LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Jedna z najlepších sérií, ktoré sa mi mali možnosť dostať pod ruku. Stohy postáv z rôznymi charaktermi a pozadím. Neskutočne prepracovaný svet do najmenších podrobností, ktorý nenudí, pretože netušíte akú ďalšiu časť mozajky tohto sveta vám ponúkne autor najbližšie a veľa veľa ďalšieho. Proste a dobre, podľa môjho názoru to najlepšie čo sa v tomto žánnre urodilo za dlhé roky.

nejlepší epická fantasy, co jsem kdy četl. obtížné čtení, náročné. ale výsledek stojí za to. s. erikson je talentovaný vypravěč a hlavně skvělý fabulátor. jeho svět je promyšlený do poslední pídě, unikátní a přeci známý naší vlastní zkušenosti. moderní epos, který ční vysoko pomezi haldami podobných sérií.

Série vyčnívající z haldy eposů, skvěle propracované prostředí, postavy, zápletky. Živoucí svět, originální nápady (magie, rasy, historie), uvěřitelné motivace. Bohatý jazyk a nepodbízivost přináší skutečný zážitek ze čtení.

Jedna z nejlepších (ne-li nejlepší) sága, co jsem kdy četl (a stále čtu). Nádherné vyprávění, postavy, které si oblíbíte a vzápětí opláčete, protože své jisté tu nemá nikdo. Jedinečné pojetí magie, božstev a ras. Už se těším, až vyjdou všechny díly, abych si je přečetl v kuse znovu.

Jedna z nejlepších fantasy serií. Kdybych měl ostatní knihy porovnávat s tímto dílkem (veledílo) asi by si jich opravdu málo šáhlo na 5 hvězdiček. Co díl to osmiset a více stránková perla v knihovně.

Jedna z nejlepšších fantasy ság jakou jsem kdy četla. spousta postav, které vám přirostou k srdci a nechce te, aby zmizely. v mojí knihovně má tahle sága čestný místo.

Měl jsem to štěstí, že jsem tuto sérii objevil až letos v létě. Mohl jsem si tak dopřát všech 6 dílů, které u nás dosud vyšly, v kuse. Naneštěstí jsem Lovce kostí dočetl minulý týden a připojil se k řadě nedočkavých fandů toužebně čekajících na díl další. Bude to dlouhé čekání…. Je to snad nejprovázanější a nejzajímavější sága, jakou jsem kdy četl. Vtáhne a nepustí. Jako jedna z mála nezačne od 4. nebo 5. dílu nudit. Naopak. Erikson vždy přijde s něčím novým, vrhne na příběh a jednotlivé postavy nový úhel pohledu. Postupně odkrývá historii svého světa, jeho národy, říše a kontinenty a čtenář tuší, že v plánovaných 10 dílech série pozná jen zlomek celku a těší se na další objevování.

Eriksonov „veľkofilm“… skoro každý rok nová kniha, ktorá má takmer 1000 strán a ani na jednej stránke sa nenudíte. Svet je vám pomaly približovaný, odhaľovaný a len žasnete ako všetky dejové linky do seba zapadajú a chcete viac! Každý, kto prečíta túto sériu, začne vidieť knižný žáner fantasy v inom svetle, pretože každý iný fantasy svet mu bude pripadať ako slabý odvar toho, čo sa deje v tejto sérii. Nebudem už zbytočne ďalej plýtvať slávou, jednoducho musím odporúčiť! Každopádne must-have záležitosť!

