Dramatik, redaktor, autor loutkových her pro děti
Po maturitě na Obchodní akademii v Hořicích (1943) pracoval jako
úředník. Psaní loutkových her se začal vážně věnovat poté, co musel
1950 ze zdravotních důvodů (astma) odejít do invalidního důchodu. V roce
1963 mu však zdravotní stav umožnil vrátit se do zaměstnání. Pracoval
jako redaktor v časopise Čs. loutkář a krátkou dobu v nakladatelství
Orbis. V roce 1966 byl jmenován ředitelem Naivního divadla v Liberci a
v této funkci získal prostor k realizaci svých uměleckých představ. Roku
1986 odešel do důchodu.
Přispíval do Čs. loutkáře, Divadelních novin, příležitostně do
krajských periodik Průboj (Ústí nad Labem), Vpřed (Liberec) a Pochodeň
(Hradec Králové).
Těžištěm Augustovy tvorby jsou loutkové hry pro děti. V prvních pracích
vycházel z osvědčených modelů her a dramatizací pohádek pro maňásky
(Taškáři) i pro marionety (O chaloupce z marcipánu, Krakonoš).
Začátkem 60. let se však zařadil mezi autory hledající netradiční
náměty a způsoby výstavby, které by více odpovídaly poetice moderního
divadla. Prvním signálem těchto snah – byť schematicky kritizujícím
kapitalismus – byla hra Kazisvět. V následujících hrách se Augusta
snažil nenásilně zprostředkovat dětem poznání základních mravních
hodnot a působit na rozvoj jejich citových vazeb. Vycházel z osobnosti
dítěte, jeho způsobu vnímání, hravosti a potřeby modelovat skutečnost ve
fantazijních představách (Ponorka na dvorku). Tyto postupy nejvýrazněji
uplatnil v baladické pověsti Blázen Pabo, a zejména ve hře Vyšetřování
Ikarova pádu, jejíž mnohovrstevná výpověď o smyslu lidského života a
odpovědnosti za vlastní činy se obrací spíše k dospělým divákům.
(Slovník české literatury po roce 1945)
