pak se v podstatě nic neděje. Žádné vyšetřování, žádná zajímavá cesta hlavního hrdiny. Celá kniha je v podstatě sledem scén, kdy několik postav postupně řeší různé problémy a průsery, ale v podstatě nic zajímavého se neděje, zápletka se vůbec neposouvá dopředu a vše je náhle vyřešeno na posledních cca třiceti stranách. Hlavní hrdina je tentokrát zcela nevýrazný, v rámci příběhu pasivní, a v knize se vyskytuje výrazně méně než některé vedlejší postavy. Kniha obsahuje pár zajímavých nápadů, včetně celého centrálního námětu, které jsou ale zoufale nevytěženy. Tohle je ostatně společné spoustě slabších Hetešových knih. Jako by autor měl zajímavý nápad, ale už se mu moc nechtělo kolem toho vymýšlet nějaké zajímavé postavy nebo poutavý děj, tak jen sednul za počítač a vysypal ze sebe proud myšlenek. Tahle kniha bohužel není vyjímkou a je už několikátá v řadě poněkud nudnějších hetešovek. Přitom z minulosti dobře víme, že Heteša dokáže ze svých nápadů vykřesat opravdu skvělé knihy. Ale kde jsou ty časy Sex, Drogy a Cyb'n'Roll nebo Morphin Red

povídka: Sekvence imago - Barron, Laird
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/02
Lucc | ***** | před 161 dny

Laird v této své českojazyčné prvotině ukazuje, že umí staré hororové ingredience (tajemné fotografie, kulty, temná magie bohatství), doplnit novým (drogy) a modrým (nálada) a hned je ruka v rukávě. Alespoň u mě. Nesympatická hlavní postava bývalého zápasníka jde s buldočím zaujetím po stopě podivna, aby nakonec… co vlastně? Laird zručně mlží. A v tom možná spočívá největší kouzlo této velmi fyzické a zároveň metafyzické novely.

kniha: Liktorův meč - Wolfe, Gene
jirikk | ***** | před 161 dny

Severianovo putování pokračuje třetí částí, na autorův svérázný styl jsme si tedy již měli čas zvyknout. Příběh servíruje další informace o podstatě světa, do kterého je zasazen, přičemž se stále silněji dere do popředí science na úkor fantasy. Wolfe zase čtenáři nic nedaruje, neobvyklá slova i přímo novotvary se nachází skoro na každé stránce, děj je opět popisován záměrně poněkud nepřehledně. Podivné artefakty i postavy, které nejsou tím, čím se na první pohled zdají, vytváří možná na první pohled překvapivé napětí. Přes všechna úskalí román funguje na sto procent (alespoň tedy pro mě), překvapivá odhalení i postupné seznamování se s podstatou Urthu mě opět ke knize naprosto přikovalo. Skvělé, snad Fobos vydrží a i závěrečný díl úvodní řady nabídne s nevelkým časovým odstupem. V další dvě navazující série se doufat neodvažuji, přeci jen si opravdu nejsem jistý prodejnosti Knihy nového Slunce, každopádně velký dík!

povídka: Suterénní magie - Klages, Ellen
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/02
Lucc | ***1/2 | před 161 dny

Ženské, velmi ochranitelské a citové psaní. Někdy v 60. letech slouží barevná hospodyně v domě bohaté paničky. Polosirota po předchozí paní domu si ji oblíbí a vyhledává její pomoc a útěchu, když ji macecha dělá fuj fuj ošklivé věci. Společně začnou kouzlit, aby malou dívenku ochránily. Vlastně nevím, proč je v povídce fantastický motiv, když silná je právě ve všem ostatním. Obzvláště na konci v epizodě s myší a kapsou kabátu je echt přitažená za vlasy. Zbytečně. Civilní zde znamenalo uvěřitelnější a lepší. Ale budiž. Četlo se to i tak dobře a autorka umí psát.

