autor » Franz Kafka
foto autora
10 nejlépe hodnocených

Franz Kafka

pohlaví: muž

Život: * 03.07.1883 † 03.06.1924

Národnost: česko-německá

odkazy: 22x [info], 4x [web], 1x [životopis]



celosvětově známý pražský německy píšící spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století. Za komunismu byl v Československu záměrně přehlížen, stejně jako zbytek židovské kultury.

Byl synem obchodníka Herrmanna K. a jeho ženy Julie (roz. Löwyové). V l. 1893–1901 studoval na staroměstském Německém státním gymnáziu a v l. 1901–06 na PF německé univerzity v Praze; JUDr. 1906. V r. 1907 pracoval v Assicurazioni generali, od července 1908 byl úředníkem Dělnické úrazové pojišťovny v Praze až do penzionování v červenci 1922. Kromě pobytů v sanatoriích (Meran, Matliary aj.) a krátkodobých pobytů v Německu, Rakousku, Maďarsku, Itálii a Francii strávil celý život v Praze. Zemřel na tuberkulózu.

Od počátku trpěl rozporem mezi touhou po spisovatelské práci (jíž se mohl věnovat jen o dovolených a v noci), kterou považoval za své poslání, a úřednickým povoláním, které pohlcovalo většinu jeho času. Jeho pokusy o uzavření manželství a založení rodiny (dvojnásobné zasnoubení s Felicií Bauerovou a zasnoubení s Julií Vohryzkovou) skončily nezdarem. Za svého života publikoval jen několik útlých knih povídek a črt: „Rozjímání“ (Betrachtung, 1912), „Topič“ (Der Heizer, 1913), „Proměna“ (Die Verwandlung, 1915), „V trestanecké kolonii“ (In der Strafkolonie, 1919), „Venkovský lékař“ (Ein Landarzt, 1919), „Umělec v hladovění“ (Ein Hungerkünstler, 1924, vyšlo už po K. smrti). Jeho největší práce, romány „Nezvěstný“ (Der Verschollene – Max Brod jej vydával pod titulem „Amerika“), „Proces“ (Der Prozess) a „Zámek“ (Das Schloss) zůstaly fragmenty. Převážnou část K. díla kromě zmíněných próz tvoří dopisy různým adresátům a deníkové záznamy: aforismy, črty, denní zápisky, víceméně dokončené povídky. – Ačkoli K. dílo vzniklo v úzce vymezené lokalitě pražské německo-židovské literatury na přelomu 19. a 20. století, po autorově smrti a zejména po 2. světové válce dosáhlo rozšíření po celém světě a výrazně ovlivnilo světovou literaturu druhé poloviny 20. století. Je sice především předmětem výzkumu literární historie a literární vědy, jeho hranice však daleko přesahuje. Pro svou myšlenkovou hloubku, otevřenost a mnohovýznamovost nabývá v různých dobách stále nových aktualizací. Vypovídá jak o individuální psychologii, tak o mezilidských a sociálních vztazích. V jeho centru leží existenciální otázky moderního člověka a lidstva, problém rozrušení intersubjektivních vztahů v soudobé společnosti (alienace), konfliktu člověka s mocí, mechanismu moci, etického jednání a podřizování se zákonům, ať už spravedlivým nebo jen mocensky vynucovaným. Znovu a znovu autor zkoumá meze lidské svobody, pravdy a lži, autenticity a odvozenosti. V úvahách a jednáních postav K. děl se zrcadlí absurdita lidské existence. Proto se K. dílo stalo předmětem výzkumů i filozofů, teologů, psychologů a psychiatrů, sociologů i politologů. Řada literárních směrů byla K. ovlivněna, pokládala jej za svého souběžce (expresionismus) či předchůdce (surrealismus, inspirovaný zvláště snovou rovinou v K. dílech a spojující je s psychoanalýzou, zejména pak existencialismus, kde působilo ovlivnění dílem S. Kierkegaarda). Existencialisté zařazují mezi základní praeexistenci­alistické texty K. povídku „Proměna“. Teologové pátrají po starozákonních i novozákonních zdrojích K. myšlenkových procesů, vedou spory o to, do jaké míry se K. přibližuje judaismu či křesťanství (judaistické východisko zdůrazňoval Max Brod). Někteří ho považují za proroka, jemuž osvícením se dostalo jasnozřivosti k předpovědím kataklysmatických jevů naší doby (totalitních režimů, druhé světové války s nacistickými koncentračními tábory a holokaustem, krize postindustriální společnosti apod.). Otevřenost, nejednoznačnost K. textů podněcuje velké množství často protichůdných interpretací, v nichž se interpreti snaží prostřednictvím K. díla prosazovat vlastní světonázorová stanoviska.

Ač byl K. psychicky labilním, plachým samotářem a v podstatě apolitickým člověkem, jeho dílo se často stává předmětem politických zápasů. Komunisté je zásadně odmítali jako produkt buržoazní dekadence; připouštěli nanejvýše jeho sociálněkritickou dimenzi vůči buržoazní společnosti, která je však historicky omezena a v socialistické společnosti překonána. Naopak odpůrci totality K. dílo vyzvedávali jako zrcadlo moderní společnosti vůbec a jeho jménem se dovolávali svobody v otevřené společnosti. (Liblická konference o K. v r. 1963 byla po r. 1968 oficiálně vydávána za jeden z ideových zdrojů kontrarevoluce v ČSSR.) V 90. l. našeho století se u nás K. dílo stalo módou, využívanou i komerčně pro turistické návštěvníky Prahy. I když nejsilnější „kafkovské vlny“ zájmu o spisovatelovo dílo už opadly, oprávněně zůstává tématem vědeckého bádání i umělecké inspirace na celém světě.

Zdroj: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/kafka.html



WebArchiv - archiv českého webu