LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Povídku je třeba sloučit jako alternativní název https://legie.info/povidka/2256-ktery-lity-bes

Poprvé v Literárních novinách 8. února 1958: https://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNII/7.1958/6/7.png

Bibliografie v Adamovičově Slovníku, o jiných sekundárních zdrojích ani nemluvě, uvádí název i v chybné podobě s „kterém“, případně „nedoZvěděl“, ale to je omyl, v každém vydání byl stejný.

@Lucc[1]: Já dlouho nechápal, o čem to je, ale když mi to sepnulo, bylo to skvělý. A svým způsobem drsný. :-)

@jasonix: Jé, to jsem asi kdysi četl a nemohl si dosud vzpomenout, která povídka to byla. Díky za zvonek.

Dobře vyjádřeno. :) A je fakt, že někdy stačí drobné nuance v překladu a výsledný dojem je odlišný. Teplé světy mě nadchly, takže Žena, kterou muži neviděli už je také zařazena v mém „playlistu“. Jsem zvědav, jestli budu též měnit hodnocení. :-)

@Sherudan[1]: Propojeno.

Tato povídka se nacvhází i ve sbírce Jana Weisse Bianka Braselli, dáma se dvěma hlavami (Československý spisovatel, 1961). U ní je také uvedena, ale v databázi chybí propojení těchto dvou vydání.

@jasonix: Právě ten závěr mě před chvílí naprosto dostal (Žena, kterou muži neviděli), měním tak původní hodnocení (Teplé světy) na stovku. Nevnímám ho jako do ztracena, naopak jako skvělé vyjádření unikavé a hlavně nepoznatelné pravdy, která hrdinovi proklouzla takřka doslovně mezi prsty…Ale je fakt, že v Teplých světech na mě povídka tak silně nezpůsobila, jestli je na vině odlišný překlad nebo fáze měsíce, těžko říct :-)

Tato poviedka vyšla aj ako samizdat https://www.legie.info/kniha/6233-james-tiptree-jr-houston-houston-jak-mne-slysite

@barbar[1]: Vím. Četl jsem v doslovu. Ledová věž je určitě nejklíčovější povídkou z knihy, protože pokládá základ k následné knize. Ale osobně se mi nejvíc líbí až následující Ďábel a tanečnice. Není to tolik fantasy a pěkně to pracuje s charaktery. Takový civilnější, než ničení magického zámku.

@louza: Ledovou věž mám z celého sborníku osobně nejradši. Snad je to tím, že jsem ji překládal jako první, původně ještě pro fanzin Laseru; z polštiny. Teprve později jsem to vylepšil. Hrozně se mi líbí počátek skládající se z nesrozumitelných střípků, jež teprve postupně začnou smysl dávat. Byla to jedna z nejsilnějších prací, co jsem tou dobou (přes polštinu) ve fantasy četl.

„Když muž po svatbě zjistí, že jeho žena neumí řecky, má důvod k rozvodu.“

@Lucc: Ano, je to povídka, která vyžaduje specifický přístup a také podmínky ke čtení. Já teď stíhám číst hlavně v tramvaji a tam to nějak nezafungovalo. Musel jsem si ji dát ještě jednou večer doma, když rodinka usnula a pak jsem si v ní (co by literární melancholik a sebemrskač) konečně pořádně porochnil. :-)

@Fouré[4]: Děkuji! Díky tomuto obohacujícímu tyglíku vědomostí a lidí má Legie smysl!

@barbar[5]: To mně urazilo nejméně. I když zrovna v tomto udělat chybu… Pan Lízler prostě při překládání této povídky neměl svůj den.

@Lucc[1]: Tady se projevil i ten překladatelský ořech, kdy anglicky „prince“ může česky znamenat jak „princ“, tak „kníže“; zkrátka vysoký urozenec jen kousek pod králem. „Princezna Libuše“ holt jednoho zmate.

A „Gidlov“ mi zní skoro jako „Židov“.

Poviedka sa nachádza aj v knihe Společenstvo Pevnosti https://www.legie.info/kniha/15265-spolecenstvo-pevnosti

@Lucc[1]: Ta legenda opravdu existuje – byť patří mezi ty méně známé (a celkově je její vyznění trochu jiné). Obvykle se spojuje s pověstí o Staronové synagoze. Takhle je třeba zmíněna v Pražských pověstech od Václava Cibuly: „Příchod Židů do české země předpověděla už kněžna Libuše. Krátce před smrtí si povolala ke svému loži syna Nezamysla a prozradila mu, co uviděla v mlhách budoucnosti: Až usedne na knížecí stolec jeho vnuk, zabloudí do české země zapuzený a utiskovaný malý národ, který si zaslouží vlídnosti a pohostinného přivítání. Když potom po více než stu letech nastoupil na knížecí stolec Hostivít, zjevila se mu kněžna Libuše ve snu a znovu mu připomenula starou věštbu. Zanedlouho se v Praze skutečně objevil houf cizích obyvatel, kteří prchali z dalekých krajin před nájezdy nepřátel.“

vyslo jako e-knizka – chtelo by to na legii doplnit:
https://www.digiport.cz/detail/ebooks-822168-singularita

