Jevgenij Ivanovič Zamjatin
pohlaví: muž
Život: * 01.02.1884 † 10.03.1937
Národnost: ruská
odkazy: 13x [info]
ЗАМЯТИН, ЕВГЕНИЙ ИВАНОВИЧ
Jevgenij Zamjatin se narodil 1.2.1884 v rodině duchovního, ve městě
Lebedaň v Tambovské gubernii. Po gymnáziu se dal zapsat na petrohradský
polytechnický institut, na fakultu stavby lodí. Už za studií se věnoval
politické a revoluční činnosti, byl členem bolševické frakce sociálně
demokratické strany. Za revoluce roku 1905 byl zatčen a nějakou dobu
vězněn, pak vypovězen z Petrohradu, kam se vrátil, aby zde žil a studoval
ilegálně. I později, roku 1914, měl co dělat s carským soudem – za
urážku armády v ostře kritické novele Zapadákov (Na kuličkách, 1913).
Mladý Zamjatin se za čas vypracoval ve vynikajícího odborníka. Po
vystudování techniky se na ní stal nejprve roku 1908 vědeckým aspirantem a
od roku 1911 vysokoškolským učitelem. Tato kvalifikace ho za první
světové války přivedla do Anglie (Glasgow, Newcastle a Sunderland), kde od
roku 1915 stavěl ledoborce (Alexandr Něvskij). Zamjatin si odtud přivezl
zkušenosti z nichž vytěžil satirické prózy o teroru puritánského
maloměšťáctví: novelu Ostrované (Ostroviťjaně, 1918) a povídku Rybář
duší (Lovec čelovekov, 1918). V bouřlivé době roku 1917 se vrátil do
Ruska a stal se významnou osobností kulturního života v Petrohradu,
zakládal časopisy, organizoval kolegium expertů „Světové literatury“,
redigoval vydávání děl H. G. Wellse, J. Londona aj. Měl velký vliv
zvláště na literární skupinu Serapionovi bratři (zal. 1921), jejímiž
členy byli L. Lunc, V. Kaverin, M. Zoščenko, Slonimskyj, Ivanov a Fedin.
Protektorem této skupiny byl Gorkij. V Petrohradu tvořil Zamjatin až do roku
1931, kdy ho soustavné útoky rappovské kritiky, zvláště v souvislosti
s ideologickou kampaní proti románu My v roce 1929, přiměly, aby se
obrátil v roce 1931 na Stalina se žádostí o povolení výjezdu do
zahraničí („Vím, že mám velmi nevhodný zvyk říkat nikoli to, co je
v daný moment výhodné, ale to, co považuji za pravdu“). Emigrace mu byla
povolena, na přímluvu M. Gorkého, se kterým se přátelil. V Paříži, kam
emigroval v roce 1932 a kam podle slov A. Remizova přijel „s uzamčenými
rty a uzamčeným srdcem“, žil až do roku 1937, kdy se skončila jeho
strastiplná životní pouť. Zemřel 10.3.1937.
