LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tek je synom Čarodeja, najmocnejšieho mága, jeho brat však pri nehode umrie a následníctvo sa prehupne naňho. Brata na to pripravovali celý život, on má na prípravu sedem týždňov. Zvyšok trónuchtivých mu pôjde po krku. Približne takto by sa dal charakterizovať príbeh, avšak z neho nie je jasné to najdôležitejšie. Žamboch situoval dej do Vegaše – mesta, ktoré každý rok prijme aj zabije 50000 ľudí. Dej tak slušne ubieha, aj keď sa nebojuje a hrdina si ide len po flakónik voňavky. Popri mestu je v tomto prípade zaujímavá, ak nie zaujimavejšia mágia. Veľa fantasy som neprečítal, takže nemám skúsenosti s podorobným systémom mágie, ktorý môže byť v iných ságach, ale popísaná mágia ma veľmi zaujala a ťahala ku koncu spoločne s mestom. Koniec sa mi zdal trochu rýchly, no keďže som počas čítania zabudol meno hrdinu :) (som už taký a navyše je to ja-rozprávanie, kde hrdinu oslovujú „princi“), posledné stránky mi pripravili prekvapenie, kto sa z neho vykľul. Chronologicky je to pred Ozvenou, takže doporučujem čítať najprv Mavericka (pre zoznámenie s mágiou), Dlouhý šprint a tak Ozvenu. Jednoducho veľmi dobrá poviedka, ktorá je svojím rozsahom menšou knihou. Skúste to.

Výborná a docela rozsáhlá povídka plná magie a nájemných vrahů. Podivuhodné město plné čarodějů a assasinů, které na vás při čtení dýchne svojí atmosférou magie a smrti. A jak píše již v předchozím komentáři Majk, s docela rychlým koncem, který mohl být trošičku vláčnější. Ale i přes rychlý konec hodnotím na plný počet.

pro me nejlepsi vec, co Mirek napsal zatim :)

Naprosto se ztotožňuji s názory, že i v rámci tvorby Miroslava Žambocha jde o nadprůměrnou povídku. Ačkoliv jsem nečetl všechny jeho práce, tahle zatím rozhodně měla nejblíže k dokonalosti. Je plná hmatatelného autorského nadšení i skvělých nápadů a pokud budete mít možnost si ji přečíst, určitě neváhejte. Možná jedna z nejlepších česky psaných povídek v rámci žánru vůbec. Odpustíte jí i to, že hlavnímu hrdinovi chybí i jakýkoliv výraznější protivník nebo další hybatel děje. Otázka je, jestli se někdy dočkáme i Žambochových hrdinů, které by tak krutě neválcoval osud…

Sice dlouhé, ale dobré a čtivé. Nebýt té nezranitelnosti hlavního hrdiny, která mi opravdu lezla krkem, dal bych čistých pět hvězdiček. Ještě to sice není čistý Žamboch, jak ho známe dnes, ale kořeny tu jsou. Těmi kořeny myslím prvky detektivky drsné školy, vymazlenou akce, břitké dialogy a silného hlavního hrdinu. To ostatní, co na tomto autorovi máme rádi, přišlo až v následujících dílech…

Začátek moc zdlouhavý a konec moc rychlý spád, nelíbilo se mi jak to skončilo. Nicméňe je to dobře napsané a skvěle se to čte. 76%

Podarená Žambochova poviedka, ktorá sa vo svojich 140 stranách ani raz nezastaví a celé dielo naozaj predstavuje imaginárny dlhý šprint od smrti Tekuardovho brata až po záver.

Dávám 80% protože jsem pořád nebyl schopen uvěřit tomu, že Tekovi teče do bot, všehno zvládal moc jednoduše a tak vůbec.

Jako povídka naprosto dokonalá – od začátku do konce mě bavila a na nudnější pasáž jsem snad nenarazil. Což jsem u Žambocha stejně čekal. Dlouhý sprint je vlastně povídka, kterou si člověk může přečíst kdykoliv a nikdy ho nezklame. Tekuard se ke všemu vlastně dostal úplnou náhodou – jako druhorozený syn nic nečekal, a tak když mu zemřel bratr a všechno padlo na něj, musí utíkat. Postupně rozkrývá, že to co se stalo rozhodně nebyla náhoda, a že je vlastně silnější než čekal. Povídka se odehrává dlouho před Koniášem a vysvětluje některé skutečnosti v Koniášovi dané. Mě Žamboch prostě baví a bude pro něj mít jen slova uznání, protože mi i touto povídkou dokázal, že psát umí.

Začátek parádní – místy na mě trochu dýchla atmosféra podobná jinému velkému fantasy městu. Střed taky v pohodě…bohužel, konec dostál jménu novely a uteče jako pravý sprinter. Jako kdyby autora limitoval počet znaků, nebo se mu už nechtělo na povídce dále pracovat. Prostě bum a konec; což je rozhodně škoda, neboť město Vegaš – pelech neřestí všeho druhu a obrovský živoucí barvami prodchnutý organismus, kde se život s nikým nemazlí (pokud tedy nemá dostatek prostředků) – by zasloužilo trochu více. Výtky k tomu, že mi nesedí hlavní hrdina (má to být naprostý cucák, ale vlastně to cucák vůbec není, i když je to cucák – nějak takhle je to podáváno), nebudu dále rozvádět, neb na to jsem u Žambocha zvyklý. Buď jak buď, slušná práce.

Začátek byl dost slabý. Zmatečný a rozhodně mne odradil od dalšího čtení. S přibývajícími řádky se tempo zlepšovalo a nečitelná zápletka, kdy jsem netušil, kdo co chce a proč, se začala pomalu rozplétat. Sice mi stále nebylo jasné, kdo kope za koho, kdo je Jedenáctka a kdo Klany, Vegaš mi přišel jako neživotný a z prstu vycucaný a hlavní hrdina typický osudem zmítaný zmatenec, který když už svůj život uchopil do rukou, tak jej řídil nepochopitelně hlavou proti zdi (a procházelo mu to), ale aspoň mne bavilo to číst. Z hlediska způsobu psaní mi pan Žamboch nesedí. Konstrukce některých vět je jako od středoškoláka, občas se nepříjemně opakuje slovo, které mohlo být v další větě nahrazeno synonymem a jméno jedné postavy (lékaře) se vyskytovalo nejméně ve 2 variantách. Text má nápady a energii, ale rozhodně o něm nelze říci, že by byl vybroušený. Chápu nadšení čtenářů v roce 2000, ale v roce 2017 nemohu hodnotit lépe, a to ani když vzhledem ke stáří povídky hvězdu přidám.