Zeměmoří
Sérii můžete znát i pod názvem:
Čarodej Zememorí
Autoři: Ursula K. Le Guin
originální název: Earthsea
počet dílů v sérii: 9
vyhledávací pomocník:
český název: Google, NKC, Wikipedie CZ
originální název: Google, NKC, Wikipedie EN
odkazy: 1x [recenze]
- Komentáře:
-
stimílek | ***** 20.06.2010 09:53
Kdybych věděl, kterou sérii odstranit z TOP 10, tak už by tam Zeměmoří zaujímalo místo. Je to pro mě perla mezi fantasy. Autorka volí naprosto odlišný přístup k psaní (ženský?) a díky tomu není vždy to nejdůležitější, aby byl hrdina hrdinský a příběh výjimečný. Jednotlivé knihy jsou psány s poměrně velkým odstupem, ale přesto z každé sálá ona nezaměnitelná poetická atmosféra Zeměmoří.
BlackDawn | ***** 23.08.2013 11:02Přiznám se, že ženy jako autorky moc nemusím, nevím proč, ale tahle série je velká výjímka. Svět zeměmoří je naprosto kouzelný, je to prostě místo , kde by se člověk chtěl procházet po Gontu, zaplout na ostrov Roke a vidět na vlastní oči draky. Celá stylizace světa je spíš trochu něco mezi zeměplochou a pohádkou, ale přitom neskutečně drží, dokud neskončíte s poslední řádkou. Poslední díl v sérii Povídky doporučuju opravdu číst až na konec, protože jen doplňují plně žijící svět a je dobré znát již reálie. Pokud máte rádi fantasy bez hektolitrů krve, knihy kde můžete snít o tom, že příběh prožíváte na místě, budete sérii o kouzelníku Gedovi milovat jako já.
Strýček Biolit | ***1/2 07.02.2015 23:47Velice dobrá série, která mezi klasickou fantasy působí tak trochu nepatřičně. No považte! Žádná bitva, šarvátka, efektní magický souboj…maximálně několik kraťoučkých potyček o vskutku minimalistickém počtu soupeřů (většinou celé dva kusy)…a i ty by se asi daly spočítat na prstech jedné ruky. Autorka místo toho nabízí krásný a živý svět popisovaný velice poetickým (a pro fantasy trochu nezvyklým) jazykem.
Původní tři díly připomínají útržky staré antické báje (a to i prostředím: labyrint; podsvětí), další knihy se pak – stylem vyprávění – překlopí do fantasy „normálu“, ačkoli i nadále hrdě nesou rozpoznávací zeměmořskou patinu. Bohužel už jsou ale o chlup slabší. Sérii rozhodně nelze doporučit každému, protože je vskutku velice svébytná a čtenáře chtivého akce by mohla jistojistě nudit. Co se číselného hodnocení týče – dosti jsem váhal mezi 70 a 80 %, avšak poslední povídková kniha mě nalomila spíše k nižší hranici…ale je férové říct, je to spíše někde mezi.
Dále si neodpustím poznámku k vydání. V ruce jsem měl české vydání od Tritonu, první čtyři knihy bílý a ohebný papír, minimum překlepů. Jiný vítr a Příběhy už byly na papíře recyklovaném, přičemž u Jiného větru byl papír docela tvrdý, dokonce jsem se bál, abych při letmém otevření nezlomil hřbet – což je asi největší mínus (nu a také překlepů v posledních dvou knihách přibylo). Obálky jsou parádní, totéž se – bohužel – nedá říci o mapách, které jsou malé a čtenáře lačnícího po geografii Zeměmoří nemohou uspokojit (doporučuji navštívit oficiální stránky autorky, kde je mapa v opravdu vysokém rozlišení). Logicky se nabízí jedna myšlenka – i když je Zeměmoří nasekáno v šesti knihách, nejsou to knihy kdovíjakého rozsahu. Tudíž je škoda, že nevyšel nějaký (vázaný, hezky zpracovaný, tlustý) omnibus obsahující veškeré texty, včetně dvou povídek, které u nás vyšly jinde. Zeměmoří by si totiž takovouto reprezentativní úpravu rozhodně zasloužilo.
Gaarq | *** 05.12.2021 12:31hodnotím jen první tři knihy o gedovi. originální, ale slabší fantasy, pro mě hlavně v tom, že jí imho chybí nějaká přísada, která by ji zvýraznila. vše působí tak nějak šedě, nevýrazně. párkrát se mihne i zajímavé myšlenkové dilema a výzva, ale jen tak, jakoby mimochodem projdou a zase zmizí. nějaký tah, či co. ano, UlG nikdy nebyla autorka nějakých extra akčňáren, a to mi rozhodně nevadí, ale ta umírněnost, krotkost, je tu cítit a spolu s jistou předvídatelností (autorka píše hodně klasicky mytologicky, což vede k tomu, že je tu spousta dobře dešifrovatelných stereotypů a tudíž málo překvapení) a to se mi zas tak moc nelíbí. inu, není to úplně můj šálek čaje, ale v dějinách žánru je to jedno z děl, které dnes tvoří jeho pilíře.
ps. jako jazykovědec jsem ocenil práci s konceptem tzv. prvotního jazyka. ať už to byla tolkienovská inspirace, nebo inspirace rodinným vědeckým pozadím, alespoň to dodalo dílu zvláštní ráz, i když místo mi přišlo, že si autorka nedělá moc hlavu s vnitřní logikou a trousí nějaké ty bohy ze stroje, když se dostaneme k nějakému zvratu (někdy jména známe a někdy ne, někdy jako by nebyla potřeba, a tak).