Jiří Mahen
je pseudonym, pravé jméno je Antonín Vančura
Život: * 12.12.1882 † 22.05.1939
Národnost: česká
odkazy: 15x [info], 4x [životopis], 1x [rozhovor], 1x [e-book]
Básník, prozaik, dramatik, publicista. Knihovník, významný organizátor
kulturního života města Brna v období mezi dvěma světovými válkami.
Vlastním jménem Antonín Vančura, narodil se jako třetí ze třinácti
dětí čáslavského pekaře. Vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé
Boleslavi. Po absolvování pražské filozofické fakulty, kde studoval
češtinu a němčinu, byl krátce středoškolským profesorem v Hodoníně a
Přerově, od roku 1910 žil v Brně a působil v Lidových novinách, po
válce pak jako redaktor nově založeného listu republikánské strany
Svoboda.
V letech 1918 – 1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a
uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her,
v letech 1920 – 1924 učil na dramatickém oddělení brněnské
konzervatoře dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu. Od roku
1921 až do konce života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně a
patří mu největší zásluha na vybudování této instituce, kterou
vytvářel na základě studia odborné literatury a podle zahraničních
vzorů. S jeho jménem je spojeno založení časopisu, „letáku kulturní
informace“ Index v roce 1929.
Jiří Mahen začal publikovat jako gymnazista ve studentských časopisech.
Při studiích v Praze se dostal do okruhu Neumannova Nového kultu a
spolupracoval s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými
časopisy. Rané jeho básnické práce jsou neseny tónem vlastním generaci
přelomu 19. a 20. století: životním neklidem a citovou opravdovostí
(sbírky Plamínky, Duha, Tiché srdce). Balady (1908), cyklus milostné poezie,
jsou komponovány villonovským stylem. Po první světové válce psal Mahen
poezii již pouze příležitostně: okouzlen pobyty v Jugoslávii (epická
skladba Scirocco, 1923, a lyrická sbírka Rozloučení s jihem, 1934) nebo na
Slovensku (Požár Tater, 1934, s přírodními i sociálními motivy).
Základním rysem Mahenovy prózy je lyrismus. Zprvu se objevují
impresionistické povídky o romantických snílcích a společenských
vyděděncích (Podivíni, 1907). Román Kamarádi svobody (1909) čerpá
z autorových zkušeností s anarchistických hnutím. Největší rozvinutí
impresionistické metody najdeme v souboru Díže (1911), knize črt, povídek,
nápadů a úvah. Měsíc (1920) je sbírka fantastických hříček,
předznamenání poetismu. Do Brna je situován román Nejlepší
dobrodružství (1929), jehož ústřední postava, profesor středního věku,
prožívá životní krizi související s hledáním smyslu a cíle života.
Inspiraci přírodou nacházíme v Rybářské knížce (1921) a
v cestopisných fejetonech shrnutých do sbírky Hercegovina (1924).
Jiří Mahen hojně psal prózu publicistickou, týkající se rozmanitých
oblastí jeho zájmu. Patří sem eseje o divadle a jeho tehdejších
problémech (soubory Před oponou, 1920, a Režisérův zápisník, 1923),
o knihovnách a čtenářích (Knížka o čtení praktickém, 1924),
o literárních souputnících (Kapitola o předválečné generaci, 1934)
nebo úvahy sociologické a filozofické (Kniha o českém charakteru, 1924).
Edici Nápady a výpady (1921 – 1922) tvořily Mahenovy texty týkající se
české literatury, divadla a společnosti vůbec (např. politických poměrů,
autorských práv nebo záliby ve spiritismu).
Těžiště Mahenovy literární tvorby tkví v dramatice. První velký
úspěch byla hra Janošík (1910), inspirovaná autorovou cestou na Slovensko a
setkáním s tamní lidovou tradicí. Z historie vlastní rodiny, ze života
pronásledovaných českých bratří čerpá autor v dramatu Mrtvé moře
(1918). Válka a poválečná situace byly podnětem k hrám Nebe, peklo,
ráj… (tragédie válečného invalidy, 1919), Generace (vývoj v nové
republice, 1921) a Dezertér (1923). Dodnes živá je lyrická komedie Ulička
odvahy (anekdotická hříčka o mladých lidech, 1917) a Nasreddin čili
Nedokonalá pomsta (pohádková fantazie na motivy orientálních příběhů,
premiéra 1928, knižně 1930). K současnosti se autor obrací komedií
Praha-Brno-Bratislava (podvodný prodej losů, bankovní machinace, 1927) a
komediální dilogií Rodina 1933 (měnící se postavení ženy, 1934), zmiňme
též studentskou hru Chroust (1920). Vysoce je ceněn soubor poetistických
filmových libret Husa na provázku (1925), výsledek Mahenova sblížení
s avantgardním divadlem (odtud název současného brněnského souboru) –
v sezóně 1924/25 pracovalo České studio, soubor mladých herců,
inspirovaných Mahenovými uměleckými zásadami.
Význam díla Jiřího Mahena tkví v usilovné a cílevědomé práci na
překonání dosavadního provincialismu brněnského kulturního a
společenského života. Jeho mnohovrstevná tvůrčí osobnost hluboce
zapůsobila na tehdejší mladou generaci a byla stěžejní pro rozvoj
meziválečného kulturního života na Moravě. Mahenovo jméno dnes nese
brněnská městská knihovna a jedna z budov Národního divadla. V Mahenově
ulici, ve vilce, kde bylo jeho poslední bydliště, sídlí již deset let
(v souladu s vůlí paní Karly Mahenové) památník se zachovanou pracovnou,
expozicí o spisovatelově životě a díle a s prostorem pro literární
pořady. Roku 1993 byla založena Společnost Jiřího Mahena, která si vytkla
za cíl aktivní podporu kulturního života a rozvíjení mahenovských tradic
na poli literárním, divadelním, knihovnickém i v péči o životní
prostředí. Jejím předsedou je od počátku spisovatel Ludvík Kundera,
místopředsedou a jedním z nejagilnějších členů byl vedoucí oddělení
dějin literatury MZM PhDr. Jiří Hájek, Csc. K Mahenovu odkazu se hlásí
též Moravský rybářský svaz.
