Jan Zábrana
pohlaví: muž
Život: * 04.06.1931 † 03.09.1984
Národnost: česká
odkazy: 14x [info], 1x [recenze], 1x [film]
spisovatel, překladatel z angličtiny a ruštiny i dalších jazyků (francouzštiny, ukrajinštiny, polštiny a španělštiny), za jazykové spolupráce z čínštiny, maďarštiny, norštiny
Po maturitě (1950) na reálném gymnáziu v Humpolci začal studovat na Římskokatolické bohoslovecké fakultě v Praze. V souvislosti s odsouzením rodičů ve vykonstruovaném procesu byl 1952 ze studia vyloučen. 1952–53 se učil zámečníkem ve vagonce Tatra-Smíchov, 1953–54 pracoval jako brusič v družstvu Smalt v Radotíně a Holešovicích. Od 1955 se věnoval literární a překladatelské činnosti jako svému povolání. Manželka Marie Zábranová (*1938) byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon. Od poloviny 50. let do konce 60. let přispíval recenzemi, překlady i vlastními verši do řady periodik (Světová literatura, Květen, Host do domu, Plamen, Tvář, Sešity, Kultura, Literární noviny vč. Literárních listů a Listů). Od počátku 70. let do poloviny 80. let publikoval časopisecky málo a pouze překlady; podílel se na překladu Solženicynova Souostroví Gulag (Zürich 1974). Napsal řadu recenzí cizojazyčné, zejména americké literatury, edičních poznámek, komentářů, autorských portrétů a hlavně esejisticky pojatých doslovů či předmluv, psaných začasté k vlastním překladům a k výborům, které sestavil; výbor z doslovů a předmluv vyšel 1989 pod titulem Potkat básníka. Překládal z angličtiny a ruštiny moderní poezii a prózu, výjimečně i divadelní hry. Z oblasti americké literatury se zaměřoval na tvorbu beatnické generace a uvedl do českého prostředí její přední představitele (L. Ferlinghetti, A. Ginsberg, G. Corso). Nevyhýbal se však ani detektivnímu žánru (E. McBain, A. Christie). V překladech z ruského písemnictví se soustřeďoval na tvorbu I Babela, I. Bunina a S. Jesenina, některé překlady mohly vyjít až počátkem 90. let (B. Pasternak: Doktor Živago). Od počátku 70. let kryl svým jménem překlady kolegů, např. R. a L. Pellarových, A. Přidala, H. Žantovské. Zábranova původní umělecká tvorba se v plné šíři ukázala až v 90. letech, kdy byly z pozůstalosti vydány sbírky Jistota nejhoršího (1991), Zeď vzpomínek (1992), ve svazku Básně (1993) autorem korigované znění starších sbírek Utkvělé černé ikony (1966), Lynč (1968, nově s titulem Samosoud) a Stránky z deníku (1968), dále výbor povídek z 50. let Sedm povídek (1993) a dvousvazkový výbor z deníků Celý život (1992). Ke spoluautorství detektivek Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964), Vražda v zastoupení (1967), povídky pro děti Táňa a dva pistolníci (1965) a k autorství překladu Prezydent Krokadýlů W. Millera, které vyšly pod jménem J. Zábrany, se 1990 přihlásil J. Škvorecký.