Tahle série je něco neuvěřitelného. První díl se mi dostal do rokou čirou náhodou a prvních 200 stran jsem se poměrně obtížně orientoval. Pak děj začal nabírat obrátky a závěr jsem už četl jedním dechem. Po krátkém váhání jsem pak objednal všechny další díly, které u nás vyšly a dobře jsem udělal. Série mě nepřestávala na každé straně udivovat úžasným spojením jednotlivých, na začátku zdánlivě nesouvisejících nitek příběhu. To, čemu jsem nerozumněl v prvním dílu se začalo postupně objasňovat a já jsem pochopil, že to nebyl autorův nedostatek, ale úmysl. Jednotlivé události, které se zprvu zdály nepodstatné a jejichž souvislosti jsem možná hned ani nechápal, začaly postupně nabývat na významu a elegantně se spojovaly do jednoho hutného a drsného (pravda, někdy možná až dost) příběhu. Eriksonův svět se přede mnou postupně otevíral a jeho úžasná propracovanost a originalita mi učarovala. Všechny postavy jsou nesmírně reálně popsané a „uvěřitelné“. Děj má spád a nezaznamenal jsem nikde hluchá místa. Skvělé na sérii je také to, že je nepředvídatelná. Pokud jsem byl po první knize lehce na rozpacích, tak po druhé jsem už byl nadšený a od poloviny třetí jsem už jen nevěřícně kroutil hlavou, co všechno je možné vymyslet a hlavně skvělým způsobem napsat. Už hodně dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha dokázala úplně pohltit a odtrhnout od reálného světa. U Malazské knihy padlých mi to bylo umožněno. Po přečtení každého dílu jsem si musel dát na pár dnů „pauzu“, abych ve mě mohl příběh „doznít“. Kdybych měl tuhle sérii ohodnotit stručně, tak mne napadá jediné – Nezapomenutelný zážitek.

Asi mě všichni ukamenují, ale já říkám: Malazská kniha padlých je špatná. Někde na netu jsem četl, že samotný Erikson říká, že čtenáři tuto sérii buď milují, nebo nenávidí. Já ji nenávidím. Ještě nikdy jsem nečetl fantasy napsanou tak sobecky a arogantně. Pan Erikson si píše své příběhy a zvysoka se*e na čtenáře. Čtenář tápe v temnotě, ničemu nerozumí, nic nedává smysl. Žije ve falešné naději, že to třeba časem pochopí, že se všechno vysvětlí. Nic takového bohužel nehrozí. Erikson má přehršel postav, přehršel dějových linií, píše velice komplikovaně a bez jakéhokoliv vysvětlování. Touto kombinací se snaží vyvolat dojem, jak je ta jeho série propracovaná a chytrá. Není. Eriksonův svět je přeplácaný – milion různých prastarých ras, tisícovky polobohů, strašně epické dějiny sěta, každá postava je v něčem (skoro) nejlepší na světe (a pokud není, tak brzo bude)… No představte si: normálně je tam týpek, který když bouchne kladivem do země, tak o pár kiláků dále vyroste celé nové pohoří. Nebo je tam takový nabušený kouzelník s velikým mečem, který žije na létajícím ostrově a umí se proměnit na draka. Hustý!! – kdyby mi bylo -náct let. Je to hrozně neuvěřitelné a nesmyslné. Nedoporučuji číst. Leda by jste se chtěli potrápit a znechutit.

Pravdepodobne najmonumentálnejšia fantasy séria, aká existuje (a to ešte neskončila). Svojím rozsahom a záberom, množstvom postáv, dejových línií, komplikovanosťou deja a najmä tým, že Erikson svojim čitateľom nič neuľahčuje a od začiatku ich vrhá rovno doprostred deja, je to asi najťažšia, ale aj najgrandióznejšia fantasy séria vôbec. Keď však zo začiatku omráčený čitateľ vytrvá a nechá sa vtiahnuť do úchvatného a smrtiaceho víru udalostí v malazskom svete, stáva sa mu odmenou veľkolepý čitateľský zážitok, na aký sa nezabúda.

Malazská série je temná a neuvěřitelně čtivá, spolu s Hrou o trůny ji považuji za to nejlepší co lze z tohoto žánru číst. Jen malé upozornění: pokud hledáte knihu s příběhy milých elfíků, zamilovaných upírů, nebo podobné, dá se řící, moderní náměty – sáhněte raději po něčem jiném. tyto knihy jsou plné smrti, emocí a válek zabalené do bravůrně napsaného hávu úžasně lidských příběhů a postav.

