autor » Felix Achiles de la Cámara
Oblíbenost autora: v Top10 u 1 registrovaných
foto autora

Felix Achiles de la Cámara

je pseudonym, pravé jméno je Felix Emil Josef Karel Cammra

Život: * 08.11.1897 † 08.05.1945

Národnost: česká

odkazy: 12x [info]



Nanejvýš zajímavá postavička české meziválečné kultury Felix de la Cámara se narodil 8. listopadu 1897 nebo 1894 (některé prameny chybně uvádějí i data 8. března 1894 a 8. listopadu 1896) v Kutné Hoře jako Felix Emil Josef Karel Cammra (někdy psán jako Camra). Podle svých tvrzení měl být po otci Felixovi potomkem jednoho španělského šlechtického rodu. Proto si nechal v roce 1924 úředně změnit jméno na Felix Achilles de la Cámara del Campo y del Padrone. Studoval, ale po vypuknutí první světové války byl hned odveden na frontu, kde se stal rakousko – uherským jezdeckým důstojníkem. Ještě po vzniku republiky krátce působil jako aktivní důstojník československé armády (1918 – 1919).

V dalších letech pracoval v nakladatelství Šolc a Šimáček, divadelním a filmovém podnikání a literární (často bulvární a politicky poznamenané) činnosti. Založil Divadlo Apollo a v letech 1923 – 1927 zřídil a vedl divadlo Komedia v paláci Lucerna, které musel po finančním fiasku a malé návštěvnosti rozpustit. Nějaký čas pobýval dokonce v Paříži a Berlíně. Podle vzpomínek současníků žil bohémským a hlavně nákladným životem. Rád se zajímal o okultní vědy. Jeho hlavní doménou však bylo psaní. Jako novinář přispíval pod zkratkou Ra do „Národní politiky“, byl redaktorem několika časopisů a kalendářů. Rovněž překládal z němčiny, angličtiny a španělštiny (např. „Faraonka“).

Jako autor je podepsán pod prózou: „Ve spárech démonů“ (1921), „Záhada sfingy“ („Záhadná sfinga“, 1921) „Španělské markýzy“ (1921), , „Plavovlasý upír“ (1922), „Primabalerína a tanec upírů“ (1925), „Fantom oceánu“ („Královna moře“, „Madona Vikingů“, 1926, 1943), „Paříž se baví“ (1931), „Paní mých snů“ (1942), „Dívka v modrém“ (1942), „Královské potěšení Isis“ (1943), „Úsměvem a kordem“ (1944), „Novelety hrůzy“ (194?); reportážemi: „Kněžka neznámých božstev“ (192?), „Paříž, město Satanovo“ (1931); publikacemi s okultní tématikou: trilogie „Černý mág“ (1915, 1920), „Jeho tajemství“ (1921) a „Velekněžka magie“ (1923), „Egyptští zednáři“ (1921), „Fantomy“ (1922); studie: „Hrabě de Cagliostro“ (1922); pseudo životopisy: „Filmová hvězda“ (1922, 1923), „Dobrodružství filmové umělkyně I. a II.“ (1926); prózou pro děti: „Z říše vil“ (192?), „Svítilna z drahokamů“ (1943); a divadelními dramaty „Rok bez lásky“ (1923), „Pearl White“ (1924), „Amonartas“ (1927), „Toreadore smělý“ (192?).

Už od mládí se zajímal o filmové umění. Kromě jedné výjimky (DÍVKA V MODRÉM, hlavně dík režisérovi Otakaru Vávrovi) se podílel zejména na podprůměrných či průměrných filmových titulech. Byl autorem původních námětů u komedií TVOJE SRDCE INKOGNITO (1936), DÍVKA V MODRÉM (1939) Otakara Vávry a taky Hašlerova OKÉNKA DO NEBE (1940), scénářů ke snímkům TVOJE SRDCE IKOGNITO (1936), Lamačovo SLÁVKO, NEDEJ SE! (1938) a POZOR, STRAŠÍ! (1938), NEVINNÁ (1939) Václava Binovce, Pištěkovo DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘIJDE NA JEVO (1939) a OKÉNKO DO NEBE (1940). Napsal rovněž texty k filmovým písním (TVOJE SRDCE INKOGNITO a POZOR, STRAŠÍ!) a se Svatoplukem Innemannem se pokusil o filmovou režii (TVOJE SRDCE INKOGNITO).

Ve 30. letech se za občanské války ve Španělsku přihlásil do armády generála Francisca Franca a byl pověřen vedením její československé propagační služby. Obdiv k Francově režimu vyústil napsáním zprofanovaných novinových článků, ovlivněných knih, např. „Parfémy zla“ („Parfumy zla“ 1942, 1943), a životopisné studie o generálovi Francovi „El Caudillo“ (1942). Jako velký odpůrce komunismu začal po okupaci Československa veřejně kolaborovat s nacistickou zlovůlí. Byl německým poradcem ve věcech filmových, nacistický režim podporoval ve svých knihách a novinových statích, byl členem zločinecké organizace Vlajka a od roku 1934 dokonce oddílů SA.

Jeho ženou byla od roku 1922 (údajně do roku 1927) primabalerína Národního divadla a rovněž s Němci kolaborující Jelizaveta Nikolská (1904 – 1955). Jeho zrádné a nečestné chování za nacistické okupace se mu nakonec stalo osudným. S největší pravděpodobností byl revolučními gardisty během Pražského povstání 8. května 1945 na pražské Kampě zaživa upálen (píše se též, že byl během 5. až 9. května oběšen či zastřelen). Domněnka, že se mu podařilo utéci do Francie, je však dnes už těžko ověřitelná…

In: http://www.csfd.cz



WebArchiv - archiv českého webu