kniha: Brutální béčkový masakr - Birdman, Shigor
Romison | **** | před 161 dny

Jj horsi nez jednicka, problem prostredniho dilu a chybi tomu nejaky ucelenejsi pribeh jako v jednicce a je to spis jen zbesila akce a honeni nepritele. Ale svet porad zajimavej a je to proste zabavny. Podobne pocity jako Snop. Tesim se ale na zaver. Trosku problem si vse pamatovat a to od minuleho dilu neuplynulo ani tolik casu :)

kniha: Sbohem a dík za ryby - Adams, Douglas
Gaarq | **** | před 162 dny

čteno před potopou (tj. 30 lety), ale slyšeno jako audiokniha nedávno. jsem na to stejně jako na trojce, ze čtení si pamatuju mírné zklamání, ale dramatizace to výrazně zlepšila (kotek rulez). dokonce i arthurova romance je podaná vtipně a zajímavě. cynické hlášky pokračují a v knize je spousta skvělých postřehů … ahem … omlouváme se za vzniklé potíže :D

kniha: Zapomeňte na Mars - Kovanic, Jan
Sherudan | **** | před 163 dny

Silný příběh, jen autor svého hrdinu (a vlastně všechny hrdiny) trochu příliš posunuje jako figurky na šachovnici, těch náhod a bohů ze stroje je tam až moc (což vlastně autor přiznává a dělá z toho součást zápletky).

kniha: Jedině smrtí - Abnett, Dan
Speedemon | ***1/2 | před 164 dny

Ze začátku mě příjemně překvapila hororová atmosféra. Bohužel jsem asi nedával moc pozor při popisu celé pevnosti a druhá třetina se pro mě stala nepřehlednou snůškou akce, kdy jsem nevěděl, kde je kdo. K tomu nepomáhal ani moc vydařený překlad. Místy jsem se zarazil jaké novotvary tu zde překladatel vymýšlí (větší detail v diskuzi). Pak ale autor kopnul do vrtule a závěr byl super, obzvlášť dvojice Mkoll a Eszrah byla boží.

kniha: Návrat krále - Tolkien, J. R. R.
jirikk | ***** | před 167 dny

Strhující vyvrcholení skvělého románu. Zajímavé je, jak geniálně Tolkien dokáže používat patos, což je věc velice těžká a obtížně zvládnutelná. Osobně jsem na patetické scény v literatuře hodně citlivý a dokáží mi otrávit celý zážitek, pokud ovšem nejsou napsány dokonale. Což je právě to, co se JRRT povedlo na sto procent, až se tomu kolikrát nechce věřit. V některých chvílích se pohybuje opravdu na hraně, nikdy však neuklouzne, nedopustí se jediné chybičky. Jím stvořený příběh mě proto spolehlivě uchvacuje a dojímá již 30 let.

kniha: Šeptající dívka - Hautala, Marko
Strýček Biolit | *** | před 167 dny

Na přebalu se píše, že Hautala je finský King. No…je. Je však mít na paměti, že to nemusí být vždy lichotka. Co ke knize napsat, abych nezkazil případný zážitek dalším čtenářům? Šeptající dívka má ve všech směrech velice podobný střih jako Bába Motyka. Se všemi klady i zápory, byť v lecčems je trochu komornější. Je zde městská legenda, je zde vybudována poměrně hezká atmosféra, kterou autor následně zničí, je zde zvrat, je zde opět nic moc konec (vidíte, já říkal, že přirovnání ke Kingovi nemusí být vždy lichotka). Zklamání nicméně nebylo takové, jako v případě Báby Motyky (asi už jsem to trochu čekal, navíc jakési vysvětlení tu na konci je). Závěr kazí spíše (vele)díra v logice, kterou nemohu popsat blíže, protože bych tím vyzradil úplně vše, ale pokud knihu budete číst, jistě vás napadne také. Autorův styl je navíc lehce čitelný, takže i kdyby vás kniha úplně nechytla, v pohodě ji dočtete za dvě odpoledne. Co se vydání týče – víceméně v pořádku, byť si myslím, že posledních 30–40 stran by zasloužilo ještě jednou prohlédnout od redakce, protože tam bylo několik překlepů. Suma sumárum…za mě o něco lepší než Bába Motyka, avšak kvalit Architekta temna kniha nedostahuje ani omylem.

kniha: Upír a jiné prósy - Opolský, Jan
Mnata z Lvovic | *1/2 | před 167 dny

Povídky jsou příliš zkratkovité, zároveň se to málo místa, co autor v každé má, věnuje strašně květnatému slohu, který tu trochu děje spolehlivě utápí.

