LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

@barbar[2]: Kdo se bojí mauší? se mi líbila velmi a pointu jsem nepostrádala – naopak mi připadalo, že ten závěr v principu připouští takové milé zacyklení do paradoxu (něco jako – z úplně jiného soudku – Suchého povídka „vtip“).

@terezamatousko­va[12]: Když věci neudělám hned, většinou je už neudělám vůbec… :)

@Roggy[11]: Tak na Strakoconu jsem ještě o povídce nevěděla, ale dík. :-) Kočas mi dneska došel na trvalou, takže už si ho musím jen vyzvednout. To je rychlost. :-D

@barbar[7]: jste si měli vzpomenout na strakoconu, máme to na regále :-)

@barbar[9]: no, Jana Žlebka jsem zmínila hlavně proto, že mi připadá ve své tvorbě v mnoha ohledech jako protipól Kdo se bojí mauší. :)

@Elinor[8]: Mám ale dojem, že Žlebka nějak líp chápu; tedy to, co mám dojem, že těmi příběhy chce sdělit.

Tereza ostatně psala, že pracuje hodně s mládeží 14–18, a na člověku se prostě musí obtisknout texty, se kterými dělá. Z tohoto hlediska už by tedy byla ještě o půlku generace mladší než Žlebek…

(Což není nic proti ničemu, jen člověk čumí, jak ten čas pádí…)

No nic, jdu si lehnout, literatury si budu užívat zas zítra… :)

@barbar[7]: ad. pohled mladé generace – ono je to rozmanité, do jedné generace spadá jak Tereza, tak Jan Žlebek… a připadá mi, že každý z nich má k tvorbě jiný přístup, náhled, výběr témat a jejich rozvíjení. :) Prostě různé proudy v rámci toho samého žánru.

@terezamatousko­va[6]: Můj pocit byl silný, ale možná prostě jen znamenal, že mladá generace už píše jinak… :)

Asi bych nutně netrval na podobně triviálním rozuzlení, protože taková málokdy přinesou něco dobrého, ale pokud je pointa v jiných sférách, přijde mi, že je to čtenáři málo nahozeno.

Ten Kočas 1995 bude asi vzhledově poněkud zklamáním, přeci jen je to 5 let po revoluci, takže žádný cyklostyl či strojopis… Titul je „Dobro vítězí“ a Rigor mortis mne s touhle povídkou tehdy celkem oprávněně zastínilo. Takže obsah sám by snad mohl být zajímavý… Můžu to poslat doporučeně, to bude myslím pro zabezpečení stačit.

Číst to po sobě už nebudu, to bych to nejspíš neposlal… :)

Teď jsem nějakou dobu marně dumala nad tím, kde by mohl být ve Zlomeném hřebenu odkaz na fanfiction. :-D Je to na tvorbu obecně, spíš propojení mezi reálným světem a tím imaginárním. Když se nad tím zamyslím, mám toho plnou hlavu pořád.

Že by byly příběhy na základě mytologie fanfiction, mě nikdy nenapadlo… to by potom byla FF ale podstatná část fantasy tvorby. :-D

Asi už ale začínám chápat, jak to s tím koncem myslíš. Jestli to mám brát jako rozuzlení typu – podařilo se jí oživit manžela/nepodařilo, získala zpět svou říši/nezískala… tak to tam skutečně není a je možná, že to čtenáři může chybět, jelikož se nedozví, jak to vlastně dopadlo.

Ad Povídkář: Určitě by mě to zajímalo a taky by mě zajímalo, jak vypadaly fanziny před patnácti lety. To jsem byla vlastně ještě skoro batole. Jen bych se bála, aby se to někde neztratilo na poště. Byla by to škoda, něco takového už asi nebude moc k sehnání. :-)

@terezamatousko­va[3]: Až teď mi (zpětně) dochází, že „Zlomený hřeben královny noci“ lze považovat za příspěvek k tvorbě obecně a jako takové, ne jen k fan-fiction. Nevím, proč jsem tam viděl zrovna to, možná že se tolik zdůrazňuje ta odvozenost jednoho příběhu od druhého…

@terezamatousko­va[3]: Není zač. Tady asi lépe než v knize… :)

Já u té povídky chápu, že je do ztracena hozena trochu programově a člověk si za ten konec může doplnit různá vyznění sám (třeba: dnešní mladí tvůrci jsou daleko silnější vypravěči-mauší, než ta komercí prolezlá stará generace…) A tak to má pro mě k fan-fikšn, které ta mladá generace tvoří asi nejvíc, dost blízko; ostatně je to celé tak trochu fan-fikšn řeckých bájí, jenže ty se zrcadlí v tvorbě mladších generací tak dlouho, že to slovo se zdá poněkud nemístné, že? To s tím FF mě navíc napadlo při pomyšlení na Tvou druhou povídku, „Zlomený prsten královny noci“, jíž jsem vydal, která sice není fan-fikšn, ale rozhodně je o fan-fikšn a jeho tvůrcích (nebo jsem si ji špatně interpretoval?).

