Vystudoval farmacii a literaturu na univerzitě v Saarbrückenu, žurnalista, editor a spisovatel. Čas. debutoval r. 1965. Je představitelem fr. Nové vlny. Zaujal velmi působivou protiválečnou povídkou L’assassinat de l’ oiseau bleu (Zabití modrého ptáka, 1971). Prvními díly jsou romány Mais l’espace… mais le temps (Ale prostor… ale čas, 1972), Les soleils noirs d’Arcadie (Černá slunce Arkádie, 1976) a sbírka Requiem pour demain (Rekviem na zítřek, 1978). Kladně byl kritikou přijat román Krysnak ou le complot (Krysnak aneb spiknutí, 1978) a román L’épouvante (Hrůza, 1979), který byl v r. 1980 oceněn jako nejlepší román roku. Dále je autorem románů Happy end ou la Nouvelle Cité du Soleil (Happyend aneb Nové sluneční město, 1982) a Embuscade sur Ornelle (Léčka na Ornelle, 1983). V Ikarii 1992/8 vyšla povídka Solstice (Slunovrat) z výše uvedené sbírky Rekviem na zítřek, dobře ilustrující W. netypický styl vyprávění a jeho tíhnutí k surrealismu. Výb. bibl.: Les quatre saisons de la nuit (Čtvero období noci, 1981), L’hôpital et autres fables cliniques (Nemocnice a jiné klinické bajky, 1982), Sept femmes de mes autres vies (Sedm žen z mých jiných životů, 1985), Coeur moite et autres maladies modernes (Zvlhlé srdce a jiné moderní nemoci, 1985), La marée purulante (Hnisající přílivy a odlivy, 1986), Réves du scorpion et autres cauchemars (Štírovy sny a jiné můry, 1988).