Vravel som si, že počkám, až vyjde desiatka, dočítam to a potom tu zhrniem všetko, z čoho som nadšený, komentár bude mať dĺžku jednej kapitoly Eriksona… a ono je to úplne zbytočné. Jedná sa o najlepšiu fantasy sériu pod slnkom, sedem dielov som prečítal naraz za dva mesiace, skončil som plný nadšenia, smútku nad koncom (či len odsunutím nabok?) obľúbených postáv, a tak by som pokračoval ešte dlho predlho. Presvedčivo opísať alebo prerozprávať Eriksona je ťažké (skúsil som to kamarátke a akurát ma len upokojovala, že to nemusím tak prežívať, ale zase brat z môjho rozprávania zbožňuje Karsu a vždy sa pýtal, čo je s ním nové :)), skrátka, čítajte a šírte osvetu o tomto ascendente medzi súčasnou spisovateľskou špičkou :)

Dle meho nazoru jedna z nejlepsich serii Neuveritelne rozsahly a komplikovany svet vede z prvu ke zmatenosti a nejasnostem, ktere se casem vysvetli. Doporucuji precist, k tomu neni co dodat.

Komentář k desátému dílu Malazské Knihy padlých vám hned tak ještě nenapíšu, aspoň ne do toho správného chlívečku, ale myslím si, že právě teď je ten správný okamžik na rekapitulaci celé série.

Ne, nebudu tvrdit, že je to série dokonalá: našly by se drobnosti, které mi úplně nesedly, a pasáže, které mě zrovna neoslovily. To ale nic nemění na tom, že jako celek v mnoha ohledech posunula moje představy o tom, jak může vypadat psaný příběh, a určitě mi poslouží jako podvědomé měřítko nejen při dalším čtení fantasy. Protože mnohé z toho, čím mě oslovila, s žánrem ani nesouvisí.

Ponechme stranou mnohokrát omílanou rozsáhlost a vnitřní provázanost světa a dějů v něm probíhajících, což je určitě z velké části dané tím, že to všechno bylo hotovo před začátkem psaní. Oceňuji i určitou férovost, kterou mají možná někteří za neúctu ke čtenáři: nedostaneme žádné vysvětlování „na pozadí“, nevidíme víc než postavy a o vyprávění se postará sám plynoucí příběh. Koneckonců, i tak máme ohromnou výhodu mnoha úhlů pohledu, mezi nimiž postupně přecházíme. A to střídání má svoje důsledně dodržovaná pravidla: od začátku do konce scény se držíme jedné postavy a nedozvíme se nic, co neví ona. Pokud nezná jména osob, se kterými se setkává, pak prostě nepadnou, i kdyby to byl někdo čtenáři už důvěrně známý.

Snaha o věrohodnost je vidět i v tom, že tu neexistuje zřejmý hrdina, o jehož přežití se ani nemusíme bát, protože bez něj by série nepokračovala. Naopak, jistý si zde nemůže být nikdo – na druhou stranu, některým zúčastněným ani smrt nezabrání v účasti na dalším dění.

Při těchto rozměrech ani nelze očekávat, že se v závěru spojí úplně všechny linie, to by naopak asi působilo docela nevěrohodně. Sejde se jich tam dost na to, aby to ospravedlnilo většinu předchozího vyprávění, ale čtenáři i tak zbude pár otázek na domýšlení a autorovi (autorům) několik cestou opuštěných náznaků pro další, ne tak pevně související knihy. Koneckonců, jako ze života.

Slušně promyšlená serie, kterou si sám autor kazí, celkem jsem měl problémy s popisem postav kdy nám příslušného hrdinu popsal až déle kdy máte o hrdinovi vlastní představu. Dále mě štvala na konci Vzpomínky ledu „Americká scéna“. Nebudu kritický jako nekteří tady ale ta serie má opravdu chyby a jsou naprosto zbytečný.

Jedna z najlepších fantasy sérií. Zo začiatku sa mi dej a svet zdali komplikované, a mnohdy až zbytočne preplácané. No po prečítaní prvých troch kníh, som podľahol tejto „chorobe“ a zistil som, že každá vec má súvis s nejakou predošlou a budúcou. Malazska kniha je tak rozsiahla, že nie je možné si ju po prvom prečítaní si nie je možné všetky udalosti zapamätať. Je to niečo, čo vás aj po piatom prečítaní prekvapí.

