LEGIE - databáze knih Fantasy a Sci-Fi

Tak mna nahodou velmi potesilo, ze moja oblubena autorova poviedka – „Nanosekunda a vecnost“ – sa dockala pokracovania!

@toms[1]: No jo. Máš pravdu. V 11 letech se zbytečně nezdržovala a rovnou do Asimov's Science Fiction :-)

@Dilvermoon: Tak jsem zjišťoval, kolik vlastně autorce je a zjistil, že je velice mladá a tuhle povídku napsala v 16! První povídku jí otiskli dokonce v 11, takže očividně zázračné dítě viz https://www.macdowell.org/news/fiction-writer-dominica-phetteplace-among-this-years-rona-jaffe-award-winners

@barbar[1]: Přímé řeči a popisy mi přišly v pořádku. Jakoby tam chyběly nějaké informace mezi řádky, které možná v originále zazní lépe, jakési náznaky. Nebo mi možná přišlo jen tak neuvěřitelně blbé, že „vědec“ nejprve přemluví soka za cenu veřejné omluvy, o které se ani nedočteme, zda proběhla, aby mu sehnal nesehnatelnou knihu, z které si nakonec ani tu pasáž, o kterou mu tolik šlo, nepřečte celou, že hledám chybu v překladu. Ta povídka je nejspíš blbá sama o sobě.

@Lucc: Klidně jsem to mohl pokazit. Myslím, že mi to moc nesedlo. A je to spíš jen náladová črta a la Lovecraft. Ale možná jsem dost nepochytil poetiku jazyka…

No musím si to prečítať opäť aj ja. Nejako sa mi spätne nezdá, že som oba diely hodnotil maximálnym počtom *. Ale v tých časoch to bolo fakt niečo nevídané.

@yerry[4]: nic se neděje, diskuze je to fajná ;) i já se snažím o dvě čtení, své současné a dobové. nicméně to podstatné je pro mě to současné. to dobové je výrazně omezeno mou schopností se do té doby napasovat, i když má člověk netriviální vzdělání. a ta znalost kapitalizmu by mi asi v době vydání tohoto díla také chyběla, machrovat můžu z dnešního pohledu. i když, tehdy jsem byl ještě žabec a autor byl už zkušenější, takže si ho troufnu popíchnout takhle napříč časem a prostorem za něco, co si mohl odpustit.

@yerry[4]: Lze to interpretovat i tak, že hlavní hrdina rozvrací kapitalismus, takže protisystémové to poměrně je! Ovšem nejsem autorovým náhončím… :)

Inu, naštěstí co čtenář, to názor :-) Četl jsem slovenskou sbírku z edice Labyrint v době vydání a tehdy jsem byl mile překvapen úrovní. SF detektivek bylo naprosté minimum, takže jsem to bral i jako určitou zajímavost. O něco dříve jsem četl ve stejné edici Asimovův román Vo vesmíre niekto vraždí, který je pochopitelně na úplně jiné úrovni. :-D

@yerry[1]: Co si vzpomínám, tak to byla naprostá bomba, když to vyšlo. Byli jsme tím jako mladí čtenáři unešeni a brali jsme kecy o kapitalismu spíš jako nutné zlo. Dneska by se řeklo „background pro pořádné postapo“. Autor měl spousty nápadů, uměl pointovat. V něčem působil trochu jako Asimov, ale byl živější a špinavější; druhá kniha v řadě (Tři minuty věčnosti) mne pak trochu zklamala, ale k tomuhle jsem se tehdy několikrát vrátil.

GAARQ hodnotí většinu věcí naopak, tak mě jeho vývody spíš uspokojují.

Ale asi bych to nechtěl znovu číst, to bylo dílo vysloveně náležící na sklonek socialismu.

@yerry[1]: věru, radikálně. nejsem literární kritik, ale čtenář, čtu to teď a to i s ohledem na dobu vzniku. jako detektivka je to z mého pohledu mizerné teď a bylo i v roce 1977. odpustím soudruhovi z NDR neznalost kapitalizmu, ale neodpustím mu, že na tom tlachání o něm zakládá příběh, nota bene pointu detektivního příběhu. já už su taková, má maměnko :)

@louza: Zajímavým spestřením textu jsou také dva zřejmě nevyjádřitelné pojmy zastoupené podtržítky v hranatých závorkách – na s.36 [____________] a s.52 [__________].

@dva mraky[2]: Díky. Napadlo mne to, ale při rychlém hledání jsem ten význam nenašel, tak jsem to považoval za chiméru.

@Honzeecheck[1]: No, já tam spíš viděl jasnozřivý obraz fakult genderových studií a enviromentální sociologie.

