Zdeněk Šmíd
pohlaví: muž
publikuje i pod pseudonymem El Checo
Život: * 17.05.1937 † 09.04.2011
Národnost: česká
Zdeněk Šmíd se narodil 17. května 1937 v Kdyni. V letech 1951 až
1955 navštěvoval gymnázium v Domažlicích. Absolvoval nejprve vyšší
pedagogickou školu v Plzni a v roce 1971 obor historie – český jazyk na
Filozofické fakultě UK v Praze. Zpočátku učil na základních, později na
středních školách, krátce byl zaměstnán jako redaktor v Západočeském
nakladatelství. Od roku 1986 je spisovatelem z povolání. Od roku
1991 působil jako publicista a politický komentátor v západočeských
denících Vltava. Od roku 1996 je publicistou na volné noze, k potěšení
široké čtenářské obce píše dál knihy, spolupracuje s televizí a
rozhlasem. Ti, kdo mají to štěstí, se s ním mohou čas od času setkat na
vodáckých festivalech či na besedách, které pořádá především pro
studenty středních škol.
Zdeněk Šmíd je podruhé ženatý, má tři dospělé děti. Žije v Praze,
pracuje však převážně na chalupě v jižních Čechách. Je členem Obce
spisovatelů a PEN klubu. Volný čas tráví nejraději v přírodě, má rád
etnickou muziku a jazz. Dává přednost dobrým filmům před současným
divadlem. V televizi upřednostňuje publicistické pořady, spíše než
beletrii čte literaturu faktu.
První knížka, román Sbohem, Dicku, vyšla Zdeňku Šmídovi už
v roce 1977. Od té doby se stal jedním z nejoblíbenějších a
nejčtenějších současných českých spisovatelů. Mezi jeho knihami
převažují humorné a poetické knihy pro mládež. Připomeňme především
úspěšnou, dnes již kultovní vodácko-horáckou trilogii Proč bychom se
netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (1979), Proč bychom se
nepotili anebo Jak se chodí po horách (1984) a Proč bychom se
netěšili aneb Jak se držet nad vodou (1998) nebo knihu z prostředí
slavného písničkářského festivalu Nejlepší holka našeho života
aneb Miss Porta (1988). Zdeněk Šmíd se ale nebrání ani jiným
žánrům, a tak ve výčtu jeho knih objevíme moderní parafráze na
regionální pověsti Strašidla a krásné panny (1983), Dudáci a
vlčí hlavy (1987) a Předposlední trubadúr (1991),
turistického průvodce a historické pojednání v jednom Mé staré
dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím a žitím (1999), ale
i romány. Jedním z nejzdařilejších je Cejch (1992), v němž
líčí životní příběhy krušnohorské rodiny, do jejíhož osudu krutě
zasáhnou politické události 20. století. Podobně tematicky zaměřená je
i sbírka povídek Lesk a bída čekání (2001). Humorně laděný
pohled na mýty české historie a českého vlastenectví od středověku po
současnost najdeme v knize Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin
národního úpění (2002). V posledních letech si Zdeněk Šmíd splnil
své cestovatelské sny a podíval se do vzdálených krajů. Navštívil
všechny evropské státy, severní Afriku, Střední Ameriku, Čínu, Malajsii,
Thajsko, Singapur. O nezapomenutelné zážitky z putování po Norsku,
Maroku, Mexiku a Guatemale se podělil se čtenáři v humoristických
cestopisech Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili (2000),
Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili (2001) a
v nejnovějším Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili
(2004). O cestě kytaristy Lubomíra Brabce do Antarktidy a jeho exkluzivním
kytarovém koncertě za jižním polárním kruhem je kniha S kytarou
v Antarktidě (1998).
Knihy Zdeňka Šmída se čtou skutečně jedním dechem. Jejich literární
úspěšnost tkví zejména v umění autora vtáhnout člověka do děje, ve
schopnosti dokonale vykreslit charaktery postav a především v jeho laskavém
humoru, kterým si dokázal získat srdce již několika čtenářských
generací. (Daemon.cz)