Konečně dočteno.

Co k tomu říct? I když jsem všechny díly přečetl za dobu kratší než rok, neměl jsem šanci pamatovat si úplně všechno. Vlastně…pochybuju, že bych všechny jemné narážky, činy a motivy pochytil, i kdybych se zavřel a sjel všech deset dílů v kuse. Možná…kdybych si psal poznámky a celou sérii přečetl třeba třikrát…

Co to znamená? Inu, MKP není pro lidi, kteří musí všechno chápat hned (a pokud nechápou, dostanou kopřivku). Stejně jako hrdinové, i čtenář putuje z místa na místo, aniž by věděl, co tam najde. Na osvětlení motivů musí čtenář trpělivě čekat i několik tisíc stran – a ani pak vysvětlení nedostane na stříbrném podnose.

Knihy jako by se skládaly z tisíců a tisíců scén – ať už epických, lyrických, podstatných, nepodstatných, vtipných, smutných, krátkých, dlouhých,… – jež tvoří mozaiku, na kterou je třeba podívat se z dálky, aby člověk pochopil celkový obraz. V tom je – myslím si – kouzlo této série – ona totiž funguje na všech frontách. Ať už se z oné velké mozaiky díváte na jednotlivé střípky, nebo sledujete celistvý obraz, vždy to působí tak, že se doplňují. Střípky tu nejsou kvůli mozaice, mozaika tu není kvůli střípkům. Prostě se doplňují a jedno bez druhého by nebylo.

Na závěr připojím varování. Četba Malazu vás může zcela pohltit…a také vám může vzít iluze o vašem oblíbeném autorovi, protože 80 % běžné fantasy produkce vám po téhle náloži bude připadat dětinská a nudná…

S úsměvem vzpomínám na první odložení Měsíčních zahrad, kdy jsem naštvaně proklínal autora, že si dovoluje nic nevysvětlovat a nechává na čtenáři, aby si sám odvodil, jak jeho svět funguje. Při druhém čtení to dopadlo podobně, tentokrát mě už ale dokázal Erikson vtáhnout do děje a já zjistil, že si příběhy z malazského světa užívám čím dál víc. No a po přečtení poslední knihy? Už teď vím, že Eriksona překoná nejspíš zase jen Erikson. Pro mě geniální sága zasazená do geniálního světa. Postav požehnaně (cca 450, z toho tak 150 opravdu důležitých – jiné série jich mají kolik? 20?) a většinu si prostě oblíbíte, ať už se jedná o velké hrdiny nebo obyčejné mariňáky s useknutým nosem. Velkým rozdílem je i styl vyprávění, autor se nezaměřuje na jedince, ale skáče z postavy na postavu a nabízí často čtenáři pohled na obě znepřátelené strany. Velké negativum série je pomalejší vtáhnutí do světa, které určitě odradí spoustu čtenářů. Ovšem ti, kteří chvíli vydrží, nebudou zklamáni, naopak budou odměněni vynikajícím příběhem, sympatickými postavami a neklesající kvalitou. Pár „nejlepších“ na závěr.

Nejlepší knihy – Vzpomínky ledu(3), Vichr smrti(7), Chromý bůh(10)

Nejlepší „normální“ postavy – Šumař, Kotilion, Kalam Méchar, Whiskeyjack, Chromý bůh

Nejlepší podivíni – Kruppe, Iskaral Pust, Tehol a Bugg, Hellian, Bauchelain

Nejnenáviděnější postavy – Pormqual, Tanakalian, Rudomask, Felisín Paran, Venaz

Oblíbené scény – Zobákova magie, příchod mistra Kápě, Tehol a hádanka, Lovci kostí na kopci, epická bitva Kruppeho a Iskarala