Titulní povídka a povídka o královně Erin mají potenciál, ale ten je nakonec nevyužitý.

povídka: Půlnoc v potopené katedrále - Ellison, Harlan
vyšla v: Ikarie 1999/12
Lucc | **** | před 169 dny

Harlan si potrpí na silné a matoucí poslední věty. A je to samozřejmě pozér par excellence. Už jen to vyjmenovávání všech možných druhů plavidel. To naznačování, že o Detroitu a výrobě aut v něm ví hodně. To naznačování, že možná přesně neví hloubku hlubin pod bahamskou lavicí či tlak vody v té a té hloubce, čímž vlastně mrk mrk říká, že moc dobře ví, … Ale umí vyhmátnout silná témata. Umí na smetišti popkultury shrábnout pěnu a z ní ušlehat něco jako příběh. To mu jde, to se musí nechat. A ještě do toho zatáhnout metafyziku a city a rodinu a univerzální osobní touhy, aby se s nimi opravdu skoro každý čtenář dokázal identifikovat. Množství hvězdiček značí jak moc mu na ta jeho kouzla skáčete. Někdo je imunní, někdo se zase a znovu nechává (rád) opít rohlíkem.

kniha: Ostrov - Šlechta, Vladimír
Svarec | *** | před 170 dny

Mno, nemohu si pomoci, ale tahle pentalogie mohla být klidně o knihu nebo klidně i dvě kratší. V prvních dvou dílech se to strašně pomalu rozjíždělo, a teď mám zase pocit, že autor zbytečně natahuje. Není to špatné, Šlechta umí čtivě psát, prostředí poloopuštěné vesmírné stanice, izolované od post-apokalyptické země je zajímavé, ale člověk se prostě občas nemůže zbavit dojmu nastavované kaše. Navíc jak už jsem dříve řekl, Gowery a Oggerd fungují skvěle jako dvojka, když jsou spolu. V této knize se Oggerd prakticky vůbec a citelně chybí. Gowery sám o sobě jako postava není moc zajímavý ani zábavný. Nicméně na závěrečný díl jsem samozřejmě zvědavý.

kniha: Píseň války - Merglová, Michaela
Svarec | ** | před 170 dny

Musím zcela souhlasit se snopem. Závěrečný díl volné trilogie nabral poněkud jiný směr než jeho předchůdci a mohu jednoznačně říct, že to není dobře. Pryč je „feel good“ atmosféra těch menších epizodických příběhu o dobrodružstvích Cuchenana a Minangara. Píseň války je rozsáhlý příběh o válce, extrémně brutální, temný a depresivní. Postavy umírají jedna za druhou, všude samá beznaděj a na závěr hořkosladký konec. Možná by to za jiných okolností mohlo fungovat, ale muselo by to být napsáno výrazně lépe. Děj to v podstatě skoro žádný nemá, postavy se potácí od bitvy k bitvě a všichni se chovají jako úplní idioti, celé je to strašně nudné. Do budoucna bych se rád k Cuchenanovi a Minangarovi vrátil, ale prosím jinak než takhle.

kniha: Píseň severu - Merglová, Michaela
Svarec | ***1/2 | před 170 dny

V podstatě jako přes kopírák jako předchozí kniha, jen už bez pomalejšího začátku, kdy se hrdinové poznávají, a také o něco temnější. Upřímně řečeno je to zvláštně napsané, připomíná mi to styl různých fan fiction, akorát k neexistující předloze, hlavně ty dialogy a vztahy mezi postavami, a epizodická struktura. Ale hrdinové jsou sympatičtí a čte se to dobře. I přes poněkud temný nádech a místy dost velkou brutalitu je to vlastně taková „feel good“ oddechovka o dobrodružství dvou kamarádů.