@Lucc[1]: pykno znamená taky hustý no a neutronova hvězda přeci je hustá přímo extrémně, tak to budou asi nějaké jaderné reakce v podmínkách vysoké hustoty hmoty

@BorgDog[2]: Průkopník urban fantasy z dřevních dob, milník žánru, nic lepšího od té doby nebylo napsáno, Mercy Thompsonová ani Anita Blakeová nesahají panu Nkabele ani po kotníky! :-D

@Dilvermoon: Napadla mne příbuznost se slovem pyknický, zjednodušeně tlustý, zavalitý. Opakem je tuším astenický, hubený, chudý, ale možná jsem mimo. Tak jako tak to nevystihuje podstatu problému pyknonukleární reakce nebo snad jen vzdáleně.

Podle mě se odkazuje na ty „obrazy“ viditelné v očích toho, kdo „uzavřel dohodu s mořem.“

@Lucc[1]: Řekl bych prostě urban fantasy. To, co tam dotyčný provozuje, je magie, kletba, potřebuje vlasy oběti… klasika. :-)

Jaký kmenový tag byste přiřadili? Jde v podstatě spíš o fantasy nebo horor než o scifi, ale nevím. Humorný horor mi zní jako oxymoron.

V knize Noční směna (vydání 2018) jako „Prokletí Jeruzalému“.

Muze mi, prosim, nekdo vysvetlit, proc se ta povidka jmenuje Mandala?

@Romison[8]: a koukam, ze jsem si tu na preklad stezoval uz co se sachu tyce :D

@jirikk: vidis, to uz si nepamatuju, i kdyz mam matne pocit, ze se mi tam pri cteni taky neco nezdalo uplne. Zkusim si najit v aj :)

@Polinius[3]: Tehdy se nesešlo dost povídek. Nakonec jsem tedy těch pár vytěžených kanibalizoval pro jiný sborník.

Klasická povídka ruského šilenství, vydaná u nás v zajimávém souboru autorových próz který na těchto stránkách z nějakého důvodu není uveden.

@barbar[1]: A není škoda, že ten sborník nevyšel? Tohle téma je trestuhodně nevyužité. Sborník Ve stínu říše se stal prodejním hitem, vycházejí SF knihy které se odehrávají za První republiky, ale těchto padesát let dvacátého století prostě v naší SF neexistuje v rámci příběhů napsaných po roce '89.

Triviální příběh probíhající v nádherných kulisách. Škoda.

Tento fragment vyšel i jako bonus v knize Tramvaj č. 1852 od Edwarda Lee. Autor ho divoce zremixoval ve zvráceně erotickém duchu.

hehe ted koukam na serial a zjistil jsem, ze si nepamatuju, co bylo to treti prani a koukam, ze jsem to nevedel ani tenkrat :D

O čem to vlastně je? Ta superinteligence plánuje vyhladit lidstvo a nebo je to myšleno tak, že po spuštění superinteligence už lidstvo ztratio důležitost?

Poeticke, smutne, jazykovo zaujimave. Od zaciatku sme vedeli, ze to asi zle dopadne, ale dufali sme az do konca.

Tahle povídka se obtížně hodnotí. Jde o první text od Františky Vrbenské, který jsem kdy četl, a až díky němu pochopil, jak dobrá je spisovatelka. Skvěle vystižená atmosféra pražského povstání, postavičky tak plastické, že vyskakují z papíru, precizní nastudování historických událostí. Ale… povídka je vážně dlouhá a fantastika v ní hraje zanedbatelnou roli. Kdyby těch pár odstavců vypadlo, děj by nijak neutrpěl (byla by to ovšem škoda, protože jsou krásně barvité). Takže, kdo nemá chuť prokousávat se desítky stránek dlouhou kronikou květnových dní roku 1945 v Praze, může být otráven. Já se o historii zajímám, tak mě onen poetický a zároveň naturalistický popis oslovil. Vlastně dost silně. Ale i opačná hodnocení chápu.

Parádní děsivý scifi příběh, který by se hodil ke zpracování do Krajních mezí!

@eldrin[1]: Není to zcela „jisté“, ale pochopil jsem to stejně.

@barbar[1]: Nevadí mi přímo probuzení, pokud je v pravý čas. Ale spíš mi přišlo, že je to takový laciný mechanismus jak vybruslit z pointy, když už autor neví jak dál, což se podle mě tady trochu stalo.

Carter se v Putování taky na konci probouzí, ale to tak nějak každý čeká, když jde na začátku spát :-) Hlavní pointa je v tom, že se vysvětlí co je to za tajemné město k němuž putuje. A ta mi tady chybí.

@louza: Tehdy bylo probuzení hrdiny na konci fatastického příběhu poměrně standardní, i když už asi ne inovativní. Howard má celý sborník, kde hrdinové vzpomínají na své minulé životy a občas se i různě probouzejí na konci příběhů… Už proto, aby ho mohli vyprávět, pokud nekončil dobře.

@tiradentes: No to mě p---r, člověk se tady chvíli neukáže a oslavné ódy mu utečou. Dík, hombre, fakt si tvých slov chvály vážím!