Vobec ma to nebavilo, trapil som sa a seriu som nedeocital

Přečteno za necelý rok a po dlouhé době jsem musel přehodnotit svůj žebříček nejoblíbenějších knih, sérií a autorů. Tohle opravdu nejde srovnat s ničím jiným. Série je složena z tolika událostí a postav, že napoprvé to nemáte šanci pochytit. Na první pohled to může vypadat jako zmatený guláš, kam autor naházel naprosto vše, co našel (bohy, polobohy, lidi, nelidské rasy, nemrtvé, obří bitvy, malé bitvy, hrdinské smrti, zbytečné smrti, putování, velká města, filozofii, válečnou strategii, podivnou magii atd. atd.). Jenže ono to celé spolu funguje a pokud tomu dáte šanci, nebude vám ve čtení nic bránit. Děj je popisován očima několik desítek až možná stovek postav, z nichž každá má svůj názor a minulost. Vždy se dozvídáme jen to, co ví nebo si myslí dané postavy a proto to nemusí být vždy přesné či pravdivé. Samotný děj se odehrává na třech kontinentech a hlavními postavami jsou obyvatelé říše Malaz. Nicméně k nim postupně přibývají další a další. Skutečnou hlavní postavu zde nehledejte. Navíc autor nešetří smrtí a nikdo zde nemá nic jisté. Na druhou stranu smrt v tomto světě znamená jen málo a dřív nebo později na vás umrlec zase někde mrkne. Steven Erikson složil veledílo hodné génia a doufám, že v tom bude pokračovat, protože tento svět a postavy v něm si to zaslouží.

NABÍZÍM PRVNÍCH 7 KNIH TÉTO SÉRIE K PRODEJI, PERFEKTNÍ STAV, JAKO NOVÉ, ANI JEDNOU NEČTENÉ! CENA 3000 Kč (viz nabídka http://www.databazeknih.cz/bazar-knih-detail/mesicni-zahrady-154908) nevím jak přidat tuhle nabídku zde do antikvariátu… tak se omlouvám, že jsem to napsal zde… díky za zájem… ;-)

Až teď jsem si uvědomil, že tu vlastně nemám hodnocení a komentář k celé sérii. :-) Hanba a hněv Padlého na moji hlavu… na druhou stranu, nejsem si jistý, co ještě napsat, aby to nebylo pouhým omíláním superlativů. Z pozice čtenáře mohu jen konstatovat, že jsem v žánrové literatuře už roky nečetl nic, co by mě dokázalo myšlenkově i emocionálně strhnout více. Z hlediska autora mi knihy Stevena Eriksona posunuly hranice toho, co vše lze vyjádřit formou psaného slova a jaké množství významů lze dostat na stránky knih, aniž by se z děje stalo „umělecké blábolení.“

Malazská kniha padlých nejspíše nikdy nebude nejprodávanější ságou ve fantasy. Přesto, jako u jediné bych si troufl vsadit, že odolá zubu času a naopak ji plné docenění teprve čeká.

o tejto sérii nemôžem povedať krivého slova Steven Erikson je génius. ani trochu mi nevadí že nič nevivetľuje lebo séria je tak geniálne napísaná že kto sa trochu snaží zistí že má možnosť príbeh utvárať sám, sám vykreslovať zložitú mytológiu pri ktorej vám samotný autor nepomôže lebo knihu prispôsobuje čitateľovi v tom smere aby si to každý visvetlil podľa svojho. preto jeho sériu ľudia milujú aj nenávidia tý ktorí ju milujú vedia čítať a tý krorí ju nenávidia nevedia alebo čakali že keď si kúpia Eriksona budú to mať ako polopatisticky vysvetlené detské fantasy Ja osobne mu dávam 12 z 10 hviezdičiek

Jednoznačně jeden z vrcholů žánru, nic ani vzdáleně podobně propracovaného jsem zatím nečetl. Tahle „kronika neexistujícího světa“ je prostě neuvěřitelná.
Jsou sice věci, kterých si cením ještě více než propracovanosti a rozsáhlosti, takže ta „úplně nej“ série to v mých očích není, ale jinak můžu jenom smeknout před tím, co Erikson dokázal vytvořit.

