Eva Hauserová
pohlaví: žena
Život: * 25.11.1954 † 22.12.2023
Národnost: česká
odkazy: 1x [web], 3x [rozhovor], 11x [info], 2x [wikipedie], 1x [blog]
Vystudovala přírodovědeckou fakultu v Praze (1978), pak pracovala
v Ústavu molekulární genetiky v oboru genetické inženýrství
(1978–80). V letech 1982–89 pracovala v Ústavu vědeckých a
lékařských informací v lékařské knihovně. V letech 1989–90
redaktorka časopisu ABC, 1990–92 redaktorka Ikarie, kde měla na starosti
rubriku Česká a slovenská SF, recenze a články o fandomu. V letech
1992–94 redaktorka nakladatelství Harlequin, od 1994 překladatelka na
volné noze. Význačná představitelka feministického hnutí, autorka knihy
Na koštěti se dá i létat (1995). V polovině 80. let vstoupila do
českého sci-fi fandomu a začala psát povídky, které vycházely
v klubových fanzinech a obsazovaly přední místa v různých SF
soutěžích. Výrazněji se prosadila s povídkou Spěte sladce, děti, která
obsadila druhé místo v soutěži o Cenu Karla Čapka v roce
1987. Následujícího roku tuto soutěž vyhrála s povídkou U nás
v Agónii, publikovanou později v antologii Skandál v Divadle snů (1989)
pod názvem Zítřek v Agónii. Je to odstrašující vize soužití obyvatel
sídliště nedaleké budoucnosti, vyvolaná autorčinými vlastními zážitky
z několikaletého bydlení na sídlišti Jižní Město. Téhož roku (1988)
napsala také povídku Hostina mutagenů, která vyšla v antologii sborníku
Lovci černých mloků (1988).
Osm povídek vyšlo ve sbírce Hostina mutagenů (Svoboda 1992). Většina
z próz Evy Hauserové jsou až hystericky naléhavé obrazy zítřka, jak by
mohl vypadat, kdyby pokračovaly některé trendy v současné společnosti,
týkající se životního prostředí a mezilidských vztahů. S povídkou
Siamský bratr otištěnou v časopisu Věda a život 1988 č. 7 vyhrála
celoroční soutěž tohoto časopisu o nejlepší SF povídku. Další
časopisecky publikované povídky jsou: Ekoteroristi (VTM, 1988, č. 8),
Baktocid (VTM, 1988, č. 17), Setkání s partou výtržníků (Kmen, 1988, č.
31) a Tempofon (ABC, 1988, č. 20). V Ikarii 1990 č. 1 vyšla její povídka
Jeden den Zoji Andrejevny, působivá satira na komunistický režim. V Ikarii
vyšly ještě povídky Vykuklenci (1991, č. 5), Zubatej úsměv, umělá smrt
(1991, č. 12; antologie Kočas 1991), Románová trilogie Františky
Bramborákové z let 2010–2014 (1994, č. 7) a Stromoženka (1995, č. 5).
Povídka Píseň, která nemá srdce vyšla v antologii Let na Měsíc
pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993). Pod kolektivním
pseudonymem Richard D. Evans napsala v roce 1990 ve spolupráci s Vladem
RÍŠOU (viz) akční fantasy román Gooka a Dračí lidé (Golem 1991) –
blíže viz heslo RÍŠA. Od finální verze románu se autorka distancovala.
Cvokyně (I. Železný 1992) je románem s prvky SF, feminismu a autobiografie.
Protagonistka knihy, vědecká pracovnice Nora, se posune pomocí stroje času
o několik let zpět a má možnost prožívat svůj život znovu. Těžiště
a hodnota knihy však spočívá více ve vystižení života v reálném
socialismu než ve fantastickém motivu. Povídky a články publikovala
v zahraničních SF časopisech: Vector, BBR, SF Studies. Od počátku 90. let
psaní beletrie téměř zanechala.
In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction
