Ivan Slavík
pohlaví: muž
Život: * 23.01.1920 † 24.12.2002
Národnost: česká
Básník, překladatel, esejista, editor a kritik Ivan Slavík se narodil v roce 1920 v Praze. Po absolvování gymnázia se v roce 1939 zapsal na FF UK (obory čeština, němčina). Nedlouho poté však byly vysoké školy nacisty zavřeny. Krátce pracoval jako knihkupecký praktikant a dále jako úředník. V letech 1942–45 byl totálně nasazen jako pomocný mechanik v továrně ETA v Praze-Vršovicích. Po válce dostudoval na FF UK (čeština, francouzština, filozofie), absolvoval roku 1948. V letech 1946–47 působil v nakladatelství Vyšehrad jako redaktor stejnojmenného časopisu. V letech 1948–80 učil na středních školách mimo Prahu. Žil a tvořil v Hořovicích na Berounsku, zde také v prosinci 2002 zemřel.
Mimo poezie byly nejrozsáhlejší oblastí Slavíkova působení básnické překlady z mnoha jazyků. Z francouzštiny to byli mimo jiné Ch. Baudelaire, P. Claudel, Ch. Péguy a P. J. Toulet; z němčiny romantikové Novalis, J. von Eichendorff a E. Mörike; z angličtiny G.M. Hopkins, E.A. Poe a R.L. Stevenson; z ruštiny F.I. Ťutčev, A.A. Fet a V. Bokov; ze španělštiny R. Darío, G. Mistralová, M. de Cervantes y Saavedra a další.
Se španělštinou souvisel i jeho zájem o předkolumbovské indiánské kultury střední a jižní Ameriky. Studium odborné literatury ho přivedlo k písemným památkám v původních indiánských jazycích, v řeči „navatl“ (aztéčtina) a „kiče“ (guatemálský dialekt mayštiny). Výsledkem byly knihy „Sláva a pád Tenochtitlanu“ (1969), aztécká lyrika „Motýl z obsidiánu“ (1974) a posvátná kniha mayských Kičejců „Popol Vúh“ (1976).
Obsáhlá byla také Slavíkova editorská činnost – uspořádal antologie „Zpívající labutě“, „Zapomenutí básníci 90. let“, „Tajemné příběhy“, „Prózy českých autorů 19. století“ a další. Vydal díla R. Weinera, J. Opolského, V. Hálka. Světu poezie objevil básníky Irmu Geisslovou (zemřela 1914) nebo Hermora Liliu (zemřel 1932). Edičně se podílel také na řadě knih, které překládal.
Doslovy, eseje a recenze shrnul do knih „Rozklenout srázné“ (1993), „Propadliště paměti“ (1995), „Viděno jinak“ (1995) a dalších.
