povídka » Astronaut
hodnotilo: 41
88%
přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku přebal jedné z knih obsahující tuto povídku Povídka je uvedena ve více knihách = více obálek - po kliku na aktuální obrázek se obálka vymění.

Ray Bradbury

Astronaut

Povídka vyšla i pod názvem:
Astronaut
(viz informace o umístění v knihách - záložka 'základní informace')

Kategorie: sci-fi

originální název: The Rocket Man
originál vyšel: 1951

Komentáře:
Lucc  | ***** 23.08.2010 08:56

SF v Bradburyho podání je tak nescifistická… Tohle je normální psychologická povídka o rodinných vztazích, které jsou pokřiveny častou nepřítomností manžela a otce – astronauta. A je to povídka dokonalá a úchvatná. Jen nevím, co by z té úchvatnosti zbylo, kdyby byl tatík montér nebo řidič kamionu.

honajz  | ***1/2 05.04.2014 19:22

Kniha poučeně sleduje Poeovu stopu, vytváří tajemnou atmosféru, ale nejenže nemá nic společného s Marsem (dokonce v úvodu povídky se mluví o tom, že jsou na Zemi, a později je najednou dodáno, že jsou vlastně na Marsu), ale navíc vzbuzuje určité etické problémy – přece jen není moc humánní každého, koho pokládám za nepřítele, odkráglovat krutým způsobem.

louza  | **** 09.06.2015 13:00

Povídka o rodinném zázemí astronauta v budoucnosti. Autor dokázal krásně vystihnout psychiku chlapce, pro kterého je otec vzorem i matčin životní despekt. Skvělá sci-fi povídka i přes to, že se na vesmír dívá pouze z povzdálí.

Methat  | **** 26.11.2015 19:32

Povolanie manžela môžete v pohode zmeniť na „kamionistu“ alebo „vojaka“ namiesto pilota rakety a máte náhľad do dnešného sveta, ako taká rodina „bez otca“ vypadá. Koniec bol veľmi pochmúrny.

jasonix  | ***** 06.04.2021 17:48

Je tu většina toho, co na Bradburym nejvíc oceňuji. V první řadě pohled na svět očima dítěte. Očima zasněnýma, rozšířenýma údivem. Jeho naivní touha po hvězdách a s ní se pojící romantická představa o povolání zbožňovaného otce-kosmonauta. V kontrapunktu k tomu refrén krasosmutných loučení a toužebně očekávaných návratů. Němá, nevyřčená výčitka otcovy neustálé absence. A jako temné basové tóny někde v pozadí instinktivní strach o něj. A ještě dál osudové tympány smrti. Smrti, která tu je vždycky. Tak nějak za oponou. Takové příběhy ve mně probouzejí kluka. Okouzleného i vystrašeného. Tu bytost, kterou pořád znova ztrácím a zas a zas v sobě hledám. Proto jsou pro mě tak cenné. Upřímně věřím, že Ray to měl podobně.

quinnet  | **** 03.06.2022 12:12

Vesmír je magické miesto, ktorému ťažko odolať. Po niekoľko mesačnej službe ho máte plné zuby ale pár dní voľna a neviete sa dočkať, aby ste znovu nasadli do rakety. Takto to aspoň má otec hlavného hrdinu poviedky. Dlhé čakanie na jeho príchod, krátke radovánky v jeho prítomnosti a blížiaci sa okamih jeho odchodu. Má to niečo do seba, kvalitná poviedka, aj keď v 50. rokoch to muselo mať iné grády než v dnešných časoch.



WebArchiv - archiv českého webu