Začátek série se se čtenářem nemazlí. Jste vhození do rozjetého vlaku, do příběhu bez vysvětlování, do absolutně nového světa, jehož vlastní zákonitosti by vydali na vlastní knihu. Buď to ustojíte a budete odměněni, nebo odpadnete. A jako by toho nebylo málo, druhá kniha je asi nejslabší s celé série. Ale poté následuje lavina brutálně vyjímečných knih s nádherně vzestupnou křivkou. Záplava postav, které budete milovat. Událostí, o kterých se vám bude zdát. Rozluštění, se kterých se točí hlava. Armády, kde je snad každý cvok a do které bych bez váhání vstoupil, jen abych byl jejich součástí. A závěr, jak jinak než fenomenální rozdělený do dvou knih. Což ostatně není na škodu, protože devět je jako konec bez vrcholu. Deset, je konečné číslo. Deset tisíc stran příběhu. Toto je Malaz!

MKP je opulentní hostina předkládaná lehce šíleným šéfkuchařem s tikem v levém oku. Kombinuje dokonale připravené pokrmy s ledabyle nahozenou šlichtou, sem tam to proloží plesnivým chlebem, bohatě zalévá šampaňským, používá běžná i exotická koření v nečekaných kombinacích a hlavně na hosta neustále pohazuje levým okem, že by bylo nemilé přestat do sebe jeho menu cpát a hlasitě chrochtat blahem. U toho si nenuceně brousí řeznický nůž.

Mnohým konzumentům se z podávaného musí udělat špatně. Tolik nezvykle vydatného jídla prostě nesnesou. Vdechnou koření a udusí se. Vystraší je špinavá tabule a utečou. Šílené kulinářské kombinace je doženou k témuž. Jen otrlí (ano, myslím mimo jiné sebe) vydrží. Někteří pak povýší tento styl vaření na umění nejvyšší a jinou krmi bezmála odmítají. Říkejme jim fandové. Většina z nich taktéž nalezne zálibu v řeznických nožích.

Konec barvitým plkům, k věci. MKP je úžasná, ale zbytečně složitá. Autor si v tom libuje a onu složitost naopak podporuje. Něco se uhlídat nedá a tak občas i on musí přistoupit k vysvětlování a obhajování pozic. Některé věty a scény jsou úchvatné, ale to celé je vykoupeno tunami balastu, který je sice slušně napsán, ale pořád je to balast. Tolik bezúčelného rozebírání postav a jejich myšlenek mne zaskočilo, a vědomí, že toho všeho mne čekají ještě tisíce stránek, si s mou motivací ke čtení občas zahrálo na babu. Tolik zbytečných (obyčejných) postav! Jasně, někdo to bere jako klad, ale já bych přece jen pár desítek ubral. Tolik termínů a jevů, které jsou důležité, přesto více nezakotvené do popisovaného světa! Někdo řekne marnotratnost génia. Já se přikláním spíše ke slovu exhibice. Takto bych mohl pokračovat dál, ale nejsem Erikson, neumím psát o vyčerpaném tématu statisíce znaků.

MKP je jedinečná. Takto složitý a do hloubky popsaný svět popsaný na tak malé ploše jedním (dvěma) lidmi myslím jiný neexistuje, a to ani v celém uměleckém světě. Neverending story typu SW nebo ST či světy her typu TES možná budou konkurovat, ale kolik lidí a v jak velkém časovém horizontu se na nich podílí? V tom před autorem hluboce smekám a žasnu. Na druhou stranu – je to klad? Pro některé mozaikomilce jistě, pro mnohé ale MKP bude nerozlousknutelný oříšek. Sám úplně nevím, kam se tím, že jsem ji nakonec dočetl, zařadit. Nejspíše mezi tvrdohlavé. Bylo to mnohdy velmi dobré, ale že bych to musel jíst denně? Na to fakt nemám kufr.

Nejlepší série co jsem kdy četl. Plně propracovaný svět, vše má svou logiku (i kdy si na ni musí člověk přijít sám, protože Erikson se vysvětlováním nijak nezatěžuje) a jak postavy tak historie propracovaná do nejmenšího detailu.

