Jan O. Bor
je pseudonym, pravé jméno je Josef Kresta
Život: * 00.00.1895 † 00.00.1972
Národnost: česká
Vl. jm. autora: Kresta, Josef
Pod pseudonymem Jan O. Bor se skrývá spisovatel, básník, kronikář a
kulturní pracovník Josef Kresta (14. 7. 1895 Příbor – 11. 5. 1972
Vítkov).
Životní dráhu Josefa Kresty nekompromisně poznamenal přelom 19. a
20. století. Narodil se jako druhý ze čtyř dětí v Příboře v domku
č. 102 ve Špitální ulici, kde otec Adolf utápěl bídu ševcovského
řemesla v kořalce. V devíti letech se stal Josef polovičním sirotkem,
když matka Františka po porodu čtvrtého dítěte zemřela na mrtvici;
právě narozené dítě, o které se nikdo nestaral, krátce nato zemřelo
hladem. Bída vyhnala Josefa do služby k sedlákovi. Po ukončení obecné
školy se stal žebravým studentem, bydlel u stařenky v obecním chudobinci,
spával s ní v jednom lůžku. Ze studia zběhl, ale řemeslo natěračské
u mistra v Jičíně, který neuměl slovo česky, se mu nezamlouvalo. Raději
se dal v Příboře do učení na bednáře, po vyučení to dotáhl
v pivovaře v Místku až na vrchního bednáře s královským platem
65 zlatých měsíčně. Slibnou kariéru ukončil povolávací rozkaz do
zákopů první světové války na italskou frontu, kde jako zákopník
obdržel za odvahu velkou stříbrnou hvězdu. Vídeňská firma Dreibholz,
vyrábějící sudy, potřebovala bednáře, vyreklamovala Josefa Krestu
z fronty, platila mu týdně 700 korun, bednáři byli tehdy nejlépe
placenými řemeslníky. Hned po skončení války se vrátil Josef Kresta
domů, sloužil u II. příborského praporu jako četař. U vojska zůstal
až do zimy roku 1920.
Potom nastoupil k policii v Ostravě. Státní služba pod penzí mu umožnila
oženit se s Františkou Víchovou z Jančí u Vítkova, měli spolu tři
syny. Jako neuniformovaný „tajný” policista se specializoval na
vyšetřování úrazů ve Vítkovických železárnách. Otřesné pracovní
podmínky vítkovických dělníků jej přiměly napsat knihu Oběti
strojů (1931). Policejní ředitelství se o tom nesmělo dozvědět,
proto zvolil pro své postavy anglická jména a knihu vydal pod pseudonymem J.
O. Bor. Přece se vše vyzradilo a následovala šikana. To však Josefa Krestu
od další literární činnosti neodradilo, napsal románovou reportáž
Ocúny hald (1932) a knihu z Podkarpatské Rusi V hladových
horách (1933).
In: čtrnáctideník Spektrum Rožnovska, číslo 2, ročník XVII, 25.ledna 2007, strana 8
