LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

hmm nevim jestli bych jeste dneska dokazal s okouzlenim ditete cist romany Raye B. asi to nebudu riskovat… ale zapsane je mam v pameti vsechny jako nonplusultra genialni klasicka dila SF a menit to nebudu…

zato povidky (a to je o mne znamo ze NESNASIM povidky!!) pokazde kdyz nekde padnu na Bradburyho povidku co neznam, tak ji proste musim precist…
naposled to bylo pri digitalizaci – http://www.legie.info/kniha/9048-lety-zakazanou-rychlosti-i
povidka: http://www.legie.info/povidka/10094-prava-podomacku-vyrobena-egyptska-mumie-kapitana-stonesteela

boze!!! je tak uzasne lidska!! tak krasna… priznam se, ze jsem bez rozpaku uronil slzicku… a nebyla to slzicka smutna… jen mozna mirne melancholicka… a podobne citove vylevy z meho stareho cynickeho JA dokaze vydolovat fakt asi malokerej autor…
a kdyz rikam „citove“ minim tim nejen smich, ale i hruzu jako napriklad povidka Maly vrah z antologie Ticha hruza…

proste povidkar byl RB naprosto neprekonatelny… genialni…

@Elinor[7]: No jo, ale ty jsi ještě mladá dáma. Mám pocit, že nechuť číst Bradburyho má u mě souvislost s věkem. Povíme si za deset let.

@V.Š.[6]: Jsem na tom trochu podobně, Sloup ohně jsem také přečetl už na gymplu, ač to tedy v 70. letech nebylo :) Pak jsem přelouskal dvě tři jiné sbírky, Kaleidoskop, Marťanskou kroniku. Líbilo se mi to, četl jsem to s chutí a rád. Proto mi vrtá hlavou, proč najednou jakoby měl pro mě Bradbury jakousi aureolu überliteráta, klasika, jehož dílo sice oceňuji, ale vlastně se mi nechce číst.

@yerry[5]: Mohlo by to tím být, ale u jiných autorů jsem schopen vychutnat si i poměrně obtížný a myšlenkově bohatý text, přitom mne četba baví a nemusím se do ní nutit (Atlas mraků, Židovský policejní klub, Hubitel, Nepřirozená zvířata, atp.). Pravdou ale je, že podobné pocity jako při nedávném „zabržděném“ čtení Kaleidoskopu jsem měl u Vianovy Pěny dní. Tak nevím, moc moudrý z toho nejsem.

@Elinor[7]: jo, to je, když se člověk snaží číst knihu až poté, co se o ní diskutuje v hodinách českého jazyka, kde se ještě ke všemu rozpitvávaly ukázky z čítanky. :D

@Lucc[4]: Kaleidoskop jsem přečetla asi za dva večery. :) Na druhou stranu, Fahrenheita jsem dávala asi měsíc a kus a neobyčejně se mi nelíbil (s výjimkou některých scén; tento pocit zůstal i při čtvrtém čtení – holt jsem příliš brzo četla 1984 a to mi nějak nastavilo očekávání a měřítka, a snaha učitelky na nižším přimět mě k tvrzení, že hrdinův kolega z požárního sboru „byl zlý“ místo „byl součástí a v zásadě i obětí systému“, se na tom taky podepsala).

odstraněno autorem

Včera jsem v rozhovoru s kolegyní přišel na jednu věc, která imho platí o Bradburyho povídkové tvorbě. Nejsem schopen přečíst víc povídek v jednom kuse, musím si dávat i mnohatýdenní pauzy. Jakoby se mi při jejich čtení cosi příčilo v krku, mám jakýsi nedefinovatelný pocit nechuti je číst. Rozhodně to není jejich nízkou kvalitou. Jsou většinou velmi dobré nebo vynikající, přitom pestré, takže co si víc přát? Čím to tedy je? Myslím, že za to mohou pořád stejné hodnoty v nich obsažené, myšlenky, které hlásají a vlastně také jazyk, kterým mluví. Jsem tím jaksi iracionálně rozmrzelý, jakobych se sám styděl, že nejsem dost dobrý, dost svobodný, dost plný fantasie. Co cítíte vy?

I když si to tu nikdy nepřečte a z Marsu to sem teď bude mít daleko, tak stejně chci Rayovi poděkovat za jeho příběhy. Vždycky si je rád budu číst. Takže díky, Rayi…

@flim[1]: komiksy se do téhlé databáze nedoplňují, na to se specializuje web http://www.comicsdb.cz/. Ještě se sem nedoplňují knihy pro nevidomé a zvukové nosiče (audioknihy), obojí je přece jen trochu jinde.

Ray Bradbury, Tim Hamilton: 451 stupňů ahrenheita – Grafický román, vyd. Baronet 2009, ISBN 978–80–7384–278–9 Patrí táto kniha sem? Je to grafické (komiksové) spracovanie, od výtvarníka Toma Hamiltona.