Alexandr Sommer Batěk (15. června 1874 Prádlo u Nepomuku – 6. dubna 1944 Praha) byl středoškolský učitel chemie, autor lidových přednášek, popularizátor vědy, pacifista a esperantista. Jako redaktor a spisovatel publikoval také pod pseudonymy Heliar, Heliares či Lešek.
Narodil se do rodiny řídícího učitele Emanuela Baťka a jeho první manželky Anny Sommerové. Zabýval se rodopisem svého rodu a také proto se pro jednoznačnost podepisoval Alexandr Sommer Batěk, tedy uváděl ve svém jménu i příjmení své matky.
Studium ukončil v roce 1899 doktorátem z filosofie, nějaký čas pobyl i na chemickém ústavu univerzity v Londýně pod vedením sira Williama Ramsayho Ve svých vlastních výzkumech se zabýval chemií prvků „vzácných zemin“ (lanthanoidů), především jejich dělením pomocí oxidu siřičitého.
Ačkoliv měl ambice na post vysokoškolského profesora, pravděpodobně kvůli svým dalším aktivitám zůstal na pozici středoškolského profesora chemie. Do roku 1910 působil v Plzni a potom v Praze na vyšší průmyslové škole.
Je tvůrcem moderního českého názvosloví anorganických sloučenin, které bylo po úpravě Emilem Votočkem přijato v roce 1918. Odborně publikoval v Chemických listech, ale několika články přispěl také do britského časopisu Chemical News, jehož autory mj. učil rozlišovat Čechy a Maďarsko.
Stal se jedním z prvních českých propagátorů mezinárodního jazyka esperanto. Spolu se svým otcem Emanuelem Baťkem do něj překládal české lidové písně a ve svém časopise naopak otiskoval esperantské překlady slovinské poezie. V roce 1908 se stal předsedou Českého svazu esperantistů ve snaze usmířit jeho členy s členy první české esperantské organizace České unie esperantistické. Snažil se rovněž o vytvoření univerzálně platného obrázkového písma, které nazval neoglyfy.
Šlo o přesvědčeného pacifistu a neúnavného osvětáře . Napsal a vlastním nákladem vydal řadu přednášek, které dlouhá léta každý den veřejně přednášel na Staroměstském náměstí.
Stal se zakldatelem Ligy nekuřáků a Vegetářského klubu a stál také u zrodu skautské organizace Obec Psohlavců.
Redigoval časopisy Zájmy všelidské a Správný život. Od roku 1922 do roku 1925 vydal tři ročníky sci-fi časopisu Zpravodaj z Kéžbybyl – imaginárního městečka, jehož obyvatelé vedou utopicky správný způsob života. V tomto svém časopise publikoval v letech 1923–1924 mj. seriál povídek psaný jakoby z pohledu mimozemšťanů (Marťanů), kteří navštěvují Zemi a v řadě komických situací se setkávají s „barbarstvím“ jejích obyvatel. Dále vydal pod pseudonymem Heliar dvoudílný sci-fi román Ocelové paže (1921–1922) o vynálezu důlního vrtného stroje, kterého lze využít pro zužitkování zemského tepla.
