autor » Eva Hauserová
Oblíbenost autora: v Top10 u 1 registrovaných
foto autora
10 nejlépe hodnocených

Eva Hauserová

pohlaví: žena

Život: * 25.11.1954 † 22.12.2023

Národnost: česká

odkazy: 1x [web], 3x [rozhovor], 11x [info], 2x [wikipedie], 1x [blog]

Vystudovala přírodovědeckou fakultu v Praze (1978), pak pracovala v Ústavu molekulární genetiky v oboru genetické inženýrství (1978–80). V letech 1982–89 pracovala v Ústavu vědeckých a lékařských informací v lékařské knihovně. V letech 1989–90 redaktorka časopisu ABC, 1990–92 redaktorka Ikarie, kde měla na starosti rubriku Česká a slovenská SF, recenze a články o fandomu. V letech 1992–94 redaktorka nakladatelství Harlequin, od 1994 překladatelka na volné noze. Význačná představitelka feministického hnutí, autorka knihy Na koštěti se dá i létat (1995). V polovině 80. let vstoupila do českého sci-fi fandomu a začala psát povídky, které vycházely v klubových fanzinech a obsazovaly přední místa v různých SF soutěžích. Výrazněji se prosadila s povídkou Spěte sladce, děti, která obsadila druhé místo v soutěži o Cenu Karla Čapka v roce 1987. Následujícího roku tuto soutěž vyhrála s povídkou U nás v Agónii, publikovanou později v antologii Skandál v Divadle snů (1989) pod názvem Zítřek v Agónii. Je to odstrašující vize soužití obyvatel sídliště nedaleké budoucnosti, vyvolaná autorčinými vlastními zážitky z několikaletého bydlení na sídlišti Jižní Město. Téhož roku (1988) napsala také povídku Hostina mutagenů, která vyšla v antologii sborníku Lovci černých mloků (1988).
Osm povídek vyšlo ve sbírce Hostina mutagenů (Svoboda 1992). Většina z próz Evy Hauserové jsou až hystericky naléhavé obrazy zítřka, jak by mohl vypadat, kdyby pokračovaly některé trendy v současné společnosti, týkající se životního prostředí a mezilidských vztahů. S povídkou Siamský bratr otištěnou v časopisu Věda a život 1988 č. 7 vyhrála celoroční soutěž tohoto časopisu o nejlepší SF povídku. Další časopisecky publikované povídky jsou: Ekoteroristi (VTM, 1988, č. 8), Baktocid (VTM, 1988, č. 17), Setkání s partou výtržníků (Kmen, 1988, č. 31) a Tempofon (ABC, 1988, č. 20). V Ikarii 1990 č. 1 vyšla její povídka Jeden den Zoji Andrejevny, působivá satira na komunistický režim. V Ikarii vyšly ještě povídky Vykuklenci (1991, č. 5), Zubatej úsměv, umělá smrt (1991, č. 12; antologie Kočas 1991), Románová trilogie Františky Bramborákové z let 2010–2014 (1994, č. 7) a Stromoženka (1995, č. 5). Povídka Píseň, která nemá srdce vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993). Pod kolektivním pseudonymem Richard D. Evans napsala v roce 1990 ve spolupráci s Vladem RÍŠOU (viz) akční fantasy román Gooka a Dračí lidé (Golem 1991) – blíže viz heslo RÍŠA. Od finální verze románu se autorka distancovala. Cvokyně (I. Železný 1992) je románem s prvky SF, feminismu a autobiografie. Protagonistka knihy, vědecká pracovnice Nora, se posune pomocí stroje času o několik let zpět a má možnost prožívat svůj život znovu. Těžiště a hodnota knihy však spočívá více ve vystižení života v reálném socialismu než ve fantastickém motivu. Povídky a články publikovala v zahraničních SF časopisech: Vector, BBR, SF Studies. Od počátku 90. let psaní beletrie téměř zanechala.

In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction



WebArchiv - archiv českého webu