William Morris
pohlaví: muž
Život: * 24.03.1834 † 03.10.1896
Národnost: anglická
odkazy: 14x [info], 3x [životopis], 1x [web]
WILLIAM MORRIS bývá označován za posledního renesančního člověka, on sám se pokládal za jedince zcela odstrčeného moderním zmechanizovaným světem, neustále toužil po domnělé jednoduchosti a ideové jednotě středověku.
Po skončení svých studií v Oxfordu (studoval architekturu) začal pracovat jako architekt.
Morris byl silným, atletickým mužem, aktivním zápasníkem. Teprve jako šedesátiletý začal psát a překládat zvláště dlouhé pověsti. V téže době se začal zajímat také o skandinávské ságy. S pomocí svého přítele Erika Magnussona přeložil do angličtiny Völsungskou Ságu, která je součástí Sigurdsových příběhů (tuto Ságu mistrně zparodovala v jednom ze svých televizních skečů šestice britských matadorů černého humoru Monty Python). V letech 1871–1873 navštívil Island, který ho doslova fascinoval. V roce 1886 napsal poněkud delší novelu A dream of John Ball, která se odehrává ve středověké Anglii, někdy kolem roku 1381. Své fantasy romány napsal v posledních 9 letech svého života, tedy v letech 1888 – 1896. Motivy, které ho přivedly k jejich napsání, byly velice prosté: chtěl pomocí nich přijít k penězům a pak – bylo pro něho ohromnou zábavou psát podobné fantastické romány, jaké překládal. Nepokládal tyto své romány za žádná velká díla, spíše za jakési pokusy o dobré románové dílo.
Jeho první dva romány „The House of Wolfings“ a „The Roots of the Mountains“ byly historickými romány alá Walter Scott. Jejich děj byl zabalen do nablýskaného pozlátka nordických ság a okořeněn Morrisovými dojmy z jeho pobytu v Irsku. Hrdiny prvního románu jsou Germáni, protože na hlavu porazí své protivníky, kterými nebyli nikdo jiní, než mocní Římané. Ve druhém románu je hrdinou nordický válečník Face of God (Tvář boha). Z toho románu hodně čerpal R.E.Howard – jedna pasáž jeho románu „Dcera sněžných obrů“ až příliš připomíná tento Morrisův román.
O rok později píše W. Morris další román s názvem „The Glittering Plain“ (Nádherný plán), který je směsí Scotta a Walpola. Hrdinou románu je opět představitel nordické rasy, tentokrát dívka jménem Hallblith, která je jako snoubenka odvedena na ostrov Randon do paláce Obrů. Po tomto románu napsal Morris další dva: „The Wood Beyond the World“ a „The Water of the Woudrous Isles“.
Bezesporu nejlepším Morrisovým románem je „The Well at Worlds End“. Pojednává o králi Upmeadsovi, kterého hledají v daleké cizině jeho čtyři synové. Hrdinou románu je králův nejmladší syn Ralph, který podstupuje nesčíslné množství různých dobrodružství. Zaplete se do války Šampiónů „Dry Trees“ a obyvatel hradu Four Firths, prožije prudké milostné vzplanutí ke krásné Lady of Abundance (Dámě hojnosti), které však končí tím, že Dámu hojnosti zabije její dřívější, úžasně žárlivý milenec. Po mnoha dalších dobrodružstvích se Ralph dostává ke kouzelné studni na konci světa, kde se dozvídá další informace týkající se pobytu jeho otce. Na své další cestě se setkává s Tyranem z Uterbolu a jeho ženou, která přímo šílí po odvážných mužích. Ralph před ní prchá spolu s jednou ženou, kterou znal z dřívějška. Spolu s ní se vracejí ke studni na konci světa, napijí se z ní a stávají se nadlidmi. Tolkienovy fany jistě zaujme, že Tyran z Uterbolu se jmenuje „Gandolf“ a Ralphův kůň slyší na jméno „Silverfax“. Inu, není se co divit, i J.R.R. Tolkien, stejně jako celá řada dalších autorů, byl silně ovlivněn Morrisovým dílem.
W. Morris trávil poslední léta svého života v Kelmscottu, malé vísce na Temži, kde také 6. října 1896 umírá.
Dittmar Didi Chmelař: Historie fantasy I, http://www.fantasyplanet.cz/clanek.asp?id=181