Ale abych se vrátil na počátek toho svého myšlenkového výplodu, jistou otevřenost toho textu vnímám sice jako záměr, ale přijde mi až moc velká a čtenář příliš ošizen o rozuzlení. Samozřejmě úhel pohledu.. :)

Věřím tomu, že Povídkáře jsi nečetla, vyšel fanzinově strašlivě dávno, ostatně ani nevím, zda bych se za něj dneska už nestyděl, taky mi bylo o 15 let míň; já to myslel jen tak, že když se člověk s nějakým problémem popasuje jako autor, má ho za vyřešený a obvykle na jiná řešení poněkud zahlíží. Je v tom jistý díl sebeironie… :)

Pokud chceš, můžu ten fanzin snad někde vyhrabat a půjčit. Elektronickou formu už ale asi nemám, musel bych to poslat poštou… Člověk se generační propast musí snažit nějak překlenovat.

Děkuji za zpětnou vazbu. :-)

Ono dvacet let už je přece jen hodně a navíc sto lidí, sto chutí. Já a Jana jsme přece jen vrstevnice a navíc se v mnoha směrech názorově shodneme, takže je to o něčem jiném.

Co se týče pointy – vím, že mi občas povídka uteče do ztracena, tady jsem to ze svého pohledu cítila jinak, ale zřejmě mi ta potvora zase utekla. Bohužel mě od povídky stále dělí relativně krátký časový úsek a za sebe cítím, že jsem řekla všechno, co jsem říct chtěla. Za takové tři roky si třeba řeknu, tady by to šlo udělat líp a tady taky. Učím se.

S fanfiction jako takovou nepracuji, hodně pracuji s tvorbou lidí mezi 14–18. Fanfiction je momentálně velkým trendem, takže se s ní setkávám, ale pokud si můžu vybrat, poprosím autora o jeho vlastní výplody prosté všech Harry Potterů, Narutů a tak dále… Držím si od tohoto způsobu tvoření hodně velký odstup, dalo by se říct, že k němu mám téměř odpor, ale to by mohlo vyznít špatně. Sama jsem nic takového nikdy nezplodila a doufám, že ani nezplodím.

Tato povídka je spíš reakcí na snímky jako je Percy Jackson nebo nový Souboj Titánů.

Asi jsem si na sebe a svůj způsob vyjadřování zvykla natolik, že už mi začínalo připadat, že sklouzávám k normálu. A ono nic. Člověk občas potřebuje připomenout, že vlastně píše divné věci. Beru to vlastně pozitivně. :-)

Povídkáře jsem bohužel nečetla, takže odtud má inspirace nepochází. Téma postavy versus autoři je ale věčné.

@Elinor: Asi to bude generační otázka, já sám jsem nebyl moc šťastný, že se tahle povídka dostala do sborníku, nepřišla mi dobře napsaná, schází jí pro mě pointa. Vnímám jí jako outsidera (i když na stupnici celkem nízko, takže OK). Ale Temnářka už je prostě autorka jiné generace, která běžně pracuje s fanfikšn a vidí svět jinak… Skoro jsem rád, že nepíšu nic dozadu do sborníku. Auorka ale rozhodně píše zajímavě – vydal jsem jí povídku i v Kočasu 2010 a ta je dost zvláštní…

(Tahle možná taky, ale holt jsem stejné téma zpracoval trochu jinak sám už před patnácti lety v povídce Povídkář… :) )

Nejsem si jistá, jestli je povídka skutečně až TAK dobrá, nebo mi jenom neuvěřitelně sedla do noty, každopádně patří k těm textům, co na mě dokážou udělat dojem. Čistě postavené vyprávění vycházející z řecké mytologie, s odkazy na její prznění a pozměňování, ve správné momenty zábavné, ve správné momenty napínavé. A hlavně dokonalé vysvětlení vztahu mezi postavami a autory. Ty postřehy jsou… řekněme, že jako občas píšící jedinec mám sklon se pod ně podepsat. :)