Oproti Písni Ledu a Ohně je každá smrt v MKP osobitá, a díky propracovaným postavám člověk nad většinou smrtí truchlí (nebo se raduje) a není to prostě jen „další mrtvola po cestě k zakončení“.

Díky tomu že je Erikson archeolog, tak je vše, co je potřeba, popsáno do nejmenších detailů. Bitvy jsou popsané tak že by se z nich začínající vojevůdcové mohli učit…

Na konec se musí ovšem dodat že Erikson nenapsal MKP jako odpočinkovou knihu. Je to vážná a těžká četba, jen občas trochu projasněná skvělým humorem. Nečekám že za svůj život narazím na dark fantasy která by se vyrovnala MKP.

Potom, co jsem si přečetl většinu předchozím komentářů tady budu paprskem zdravého rozumu, ať to chci nebo ne. Jde o to, že MKP má klady a zápory. Začnu ale radši tím dobrým. Nebudu zmiňovat monumentálnost, komplexnost, složistost, provázanost a Mistr Kápě ví co ještě, protože tyto kvality zde byly vyzdvihovány již mnohokrát předtím a jejich omilání k dodání co možná největší skvělosti je zbytečné (neboť skvělé prostě jsou). To, co by se kromě jiného mělo u Malazu vyzdvihovat, je originalita. Je opravdu obdivuhodné, jak dokázal Erikson přivést k fungujícímu životu tolikero nových a komplexních ras(K'Chain Che'Malle, Jaghutové, T'lan Imass et cetera) a také fakt, kolik nových a originálních konceptů je v Malaze použito (chodby a držby mluví sami za sebe). Mnoho lidí sice tvrdilo, že jim bylo docela nepříjemné, jak jsou v Měsíčních zahradách vhozeni do vařící kotle naplněného naprosto neznámou geografií, etniky, pojmy a esoterismem, ale to mně osobně vůbec nevadilo, protože jsem trpělivý a nějaké to tápání ve tmě mě nemůže odradit, ostatně, kde všude jsou vám principy fungování čehokoliv vysvětleny několikahodinovou přednáškou doplněnou powerpointovou prezentací s videi a barevnými grafy? Ve fantasy obecně tedy opradvu ne. Jenže, jak už jsem napsal, i Malaz má své proti. A asi tím největším a nejočividnějším je autorovou psací vyjádření. Musím uvést, že jěště před Malazem jsem přečetl kompletně celou sérii Zeměplochy a Zaklínače ( a taky pár dalších, ale to není důležité) a ty byly napsané naprosto dokonale plynule a při jejich čtení mi stále za očima jel nepřerušený barevný záznam toho, co postavy dějají, v jakém prostředí a vykresleně do nejmenších podrobností. Jenže u Malazu to tak není. Ono jde totiž v textu až přípiš dobře vidět, že je Erikson archeolog a až na druhém místě spisovatel. Děj je kostrbatý a skáče kupředu jako horská koza, takže někdy dokonce skáče vzad, což byl fakt, kterým jsem až do přečtení Malazu neznal a nedokázal si představit. Popisy především oblastí a budov mají veliké rezervy a dialogy, i když ta část řečená postavou je bezproblémová, jsou uvozovány naprosto strašlivě, uvozovací slovesa nejsou vhodná, často se opakují a jsou otravná. Proto musím konstatovat, že z celkového hlediska je Malaz až na třetím místě v mém osobním žebříčku fantasy ság za již zmíněnou Zeměplochou a Zaklínačem.

