LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Neskutočne výborná a citlivá poviedka, ktorá nie je tým, čo si pod pojmom scifi predstavíme ale psychologický príbeh o inteligencii, pocitoch a o dare byť chytrý a neskôr už nie. V poviedke vystupuje Charlie Gordon, ktorého cesta za inteligenciou je popísaná jeho denníkom – vívojovými (neskôr) vývojovými správami. V nich si nemôžete nevšimnúť postupný vzrast jeho IQ, rovnako ako aj zdesenie z jej postupnej straty. Nedá sa to jednoducho popísať, musíte si to prečítať. A až si utriete slzu po dočítaní posledných zápiskov, ohodnotíte tento skvost plnými piatimi hviezdičkami. Charlie a Algernon si to zaslúžia.

Souhlasím s předchozím komentářem. Psychologický vývoj Charlieho je dokonalý a jeho vzestupná inteligence a uvědomnění si věcí kolem je prvotřídní. Tohle se opravdu povedlo.

Musím souhlasit s předchozími komentáři. Autorovi se v této povídce opravdu brilantní kousek.

Pro Majkla: Nevím, jestli o tom víš, ale povídka byla zfilmovaná pod názvem Charlie. I když jde o mimořádně obtížnou roli, tak ji herec představující Charlieho sehrál skvěle.

Výborná povídka, která nutí opravdu se zamyslet. Zasáhne vás a něco z ní ve vás zůstane.

jedna z literárních perel SF. naléhavý a vypjatý příběh, hluboce lidský. autor dokázal na malé ploše skoro neuvěřitelné, pohled do duše člověka, který prochází zásadními změnami. navíc velmi zvláštními, které dodávají příběhu druhý rozměr a sice, jaký je vztah mezi inteligencí a prožitkem štěstím? autor také dokázal skvěle vybalancovat silný emocionální náboj se střízlivou vnitřní logikou a jemným vedením příběhu.

pamatuji si, že na semináři z biochemie, někdy v roce 1993, při přednášce na volné téma jsem si vybral právě tuhle povídku. a sklidil jsem za ni posměch. nikoliv kvůli příběhu, ten evidentně nikoho z mých kolegů ani vedoucího cvičení (velmi známou kapacitu v oboru, dnes už pětaosmdesátiletého pána) nezaujal, ale všichni ti, kdo měli námitky, se nedokázali (dost hlasitě) smířit s vědecky fiktivním námětem, který odporuje jejich zkušenosti i vzdělání. že to byl jeden z důvodů upozaďování SF?

Velice pěkně napsaná povídka, která je ale ve skutečnosti spíše zhuštěným románem.

Jedna z najlepsich poviedok, co som kedy cital a ked pozriem na rok vydania – klobuk dolu. Toto je nadcasove dielo. Citlivo zachyteny vyvoj cloveka, ktory podstupi operaciu, aby sa mu zvysilo IQ. Niektore casti mi pripomenuli Forresta Gumpa a Podivuhodny pribeh Benjamina Buttona, o to viac to vo mne zanechalo stopy.

Nádhera, sci-fi čtu od dětství, ale tahle povídka mi unikla a četla jsem ji až teď. Je vidět, že opravdu dobrá literatura je nadčasová

První místo mezi hodnocenými povídkami má toto dílo naprosto oprávněně, a kdyby šlo přidat hvězdičku navíc, tak by mu velice slušela.

Příběh retardovaného údržbáře, poráženého při laboratorních testech myší, který se díky terapii stává géniem, aby potom opět upadl do původní retardace, je napsán s velkou citlivostí, znalostí lidské duše a přitom svižně, skoro až v některých částech akčně. Je mnoho dobrých povídek od mnoha autorů, ale Růže pro Algernon nad nimi vyčnívá v tom nejlepším slova smyslu. Kdo nečetl, měl by to rychle dohnat.

Čo k tomu dodať, poetika tohto textu necháva generácie čitateľov v úžase. Jedna z veľmi mála poviedok, ktorú som si (a to s veľkou radosťou) prečítal viackrát. Prepojené príbehy človeka a malej myši, ktorým bol na pomery ich druhu, vďaka medicíne, umožnený neobvyklý rozlet. Ale ktorý liek je dokonalý všakže. Text, ktorý je výnimočný od prvej vety po poslednú (doslova).

Povídka tak dobrá, že se dostala až do čítanek. Četli jsme ji na ZŠ. :) A to ještě v 20. století.

Super, ale prvú som čítal knižku, takže tak.

Podle některých nejlepší povídka historie SF. Přitom vlastně úplně prostý příběh prostoduchého človíčka, který se na chvíli stane géniem. Holt – kdo umí, umí…

SPOILERY! Je až trestuhodné, že se k této kanonické povídce dostávám při svém brouzdání vodami fantastiky až v závěru roku 2021, ve stáří 41 let, (budiž mi země lehká), ale nešť! Přijmu trest! Dnes večer si nedám viržínko. Neplačte, sami jste si to zavinili!
Povídka klame tělem. Kdo ví proč se mi nějak spojila s Jménem růže a očekával jsem historizující časovku. Chyba lávky. Jiří Černý v úvodu antologie Vlak do pekla označil Růži pro Algernon za povídku, jaká se urodí jednou za 20 let a asi má pravdu. Vyzněním připomíná mnohem pozdější Silverbergovo dílo Umírat v nitru. O rození a umírání talentu. O rození a umírání génia. Je psána formou deníkových záznamů, ve kterých je vše. Ani bych nevěřil, jak snadno se do nich dostane soucit, žárlivost, zlost, osamění, láska, úcta, bolest. Tento typ scifi, podobně nescifistický, jako např. film Eternal Sunshine of the Spotless Mind nebo díl Black Mirror S02E01 Be Right Back mívá na publikum ty nejtvrdší dopady. Na vnímavé publikum. Na mne. Jsem rozjařen a zároveň rozněžněn a cítím smutek.