LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Stále to samé dokola. Má se Geraklt spolčit s filofzofii lidí a dělat pro ně třeba špinavou práci, nebo jít za tím co sám považuje za správné a tedy proti lidem. No jako vždy to vyřeší neutrálně

zaklínačský kodex brání zaklínačům plést se do politiky, ať už malé nebo velké. kodex míní, ale život mění. a tak je třeba se někdy konat na hraně, nenechat se zmást prvními dojmy a klamným úsudkem. kromě dalšího pohádkového motivu tu máme opět zaklínače, který brání monstrum před lidmi. „humanizace zaklínače“, jak už se objevila v první povídce, pokračuje, geralt je častěji nucen bránit ne-lidské proti (lidské) hlouposti. a v neposledku, tahle povídka je preludiem k samotné sáze, jejím základním kamenem.

Sliby se mají plnit a štěstí se nemá bránit! Tahle povídka mi přišla hodně chaotická, možná i zbytečně dlouhá a nepřehledná. Přirovnal bych to ke guláši se spoustou šťávy a jedním masem. Nevím jestli jsou ty povídky tak slabé už v originále nebo ztrácí překladem. Co je tak úžasné na Sapkowském, že má tak vysoké hodnocení? Za mě 50%

Spoiler: Celá poviedka sa v podstate odohráva na hostine, kde Geralt bude prezlečený za urodzeného pána Ravixa zo Štvorrohu. Začiatok je nudný a až keď sa čo-to vysvetlí, začne to mať väčšie grády. Vadilo mi, že to nebola typická zaklínačská poviedka, skôr rozprávková (Kráska a zviera,…), ktorá končí happyendom…

Výrazně dialogová povídka v níž autor buduje osudové vazby nejen mezi zaklínači, odhaluje trvanlivost letitých přísah a možná i nevědomky pokládá základ pro ságu v níž následně na povídky navázal. Z hlediska hlavního charakteru a lokální akčnosti nicotná věc, která ale dobře ilustruje mocenské charaktery zaklínačova světa. Další povedený střípek do mozaiky z níž Sapkowski složil svůj unikátní fantasy vesmír.

Tato povídka je kvintesencí všeho, co mám na Zaklínači rád. Skvělé dialogy, postavy a jejich psychické rozpoložení načrtnuté v několika slovech, dvorské a magické intriky, osud, předurčení, romantika, překvapení, silné postavy (Calanthé!) a nějaké ty úvahy navíc, tentokrát o ceně, za kterou jsme ochotni zradit své ideály, svůj kodex, sebe sama. Vynikající. … Pozor, spoilery … Až na drobnou vadu v tom, že Calanthé až příliš snadno změnila svůj názor a najednou byla až bezstarostně blahosklonná. Samozřejmě, vyznání lásky a nabídka k sňatku s ženou zamávají, ale až tak? Pokud si pamatuji dobře z dalšího děje, později zase trochu otočila a úplně Pavettu s Dunym nepodporovala. O to více v této povídce její obrat o 180° trčí. Jde sice jen o malinkou pihu na kráse, ale trklo mne to.