@jasonix[2]: Já jsem brak dal snad jen párkrát. Vlastně ani nepamatuji kdy naposled. Kdyby to byla jen další z řady nedobrých radobypohádek v této antologii, byl bych shovívavý. Takhle si to autorka trochu vyžrala za ostatní. Neměla mě provokovat s jakoby reálně-historickým zasazením příběhu, který pohřbila okatým nezájmem o studium reálií. Nebo to měla napsat aspoň líp.

Teda tys ji dal za uši! :-) Já fantasy moc neholduji a zejména v této antologii jsem ji bral spíš jako nutné zlo… ale tahle konkrétní mi nepřišla až tak špatná, rozhodně ne jako brak, když koukám na procenta :-) Možná mi prostě momentálně přišla k chuti. Nezaujala mě ovšem zase natolik, abych zkoumal věrohodnost autorčiných pramenů. A asi se k tomu ani necítím kompetentní. Kdyz mi reálie zapadají do kontextu, jsem ochoten odpustit i nějakou tu autorskou licenci. :-) Příležitostně se k ní třeba zkusím vrátit a zagooglit i v dějepisu.

@Lucc: V textu se hned na začátku vyskytuje zmínka o patentů Habsburků, který umožňoval Židům „zabydlet se v bezpečných a bohatých ohrazených městech. Tolerantní Habsburky ovlivnila legenda o princezně, která založila Prahu. Dovolila Židům, aby se usídlili mezi prastarými zdmi jejího hradu a tím se do města nastěhovalo také štěstí.“

Ohledně patentu jsem si asi našel, o co šlo, byť jeho vydání jen těžko mohl mít na vesnici Židů někde v Haliči zásadní dopad. Pochybuji, že by jim mohl až tento patent otevřít cestu se přestěhovat z jejich vesnice do provinčního města Gidlov (které si autorka IMHO vymyslela), ale budiž. Co si ale myslíte o zmínce o pražské legendě? Obávám se, že je to vycucané z prstu, ale třeba víte něco, co já ne (a internet odmítá napovědět).

Toto bola kruta poviedka, emocny „dojak“. Navyse je od zaciatku jasne, ze autor v tomto pripade ani tak celkom nepise sci-fi, ako skor dramatizaciu pribehov s ktorymi sa stretol v zivote. Tiez je zaujimave porovnanie s predchadzajucou poviedkou cisla, kde autor popisuje mieru tazkosti „inaksich“ na jednom kontinente voci vseprestupujucemu zufalstvu na vedlajsom kontinente.

Americká ľavičiarska fantastika, ale silne poetická a príjemná.

@quinnet: Kua, to zní jako povídka pro mě! Jestli je to jen zpoloviny jako Pusalda, tak si to snad fakt koupím.

Mimoriadna poviedka o časovej slučke a zúfalej snahe uvoľniť sa z nej. Páči sa mi veľmi silné a realistické znázornenie prostredia a postáv. Dick zobrazuje prvé pokusy s cestovaním v čase veľmi podobne ako prvé pokusy s cestovaním do vesmíru. Stroj času má svoju štartovaciu rampu, modul, starostlivo vybranú a vycvičenú mužskú posádku, vedcov a technikov, obrovský záujem novinárov a dokonca v ňom prebieha podobné súperenie medzi USA a Sovietskym zväzom ako pri kozmických pretekoch. To všetko a zachovanie aspoň minimálnej miery správnej terminológie tomu dáva punc nadčasovosti (až na ten Sovietsky zväz). Fascinuje ma, ako štýl písania priamo nepomenúva, ale súčasne zreteľne načrtáva atmosféru okolo trojice amerických cestovateľov v čase a ich misie, ktorá dopadla katastroficky. Posádka uviazne v časovej slučke, ktorá spôsobuje u ich veliteľa obrovskú psychickú vyčerpanosť. Je to len nahováranie si, prelud pod vplyvom depresie, alebo naozaj niečo z miliónov opakovaní slučky akosi preniklo k hlavnému hrdinovi a namiesto vymazanej pamäte si nesie pečať predošlých slučiek? Dych tejto atmosféry zanechal odtlačok v mojej vlastnej tvorbe – a pritom ide len o krátky príbeh. Charaktery postáv sú pekne načrtnuté, k hlavnému hrdinovi cítite sympatie, nad jeho vzťahom s partnerkou, ktorý nehoda s cestovaním v čase tragicky poznačí, zase smútite. A to bez akéhokoľvek usopleného pátosu a pomenovávania citov polopate.

