LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

No tato povídka jak už vypovídá název, upozornuje na to, že Geralt i přesto, že je moudrým a v zásadě neporazitelným bojovníkem, že i on má tu svoji hranici možností. S touto povídkou jsem se setkal poprvé v seriálu. Ostatně většina povídek z posledního přání a meče osudu utváří jednotlivé díly seriálu. Ale tato patří k mým obzvláště oblíbeným. Co k tomu říci. pan Sapkowski nám nabízí další geraltův příběh.

Tahle povídka má snad všechno, co má správná (nejen) fantasy povídka mít – humor, romantiku, akci, drama … a k tomu všemu ještě trpaslíka s neodolatelným verbálním projevem – Yarpena Zigrina. :-)

skvělá povídka. autor si maličko střílí i sám ze sebe, z toho moudrého nadhledu, se kterým vypráví a dává tak povídce další rozměr, který se bude objevovat i v dalších dílech. co se týče příběhu, sapkowski opustil variace na pohádky a zkouší nový pohled na jím stvořený svět. objevuje se výrazněji pojem rovnováhy sil a úvahy, nakolik je to jen prázdná idea či nakolik jde o uskutečnitelnou myšlenku. a objevují se ogaři! :)

ještě bych dodal, že sapkowski má skvělou ruku ve výběru názvů povídek. působí banálně a snad až polopaticky, ale to, jak dobře je pak dokáže rozvést v příběhu samém je stmeluje dohromady. bez dobrého názvu není dobrá povídka.

Na úvod bych chtěl říct, že „Meč osudu“ mi přijde o dost kvalitnější než „poslední přání“. Už mi to nepřipadá jako pohádka s vulgarismy. Konečně se to víc podobá klasické fantasy. Svět je víc dospělejší a vulgarismy nebijí do očí. Ocenil bych především humor, dialogy a morální poučení. Příběh je zajímavý, postavy mnohem lépe prokreslené než v předchozí sbírce a trpaslící tomu dodávají šťávu. Vytkl bych snad jen podivné jména postav(asi díky překladu) a lekhou nepřehlednost. 80%

V „Hranici možností“ vezme Sapkowski své čtenáře na lov draka a zvládne přitom vypíchnout všemožné (nejen) lidské slabosti i pár kladů, zažertovat, přinést správnou porci akce i zamyšlení v nenáročně čtivé formě a připravit také nějaké to překvapení na závěr. Nechybí vybroušené dialogy, poprvé se setkáme se svéráznou bandou trpaslíků a chybět nemohou ani čarodějové. Výborná fantasy všehochuť, ve které si snad každý nalezne to „své“. A jestli je vám divné, proč v podstatě jen opakuju, co jsem napsala v hodnocení celé knihy, pak vězte, že je za tím špatná orientace na stránkách, způsobená zřejmě senilitou (zkrátka jsem původně komentář k celé povídkové sbírce napsala omylem sem a po opravě tady něco nechat musím, no:-)). 94%

Takto má vypadať správna fantasy poviedka. Neskutočne sa to dobre čítalo, ako už je u Sapkowského zvykom. Geralt tu stretáva množstvo postáv, nebude chýbať Yennefer či Marigold a veľa vedľajších je natoľko zaujímavých, že som nemal problém sa v nich vyznať. Okrem názvu poviedky vie autor geniálne vyberať aj mená pre vedľajšie postavy – či už sú to trpaslíci (a ich reč) alebo iní ogari a darmožráči. Zase som sa (mimo hry) dozvedel niečo ďalšie o Geraltovom živote.

Hranice možností je možná až příliš rozsáhlá novela o honu na draka. Každý z účastníků má zjevné a někdy i skryté důvody, proč se honu účastní. U většiny postav je motivace v pořádku, u barskoho však neštymuje, jak by řekl Yarpen Zigrin. A to považuji, spolu s občas poněkud školometským vysvětlováním v přímé řeči (např. Yennefer) a poněkud infantilním až obhroublým humorem, za hlavní kámen úrazu. Marigold se chová jako hazardující puberťák, obzvláště vůči Yennefer. Nevěřím mu to. Yennefer se chová pitomě. Jakoby nemohla získat dostatek prostředků jinými cestami. Jakoby je už dávno neměla. Proč tedy Geralta poštívá do takového úkolu, notabene když ví, že je mu proti mysli? Zase taková mrcha není. Autorská zvůle. Dorregaray se chová jako malý. Ale snad nejvíc mi vadilo ničím nepodložené zahlížení na ševce Kozojeda a jeho crew. Vždyť z jeho úhlu pohledu byl jednak nápaditý, velmi odvážný a hlavně úspěšný. Prostě autor potřeboval fackovacího panáka. Opět autorská zvůle. Lascivní prvky a erotika působí dost násilně a lacině. No jo, ono se to musí líbit i teenagerům a prasákům. Ono se to musí prodávat. Hm… Na druhou stranu se seznámíme s postavami, které potkáme i později a dozvíme se spoustu drobných i větších informací o Zaklínačově světě. Přesto bych ale hodnotil Hranici možností za jednu z nejslabších povídek o Geraltovi. Už proto, že sousloví „hranice možností“ se v ní vyskytuje až příliš často. Plánovaně. Uměle. Pokud by autor povídku přepsal, něco vyškrtal, přitvrdil a zatemnil příběh (čili vynechal infantilní humor), byl bych spokojenější. Jenže nejspíše jen já. Nechme to tedy tak, jak to je.