LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Moc pěkná povídka o bojovém robotu, dítěti, přátelství a úctě.

Pozor, pokud tuto povídku začnete číst tak zaručeně neskončíte dokud ji nedočtete celou a mohlo by se vám taky stát, že ji budete dočítat někde v parku pod lampu, protože domů je to prostě ještě moc daleko (osobní zážitek a bylo to asi pět minut chůze). Zcela zaslouženě vyhrála autorka za tuto povídku cenu Hugo. No co dodat, myslím že tuto autorku se ještě vyplatí sledovat.

Veľmi príťažlivá poviedka, ktorá je síce trochu sentimentálna, ale poteší citlivo vybudovaným príbehom a humánnym posolstvom. A je tam bojový robot.

Dvě postavy, jedna pláž. Tak málo stačí Bearové k stvoření působivé elegie. Zvláštně komorní elegie. V níž je ale symbolicky přítomno celé lidstvo se svou historií a mytologií. Snoubí v sobě poetiku Knihy džunglí s mravnim cítěním Ezopovych bajek. Čistotu Biblických evangelií se zlověstností Zjevení. V apokalyptické krajině po poslední bitvě plní zmrzačená UI Chalcedony nejen svou povinnost vůči padlým, ale i poslání vůči lidstvu. Neznám z literatury mnoho příkladů takhle sympatického robota. A tak lidského! Chalcedony je sice bojový stroj, naprogramovaný zabíjet, ale má v sobě i kamarádství k druhům v boji, čest, soucit. Mateřskost, s niž pečuje o dítě. Z lásky k němu dokáže i lhát („…nechci tě tu“). Postupně si vyvíjí estetické cítění. Předává Belvederovi nejen výchovné lekce, ale i odkaz lidské civilizace. Její „minerální“ jméno je symbolem tvrdosti i krásy, její tvar „slzy o velikosti tanku“ zas definuje její roli i výsledný pocit z povídky. Tohle Requiem za lidstvo mi bude ještě dlouho znít v hlavě.