kniha: Leviatan / Vlny - Obluk, Pavel
Sherudan | **** | před 171 dny

Leviatan je velmi kvalitně napsaný, trochu český „Kmen Andromeda“. Bohužel má typicky oblukovskou = žádnou pointu, končí useknutý v místě, kde by se měl příběh ještě dál rozvíjet. Vlny jsou velmi solidní postapo/antiutopie s až neobvykle bezvýchodnou pointou.

kniha: Erilian, město čarodějů - Janišová, Tereza
Zbyna | **1/2 | před 171 dny

Pokud jste fanoušek tance, architektury a zároveň náctiletá fanynka fantasy přidejte prosím dvě hvězdičky. V opačném případě … utíkejte ;-)

povídka: Navatar - Oltion, Jerry
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/02
Lucc | *** | před 171 dny

Ponecháno na místě byla pecka i sázka na jistotu. Navatar na problematiku dobývání kosmu jde trochu víc pohádkověji, i když v něm, na rozdíl od prvně jmenované, není ani ždibec nadpřirozena. Je takový jakýsi krotký, uhlazený a pastelově barvený, jako narozeninová party pro desetiletou dívenku. Ano, vypráví jej UI, takže chápu, že to asi byl záměr, ale prostě mnou nepohnul, nijak zvlášť mne nebavilo ho číst a rozhodně mne nepodnítil se byť jen koutkem mysli začít zabývat poznáním kosmu.

povídka: Pusťte hodiny - Rosenbaum, Benjamin
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/01
Lucc | ***** | před 171 dny

Post katastrofický post cyberpunk. Příběh a morální či jaké poselství není kdo ví jak skvělé (přátelství bla bla, brát lidi, jací jsou bla bla). Ale ta síla vize světa po pandemii zvláštního viru, to názvosloví, ta psychologie jednotlivých etiologických věků, ty narážky na Petra Pana a ty propriety (augmenace kojenců!), to je prostě pecka. Rozhodně povídka, která z hlavy jen tak nevyvane. Obal sice předčí obsah, ale je prostě tak skvěle načančaný, že mu neumím odolat a dávám plnou.

povídka: Kmeny z Běly - Cowdrey, Albert Edward
vyšla v: Fantasy & Science Fiction 2006/01
Lucc | **** | před 171 dny

Klasické planetárně – kolonizační dobrodružství. Detektiv vesmírného sboru je vyslán na těžařskou kolonii objasnit vraždy. Kolonisté mu kupodivu dost pomáhají, proti všem se však spikne vyšší moc. Novela slušně odsýpá, s nikým a ničím se moc nemazlí, mrtvých je spousta, eko a etno agitka jede na přijatelně nízké otáčky, působí tak nějak realisticky a prostě se dobře čte. Navíc ji pomáhá pěkná obálka čísla. Palec nahoru.

kniha: Hvězda mého života - Neff, Ondřej
trudoš | **** | před 171 dny

Mám Kubu Nedomého a Dědka Čucháka, starožitníky a dobrodruhy všeho druhu, nejraději ze všech postav Ondřeje Neffa. Možná proto, že nejde o tak úplně dokonalou dvojici hrdinů, ovšem značnou část mého zájmu patří především autorově důmyslně sehrané historii budoucnosti kolonizace Měsíce. Co román, to jiný svět, zároveň to však do sebe všechno hezky zapadá a postupně synchronizuje, až by jeden věřil, že právě takhle se píší dějiny. Přitom si spisovatel vůbec na nic nehraje, jen vesele pracuje s kulisami, které má po ruce a přizpůsobuje je událostem, jež buď aktuálně hýbou světem, nebo alespoň v lidech dlouhodobě rezonují.
Hvězda mého života patří do toho ranku příběhů, které pro nikdy neutuchající dobrodružnou linku nemají prostor něco sáhodlouze komentovat, což s povděkem kvituji. A i když bych měl vůči zápletce pár výhrad – především kvůli tomu, že působí jako sloučenina dvou samostatných celků – užil jsem si tohle prvotní seznamovací setkání hlavních protagonistů Arkádie se vším všudy.

14567891011121314poslední (778)31081 příspěvků celkem


WebArchiv - archiv českého webu