Lenže tu sa akosi ukrýva aj základný problém celej poviedky. Autor toho primálo hovorí polopate. A tak vo výsledku, hoci ma poviedka nadchla a zaujala, nepochopila som, čo sa v nej vlastne dialo. Napríklad od akého do akého obdobia tá slučka vlastne prebieha, či nastala pri ceste dopredu alebo dozadu. Hovorí sa tam o pokuse cestovať sto rokov do budúcnosti, ale je jasné, že nešťastná trojica uviazla oveľa bližšie k súčasnosti. Aj v dialógoch robia postavy len narážky a idú na veci príliš veľkou okľukou. Vety ako „potom ti to všetko vysvetlím“ a „o čo ide?“ vzbudzujú v čitateľovi nádej, že sa už konečne dozvie, čo sa vlastne zomlelo… ale ono nič. Iste, hrubé rysy príbehu chápem, ale je tam priveľa nezrozumiteľného, nejasného a takto zostalo aj po druhom čítaní o dvadsať rokov neskôr. Čo mi prekáža najmä v závere, inak veľmi silnom. Motivácie ústredného páru postáv sú nejasné a z klaďasov sa tak menia na podozrivých. Konali v mene najlepšieho vedomia a svedomia, alebo v skutočnosti chceli z akéhosi dôvodu slučku uzavrieť? Nemám rada až takú otvorenosť. Všetkého, aj náznakov a nejasností, veľa škodí.

Vycházím z informací na wikipedii, kde Swords of the Red Brotherhood byla založena na conanovském příběhu Černý cizinec. Ten byl zároveň editován de Campem do podoby povídky The Treasure of Tranicos, což je přesně ta povídka obsažená ve sbírce Vlci za hranicí, kterou hodnotím. Tady jsou obě spojené což, je pravda nešťastné.

Při čtení mi přišlo, že text je hodně versatilní a vlastně to není uplně klasická Conanovka, ale spíš pirátská dobrodružka. Hlavní hrdina nehraje až tak první housle a lze zasubstituovat hrdinou jiným, což se v reálu i stalo. Jako by i Howard pochyboval o tom čím a o kom má ta povídka být.

@louza: Černý cizinec nebyl de Campem nijak upravován, to jen zde na Legii je povídka dosti nešťastně spojena s de Campem upravenou verzí…

World Fantasy Awards 2019 Novella Winner

Jedna z nejlepších povídek meče a magie – hlavně teda magie – od jiného autora, než je Howard.

Jedno z mých prvních setkání s fantastikou a srdeční záležitost.

@jirikk[1]: Děkuji za opravu. Omlouvám se Opus Dei i všem, které jsem uvedl v omyl. Já si to nějak automaticky spojil a jelikož pan Novotný to za normalizace psal, tak jsem měl pocit, že na to poukazuje. Mea culpa.

@Lucc: Jen detail, tou zrádcovskou organizací kolaborující s bolševiky asi myslíš Pacem in terris (místo Opus Dei)?

V podstate vcelku banálny príbeh, ktorého premisa pri hlbšom zamyslení pokrivkáva, ale autorka vie výborne pracovať s atmosférou a obrazotvornosťou čitateľa, takže to funguje celkom dobre. Škoda ešte toho konca, ktorý sa mi zdal akýsi useknutý.

Na Fantasyplanet povídce chybí konec.

a je taky zveřejněná na Fantasyplanet: https://www.fantasyplanet.cz/povidky/ctenarska-povidka-jezero-spicich-andelu/

poslal jsem to na špatné místo.

@bnmbnm[3]: Aha, chápu. Prostě máš o jejím celkovém hodnocení jinou představu než ostatní. To je v pořádku, ale dělat se s tím asi nic moc nedá.

Když nechám stranou literární kvalitu a trochu podivné poselství, i takový postapo mix by měl dodržovat platné zákony. Třeba luminory… Kdyby měli hodně velký oheň, nehledě na velmi pravděpodobné problémy s odvětráním a vysokou vlhkostí dřeva, a dokázali za hodinu spálit 10 kg dřeva, uvolnili by 100 MJ energie. Z toho zhruba 0.05 % ve formě světla. Předpokládejme, že celý strop kanceláře byl pokryt luminory, které mohly fungovat jako fotovoltaický zdroj. Na strop by dopadalo maximálně 20 % světelné energie, z čehož mohlo být přeměněno na elektrickou energii, při maximální teoretické účinnosti, řádově 1 Wh. To by vystačilo na pár kanceláří a přilehlou chodbu asi tak po dobu hoření toho ohně, jenže oni „probouzeli všechny luminory v celé základně“ a dokonce je na víc než 10 hodin nabili.

@Lucc[2]: Číselně nic, jen kdyby to byla povídka sovětského autora z šedesátých let, asi by si i těch 50 % zasloužila :D.

@bnmbnm[1]: Průměr z 80, 90, 80 a 50 je přesně 75 %. Co je na tom divného?