Skôr než som začal túto sériu čítať, prebehol som miestne komentáre a po prečítaní toho do Ruffy-ho som sa rozhodol, že to radšej nechám tak. Bohužiaľ po nejakom čase na mňa stále dotieralo vysoko kladné hodnotenie na Legii a rozhodol som sa dať tomu šancu – k mojej veľkej smole. Knihy sú síce ľahko nadpriemerné a dokonca som sa nestratil ani v postavách, ALE…vlastnosti postáv sú natoľo nevyvážené a prehnané, že mi to jednoducho silne vadilo. Sú tu jedinci ktorí dokážu sami zničiť armády alebo celé mestá a pri popise bojových scén za prítomnosti obyčajných smrteľníkov, démonov, polobohov alebo bohov len človek neveriacky krúti hlavou. Komu vadí takéto „rozprávkovo“ a pritom má rád fantasy, nech radšej siahne po G.R.R.Martinovi alebo iných autoroch a nezabíja čas s touto sériou.

Naprosto vyjímečná série jak svým rozsahem, tak hloubkou. Tolik postav, ras, národů, bohů a jiných stvoření se jen tak nevidí, o systému magie ani nemluvě. Navíc ta komplexnost a propracovanost je až k nevíře. Jen škoda, že Erikson nevysvětluje více co, jak a proč se děje. A to je právě jedna ze slabin. Autor toho chce tolik říct a o tolik se toho podělit, že často upouští jen střípky informací. Z toho pak nejeden čtenář může podlehnout frustraci a knihou (nejprevděpodobněji jedním z prvních dílů) mrsknout znechuceně o zeď. Každý to neskousne, každý nemá trpělivost a dostatek naděje číst dál v očekávání, že se to zlepší. Ono se to, upřímně, moc nezlepší. Dozvíte se akorát další střípky, v některých případech i víc, než to, ale spousta věcí stále zůstává i po přečtení poslední stránky zahalena tajemstvím.

Další věc, která mi velmi vadila byly slabé popisy postav a prostředí. Erikson opět sem tam upustí nějaký střípek, ale moc toho není. Vadilo mi to u každé knihy a zmiňuji to tady proto, že někoho to může od čtení úplně odradit. Jedním dechem ale dodávám, že by to byla velká chyba.

Když si zvyknete na obrovské množství postav, koplexnost děje, nejasné popisy a smíříte se s tím, že holt ne vše se dozvíte, budete bohatě odměněni jedinečným zážitkem z unikátního, pestrého a bohatémho světa plného epických bitev, hrdinných skutků, ale také násilí i lásky. Za sebe mohu tuto vynikající sérii jedině doporučit a už teď se těším, až se do ní zanedlouho pustím znovu a přiberu k tomu i Esslemontovy „díly“.

Nedat plný počet této sérii, tak už nevím čemu. Nebyl jsem vždy spokojen, třeba Daň pro ohařě pro mě byla utrpení. Rozsáhlé myšlenkové a filozofické pasáže táhnoucí se celou sérií jsem také dvakrát nemiloval, ale ten zbytek. Ten zbytek! Úžasné postavy táhnoucí se celou sérií nebo jen jednou knihou, kdy jsem si říkal, že jestli určité postavy autor zabije, tak ho budu nenávidět do konce dní.(na druhou stranu, ke spoustě Lovců kostí jsem si vztah vybudovat nedokázal, bylo jich prostě moc. A třeba u útoku na Y'Ghatan mi přišlo, že v Dómu řetězů a první části Lovců kostí dal autor plno vojákům jména, aby pak neumíraly jen no name postavy.) Příběh celké série má hlavu a patu a autor ví odkud kam směřuje. Příbehy jednotlivých knih jsou originální a v každé knize se dělě něco nového. Nápady panu Eriksonovi určitě nescházejí. Malá skvrnka na kráse je odhalení hlavních nepřátel až hodně pozdě v sérii a občasná deus ex machina. Na druhou stranu, představa čtení dalších špalků ze světa Malazu mě moc neláká. Ať už tím pekelným rozsahem knih, stylem psaní nebo zvoleným tématem nově psaných knih. No, uvidíme časem. Ale jednou si Malazskou Knihu padlých určitě znovu přěčtu.

Poslední dobou (a tím myslím roky) nestíhám 2/3 věcí, které bych chtěla udělat nebo přečíst. Ale Malazskou Knihu si rozhodně přečtu i potřetí. Dávám si to jako závazek na pandemický rok 2021 :)