LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Fantasy série s atraktivními sci-fi prvky. Čtenář se stává svědkem záchranné výpravy jednoho muže na Midgaard, planetu, kde se odmlčela skupinka vědců. Vuko Drakkainen, polský Fin, občan Chorvatska, je tím osamělým vlkem, který s novými technologiemi vyráží pátrat po ztracených ovečkách a při té příležitosti zjišťuje, že na Midgaardu vše funguje tak trochu jinak. Zdánlivě jasná a svým způsobem jednoduchá mise se značně komplikuje a Vuko musí bojovat nejen o svůj život, nýbrž o osud prakticky celého světa.
Čtenář v celé sérii narazí na spoustu popkulturních odkazů, tepání do naší současnosti, vtipných poznámek a různojazyčných nadávek. Příběh je výpravný, napínavý, místy až hororový, hodně akční, vyžaduje však rezervovat část mozkové kapacity pro přemýšlení (není to nezbytně nutné, je možné jen tak klouzat po povrchu a nesnažit se vše chápat do detailu).
Ve druhé linii se čtenář seznámí s epizodami ze života a osudy mladého následníka Tygřího trůnu, ty se zpočátku nesou v duchu filozofickém (žádné složité úvahy a spletité traktáty). Pro někoho může jít o méně přitažlivou část, pro mě byla příjemným kořením.
Závěr prvního dílu je silně surrealistický a pro lepší pochopení je vhodné znát přinejmenším tvorbu Hieronyma Bosche (obrazy jako „Zahrada pozemských rozkoší“, „Poslední soud“ a podobně).
Ve dvojce „PLZ“ je Drakkainen zbaven supermanských výhod moderní technologie a musí hledat jiné způsoby boje. Putuje zemí a snaží se pochopit fungování magických principů. Ve druhé linii mladý hrdina poznává život na útěku a seznamuje čtenáře s krvavým kultem, který zaplavuje jeho domovinu, poznává nové lidi, učí se.
Trojka je hodně vatový díl, kdy se obě ústřední postavy setkají a konečně je odhaleno tajemství Ledové zahrady. Dozvídáme se více o osudech vědců, opět se hodně putuje – tentokrát nejen pěšky či koňmo, ke slovu přijde mořeplavba. Vuko kolem sebe buduje družinu schopných válečníků, cvičí je v záškodnickém boji, získává spojence i vliv.
Čtvrtá část je v první polovině zase prudce cestovní, probíhají náročné přípravy na válku Pěvců, plánuje se, odehraje se plno menších potyček a vše vrcholí ve finální monumentální bitvě. Závěr naštěstí není úplně ve stylu „žili-byli šťastně a jestli nezemřeli bla bla bla“, Grzedowicz si s koncem série poradil uspokojivě. Nechal si škvíru pro pokračování, pokud by ho pro tento svět či některé jeho postavy políbila múza, série „Pána Ledové zahrady“ je ovšem uzavřená.
Celkově se mi polský spisovatel trefil do vkusu, přestože bych místy uvítala zkrácení a větší stručnost. První díl mě nadchnul, ostatní už byly jen dobře odvedeným řemeslem s několika vcelku originálními prvky. Více pozornosti mohlo být věnováno vedlejším postavám (aby je čtenář pořádně obrečel a nepřešel jejich smrt pokrčením ramen).
Knihy s takovým množstvím toulek hrdinů po různých krajích si zasloužily mapu. Pro zájemce přikládám, co jsem našla na polských webech – „Drakkainenova část“ světa je bohužel bez popisků, pouze ilustrační:

http://x3.cdn03.imgwykop.pl/c3201142/comment_FRBu9O4xTDNc4KxpPOl6uPMyBWNvl1SY.jpg http://malash.znadplanszy.pl/wp-content/uploads/sites/43/2014/09/SDC11592-701x1030.jpg

Je možné, že se časem s Nočním poutníkem do Ledové zahrady vrátím, brzy to však jistě nebude. 79%