LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Když to bylo poprvé, cítil jsem, že jsem přečetl nejlepší hororovou povídku všech dob. Zamávalo to se mnou jako vlčí morda s pinčem. Druhé čtení po letech bylo rozčarováním. Trojka je magické číslo, které vše napravilo a nahodilo opět vagón na kolej. Už tuto povídku neadoruji, ale jasně vidím její kvality. Nejsilnější je beze sporu vyprávění hrobníka. Těžkotonážní příběh v příběhu, který se mnou na jedné a půl stránce dokáže tak mocně pohnout, jako to umí právě jen práce nesmrtelného, ač zesnulého barda. Zbytek je atmosférická hororovka, která neurazí, ale dobře vím, že Bradbury má (měl) ještě na víc. I tak posuďte. Včera v noci jsem povídku přečetl děckám u táboráku. Ze začátku trochu šustila, ale poslední čtvrthodinu seděla jako zařezaná. To už něco znamená, nemyslíte?*****Po čtvrtém čtení slabší dojem, ale atmosféra top a rozhodnutí asi měnit nebudu. Pozitivní na povídce je závěrečné nedopovězení.

Hlína v hlavní roli. Horor typicky bradburyovský, funerální, jednoduchý. S pomalým, minimalistickým dějem, kde se vše fokusuje do samého cynického závěru. Líbilo moc, ale srovnám-li to s plody Temného karnevalu (o 50 let staršími), je to jako byste si do bytu postavili repliku gotické skříně a čekali na vůní stáří a vrzání červotoče.